Přeskočit na obsah

Filmová hudba

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - umění

Filmová hudba je hudební složka filmového díla, která je vytvořena specificky pro doprovod obrazu a děje. Jedná se o klíčový prvek filmové řeči, který zásadním způsobem ovlivňuje divákovo vnímání, emoce a interpretaci příběhu. Může mít podobu orchestrálních skladeb, elektronické hudby, písní nebo kombinace různých stylů. Filmová hudba se dělí na dvě základní kategorie: nediegetickou (hudba, kterou slyší pouze divák, tzv. score) a diegetickou (hudba, jejíž zdroj je součástí filmového světa, např. rádio hrající v autě).

Cílem filmové hudby je podpořit atmosféru, charakterizovat postavy, zdůraznit dramatické momenty, naznačit dějové zvraty nebo propojit jednotlivé scény. Skladatelé filmové hudby jsou považováni za plnohodnotné spolutvůrce filmu a jejich práce je oceňována na prestižních filmových cenách, jako jsou Oscary nebo Zlaté glóby.

📜 Historie

Vývoj filmové hudby je neoddělitelně spjat s technologickým pokrokem a uměleckým vývojem samotné kinematografie. Od jednoduchého klavírního doprovodu se postupně vyvinula v komplexní uměleckou formu.

🎹 Éra němého filmu (cca 1895–1929)

První filmové projekce nebyly zcela tiché. Promítání bylo téměř vždy doprovázeno živou hudbou, která měla za úkol nejen přehlušit hluk promítačky, ale především dodat obrazu emoční hloubku a rytmus. V menších kinech hrál na klavír či varhany osamocený hudebník, který často improvizoval. Větší a luxusnější kina si mohla dovolit celé orchestry.

Pro usnadnění práce hudebníků začaly vznikat tzv. cue sheets – seznamy doporučených skladeb z klasického repertoáru (Ludwig van Beethoven, Richard Wagner, Petr Iljič Čajkovskij), které se hodily k určitým typům scén (milostná scéna, honička, souboj). Postupně začaly vznikat i první originální kompozice psané přímo pro konkrétní film, jako například hudba Camilla Saint-Saënse k filmu L'Assassinat du duc de Guise (1908).

orchestral Zlatý věk Hollywoodu (30.–50. léta)

S příchodem zvukového filmu na konci 20. let 20. století nastala revoluce. Hudba mohla být nově synchronizována přímo s obrazem a stala se pevnou součástí filmové stopy. Toto období je charakteristické velkými symfonickými partiturami v pozdně romantickém stylu. Skladatelé, často evropští emigranti s klasickým hudebním vzděláním, přenesli do Hollywoodu operní techniky, především princip leitmotivu (příznačného motivu).

Mezi průkopníky patřili:

🎷 Experimenty a nové styly (50.–70. léta)

Po druhé světové válce začala filmová hudba absorbovat moderní hudební proudy. Symfonický orchestr sice zůstal základem, ale stále častěji byl doplňován nebo nahrazován jinými zvuky.

V Evropě se prosadili skladatelé jako Nino Rota (spolupráce s Federicem Fellinim) a především Ennio Morricone, který svou hudbou pro spaghetti westerny Sergia Leoneho (např. Hodný, zlý a ošklivý) zcela redefinoval zvuk tohoto žánru.

🚀 Návrat velké symfonie (70.–80. léta)

V 70. letech zažila velká orchestrální hudba velkolepý návrat, a to především díky skladateli Johnu Williamsovi. Jeho spolupráce s režiséry Stevenem Spielbergem a Georgem Lucasem přinesla jedny z nejznámějších filmových melodií všech dob. Hudba k filmům jako Čelisti (1975), Hvězdné války (1977) nebo E.T. – Mimozemšťan (1982) navázala na tradici zlatého věku Hollywoodu, ale obohatila ji o moderní zvuk a techniky. Williams mistrně pracuje s leitmotivy a jeho hudba se stala synonymem pro filmové dobrodružství a velkolepost. Dalšími významnými skladateli této éry byli Jerry Goldsmith (Vetřelec, Star Trek: Film) a James Horner (Vetřelci, Titanic).

💻 Digitální éra a současnost (90. léta – dnes)

S nástupem digitálních technologií a syntezátorů se zvuk filmové hudby opět proměnil. Klíčovou postavou tohoto období je Hans Zimmer, který proslul spojením symfonického orchestru s elektronikou a perkusivními rytmy. Jeho styl, často označovaný jako "wall of sound", ovlivnil celou generaci skladatelů. Mezi jeho nejznámější práce patří hudba k filmům Lví král, Gladiátor, Piráti z Karibiku nebo trilogie Temný rytíř.

Zimmer založil studio Remote Control Productions, které se stalo líhní mnoha úspěšných skladatelů (např. John Powell, Harry Gregson-Williams). Vedle tohoto epického stylu se prosazují i minimalističtější přístupy, které reprezentuje například Thomas Newman (Americká krása) nebo Alexandre Desplat (Grandhotel Budapešť). V současnosti je filmová hudba žánrově velmi rozmanitá a kombinuje nespočet stylů a technik.

