Hokkaidó

Rozbalit box

Obsah boxu

Hokkaidó (japonsky 北海道, Hokkaidō, v doslovném překladu „Cesta severního moře“; v ainštině Aynu Mosir – „Země lidí“) je druhý největší ostrov Japonského souostroví a zároveň nejsevernější a nejrozlehlejší z japonských prefektur. Od největšího ostrova Honšú je oddělen Cugarským průlivem, pod nímž vede tunel Seikan – nejdelší podmořský tunel na světě.

Hokkaidó se od zbytku Japonska výrazně liší svou historií, klimatem i kulturou. Do 19. století bylo území známé jako Ezo (nebo Ezoči) a bylo domovem domorodého národa Ainu. Teprve po roce 1869 začala masivní japonská kolonizace a modernizace podle západního vzoru. Díky tomu má ostrov specifický ráz krajiny, který připomíná spíše severní Evropu nebo Severní Ameriku, s rozlehlými farmami, pravoúhlými městy a divokou přírodou.

V roce 2026 prochází Hokkaidó významnou ekonomickou transformací. Zatímco tradičně bylo vnímáno jako "obilnice Japonska" a turistická destinace, v polovině 20. let 21. století se stává novým centrem japonského polovodičového průmyslu díky obřímu projektu společnosti Rapidus ve městě Čitose. Zároveň ostrov čelí vážným demografickým výzvám, kdy mimo metropoli Sapporo dochází k rychlému vylidňování venkova.

📜 Etymologie

Původní název ostrova v japonštině byl Ezo (蝦夷) nebo Ezoči (蝦夷地), což znamenalo "Země barbarů" (v kontextu lidí, kteří se nepodřizují císařskému dvoru). Domorodí Ainuové nazývali svou zemi Aynu Mosir.

Název Hokkaidó vznikl v roce 1869. Cestovatel a kartograf Macuura Takeširó, který žil mezi Ainy a respektoval jejich kulturu, navrhl vládě Meidži několik názvů. Jedním z nich byl Kai-hoku-dó. Inspiroval se ainským slovem Kai (což znamenalo "ten, kdo se narodil v této zemi"). Vláda návrh upravila na Hokkaidó (Cesta severního moře), aby odpovídal tradičnímu systému regionů (jako Tókaidó – Cesta východního moře).

⏳ Historie

Období před kolonizací

Archeologické nálezy dokládají osídlení již v období Džómon (před 15 000 lety). Později se zde vyvinula specifická kultura Sacumon a kultura Ochotská. Z jejich smísení vzešel národ Ainu. Ainuové žili jako lovci a sběrači, uctívali duchy přírody (kamuy) a medvěda hnědého. S Japonci z jihu (klan Macumae) vedli obchod, ale vztahy byly často napjaté. Došlo k několika povstáním proti japonskému útlaku a neférovým obchodním podmínkám:

Šakušainovo povstání (1669): Velké povstání Ainuů, které bylo krvavě potlačeno a vedlo k upevnění kontroly klanu Macumae nad jihem ostrova.
Bitva u Menaši-Kunaširi (1789): Poslední velký ozbrojený odpor Ainuů.

Éra Meidži a kolonizace (od 1869)

Po pádu šógunátu a obnovení císařské moci (Revoluce Meidži) se Japonsko obávalo ruské expanze ze severu. Vláda proto v roce 1869 ostrov anektovala, přejmenovala na Hokkaidó a zřídila Kaitakuši (Komisi pro rozvoj).

Americký vliv: Japonsko pozvalo desítky amerických poradců (např. Horace Caprona, Williama S. Clarka), aby pomohli s modernizací zemědělství. Proto má Hokkaidó sila, velké farmy a města s pravoúhlou sítí ulic (Sapporo).
Tondenhéi: Na ostrov byli vysíláni bývalí samurajové jako "vojáci-rolníci", aby obdělávali půdu a bránili hranice.
Asimilace Ainuů: Kolonizace měla devastující dopad na Ainy. Byla jim zakázána půda, jazyk i zvyky (např. tetování žen), a byli nuceni k asimilaci.

