Hospodářská politika

Rozbalit box

Obsah boxu

Hospodářská politika je souhrn cílů, nástrojů, rozhodnutí a opatření státu v hospodářské oblasti. Jejím hlavním úkolem je aktivně ovlivňovat a regulovat ekonomický vývoj v zemi s cílem dosáhnout stanovených společenských a ekonomických cílů. Jedná se o praktickou aplikaci ekonomie, zejména makroekonomie, která se snaží řešit problémy jako nezaměstnanost, inflace, pomalý hospodářský růst nebo nerovnováha v zahraničním obchodě.

Nositelé hospodářské politiky jsou především vláda, parlament a centrální banka, ale její podobu ovlivňují i nadnárodní organizace (např. Evropská unie, Mezinárodní měnový fond) a zájmové skupiny (např. odbory, svazy zaměstnavatelů).

📜 Dějiny hospodářské politiky

Pohled na roli státu v ekonomice se v průběhu dějin výrazně měnil, což vedlo k formování různých směrů hospodářské politiky.

💰 Merkantilismus

V období od 16. do 18. století převládal merkantilismus. Jeho hlavním cílem bylo maximalizovat bohatství národa, které bylo ztotožňováno s množstvím drahých kovů (zlato, stříbro). Státy se proto snažily dosáhnout aktivní obchodní bilance (více vyvážet než dovážet) pomocí cel, kvót a podpory exportu. Stát hrál v ekonomice velmi aktivní a direktivní roli.

🗽 Klasický liberalismus

V reakci na merkantilismus se v 18. a 19. století zrodil klasický liberalismus, jehož hlavním představitelem byl Adam Smith. Ten přišel s konceptem "neviditelné ruky trhu", podle níž svobodný trh bez zásahů státu dokáže nejlépe alokovat zdroje a zajistit prosperitu. Role státu měla být omezena na ochranu vlastnických práv, zajištění bezpečnosti a poskytování některých veřejných statků. Tento přístup je známý jako laissez-faire.

📈 Keynesiánství

Velká hospodářská krize ve 30. letech 20. století ukázala, že trhy nemusí být vždy schopny se samy zotavit z hlubokých propadů. John Maynard Keynes proto argumentoval, že v době recese by měla vláda aktivně zasahovat do ekonomiky pomocí fiskální politiky. Zvyšováním vládních výdajů (např. na veřejné práce) nebo snižováním daní měla stimulovat agregátní poptávku, a tím snížit nezaměstnanost a obnovit růst. Keynesiánství dominovalo hospodářským politikám západních zemí až do 70. let 20. století.

💸 Monetarismus a neoliberalismus

V 70. letech se západní ekonomiky potýkaly se stagflací (současný výskyt vysoké inflace a vysoké nezaměstnanosti), kterou keynesiánské modely nedokázaly vysvětlit ani řešit. Do popředí se dostal monetarismus, spojený především s Miltonem Friedmanem a Chicagskou školou. Monetaristé zdůrazňovali, že hlavní příčinou inflace je nadměrný růst peněžní zásoby a že hlavní úlohou hospodářské politiky by mělo být udržování cenové stability prostřednictvím monetární politiky prováděné nezávislou centrální bankou. Tento směr, spolu s důrazem na deregulaci, privatizaci a volný trh, je často označován jako neoliberalismus a byl prakticky uplatňován v politikách Margaret Thatcherové ve a Ronalda Reagana v .

🌍 Současné trendy

Finanční krize v roce 2008 a následná pandemie covidu-19 vedly k přehodnocení některých neoliberálních dogmat. Státy opět začaly hrát aktivnější roli v ekonomice prostřednictvím masivních fiskálních stimulů a nekonvenční monetární politiky (např. kvantitativní uvolňování). Do popředí se dostávají nová témata, jako je zelená transformace (boj proti klimatickým změnám), řešení rostoucí příjmové nerovnosti a strategická průmyslová politika v kontextu geopolitického soupeření.

🎯 Cíle hospodářské politiky

Moderní hospodářské politiky se obvykle snaží dosáhnout několika základních cílů, které jsou často shrnovány do tzv. magického čtyřúhelníku. Nazývá se "magický", protože je velmi obtížné, ne-li nemožné, dosáhnout všech čtyř cílů současně a v plné míře.

• Vysoká zaměstnanost (nízká nezaměstnanost): Cílem je zajistit, aby co nejvíce lidí, kteří chtějí pracovat, našlo zaměstnání. Vysoká nezaměstnanost představuje plýtvání lidským kapitálem a způsobuje sociální problémy.
• Cenová stabilita: Cílem je udržet nízkou a stabilní míru inflace. Vysoká a nestabilní inflace znehodnocuje úspory, narušuje cenové signály a ztěžuje ekonomické plánování.
• Udržitelný hospodářský růst: Cílem je dlouhodobé zvyšování produkce zboží a služeb v ekonomice, měřené obvykle růstem HDP. Růst zvyšuje životní úroveň a materiální blahobyt společnosti.
• Vnější ekonomická rovnováha: Cílem je udržet vyrovnanou platební bilanci, zejména běžný účet. Dlouhodobé vysoké schodky mohou vést k zadlužování země a měnové nestabilitě.