⚙️ Funkce a význam

Filmová hudba plní v díle několik klíčových funkcí, které se často prolínají.

  • Vytváření nálady a atmosféry: Je to jedna z nejzřejmějších funkcí. Hudba dokáže okamžitě navodit pocit napětí (horor), romantiky, smutku nebo hrdinství.
  • Emoční působení: Hudba přímo ovlivňuje emoce diváka. Může zesílit radost, prohloubit smutek postavy nebo vyvolat strach v momentě, kdy se na plátně ještě nic hrozivého neděje.
  • Charakterizace postav a míst (Leitmotiv): Technika převzatá z opery, kdy je určitá postava, místo nebo myšlenka spojena s konkrétním hudebním motivem. Příkladem je "Imperial March" pro Dartha Vadera ve Hvězdných válkách nebo motiv pro Středozem v trilogii Pán prstenů.
  • Strukturální funkce: Hudba pomáhá členit vyprávění. Může propojit dvě scény (hudební most), naznačit plynutí času nebo zdůraznit začátek a konec filmu (úvodní a závěrečné titulky).
  • Geografické a časové zasazení: Použitím specifických nástrojů nebo hudebních stylů může skladatel divákovi rychle sdělit, kde a kdy se děj odehrává (např. dudy pro Skotsko, sitar pro Indii).
  • Komentář k ději: Hudba může ironicky komentovat dění na plátně (např. veselá hudba při tragické události) nebo naopak prozradit něco, co postavy ještě netuší (např. zlověstný motiv naznačující blížící se nebezpečí).

🎵 Typy a techniky

  • Score (původní hudba): Hudba složená speciálně pro daný film. Tvoří většinu nediegetické složky.
  • Soundtrack (zvuková stopa): Širší pojem, který zahrnuje jak score, tak i všechny použité písně (diegetické i nediegetické). V marketingu se často termínem soundtrack označuje album s písněmi z filmu.
  • Diegetická hudba: Hudba, která je součástí světa filmu. Postavy ji slyší a vnímají. Příkladem je kapela hrající na plese, rádio v autě nebo postava hrající na klavír.
  • Nediegetická hudba: Hudba, která zní "mimo" svět filmu a slyší ji pouze divák. Slouží k dokreslení atmosféry a emocí.
  • Mickey Mousing: Technika (název odkazuje na rané animované filmy Walta Disneyho), kdy hudba přesně a synchronně kopíruje každý pohyb nebo akci na plátně. Dnes se používá spíše pro komický efekt.
  • Temp track (dočasná hudba): Během střihu filmu režiséři často používají existující hudbu z jiných filmů, aby si udělali představu o tempu a náladě scény. Pro skladatele to může být inspirací, ale i frustrujícím omezením, pokud režisér trvá na tom, aby nová hudba zněla "jako temp track".

🎼 Významní skladatelé

Seznam nejvlivnějších skladatelů filmové hudby je rozsáhlý, ale někteří zanechali nesmazatelnou stopu.

Zlatá éra a klasický Hollywood

Evropa

Moderní a současná éra

Česká filmová hudba

🏆 Ocenění

Nejprestižnějším oceněním v oblasti filmové hudby je Cena Akademie za nejlepší původní hudbu (Academy Award for Best Original Score), známá jako Oscar. Uděluje se od roku 1934. Další významnou kategorií je Cena Akademie za nejlepší píseň (Best Original Song).

Dalšími důležitými cenami jsou:

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že sledujete film, kde se hrdina plíží temnou chodbou. I když na plátně nic není, slyšíte tiché, napínavé tóny smyčců. To je nediegetická hudba (nebo také score). Je tam jen pro vás, diváky, aby vám naskočila husí kůže. Hrdina ji neslyší. Najednou hrdina otevře dveře do sálu, kde hraje kapela na plese. Hudba, kterou hraje tato kapela, je diegetická hudba. Slyší ji hrdina, ostatní postavy a samozřejmě i vy.

A co je to leitmotiv? Vzpomeňte si na filmy o Harrym Potterovi. Kdykoliv se stane něco magického nebo vidíme Bradavice, slyšíme určitou kouzelnou melodii. To je leitmotiv pro svět kouzel. Nebo když se ve filmu Čelisti blíží žralok, slyšíme slavný dvoutónový motiv "da-dum, da-dum". To je leitmotiv pro žraloka. Je to takový hudební podpis, který nám okamžitě řekne, kdo nebo co je na scéně, i když to ještě nevidíme.

Nakonec, jaký je rozdíl mezi soundtrackem a score? Když si koupíte album k filmu Pulp Fiction, najdete na něm spoustu slavných písniček od různých interpretů. To je soundtrack. Když si ale koupíte album k Pánovi prstenů, bude na něm hlavně velká orchestrální hudba, kterou složil Howard Shore speciálně pro film. To je score.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Filmová_hudba&oldid=18713“