Jean le Rond d'Alembert
Obsah boxu
Jean le Rond d'Alembert (narozen jako Jean le Rond, 16. listopadu 1717, Paříž – 29. října 1783, Paříž) byl francouzský matematik, fyzik, filozof, encyklopedista a teoretik hudby. Patřil k nejvýznamnějším postavám Osvícenství a spolu s Denisem Diderotem byl hlavním editorem a hybnou silou monumentálního díla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel. Ve vědě je znám především díky formulaci d'Alembertova principu v mechanice, práci na parciálních diferenciálních rovnicích (zejména vlnové rovnici) a příspěvkům k základní větě algebry.
📜 Život
👶 Původ a mládí
D'Alembertův život začal za dramatických okolností. Narodil se jako nemanželský syn spisovatelky a salonní dámy Claudine Guérin de Tencin a dělostřeleckého důstojníka Louise-Camuse Destouches. Krátce po narození ho matka odložila na schody kaple Saint-Jean-le-Rond de Paris, podle níž dostal své křestní jméno. V souladu se zvykem byl svěřen do pěstounské péče. Ujala se ho manželka skláře, Madame Rousseau, u které žil téměř 50 let.
Jeho otec, ačkoliv ho oficiálně neuznal, tajně financoval jeho vzdělání a po své smrti v roce 1726 mu odkázal doživotní rentu, která mu zajistila finanční nezávislost. Jeho biologická matka se o něj nikdy nezajímala; když později dosáhl proslulosti a ona se s ním chtěla setkat, chladně jí odpověděl: "Vy jste jen má macecha, mou jedinou matkou je sklářka."
🎓 Vzdělání a počátky kariéry
Díky otcově podpoře získal vynikající vzdělání. Studoval na prestižní jansenistické koleji Collège des Quatre-Nations (známé také jako Mazarinova kolej), kde v roce 1735 získal titul bakaláře umění. Zpočátku se pod tlakem rodiny věnoval studiu práva a v roce 1738 se stal advokátem, ale tuto profesi nikdy nevykonával. Následně krátce studoval medicínu, než se definitivně rozhodl pro svou celoživotní vášeň – matematiku.
Již ve svých 22 letech, v roce 1739, předložil svou první práci Akademii věd. Jeho talent byl rychle rozpoznán a v roce 1741 se stal jejím členem. V roce 1743 publikoval své stěžejní dílo Traité de dynamique (Pojednání o dynamice), kde formuloval slavný d'Alembertův princip.
📖 Práce na Encyklopedii
Kolem roku 1745 byl spolu s Denisem Diderotem pověřen překladem anglické Cyclopaedie od Ephraima Chamberse. Projekt se však brzy rozrostl v mnohem ambicióznější dílo – Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel. D'Alembert se ujal především matematických a vědeckých hesel.
Jeho nejvýznamnějším příspěvkem byla Discours Préliminaire (Předběžná rozprava), úvod k prvnímu svazku vydanému v roce 1751. Tento text se stal manifestem Osvícenství, v němž d'Alembert nastínil strukturu lidského poznání, jeho historii a filozofické základy celého projektu. V roce 1758 však kvůli sporům s Diderotem, útokům ze strany církve a vlády a celkovému vyčerpání z projektu odstoupil.
👑 Vztahy s panovníky a pozdější léta
D'Alembertova sláva se rozšířila po celé Evropě. Pruský král Fridrich II. Veliký ho opakovaně zval do Berlína a nabízel mu post prezidenta Pruské akademie věd, což d'Alembert vždy odmítl, ačkoliv s králem udržoval přátelskou korespondenci. Podobnou nabídku na výchovu svého vnuka (budoucího cara Pavla I.) mu učinila i ruská carevna Kateřina II. Veliká, ale i tu odmítl.
V roce 1754 se stal členem Francouzské akademie a v roce 1772 jejím doživotním sekretářem. V pozdějších letech trpěl zdravotními problémy. Zemřel 29. října 1783 na nemoc močového měchýře. Protože byl znám jako kritik náboženství, byl mu odepřen křesťanský pohřeb a byl pochován v neoznačeném hrobě.
🔬 Vědecká práce
⚙️ Mechanika a d'Alembertův princip
Jeho nejznámějším příspěvkem do klasické mechaniky je d'Alembertův princip, publikovaný v Traité de dynamique (1743). Tento princip představuje alternativní formulaci Newtonových pohybových zákonů. Umožňuje převést problém z dynamiky (studium pohybu těles pod vlivem sil) na jednodušší problém statiky (studium těles v rovnováze). Princip říká, že součet vnějších sil působících na těleso a fiktivní "setrvačné síly" (rovné hmotnosti násobené zrychlením, ale s opačným znaménkem) je roven nule. Tento přístup se stal základem pro další rozvoj analytické mechaniky, zejména pro práce Lagrange.