Kromě těchto základních cílů se hospodářská politika zaměřuje i na další oblasti:

• Spravedlivé rozdělování důchodů a bohatství: Snižování extrémní příjmové nerovnosti prostřednictvím progresivního zdanění a sociálních transferů.
• Ochrana životního prostředí: Regulace znečištění, podpora obnovitelných zdrojů energie a udržitelných technologií.
• Regionální rozvoj: Podpora hospodářsky slabších regionů s cílem snížit regionální rozdíly.

🔧 Nástroje hospodářské politiky

K dosažení svých cílů používají nositelé hospodářské politiky různé nástroje, které lze rozdělit do několika hlavních kategorií.

⚖️ Fiskální (rozpočtová) politika

Fiskální politiku provádí vláda prostřednictvím státního rozpočtu. Jejími hlavními nástroji jsou:

• Vládní výdaje: Investice do infrastruktury (dálnice, železnice), výdaje na školství, zdravotnictví, obranu, sociální dávky atd.
• Daně: Daň z příjmu, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, majetkové daně atd.

• Expanzivní fiskální politika: Vláda zvyšuje své výdaje nebo snižuje daně, aby podpořila poptávku a stimulovala ekonomiku v době recese. Vede ke vzniku nebo prohloubení rozpočtového deficitu.
• Restriktivní fiskální politika: Vláda snižuje své výdaje nebo zvyšuje daně, aby omezila poptávku a zpomalila přehřívající se ekonomiku (boj proti inflaci). Může vést k rozpočtovému přebytku.

🏦 Monetární (měnová) politika

Monetární politiku provádí nezávislá centrální banka (v Česku je to Česká národní banka, v eurozóně Evropská centrální banka). Jejím hlavním cílem je obvykle cenová stabilita. Nástroje zahrnují:

• Úrokové sazby: Zejména základní úroková sazba (např. 2T repo sazba v ČR), od které se odvíjí úročení komerčních úvěrů a vkladů.
• Operace na volném trhu: Nákup nebo prodej státních dluhopisů centrální bankou, čímž se zvyšuje nebo snižuje množství peněz v oběhu.
• Povinné minimální rezervy: Procento z vkladů, které musí komerční banky držet u centrální banky.

• Expanzivní monetární politika: Centrální banka snižuje úrokové sazby, aby zlevnila úvěry, podpořila investice a spotřebu.
• Restriktivní monetární politika: Centrální banka zvyšuje úrokové sazby, aby zdražila úvěry a tlumila inflační tlaky.

🤝 Důchodová a sociální politika

Tato politika se zaměřuje na ovlivňování vývoje mezd, zisků a sociálních příjmů.

• Minimální mzda: Zákonem stanovená nejnižší možná mzda.
• Sociální dávky: Důchody, podpory v nezaměstnanosti, přídavky na děti.
• Regulace cen: Stanovení cenových stropů u některých komodit (např. nájemné, energie), dnes méně časté.

🌐 Vnější obchodní a měnová politika

Tato politika se zabývá vztahy ekonomiky se zahraničím.

• Obchodní politika: Nástroje jako cla, kvóty, subvence exportu nebo podpora dovozu. Cílem je ochrana domácího trhu nebo podpora exportu.
• Měnová politika: Týká se směnného kurzu domácí měny. Režim kurzu může být pevný (fixní) nebo plovoucí (floating). Centrální banka může na devizovém trhu intervenovat, aby ovlivnila hodnotu měny.

🤔 Pro laiky

Představte si ekonomiku jako auto jedoucí po silnici. Hospodářská politika je způsob, jakým řidiči (vláda a centrální banka) toto auto řídí.

• Cílem je jet plynule, bezpečně a přiměřenou rychlostí (to je stabilní hospodářský růst a nízká nezaměstnanost).
• Fiskální politika (vláda) je jako používání plynového pedálu a brzdy. Když chce vláda ekonomiku zrychlit (např. v krizi), "šlápne na plyn" – začne více utrácet za stavbu silnic nebo sníží lidem daně, aby měli více peněz na nákupy. Když se ekonomika přehřívá (hrozí vysoká inflace), vláda "přibrzdí" – omezí výdaje nebo zvýší daně.
• Monetární politika (centrální banka) je jako převodovka a chladicí systém motoru. Hlavním úkolem je hlídat, aby se motor nepřehřál (to je vysoká inflace). Když inflace roste, centrální banka "zařadí vyšší rychlostní stupeň" tím, že zvýší úrokové sazby. Půjčky se zdraží, lidé a firmy si méně půjčují a utrácejí, a ekonomika se ochladí.

Řidiči se snaží auto řídit tak, aby dojelo co nejdál, nespotřebovalo příliš mnoho paliva (státní dluh) a aby jízda byla pohodlná pro všechny pasažéry (sociální smír).

Šablona:Aktualizováno