Duncan Keith

Duncan Keith
	Soubor:Duncan Keith 2015 Conn Smythe.jpg
	Duncan Keith s Conn Smythe Trophy (2015)
Datum narození	16. července 1983
Místo narození	Winnipeg, Manitoba, Kanada
Výška	185 cm
Váha	88 kg
Pozice	Obránce
Držení hole	Levá
Kariéra	2003–2022
Draft	2002, 54. celkově, Chicago Blackhawks
Bývalé týmy	Michigan State Spartans (NCAA); Kelowna Rockets (WHL); Norfolk Admirals (AHL); Chicago Blackhawks; Edmonton Oilers
Reprezentace	Kanada
Úspěchy	🏆; 🏆; 🏆; ⭐ 2015; ⭐ 2010, 2014; Člen 100 nejlepších hráčů historie NHL (2017)
Trenérská kariéra	Ředitel pro rozvoj hráčů Edmonton Oilers

Rozbalit box

Obsah boxu

Duncan Keith (* 16. července 1983, Winnipeg, Manitoba) je bývalý kanadský profesionální hokejový obránce, trojnásobný vítěz Stanley Cupu a dvojnásobný olympijský vítěz.

V moderní éře NHL neexistuje lepší příklad vytrvalosti a fyzické kondice než Duncan Keith. Byl motorem dynastie Chicago Blackhawks, která v letech 2010 až 2015 třikrát ovládla ligu. Proslul svou schopností odehrát 30 minut za zápas, aniž by projevil známky únavy. Jeho styl hry, založený na dokonalém bruslení, rychlé rozehrávce a agresivním napadání holí, změnil pohled na to, jak má vypadat elitní obránce 21. století. V roce 2017 byl při oslavách sta let ligy zařazen mezi 100 nejlepších hráčů historie NHL.

Klubová kariéra

Z Michiganu do Chicaga: Cesta na vrchol (2002–2009)

Duncan Keith nebyl zázračným dítětem, o které by se praly týmy na prvních místech draftu. Chicago Blackhawks si ho v roce 2002 vybrali až ve druhém kole (54. celkově). Keith zvolil cestu přes univerzitu (Michigan State University) a později kanadskou juniorku (Kelowna Rockets), kde v roce 2003 vyhrál Memorial Cup. Do NHL vstoupil v sezóně 2005/06. Chicago bylo tehdy jedním z nejhorších týmů ligy, což Keithovi paradoxně pomohlo – dostal okamžitě velký prostor. Rychle se etabloval jako spolehlivý bek. Klíčovým momentem bylo, když k němu trenéři přiřadili Brenta Seabrooka. Vznikla dvojice "Keith & Seabrook", která se stala jednou z nejstabilnějších a nejlepších obranných dvojic v historii hokeje. Zatímco Seabrook dodával tvrdost a klid, Keith dodával rychlost a podporu útoku.

Dynastie Blackhawks a zuby na ledě (2009–2015)

S příchodem Jonathana Toewse a Patricka Kanea se Chicago změnilo v giganta. Keith byl pilířem obrany.

2010: Chicago získalo první Stanley Cup po 49 letech. Keith v této sezóně získal svou první James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce ligy. Nejslavnější moment přišel ve finále konference proti San Jose. Puk ho trefil přímo do úst a vyrazil mu sedm zubů. Keith odešel do šatny, nechal si dát injekce, vyčistit ústa od úlomků a o pár minut později byl zpátky na ledě. "Jsou to jen zuby, ty dorostou (nebo se koupí), Stanley Cup je jen jeden," prohlásil později.
2013: Po zkrácené sezóně získal druhý pohár a o rok později svou druhou Norris Trophy (2014).

Conn Smythe Trophy 2015: Muž bez plic

Play-off v roce 2015 je považováno za Keithovo mistrovské dílo. Chicago mělo zdecimovanou obranu, trenér Joel Quenneville v podstatě točil jen čtyři beky. Keith neslezl z ledu. V 23 zápasech play-off odehrál v průměru 31 minut a 7 sekund na zápas. V celém play-off strávil na ledě 715 minut. Vstřelil vítězný gól v rozhodujícím zápase finále proti Tampě Bay. Když Chicago vyhrálo třetí titul, Keith byl jednomyslně zvolen vítězem Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Experti žasli nad jeho kondicí – vypadal, jako by mohl odehrát další zápas hned po skončení finále.

Závěr kariéry a Edmonton (2015–2022)

V následujících letech Chicago začalo ustupovat ze slávy. Keith stále patřil k nejvytěžovanějším hráčům, ale tým stárnul. V roce 2021 požádal o výměnu do týmu blíže k jeho domovu v Pentictonu (Britská Kolumbie), aby mohl být blíže svému synovi. Chicago mu vyhovělo a vyměnilo ho do Edmonton Oilers. V Edmontonu strávil svou poslední sezónu 2021/22. Ve věku 38 let byl stále platným hráčem a pomohl týmu s Connorem McDavidem postoupit až do finále Západní konference. Poté oznámil konec kariéry.

Reprezentační kariéra

Duncan Keith byl klíčovou součástí kanadské defenzivy na dvou olympiádách.

Zlato z Vancouveru 2010: Na domácí půdě pomohl Kanadě k titulu. Jeho rychlost byla klíčová na velkém hřišti (i když ve Vancouveru bylo úzké, styl hry byl mezinárodní). V prodloužení finále proti USA byl na ledě, když Crosby dal zlatý gól.
Zlato ze Soči 2014: Zde byla kanadská obrana (Keith, Weber, Doughty, Pietrangelo) považována za jednu z nejlepších v historii hokeje. Za celý turnaj inkasovali minimum gólů a Keith si přivezl druhé zlato.

Herní styl a trénink

Keith nebyl největší (185 cm, 88 kg), ale byl nejlépe připravený.

VO2 Max: Jeho hodnoty spotřeby kyslíku byly legendární. Měl fyziologii maratonského běžce. Díky tomu se dokázal mezi střídáními zregenerovat rychleji než kdokoliv jiný.
Bruslení: Jeho "gap control" (udržování vzdálenosti od útočníka) byla dokonalá. Díky rychlosti bruslení vzad mohl hrát agresivně, protože věděl, že soupeře vždy dojede.
Hokejka: Byl mistrem v defenzivní práci holí. Místo bodyčeků často soupeři puk prostě vypíchl nebo nadzvedl hokejku v poslední chvíli.

Život po hokeji

Po skončení kariéry se Keith vrhl do manažerské práce.

V roce 2022 byl jmenován ředitelem pro rozvoj hráčů v týmu Edmonton Oilers.
V této roli pracuje s mladými prospekty týmu, navštěvuje je v juniorských ligách a na farmě a pomáhá jim připravit se na život v NHL. Zaměřuje se na to, v čem sám vynikal – fyzickou přípravu a mentální odolnost.

Pro laiky

Proč je Duncan Keith legenda?

Iron Man: V roce 2015 odehrál play-off takovým stylem, že se o tom budou psát učebnice. Hrál polovinu každého zápasu, dva měsíce v kuse, a vyhrál pohár.
Zuby: Fotka, jak se usmívá bez sedmi předních zubů po zásahu pukem, je definicí hokejisty.
Motor dynastie: Chicago mělo hvězdné útočníky (Kane, Toews), ale bez Keitha vzadu, který jim ty puky dával a který hasil požáry, by nikdy tři tituly nevyhráli.

Zdroje