🌊 Dynamika tekutin
D'Alembert se intenzivně věnoval i mechanice tekutin. V roce 1752 publikoval práci, ve které odvodil, že těleso pohybující se ideální (nestlačitelnou a neviskózní) tekutinou nepociťuje žádný odpor. Tento výsledek, který je v příkrém rozporu s realitou, je dnes znám jako d'Alembertův paradox. Paradox ukázal na limity tehdejšího teoretického modelu a podnítil další výzkum, který vedl k zavedení pojmů jako viskozita a mezní vrstva.
🧮 Matematika
V matematice d'Alembert dosáhl několika průlomových výsledků:
- Vlnová rovnice: Jako první odvodil a vyřešil jednorozměrnou vlnovou rovnici, která popisuje například kmitání struny. Jeho řešení, publikované v roce 1747, je základem pro studium vlnění v mnoha oblastech fyziky.
- Základní věta algebry: Podal jeden z prvních (ač ne zcela rigorózních) důkazů této fundamentální věty, která tvrdí, že každý polynom s komplexními koeficienty má v oboru komplexních čísel alespoň jeden kořen.
- d'Alembertovo kritérium (podílové kritérium): Vyvinul metodu pro testování konvergence nekonečných řad, která je dodnes standardní součástí kurzů matematické analýzy.
🔭 Astronomie
Aplikoval své matematické metody i na problémy astronomie. V roce 1749 publikoval teorii vysvětlující precesi rovnodenností (pomalý kuželovitý pohyb zemské osy) a nutaci (drobné periodické kolísání této osy), čímž upřesnil a potvrdil Newtonovu teorii gravitace.
✍️ Filosofie a Encyklopedie
📝 Předběžná rozprava (Discours Préliminaire)
Tento úvod k Encyklopedii je považován za jeden z klíčových textů Osvícenství. D'Alembert v něm představil genealogii lidského poznání, které rozdělil do tří hlavních kategorií odvozených od schopností lidské mysli: 1. Paměť (základ pro historii) 2. Rozum (základ pro filozofii a vědu) 3. Představivost (základ pro umění)
Tímto systémem, inspirovaným Francisem Baconem, vytvořil intelektuální mapu, která ospravedlňovala snahu Encyklopedie o systematické uspořádání veškerého lidského vědění. Text zdůrazňoval význam empirismu, rozumu a vědeckého pokroku.
💡 Filosofické názory
D'Alembertova filozofie byla silně ovlivněna Johnem Lockem a jeho empirismem. Věřil, že veškeré poznání pochází ze smyslové zkušenosti. Byl skeptický vůči metafyzickým systémům, které se snažily vysvětlit podstatu reality bez opory v pozorování. V otázkách náboženství byl deistou nebo agnostikem, odmítal dogmata organizovaného náboženství a zdůrazňoval význam tolerance a rozumu.
🏛️ Dědictví a odkaz
Jean le Rond d'Alembert byl prototypem osvícenského intelektuála – philosophe, který exceloval v mnoha oborech a věřil v sílu rozumu a vědy ke zlepšení lidského údělu. Jeho práce v matematice a fyzice položila základy pro další generace vědců, jako byli Joseph-Louis Lagrange a Pierre-Simon Laplace. Jeho role v projektu Encyklopedie byla klíčová pro šíření osvícenských myšlenek po celé Evropě. Jeho jméno je jedním ze 72 jmen napsaných na Eiffelově věži.
🤔 Pro laiky: Klíčové pojmy
- d'Alembertův princip: Představte si, že tlačíte na nákupní vozík, aby zrychlil. Vozík se "brání" zrychlení – to je jeho setrvačnost. D'Alembertův princip říká, že když k síle, kterou tlačíte, přičtete tuto "fiktivní" sílu setrvačnosti (která působí proti vám), celý systém bude v rovnováze, jako by se vůbec nepohyboval. To matematikům velmi zjednodušuje výpočty složitých pohybů.
- Vlnová rovnice: Je to matematický vzorec, který dokáže popsat a předpovědět, jak se bude chovat jakákoliv vlna. Ať už je to vlna na hladině rybníka, kmitající struna na kytaře nebo dokonce šíření zvuku vzduchem. Rovnice říká, jak se tvar vlny mění v čase a prostoru.
- Encyklopedie: Byla to v podstatě "Wikipedia 18. století". Obrovský projekt, který měl za cíl sepsat veškeré tehdejší lidské vědění – od matematiky a fyziky přes řemesla (jako pečení chleba) až po filozofii. Bylo to revoluční dílo, protože zpřístupnilo znalosti široké veřejnosti a zpochybnilo autoritu církve a krále jako jediných zdrojů pravdy.