Jára Cimrman
| Jára da Cimrman | |
|---|---|
| Celé jméno | Jára (Jaroslav) da Cimrman |
| Datum narození | přibližně 1853 |
| Místo narození | Vídeň, Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | přibližně 1914 |
| Místo úmrtí | neznámé |
| Národnost | česká (fiktivní) |
| Státní příslušnost |  |
| Povolání | fiktivní dramatik, vynálezce, filosof, skladatel, básník, cestovatel, detektiv |
Jára da Cimrman, celým jménem Jaroslav da Cimrman, je fiktivní česká osobnost, geniální všestranný tvůrce a údajně největší Čech všech dob, jehož postavu v roce 1966 stvořili dramatici Ladislav Smoljak a Jiří Šebánek pro potřeby rozhlasové hry a kabaretu. Cimrman je paradoxní fenomén české kultury – fiktivní člověk, který je vnímán jako reálná historická osobnost, uctíván s vážnou ironií a s hlubokou sebeironií reflektuje české národní vlastnosti i komplexy.
Cimrman bývá popisován jako génius, který se pohyboval na pomezí 19. a 20. století a jehož vynálezy, díla a objevy světová veřejnost přehlédla, zneužila nebo jednoduše ignorovala. Svou kariéru věnoval fyzice, dramaturgii, hudbě, filozofii, detektivní práci, zeměpisu a desítkám dalších oborů. Přestože je postava zcela vymyšlená, Divadlo Járy Cimrmana v Praze uvádí jeho hry dodnes a v anketě Největší Čech, vyhlášené Českou televizí v roce 2005, zvítězil Cimrman nad skutečnými historickými osobnostmi – ale byl ze soutěže vyřazen právě proto, že nikdy neexistoval.
👤 Původ a vznik postavy
Postava Járy Cimrmana vznikla v roce 1966 pro rozhlasovou hru Záskok ve vysílání Československého rozhlasu. Tvůrci Ladislav Smoljak, Jiří Šebánek a zpočátku i Zdeněk Svěrák vytvořili fiktivního génia jako satirickou reflexi české národní povahy – skromnosti, smůly a přehlíženého talentu. Jméno "Cimrman" je záměrně cizorodé, mírně nečeské, aby evokovala složitý osud geniálního Čecha pohybujícího se v prostoru tehdejší habsburské monarchie.
Přívlastek "da" v jeho jméně byl prý přijat po dlouhém pobytu v Itálii, kde si Cimrman zamiloval italský způsob života a italské dramatické umění. Sám Cimrman – podle oficiální legendy – se narodil přibližně v roce 1853 ve Vídni jako syn krejčího Leopolda Cimrmana a vídeňské herečky. Tyto biografické údaje jsou součástí propracované fiktivní biografie, kterou divadlo prezentuje v rámci tzv. "seminářů" před každým představením.
Celý fenomén je postaven na dokonalé mystifikaci: cimrmanovské texty, hry, básně, korespondence a dokumenty jsou prezentovány jako autentické nálezy, přičemž divák (a posluchač) ví, že jsou vymyšlené – a přesto se hra v tomto vědomém klamu rád účastní. Tento dvojí kód, vážné zpracování absurdního tématu, se stal základním poznávacím znakem cimrmanovského humoru.
⏳ Historie a vývoj fenoménu
Po prvním rozhlasovém vystoupení v roce 1966 se Cimrman záhy přesunul na divadelní prkna. V roce 1967 bylo v Praze na Žižkově otevřeno Divadlo Járy Cimrmana, jedno z nejproslulejších malých divadel v České republice. Divadlo fungovalo s přestávkami způsobenými normalizačním tlakem – v roce 1974 bylo nuceno přerušit činnost a znovu se otevřelo až v roce 1978.