Moderní doba

Během druhé světové války nebylo Hokkaidó cílem masivního bombardování jako Honšú, ale v posledních dnech války (srpen 1945) Sovětský svaz obsadil Kurilské ostrovy a jižní Sachalin, což dodnes vede ke sporu o tzv. Severní teritoria. Po válce se ostrov stal centrem těžkého průmyslu (uhlí) a zemědělství. V roce 1972 hostilo Sapporo Zimní olympijské hry, což potvrdilo status ostrova jako světové destinace zimních sportů. V roce 2018 zasáhlo ostrov silné zemětřesení Iburi, které způsobilo první "blackout" (výpadek proudu) celého ostrova v historii.

📍 Geografie a příroda

Poloha a povrch

Hokkaidó se nachází na severním cípu Japonska. Na západě ho omývá Japonské moře, na severovýchodě Ochotské moře a na východě Tichý oceán. Povrch je převážně hornatý a vulkanický. Středem ostrova se táhne pohoří Daisecuzan (Velké sněžné hory), kterému se přezdívá "Střecha Hokkaida". Zde leží i nejvyšší vrchol Asahidake (2 291 m). Ostrov je posetý aktivními sopkami (např. Usu, Tokachi, Meakan) a kalderovými jezery (Toja, Šikotsu, Mašu).

Klima

Podnebí je hemiboreální (Köppen Dfb), s chladnými, velmi sněžnými zimami a mírnými léty. Na rozdíl od zbytku Japonska zde chybí výrazné období dešťů (cuju) v červnu.

Sníh: Hokkaidó je světově proslulé kvalitou svého prašanu ("Japow"). Sibiřské větry přinášejí přes Japonské moře obrovské množství vlhkosti, která se mění na sníh. Města jako Sapporo nebo Asahikawa patří k nejsněžnějším velkoměstům planety.
Driftující led: Pobřeží Ochotského moře (Abashiri, Širetoko) je nejjižnějším místem na severní polokouli, kde lze pozorovat mořský zámrz (driftující kry).

Fauna a flóra

Hokkaidó je odděleno od Honšú tzv. Blakistonovou linií (v Cugarském průlivu), což znamená, že zde žijí jiné druhy zvířat, příbuzné spíše těm na Sibiři.

Medvěd hnědý ussurijský (Higuma): Největší šelma Japonska, na ostrově jich žije několik tisíc.
Jelen sika (Ezo-šika): Přemnožený druh, který působí škody v zemědělství.
Jeřáb mandžuský: Symbol Japonska, v mokřadech Kuširo se podařilo zachránit populaci před vyhynutím.
Další druhy: Liška (Kita-kicune), orel mořský, výr Blakistonův.

🏭 Ekonomika

Ekonomika Hokkaida se v polovině 20. let 21. století dramaticky mění.

1. Silicon Island of the North (Rapidus)

Nejvýznamnější událostí dekády je výstavba továrny společnosti Rapidus ve městě Čitose (u letiště New Chitose). Tento projekt, podporovaný japonskou vládou a spoluprací s IBM, má za cíl vyrábět nejmodernější 2-nanometrové čipy.

Dopad: Očekává se, že do roku 2036 přinese investice a navazující průmysl regionu ekonomický efekt ve výši až 18 bilionů jenů. Hokkaidó se tak transformuje z agrárního regionu na technologický hub, což přitahuje inženýry a zvyšuje ceny nemovitostí v okolí.

2. Zemědělství a rybolov

Hokkaidó zůstává "kuchyní Japonska". S pouhými 4 % obyvatel produkuje 25 % zemědělské produkce země.

Produkty: Mléko (50 % japonské produkce), pšenice, brambory, cibule, cukrová řepa, kukuřice.
Rybolov: Klíčový sektor. Hokkaidó je hlavním dodavatelem mořských řas (kombu), hřebenatek, krabů a lososů. Ruský zákaz dovozu japonských mořských plodů (po vypouštění vody z Fukušimy) však sektorem v letech 2023–2025 otřásl.

3. Turismus

Turismus je pilířem ekonomiky.

