Evropské hospodářské společenství

Rozbalit box

Obsah boxu

Evropské hospodářské společenství (EHS) byla mezinárodní organizace založená v roce 1957 s cílem vytvořit ekonomickou integraci mezi svými členskými státy. Jeho hlavním cílem bylo vytvoření společného trhu – zóny volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. [1] EHS bylo nejvýznamnějším ze tří Evropských společenství a stalo se základním kamenem, na kterém byla později postavena Evropská unie. [2] Často bylo neformálně označováno jako "Společný trh".

⏳ Historie

🇪🇺 Poválečný kontext a založení

Myšlenka EHS vzešla z poválečné touhy po míru a stabilitě v Evropě. Po úspěchu Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) z roku 1951, které propojilo klíčový těžký průmysl šesti zemí, se politici rozhodli rozšířit ekonomickou spolupráci.

Dne 25. března 1957 podepsalo šest zakládajících států – Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Západní Německo – v Římě tzv. Římské smlouvy. Těmito smlouvami byly založeny dvě nové organizace: 1. Evropské hospodářské společenství (EHS) 2. Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)

Smlouva o založení EHS vstoupila v platnost 1. ledna 1958.

📈 První roky a konsolidace

První dekáda EHS byla ve znamení naplňování hlavních cílů smlouvy. V roce 1968 byla úspěšně vytvořena celní unie, což znamenalo zrušení celních poplatků na zboží mezi členskými státy a zavedení společného celního sazebníku vůči třetím zemím.

Klíčovou a zároveň nejkomplexnější politikou se stala Společná zemědělská politika (SZP), zavedená v roce 1962. Jejím cílem bylo zajistit potravinovou soběstačnost, stabilizovat trhy a zaručit spravedlivé příjmy pro zemědělce, a to prostřednictvím systému dotací a garantovaných výkupních cen.

V roce 1967 vstoupila v platnost tzv. Slučovací smlouva (Merger Treaty), která sloučila do té doby oddělené výkonné orgány ESUO, EHS a Euratomu. Vznikla tak jednotná Evropská komise a Rada ministrů pro všechna tři společenství, která byla od té doby souhrnně označována jako Evropská společenství (ES).

🗺️ Rozšiřování Společenství

Úspěch EHS přilákal další evropské země. Během své existence se Společenství rozšířilo celkem čtyřikrát:

• 1973 (První rozšíření): Spojené království, Irsko a Dánsko. (The first enlargement: the difficult entry of the United Kingdom into the EEC. CVCE.EU.) (Norsko členství v referendu odmítlo).
• 1981 (Druhé rozšíření): Řecko, po pádu vojenské diktatury.
• 1986 (Třetí rozšíření): Španělsko a Portugalsko, po přechodu k demokracii.

jednotný evropský akt a přeměna na ES

V 80. letech čelilo EHS ekonomické stagnaci a kritice, že společný trh stále není plně funkční kvůli přetrvávajícím necelním bariérám (např. rozdílné technické normy a předpisy).

Zásadním impulsem pro další integraci se stal Jednotný evropský akt, podepsaný v roce 1986. Jeho hlavním cílem bylo vytvoření skutečného jednotného vnitřního trhu do konce roku 1992. [7] Tento akt také posílil pravomoci Evropského parlamentu a položil základy pro spolupráci v zahraniční politice.

Definitivní konec EHS jako samostatné entity přišel s podpisem Maastrichtské smlouvy v roce 1992 (vstoupila v platnost 1. listopadu 1993). Touto smlouvou byla založena Evropská unie (EU), která zastřešila dosavadní Evropská společenství a přidala k nim nové oblasti spolupráce (společná zahraniční a bezpečnostní politika a spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí). Samotné EHS bylo přejmenováno na Evropské společenství (ES), čímž se z názvu odstranilo slovo "hospodářské", aby se zdůraznil širší politický rozměr integrace. [8]

🎯 Cíle a instituce

Hlavní cíle EHS dle Římské smlouvy

• Vytvoření celní unie (zrušení vnitřních cel a zavedení společného vnějšího cla).
• Vytvoření společného trhu se čtyřmi základními svobodami:
  • Volný pohyb zboží
  • Volný pohyb osob
  • Volný pohyb služeb
  • Volný pohyb kapitálu
• Zavedení společných politik, zejména v oblasti zemědělství (SZP) a dopravy.
• Zajištění nenarušené hospodářské soutěže.