V době normalizace nabývala postava Cimrmana zvláštní kulturně politický rozměr. Jménem fiktivního génia bylo možno kritizovat společenské poměry způsobem, který cenzura těžko mohla postihnout – satira skrytá pod vrstvami ironie a historické fikce. Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, kteří se stali hlavními tvůrci cimrmanovského díla, tak vytvořili jeden z nejoriginálnějších způsobů, jak v totalitní společnosti udržet svobodný humor.
Po roce 1989 divadlo pokračovalo v nezměněném duchu. Smoljak a Svěrák doplňovali repertoár novými hrami, přičemž si zachovávali původní estetiku i formát seminářů. Divadlo si zakládá na tom, že neupravuje ani nestárne – hry se uvádějí v podobném obsazení a stylu jako před desítkami let, a tato konzervativnost je sama o sobě součástí cimrmanovské filozofie.
Velký mediální zájem vzbudila anketa Největší Čech v roce 2005, kdy diváci České televize zvolili Járu Cimrmana největším Čechem v historii. Organizátoři ankety pak museli vysvětlovat, proč je nutné fiktivní postavu ze soutěže vyřadit, a tento incident se stal symbolem toho, jak hluboce je Cimrman zakořeněn v české kulturní identitě.
🎭 Cimrmanovo dílo
Divadelní hry
Cimrmanovi je připisována rozsáhlá dramatická tvorba. Z pohledu Divadla Járy Cimrmana jde o "nalezené" rukopisy, které tým divadla uvádí na scénu. Mezi nejslavnější hry patří:
Vyšetřování ztráty třídní knihy je kriminální hra zasazená do prostředí venkovské školy, kde Cimrman v roli detektiva vyšetřuje záhadné zmizení důležitého dokumentu. Hra je plná slovních hříček, absurdní logiky a sebeironického pohledu na českou provincialitu.
Akt je románticko-komická hra, v níž Cimrman jako malíř modeluje akty a řeší složité mezilidské vztahy. Hra patří k nejhranějším kusům repertoáru.
Dobytí severního pólu zachycuje Cimrmanovu výpravu na sever, při níž se géniovi téměř podaří dobýt severní pól – ale pouze téměř, neboť jej předejde Robert Peary. Tento motiv "téměř vítěze" a "přehlíženého průkopníka" je klíčovým tématem celého cimrmanovského světa.
Dlouhý, Široký a Krátkozraký je pohádkový příběh, v němž Cimrman přetváří tradiční českou pohádku do absurdní komedie.
Hospoda Na mýtince je hra zasazená do divokého západu, parodující americké westerny a zároveň reflektující české národní téma touhy po dobrodružství.
Blaník přepracovává legendu o blanických rytířích, čekajících na okamžik, kdy přijdou bránit vlast – a Cimrman tento okamžik uvádí do absurdního světla.
Mezi další hry patří Lijavec, Vražda v salonním kupé (detektivní žánr), Švestka (milostná komedie), Posel světla (Cimrman jako průkopník fotografie) a mnohé další.
Filozofie, věda a vynálezy
Cimrmanovi se připisují desetitisíce vynálezů a filozofických průlomů, z nichž většina světu unikla nebo byla zneužita jinými. Cimrman například přišel s myšlenkou teorie relativity, ale Albert Einstein ji formuloval dříve. Cimrman navštívil Sigmunda Freuda a podrobně mu vysvětlil základy psychoanalýzy – Freud si dělal poznámky a teorii pak publikoval pod vlastním jménem. Cimrman také přišel s nápadem telefonní sítě pro císařovnu Sissi, ale byl o výhodu vynálezu okraden.
Tyto příběhy fungují jako satirická reflexe české historické zkušenosti: Češi přicházeli s geniálními nápady, ale jejich zásluhy přebírali jiní, mocnější. Cimrman je tedy kolektivním symbolem přehlíženého národního génia.
Ve filozofii Cimrman vyvinul vlastní směr zvaný ptydepe – inspirace Václavem Havlem a jeho hrou Zahradní slavnost je patrná – jakož i jiné filozofické konstrukty, které hrají se zdáním hloubky za absurdními pojmy a frázemi.