Niseko: Světově proslulé lyžařské středisko, které láká investory a turisty z celého světa (Austrálie, USA, Hongkong). Ceny nemovitostí zde dosahují úrovně Tokia.
Národní parky: Širetoko (UNESCO), Daisecuzan, Akan-Mašu.
Kultura jídla: Sapporo a Hakodate jsou cílem "gastro-turistů" (Ramen, mořské plody, mléčné výrobky).

4. Energetika

Hokkaidó má obrovský potenciál v obnovitelných zdrojích. Je centrem pro větrné elektrárny (díky stálým větrům a levné půdě) a solární parky. Plánuje se masivní podmořský kabel pro přenos "zelené energie" do Tokia.

🚂 Doprava a infrastruktura

Hokkaidó Šinkansen: Vysokorychlostní trať v současnosti (2026) končí ve stanici Šin-Hakodate-Hokuto na jihu ostrova. Prodloužení do Sappora je ve výstavbě, ale čelí masivním problémům (tvrdá hornina v tunelech, nedostatek dělníků). Původní termín 2030 byl posunut, nyní se hovoří o polovině nebo konci 30. let 21. století.
Letiště New Chitose: Třetí nejvytíženější letiště v Japonsku a hlavní brána na ostrov. Trasa Tokio (Haneda) – Sapporo (Chitose) je historicky jednou z nejfrekventovanějších leteckých linek na světě.
Silnice: Ostrov má kvalitní síť dálnic, které jsou v zimě perfektně udržované, ale v odlehlých oblastech je veřejná doprava (vlaky JR Hokkaido) omezována kvůli nedostatku pasažérů.

⛩️ Kultura Ainuů

V roce 2019 japonská vláda poprvé zákonem uznala Ainy za "domorodý národ".

Upopoy: V roce 2020 bylo ve městě Širaoi otevřeno Národní ainské muzeum a park (Upopoy). Jeho cílem je revitalizace ainského jazyka a kultury.
Dědictví: Vliv Ainuů je patrný v toponymii (většina názvů měst na Hokkaidu, včetně Sappora, pochází z ainštiny) a v úctě k přírodě.

🏙 Hlavní města a regiony

Hokkaidó se dělí na 14 podprefektur.

Sapporo: Hlavní město, 1,9 milionu obyvatel. Obchodní, administrativní a kulturní centrum.
Asahikawa: Druhé největší, centrální Hokkaidó, známé svou ZOO a rekordně nízkými teplotami.
Hakodate: Historický přístav na jihu, brána na Honšú, známé nočním výhledem a ranními trhy.
Kuširo: Přístav na východě, centrum rybolovu a mlhy.
Obihiro: Centrum zemědělské oblasti Tokači.
Čitose/Tomakomai: Průmyslové srdce ostrova, letiště a nová továrna Rapidus.

👶 Pro laiky

Hokkaidó je "Japonsko, které není Japonsko".

Představte si zemi, která vypadá jako mix Aljašky a Německa, ale mluví se tam japonsky.
Nejsou tu staré chrámy a úzké uličky jako v Kjótu. Jsou tu rovné silnice, obrovská pole s krávami a divocí medvědi v lesích.
V zimě je to ráj pro lyžaře, protože tam padá nejlehčí sníh na světě.
V létě tam utíkají Japonci z jihu, protože je tam "chládek" (kolem 25 °C) a nekonečné lány květin.
Je to místo, kde se nejlépe jí – od nejlepších krabů až po úžasnou zmrzlinu a kukuřičný ramen.
A teď se tam staví továrny na čipy, které mají pohánět počítače budoucnosti.

🇷🇺 Spor o Kurilské ostrovy

Hokkaidó přímo sousedí s Ruskem. Z poloostrova Širetoko nebo města Nemuro jsou pouhým okem viditelné ostrovy (Kunaširi), které Japonsko nazývá Severní teritoria a Rusko Jižní Kurily. Tyto ostrovy Sovětský svaz obsadil v roce 1945. Japonsko si je nárokuje zpět. Kvůli tomuto sporu nebyla mezi Ruskem a Japonskem ani v roce 2026 podepsána formální mírová smlouva k ukončení druhé světové války. Vztahy jsou po ruské invazi na Ukrajinu na bodu mrazu.

Zdroje