Charles de Gaulle
Obsah boxu
| Charles de Gaulle | |
|---|---|
| Předchůdce1 | René Coty |
| Náboženství | Katolicismus |
| Popisek | Charles de Gaulle v roce 1963 |
| Předchůdce3 | Pierre Pflimlin |
| Úřad1 | Prezident Francie |
| Povolání | Státník, voják, spisovatel, politik, autor memoárů, vojenský teoretik |
| Bitvy války | První světová válka (bitva u Verdunu, bitva na Sommě), Polsko-sovětská válka, Druhá světová válka (bitva o Francii, bitva u Dakaru, Pařížské povstání) |
| Obrázek | Charles de Gaulle (1963).jpg |
| Alma mater | École Spéciale Militaire de Saint-Cyr (1909–1912), École de Guerre (1922–1924) |
| Rodiče | Henri de Gaulle a Jeanne Maillotová |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Colombey-les-Deux-Églises |
| Celé jméno | Charles André Joseph Marie de Gaulle |
| Hodnost | Brigádní generál |
| Nástupce1 | Georges Pompidou |
| Nástupce3 | Michel Debré |
| Děti | Philippe de Gaulle (1921–2024), Élisabeth de Gaulle (1924–2013), Anne de Gaulle (1928–1948) |
| Choť | Yvonne de Gaulle (rozená Vendrouxová) (sňatek 1921, zemřela 1979) |
| Doba služby | 1912–1944 |
| Podpis | Charles de Gaulle signature.svg |
| Úřad2 | Předseda prozatímní vlády Francouzské republiky |
| Příčina úmrtí | Aneurysma břišní aorty |
| Předchůdce2 | Philippe Pétain (jako hlava Francouzského státu) |
| Vyznamenání | Válečný kříž 1914–1918 (1915), Společník osvobození (1940), Rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1959), Rytíř Nejvyššího řádu Kristova (1959) |
| Úřad3 | Předseda vlády Francie |
| Politická strana | Sdružení francouzského lidu (RPF), Unie demokratů pro republiku |
| Období3 | 1. června 1958 – 8. ledna 1959 |
| Období1 | 8. ledna 1959 – 28. dubna 1969 |
| Období2 | 3. června 1944 – 26. ledna 1946 |
| Narození | 22. listopadu 1890, Lille, Francie |
| Nástupce2 | Félix Gouin |
| Jméno | Charles de Gaulle |
| Úmrtí | 9. listopadu 1970 (ve věku 79 let), Colombey-les-Deux-Églises, Francie |
| Národnost | Francouzská |
Charles André Joseph Marie de Gaulle (22. listopadu 1890 Lille – 9. listopadu 1970 Colombey-les-Deux-Églises) byl významný francouzský generál a státník, který sehrál klíčovou roli v moderních dějinách Francie. Vedl Svobodné Francie během druhé světové války, předsedal prozatímní vládě v letech 1944 až 1946 a byl zakladatelem a prvním prezidentem Páté francouzské republiky v letech 1959 až 1969. Je široce považován za jednoho z největších Francouzů 20. století.
⏳ Historie a raný život
Charles de Gaulle se narodil 22. listopadu 1890 v severofrancouzském Lille jako třetí z pěti dětí v hluboce katolické a intelektuální rodině. Jeho otec, Henri de Gaulle, byl profesorem filozofie a literatury na jezuitské koleji a později založil vlastní školu. Charles de Gaulle vyrůstal v Paříži a již od mládí tíhl k vojenské kariéře.
V roce 1909 nastoupil na prestižní Vojenskou akademii Saint-Cyr, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912 v hodnosti podporučíka. Následně sloužil u 33. pěšího pluku v Arras, kde se setkal s budoucím maršálem Philippem Pétainem, který se stal jeho velitelem a vzorem.
Během první světové války se Charles de Gaulle zúčastnil těžkých bojů. Byl zraněn v bitvě u Dinantu a v bitvě u Verdunu v březnu 1916 padl do německého zajetí. Během 32 měsíců v zajetí se několikrát neúspěšně pokusil o útěk, což bylo ztíženo jeho vysokou postavou. Ze zajetí se vrátil na jaře 1919.
V meziválečném období pokračoval ve vojenské službě. Působil jako vojenský poradce v Polsku během polsko-sovětské války v letech 1919–1921, kde byl povýšen a získal cenné zkušenosti s mobilní válkou. Po návratu do Francie přednášel vojenskou historii na Saint-Cyru a studoval na École de Guerre, kde se věnoval vojenské teorii a taktice. Stal se propagátorem modernizace armády a konceptu mobilních obrněných divizí, což bylo v té době v francouzské armádě kontroverzní.
V dubnu 1921 se oženil s Yvonne Vendrouxovou, se kterou měl tři děti: syna Philippa (1921–2024), dcery Élisabeth (1924–2013) a Anne (1928–1948). Nejmladší dcera Anne se narodila s Downovým syndromem a její rodiče pro ni založili charitativní nadaci Fondation Anne-de-Gaulle.
⚔️ Druhá světová válka a Svobodná Francie
Před vypuknutím druhé světové války v září 1939 velel Charles de Gaulle 507. tankovému pluku v Metách. Během bitvy o Francii v květnu 1940 byl povýšen na brigádního generála a stal se velitelem 4. tankové divize. V této roli dosáhl několika dílčích úspěchů proti německým silám, když jeho jednotky dokázaly zastavit a donutit k ústupu postupující Wehrmacht.