Cestování a dobrodružství
Cimrman se pohyboval po celém světě. Údajně pobýval v Rusku, kde se setkal s Tolstým a poučil jej o dramatické stavbě románu. Navštívil Ameriku, kde se téměř setkal s Edisonem, a průzkumem Sahary přispěl k poznání afrického kontinentu. Všechny tyto cesty jsou zdokumentovány v cimrmanovských textech s vážnou tváří a bohatým jazykovým humorem.
🎓 Divadlo Járy Cimrmana
Divadlo Járy Cimrmana je malé divadlo v Praze na Žižkově, fungující od roku 1967 s přestávkami. Divadlo si zachovává charakteristický formát: každé představení začíná tzv. seminářem, v němž herci vystupují jako cimrmanologové a vědecky prezentují "nově nalezené" dokumenty, korespondenci nebo fakta o Cimrmanovi. Teprve po semináři následuje samotná hra.
Tento formát vytváří dvojí rovinu zážitku: divák je nejprve poučen o kontextu fiktivního génia, a pak sleduje dramatizaci jeho díla. Semináře se staly nezávislým žánrem komiky – jsou plné slovních hříček, absurdní vědecké argumentace a sebeironického humoru.
V divadle v průběhu let hráli mimo jiné Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Jan Hraběta, Miloň Čepelka, Bořivoj Penc a mnoho dalších herců, kteří se stali s divadlem bytostně spjatí. Po smrti Ladislava Smoljaka v roce 2010 převzal uměleckou odpovědnost za soubor Zdeněk Svěrák spolu s dalšími stálými členy.
Divadlo je záměrně malé a odmítá přestěhování do většího prostoru – toto je vědomá volba, která odpovídá cimrmanovské filozofii skromnosti a autenticity. Představení bývají vyprodána s dlouhým předstihem.
🌍 Kulturní a společenský dopad
Jára Cimrman překročil hranice divadelního a rozhlasového fenoménu a stal se součástí české kulturní identity. Výraz "cimrmanismus" nebo "cimrmanovský humor" označuje specifický typ ironie: vážnou tvář přijatou pro absurdní obsah, sebeironii s národní tematikou, slovní hříčky zabudované do pseudo-vědeckého výkladu.
Fenomén Cimrmana je také reflexí české národní psychologie. Češi historicky zažili postavení malého národa v srdci Evropy, jehož snahy a vynálezy přehlížely nebo přebíraly mocnější sousedé. Cimrman tuto zkušenost přetváří do humoru – génius, který vždy přijde o chlup pozdě nebo jehož zásluhy přivlastní jiný, není tragická postava, ale komická i hrdá zároveň.
V jazykové rovině je cimrmanovský humor obzvláště propracovaný. Hry a semináře oplývají slovními hříčkami, dvojsmysly, falešnou etymologií, absurdními akademickými citacemi a neologismy, které parodují akademický styl. Tento humor je výrazně jazykový a kulturně specifický – překlad cimrmanovských textů do cizích jazyků je obtížný právě proto, že velká část komiky závisí na bohatství české slovní zásoby a na znalosti českých kulturních referencí.
Cimrman byl opakovaně využit v reklamě, politickém komentáři i populární kultuře. Existují cimrmanovské výrobky, turistické suvenýry a mnoho odkazů v médiích. Přestože tvůrci divadla tyto komercionalizace vnímají s rezervou, staly se součástí kulturní krajiny.
🇨🇿 Cimrman a česká identita
Anketa Největší Čech z roku 2005 ukázala pozoruhodnou věc: diváci zvolili fiktivní postavu nad skutečnými historickými osobnostmi, jako jsou Karel IV., Tomáš Garrigue Masaryk nebo Václav Havel. Tato volba nebyla náhodná ani cynická – byla projevem toho, že Cimrman jako symbol dobře zpracoval kolektivní sebeobraz Čechů. Génius, který má smůlu, velký, ale přehlížený, vynalézavý, ale okrádaný – to jsou archetypy, se kterými se česká kolektivní paměť identifikuje.
