Baku

Baku
Mapa	ano
Status	hlavní město
Země
Rozloha	2140
Nadmořská výška	-28
Populace	2 300 500
Starosta	Eldar Azizov
Časové pásmo	UTC+4

Baku (ázerbájdžánsky Bakı) je hlavní a největší město Ázerbájdžánu, které se nachází na jižním pobřeží poloostrova Apšeron u Kaspického moře. S populací přesahující 2,3 milionu obyvatel jde o největší město na Kavkaze a současně o největší město ležící na pobřeží Kaspického moře. Město se vyznačuje svou nadmořskou výškou 28 metrů pod úrovní světového oceánu, což z něj činí nejníže položené hlavní město suverénního státu na světě a největší město ležící v proláklině.

Město je administrativně rozděleno na 12 samosprávných obvodů (rajonů) a 48 začleněných obcí. Mezi tyto obce patří i osady ležící na ostrovech v Bakuském souostroví a město Neft Daşları, které je vybudováno na umělých plošinách přímo v Kaspickém moři. Baku je hlavním ekonomickým, průmyslovým, vědeckým a kulturním centrem Ázerbájdžánu, jehož růst byl historicky i v současnosti tažen primárně těžbou ropy a zemního plynu.

⏳ Historie

Historie osídlení oblasti dnešního Baku sahá do starověku, ačkoliv přesné datum založení města není exaktně stanoveno. První písemné zmínky o osídlení na Apšeronském poloostrově pocházejí z 1. století našeho letopočtu. Význam města začal růst v 12. století, kdy sem po ničivém zemětřesení ve městě Šamachi přesunul vládce Ahsitan I. z dynastie Širvanšáhů své hlavní město. Z tohoto období pocházejí nejstarší části historického jádra, včetně základů Panovnického paláce a obranných struktur.

V roce 1501 město dobyl perský vládce Ismáíl I. z dynastie Safíovců. Město zůstalo pod perskou kontrolou s krátkými přestávkami osmanské okupace až do 18. století. V roce 1723 obsadila Baku vojska ruského cara Petra I. Velikého během rusko-perské války, avšak v roce 1735 bylo navráceno Persii. Definitivní změna geopolitické příslušnosti nastala v roce 1806, kdy bylo Baku obsazeno ruskými vojsky během další rusko-perské války a na základě Gulistánské mírové smlouvy z roku 1813 formálně připojeno k Ruskému impériu.

Zásadní zlom v historii města přinesla druhá polovina 19. století s počátkem průmyslové těžby ropy. V roce 1846 byl na předměstí Bibi-Heybat vyvrtán první mechanický ropný vrt na světě. Následný ropný boom přilákal zahraniční kapitál, mimo jiné od rodiny Nobelů a Rothschildů. Počet obyvatel exponenciálně rostl a na počátku 20. století dodávalo Baku více než polovinu celosvětové produkce ropy. V tomto období vznikla většina reprezentativní zástavby mimo historické hradby.

Po rozpadu Ruského impéria v roce 1917 prošlo město obdobím nestability. V březnu 1918 se odehrály takzvané Březnové události, při kterých bolševické a arménské síly zmasakrovaly tisíce ázerbájdžánských civilistů. V září 1918 město dobyla Kavkazská islámská armáda pod velením Osmanské říše a Baku se stalo hlavním městem nově vyhlášené Ázerbájdžánské demokratické republiky. Nezávislost trvala pouze do 28. dubna 1920, kdy město obsadila Rudá armáda a byla vyhlášena Ázerbájdžánská SSR.

Během druhé světové války bylo Baku hlavním cílem německé ofenzívy na východní frontě (operace Edelweiss) v roce 1942, jelikož město zajišťovalo přibližně 80 % dodávek leteckého benzínu pro sovětskou armádu. Německá vojska však byla zastavena na severním Kavkaze a do Baku nedorazila. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Baku stalo hlavním městem nezávislého Ázerbájdžánu. Rozpadu předcházely události z ledna 1990 (tzv. Černý leden), kdy sovětská armáda násilně potlačila demonstrace za nezávislost, což si vyžádalo více než 130 obětí.

🌍 Geografie a podnebí

Baku se nachází na západním pobřeží Kaspického moře, na jižní straně Apšeronského poloostrova. Geografické souřadnice centra města jsou 40°23′ severní šířky a 49°52′ východní délky. Topografie města je různorodá, historické centrum se rozkládá v amfiteátrovité kotlině svažující se k moři, zatímco novější čtvrti stoupají do okolních kopců. Významným geologickým specifikem okolí Baku jsou bahenní sopky; v Ázerbájdžánu se nachází téměř polovina všech bahenních sopek na světě a řada z nich leží v bezprostřední blízkosti metropole (např. Lökbatan).

Klimatologicky spadá Baku podle Köppenovy klasifikace do kategorie BSk, což představuje chladné semiaridní (polosuché) podnebí. Podnebí je silně ovlivňováno přítomností Kaspického moře a větrným rázem počasí. Pro město jsou typické dva hlavní vzdušné proudy: studený severní vítr nazývaný "Chazri" (Khazri) a teplý jižní vítr "Gilavar". Průměrný roční úhrn srážek činí pouze okolo 210 milimetrů, což z Baku činí jedno z nejsušších hlavních měst na světě. Letní měsíce jsou horké a suché, zimní měsíce chladné s občasnými srážkami.