V červnu 1940, kdy Francie čelila drtivé porážce a nová vláda maršála Pétaina se chystala podepsat příměří s Německem, de Gaulle s kapitulací nesouhlasil. Dne 17. června 1940 uprchl do Londýna, kde se 18. června 1940 prostřednictvím BBC obrátil k francouzskému národu s výzvou k odporu. Tento historický projev, známý jako "L'Appel du 18 juin" (Výzva z 18. června), položil základ hnutí Svobodné Francie, které pokračovalo v boji po boku Spojenců.
Charles de Gaulle se stal vůdčí osobností francouzského zahraničního odboje a hlavním představitelem francouzské exilové vlády. Jeho vztahy s Winstonem Churchillem byly obecně dobré, ačkoli s americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem byly zpočátku chladnější. V roce 1943 se Francouzský výbor národního osvobození, který fungoval jako prozatímní vláda, přesunul do Alžíru.
Dne 25. srpna 1944 Charles de Gaulle triumfálně vstoupil do osvobozené Paříže a převzal politickou moc. V červnu 1944 byla oficiálně založena Prozatímní vláda Francouzské republiky, v jejímž čele stál právě de Gaulle. Tato vláda dovedla Francii k definitivnímu vítězství nad Německem.
🇫🇷 Poválečné období a Čtvrtá republika
Po skončení druhé světové války Charles de Gaulle stál v čele prozatímní vlády do ledna 1946. Rezignoval však kvůli neshodám ohledně nové ústavy Čtvrté republiky, která podle něj dávala příliš velkou moc parlamentu a politickým stranám a oslabovala postavení prezidenta. De Gaulle prosazoval silnější prezidentský systém, který by zajistil větší politickou stabilitu.
V roce 1947 založil politické hnutí Sdružení francouzského lidu (Rassemblement du Peuple Français, RPF), které mělo za cíl transformovat politickou scénu. Po počátečním úspěchu však hnutí ztratilo dech a Charles de Gaulle se v roce 1953 stáhl z aktivní politiky do svého sídla v Colombey-les-Deux-Églises, kde se věnoval sepisování svých válečných pamětí. Toto období je někdy označováno jako "přechod přes poušť".
🏛️ Pátá republika a prezidentský úřad
Charles de Gaulle se vrátil do veřejného života v květnu 1958 v době vrcholící alžírské krize, která ohrožovala stabilitu Francie a vedla k rozkladu Čtvrté republiky. V atmosféře hrozící občanské války byl Národním shromážděním povolán zpět do čela státu a 1. června 1958 se stal předsedou vlády s mimořádnými pravomocemi.
Pod jeho vedením byla vypracována nová ústava, která významně posílila pravomoci prezidenta republiky. Tato ústava byla schválena v referendu v září 1958 a vedla ke vzniku Páté francouzské republiky. V prosinci téhož roku byl Charles de Gaulle zvolen prvním prezidentem Páté republiky a úřadu se ujal 8. ledna 1959.
Během svého prezidentského úřadu prosazoval de Gaulle řadu klíčových politik. V oblasti dekolonizace udělil nezávislost Alžírsku (po podpisu Evianských dohod v roce 1962) a dalším francouzským koloniím. V zahraniční politice usiloval o posílení mezinárodního postavení a nezávislosti Francie. To se projevilo například vystoupením Francie z vojenských struktur NATO v roce 1966 a zahájením vlastního jaderného programu, díky němuž se Francie stala v roce 1960 čtvrtou jadernou mocností. Podepsal také Elysejskou dohodu s Německem v roce 1963, která vytvořila nové francouzsko-německé partnerství. Několikrát vetoval snahy Velké Británie o vstup do Evropských společenství.
Jeho pozicí otřásly studentské nepokoje a sociální napětí v květnu 1968, přesto však v následujících volbách zvítězil. V dubnu 1969 však Charles de Gaulle rezignoval na post prezidenta poté, co v referendu o decentralizaci a transformaci Senátu neuspěl s navrhovanými reformami, přičemž své setrvání ve funkci spojil s jejich přijetím.
📖 Odkaz a dědictví
Charles de Gaulle zemřel 9. listopadu 1970 ve svém domě v Colombey-les-Deux-Églises na rupturu aneurysmatu břišní aorty. Je pohřben v prostém hrobě v obci.
Jeho politická ideologie, známá jako Gaullismus, ovlivňuje francouzskou politiku dodnes. Charles de Gaulle je v Francii považován za symbol vlastenectví a národní velikosti. Výrazně ovlivnil institucionální uspořádání Páté republiky, která je dodnes základem francouzského politického systému.
Na jeho počest byla pojmenována řada míst a objektů, včetně Letiště Charlese de Gaulla v Paříži a francouzské letadlové lodi Charles de Gaulle.
👨🏫 Pro laiky
Představte si Francii jako loď, která se v průběhu 20. století několikrát ocitla v bouři. Charles de Gaulle byl jako zkušený kapitán, který ji v nejhorších chvílích dokázal vést. Během druhé světové války, když se zdálo, že se Francie vzdala, de Gaulle z Londýna vyzval všechny Francouze, aby bojovali dál, a stal se vůdcem odboje. Později, když se Francie potácela v politických problémech, vrátil se a vytvořil nová pravidla (tzv. Pátou republiku), která dala zemi silné vedení. Snažil se, aby Francie byla silná a nezávislá na ostatních velkých státech. Byl to muž s pevnou vůlí, který věřil ve velikost své země a udělal pro ni vše, co mohl.
🎬 Video