V širším kontextu Cimrman navazuje na tradici české ironie a sebeironického humoru, jejíž kořeny sahají ke Jaroslavu Haškovi a jeho Dobrému vojáku Švejkovi. Stejně jako Švejk je Cimrman zdánlivě slabý hrdina, který svou zdánlivou slabostí překonává protivníky a osudy. Oba jsou komickými, ale zároveň hrdými symboly národního charakteru.
Cimrman rezonuje také v generačním přenosu: rodiče vodí děti na představení a cimrmanovské fráze a citáty jsou součástí každodenní řeči. Výrazy jako "to nic, to nic" nebo slovní hříčky z her jsou součástí sdíleného jazykového repertoáru.
📝 Cimrmanologie jako věda
Součástí cimrmanovské mystifikace je vznik fiktivní vědecké disciplíny – cimrmanologie. Cimrmanologové jsou vědci, kteří se zabývají studiem Cimrmanovy osobnosti, díla a odkazu. V rámci divadelních seminářů vystupují herci právě v roli cimrmanologů, prezentují "výzkumy", diskutují o "nálezech" dokumentů a vedou akademické debaty o interpretaci Cimrmanových textů.
Cimrmanologie paroduje akademický svět – přísné metodologie, citační aparáty, vědecké spory o maličkosti a sebepotvrzující akademické kruhy. Věda o neexistující osobnosti se stává satirou vědy jako takové. Cimrmanologové jsou současně kompetentní a absurdní – věnují životní energii studiu fikce, ale dělají to s vážnou tváří a skutečnou erudicí.
Tato hra s akademickým diskurzem je jednou z nejrafinovanějších vrstev cimrmanovského humoru: zpochybňuje samotné základy vědecké autority a zároveň ji obdivuje.
🏆 Ocenění a dědictví
Přestože Cimrman sám nemůže být oceněn, Divadlo Járy Cimrmana a jeho tvůrci získali řadu ocenění. Zdeněk Svěrák byl oceněn Cenou Alfréda Radoka, Akademickou cenou a dalšími prestižními cenami za filmové i divadelní dílo. Ladislav Smoljak byl rovněž nositelem mnoha ocenění a byl považován za jednoho z nejvýznamnějších českých dramatiků 20. století.
Divadlo jako instituce je považováno za národní kulturní poklad. Repertoár se rozrůstá pomaleji než u jiných divadel, neboť každá hra musí projít přísnou cimrmanovskou jazykovou a estetickou kontrolou – musí odpovídat duchu Cimrmanovy fiktivní osobnosti.
Cimrman byl opakovaně nominován – fiktivně – na Nobelovu cenu, a tato nominace je sama součástí humoru: génius, jehož si svět nevšímá, nemůže ani dostat cenu za to, co mu svět nevšiml.
💡 Pro laiky
Jára Cimrman je vymyšlená postava – jako Sherlock Holmes nebo Don Quijote. Jenomže zatímco Sherlocka Holmes každý ví, že je z knihy, Cimrman byl vymyšlen tak šikovně a s takovou láskou, že ho Češi vzali za svého národního hrdinu – přestože nikdy neexistoval.
Celá hra funguje takto: herci předstírají, že Cimrman byl skutečný genius, který vynalezl spoustu věcí dřív než slavní vědci, ale nikdo si toho nevšiml. A Češi se na tom smějí, protože to trochu připomíná jejich vlastní historii – malý národ uprostřed Evropy, který měl spoustu skvělých nápadů, ale větší sousedé je často přehlédli nebo si je přivlastnili.
Cimrman je tedy zároveň vtip i hrdost. Smějeme se přehlíženému géniovi, ale zároveň ho milujeme – protože trochu v každém Čechovi je kousek Cimrmana.