🏛️ Institucionální struktura

EHS mělo vlastní soustavu orgánů, které se po roce 1967 staly společnými pro všechna tři společenství:

• Komise EHS (později Evropská komise): Nadnárodní výkonný orgán. Navrhovala legislativu, dohlížela na dodržování smluv a spravovala společné politiky. Její členové byli nezávislí na vládách členských států.
• Rada ministrů EHS (později Rada Evropské unie): Hlavní rozhodovací orgán, složený z ministrů vlád členských států. Schvalovala legislativu navrženou Komisí.
• Shromáždění (později Evropský parlament): Původně poradní orgán složený z delegátů národních parlamentů. Od roku 1979 byli jeho členové voleni v přímých volbách. Jeho pravomoci postupně sílily.
• Soudní dvůr (později Soudní dvůr Evropské unie): Zajišťoval jednotný výklad práva Společenství a řešil spory mezi členskými státy a institucemi.

✨ Dědictví a význam

Evropské hospodářské společenství je považováno za nejúspěšnější projekt evropské integrace a za přímého předchůdce dnešní Evropské unie. Jeho existence měla zásadní dopady:

• Ekonomický růst a prosperita: Vytvoření společného trhu odstranilo bariéry obchodu, podpořilo hospodářskou soutěž a vedlo k výraznému ekonomickému růstu a zvýšení životní úrovně v členských státech během poválečného období.
• Zajištění míru: Ekonomické propojení, zejména mezi historickými rivaly Francií a Německem, učinilo válku mezi členskými státy nemyslitelnou a materiálně nemožnou. EHS tak zásadně přispělo k nejdelšímu období míru v moderních dějinách západní Evropy.
• Posílení role Evropy ve světě: EHS umožnilo členským státům vystupovat na mezinárodní scéně jako jednotný obchodní blok, což jim dalo mnohem větší vyjednávací sílu, než jakou by měly jednotlivě.
• Základy pro hlubší integraci: Institucionální struktura a společné politiky vytvořené v rámci EHS (jako Komise, Rada, Parlament a Soudní dvůr) se staly základem, na kterém byla postavena politická a měnová unie v rámci EU.

Navzdory krizím a neshodám (např. politika "prázdné židle" prosazovaná Charlesem de Gaullem v 60. letech) se EHS ukázalo jako mimořádně odolná a úspěšná organizace, která položila základy pro sjednocenou a prosperující Evropu.

💡 Pro laiky

Představte si, že Evropa po druhé světové válce byla jako skupina sousedů, kteří si navzájem nedůvěřovali, měli mezi svými domy vysoké ploty a za každý drobný obchod mezi sebou si účtovali poplatky. Neustále se hádali a báli se, že se zase poperou.

Evropské hospodářské společenství (EHS) byl nápad, jak tuto situaci změnit. Šest původních sousedů (Francie, Německo, Itálie a země Beneluxu) se domluvilo, že postupně zbourají všechny ploty (cla a obchodní bariéry) a vytvoří jeden velký společný dvůr (společný trh). Na tomto dvoře si mohli volně vyměňovat zboží (např. auta, víno), posílat si navzájem pracovníky, zakládat firmy a investovat peníze bez zbytečných překážek.

Aby se nehádali, vytvořili si společná pravidla (např. pro zemědělství) a instituce, které na jejich dodržování dohlížely (předchůdci dnešní Evropské komise a Evropského parlamentu).

Tento "společný dvůr" se ukázal jako tak úspěšný, že se k němu postupně chtěli přidat i další sousedé. Časem zjistili, že kromě společného obchodování by mohli spolupracovat i v dalších oblastech, jako je zahraniční politika nebo bezpečnost. A tak se z EHS postupně zrodila dnešní Evropská unie. EHS byl tedy ten klíčový první krok, který naučil evropské země spolupracovat a obchodovat místo toho, aby spolu válčily.