Dýmějový mor

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Dýmějový mor je vysoce nakažlivé a historicky devastující infekční onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis. Jedná se o zoonózu, což znamená, že je přenosná ze zvířat na člověka. Nemoc je nechvalně proslulá především díky pandemii ze 14. století známé jako Černá smrt, která zahubila třetinu až polovinu evropské populace a zásadně ovlivnila běh dějin.

Nemoc se vyskytuje ve třech hlavních formách: dýmějové, plicní a septikemické. Název "dýmějový" je odvozen od charakteristického příznaku – bolestivých, zduřelých mízních uzlin, které se nazývají dýměje (bubony). I v moderní době se mor stále vyskytuje v některých částech světa, ale díky antibiotikům je léčitelný, pokud je diagnostikován včas.

🔬 Původce a přenos

Původcem moru je gramnegativní, fakultativně anaerobní tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis. Byla objevena v roce 1894 během epidemie v Hongkongu švýcarsko-francouzským lékařem a bakteriologem Alexandrem Yersinem, po němž byla pojmenována.

Klasický přenosový cyklus zahrnuje tři hlavní aktéry:

Hlodavec: Primárním rezervoárem nákazy jsou divocí hlodavci, nejčastěji krysa obecná. V těchto populacích se infekce udržuje.
Blecha: Vektorem, tedy přenašečem, je typicky blecha morová (Xenopsylla cheopis). Blecha se nakazí sáním krve infikovaného hlodavce. Bakterie se v jejím trávicím traktu pomnoží a vytvoří blokádu, která bleše brání v příjmu další potravy. Hladová blecha se pak snaží sát krev na dalším hostiteli (často člověku) a při tomto procesu vyvrhne bakterie do rány.
Člověk: Po kousnutí infikovanou blechou se bakterie dostávají do lidského těla a šíří se lymfatickým systémem do nejbližších mízních uzlin, kde způsobí zánět a vznik dýmějí.

Kromě tohoto hlavního způsobu přenosu existují i další cesty:

Přímý kontakt: Manipulace s tkáněmi infikovaných zvířat (např. při lovu).
Kapénková infekce: U plicní formy moru se bakterie mohou šířit vzduchem při kašlání a kýchání z člověka na člověka. Tato forma je obzvláště nebezpečná a rychle se šíří.

🩺 Formy a příznaky

Mor se u lidí projevuje ve třech základních klinických formách, které se mohou i kombinovat.

Dýmějová forma

Jedná se o nejčastější formu (80–95 % případů). Po inkubační době 1 až 7 dní se objevují nespecifické příznaky jako vysoká horečka, zimnice, bolest hlavy, bolesti svalů a extrémní slabost. Klíčovým příznakem je vznik dýmějí (bubonů) – extrémně bolestivých a zduřelých mízních uzlin, nejčastěji v tříslech, podpaží nebo na krku, v blízkosti místa kousnutí blechou. Dýměje mohou dosahovat velikosti slepičího vejce a kůže nad nimi je napjatá a zarudlá. Bez léčby se infekce může rozšířit do krevního oběhu a přejít v septikemickou formu. Smrtnost neléčené dýmějové formy se pohybuje mezi 30 a 75 %.

Plicní forma

Plicní (pneumonický) mor je nejnebezpečnější formou. Může vzniknout buď jako komplikace dýmějové formy (sekundární plicní mor), nebo přímým vdechnutím kapének od nakažené osoby (primární plicní mor). Inkubační doba je velmi krátká, často jen 1–3 dny. Příznaky zahrnují vysokou horečku, dušnost, kašel a vykašlávání krvavého sputa. Tato forma je vysoce nakažlivá a bez okamžité léčby antibiotiky je téměř 100% smrtelná.

Septikemická forma

Tato forma nastává, když se bakterie Yersinia pestis masivně pomnoží přímo v krevním řečišti. Může se vyvinout z dýmějové formy nebo vzniknout primárně. Příznaky zahrnují horečku, zimnici, extrémní slabost, bolesti břicha, šok a krvácení do kůže a orgánů. V důsledku diseminované intravaskulární koagulace (DIC) dochází ke vzniku krevních sraženin, které ucpávají drobné cévy, což vede k odumírání tkání (nekróze), zejména na prstech rukou, nohou a na nose. Tyto části těla zčernají, což pravděpodobně dalo pandemii ze 14. století název "Černá smrt". Septikemická forma je bez léčby rovněž téměř vždy smrtelná.

📜 Historie a pandemie

Mor je zodpovědný za tři zdokumentované pandemie, které dramaticky ovlivnily lidskou civilizaci.

🏛️ První pandemie: Justiniánský mor

Tato pandemie propukla v roce 541 n. l. v Byzantské říši za vlády císaře Justiniána I., který sám onemocněl, ale přežil. Mor se pravděpodobně rozšířil z Egypta a Konstantinopole do celého Středomoří. Odhaduje se, že zahubil 25–50 milionů lidí, což v té době představovalo asi 13–26 % světové populace. Pandemie oslabila Byzantskou říši vojensky i ekonomicky a přispěla k jejímu postupnému úpadku.

🏴 Druhá pandemie: Černá smrt

Nejznámější a nejničivější morová pandemie, známá jako Černá smrt, zasáhla Evropu, Asii a severní Afriku v letech 1347–1351. Předpokládá se, že ohnisko bylo ve střední Asii, odkud se nákaza šířila po Hedvábné stezce. Do Evropy se dostala s janovskými obchodními loděmi, které připluly na Sicílii z obléhaného města Kaffa na Krymu.

Dopady byly katastrofální. Odhaduje se, že v Evropě zemřelo 30–60 % populace, tedy asi 25–50 milionů lidí. Pandemie měla hluboké sociální, ekonomické a náboženské důsledky:

Demografický kolaps: Nedostatek pracovních sil vedl k pádu feudalismu a vzestupu mezd.
Sociální nepokoje: Vznikaly nové náboženské skupiny (např. flagelanti) a docházelo k pronásledování menšin, zejména Židů, kteří byli neprávem obviňováni z šíření nemoci.
Změna v myšlení: Všudypřítomná smrt ovlivnila umění (motiv Tance smrti), literaturu i pohled na církev.

Mor se v Evropě v menších vlnách vracel po další staletí, například během Velkého moru v Londýně v roce 1665.

🌏 Třetí pandemie

Třetí velká pandemie začala v čínské provincii Jün-nan v polovině 19. století. V roce 1894 se dostala do Kantonu a Hongkongu, odkud se díky paroplavbě rychle rozšířila do přístavních měst po celém světě, včetně Indie, USA a Jižní Ameriky. Během této pandemie, která si vyžádala přes 12 milionů obětí (především v Indii a Číně), byl objeven původce nemoci Yersinia pestis a objasněn její přenos blechami.

💉 Diagnostika a léčba

Diagnóza moru se provádí na základě klinických příznaků a potvrzuje se laboratorním vyšetřením vzorků z dýmějí, krve nebo sputa, kde se hledá přítomnost bakterií Yersinia pestis.

Klíčem k úspěšné léčbě je její včasné zahájení. Mor je citlivý na běžně dostupná antibiotika. Lékem první volby je často streptomycin nebo gentamicin. Účinné jsou také tetracykliny (např. doxycyklin) a chloramfenikol. Při okamžitém podání antibiotik klesá úmrtnost dýmějové formy pod 10 %. U plicní a septikemické formy je nutná okamžitá hospitalizace a intravenózní podání léků.

🌍 Současný výskyt a prevence

Mor nebyl zcela vymýcen a stále se vyskytuje v endemických ohniscích po celém světě. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je ročně hlášeno 1 000 až 2 000 případů. Většina z nich pochází z Afriky, zejména z , a . Menší ohniska se vyskytují i v Asii a na americkém kontinentu, například na jihozápadě , kde jsou rezervoárem nákazy divocí hlodavci jako svišťi nebo psouni prérioví.

Prevence spočívá především v opatřeních veřejného zdraví:

Kontrola hlodavců a blech: Deratizace a používání insekticidů v rizikových oblastech.
Osvěta: Informování veřejnosti o rizicích a způsobech přenosu, zejména v endemických oblastech.
Osobní ochrana: Používání repelentů a vyhýbání se kontaktu s uhynulými zvířaty.
Profylaxe: Lidem, kteří byli v úzkém kontaktu s pacientem s plicním morem, mohou být preventivně podána antibiotika.

Existuje i vakcína proti moru, ale její účinnost není stoprocentní a ochrana je pouze dočasná. Její použití je proto vyhrazeno pro vysoce rizikové skupiny, jako jsou laboratorní pracovníci nebo vojáci.

🤔 Pro laiky

Představte si mor jako válku, kterou v těle vede maličká, ale velmi agresivní bakterie. Tuto bakterii přenášejí blechy, které se nakazí sáním krve z krys nebo jiných hlodavců. Když nakažená blecha kousne člověka, "vyzvrátí" bakterie do rány. Tyto bakterie pak napadnou obranný systém těla, konkrétně mízní uzliny (jakési "vojenské základny" imunitního systému), které otečou a vytvoří bolestivé boule zvané dýměje. Bez rychlé pomoci v podobě antibiotik se bakterie mohou rozšířit do krve nebo plic, což je téměř vždy smrtelné. Plicní forma je navíc nebezpečná tím, že se může šířit vzduchem jako běžná chřipka.

Šablona:Aktualizováno