Měsíc	Leden	Únor	Březen	Duben	Květen	Červen	Červenec	Srpen	Září	Říjen	Listopad	Prosinec	Rok
Průměrná maximální teplota (°C)	6,6	6,3	9,8	16,4	22,1	27,3	30,6	29,7	25,6	19,6	13,5	9,7	18,1
Průměrná denní teplota (°C)	4,4	4,2	7,0	12,9	18,5	23,5	26,4	26,3	22,5	16,6	11,2	7,3	15,1
Průměrná minimální teplota (°C)	2,1	2,0	4,2	9,4	14,9	19,7	22,2	22,9	19,4	13,6	8,8	4,8	12,0
Průměrný úhrn srážek (mm)	21	20	21	18	18	8	2	6	15	25	30	26	210

🏛 Architektura

Architektonický profil Baku představuje stratifikovanou kombinaci středověké islámské zástavby, evropské architektury 19. století, sovětského monumentalismu a moderní high-tech architektury 21. století.

Nejstarší částí města je Ičeri Šeher (Vnitřní město), které je obehnáno středověkými hradbami. V roce 2000 bylo historické centrum zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Jeho dominantou je Panenská věž (Qız Qalası), válcová stavba pocházející s největší pravděpodobností z 12. století, jejíž přesný původní účel (obranná věž, zoroastrijský chrám nebo observatoř) zůstává předmětem odborných diskusí. Druhou nejvýznamnější památkou Vnitřního města je Palác Širvanšáhů, rozsáhlý komplex z 15. století zahrnující hlavní palác, divanhane (přijímací sál), mešitu s minaretem a mauzoleum.

Za hradbami Vnitřního města se rozkládá zástavba z období prvního ropného boomu (1870–1914). Ropní baroni (např. Zeynalabdin Taghiyev nebo Musa Naghiyev) zadávali evropským architektům stavby rezidencí, divadel a veřejných budov. Zástavba je charakteristická eklekticismem, kombinujícím novogotiku, renesanci, baroko a novomaurský styl. Vznikla tak čtvrť, pro kterou se vžilo označení "Paříž Kavkazu".

Architektura ze sovětského období zahrnuje konstruktivistické stavby z 20. a 30. let a následně monumentální stalinskou architekturu, reprezentovanou například budovou Vlády Ázerbájdžánské republiky na náměstí Svobody. Postsovětská éra přinesla masivní urbanistický rozvoj financovaný z výnosů novodobé těžby plynu. Nejznámějšími stavbami jsou Plamenné věže (Flame Towers) dokončené v roce 2012, komplex tří mrakodrapů tvarovaných jako plameny, a Kulturní centrum Hejdara Alijeva, futuristická dekonstruktivistická stavba navržená britsko-iráckou architektkou Zahou Hadid, která byla otevřena v roce 2012 a vyznačuje se plynulými křivkami bez jediného ostrého úhlu na fasádě.

🏢 Ekonomika

Ekonomika Baku je dominantně závislá na energetickém sektoru. Město je sídlem Státní ropné společnosti Ázerbájdžánské republiky (SOCAR), která zajišťuje průzkum, těžbu, zpracování a transport uhlovodíků. Těžištěm současného ropného a plynárenského průmyslu jsou offshore ložiska v Kaspickém moři, zejména ropné pole Azeri-Chirag-Gunashli (ACG) a ložisko zemního plynu Šach Deniz (Shah Deniz).

Pro transport energetických surovin z kaspické oblasti na světové trhy má Baku strategickou výchozí pozici. V roce 2006 byl zprovozněn ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC), který přepravuje ropu z Ázerbájdžánu přes Gruzii na středomořské pobřeží Turecka. Zemní plyn je exportován prostřednictvím plynovodu Jižní Kavkaz (Baku-Tbilisi-Erzurum), na který navazují systémy TANAP a TAP dodávající plyn až do zemí Evropské unie.

Kromě těžebního průmyslu se ázerbájdžánská vláda v posledních dvou dekádách snaží o diverzifikaci ekonomiky v Baku. Významně investuje do rozvoje cestovního ruchu, čehož bylo dosaženo pořádáním velkých mezinárodních akcí, jako byla pěvecká soutěž Eurovision v roce 2012, první Evropské hry v roce 2015, Islámské hry solidarity v roce 2017 a pravidelné závody šampionátu Formule 1 na městském okruhu (Baku City Circuit) od roku 2016. Rozvíjí se také sektor informačních technologií, stavebnictví a finančních služeb.

📊 Demografie a obyvatelstvo

V průběhu 19. a 20. století prošlo Baku dramatickým demografickým vývojem, který kopíroval rozvoj ropného průmyslu. Zatímco v polovině 19. století šlo o malé pevnostní město, na počátku 20. století se populace zněkolikanásobila vlivem migrace pracovníků z celé Ruské říše a Persie.

Rok	1851	1897	1913	1939	1959	1970	1979	1989	1999	2009	2021
Počet obyvatel	7 400	111 900	214 600	809 300	972 500	1 261 200	1 550 000	1 794 900	1 788 800	2 045 800	2 300 500

Historicky bylo Baku silně kosmopolitní. Při sčítání lidu v roce 1897 tvořili etničtí Ázerbájdžánci menšinu oproti Rusům a Arménům. Významná byla také židovská, německá a polská komunita. Kosmopolitní charakter si město udrželo i během sovětské éry. Zásadní demografická změna nastala na přelomu 80. a 90. let 20. století v souvislosti s konfliktem o Náhorní Karabach. Prakticky celá arménská populace z města uprchla, zatímco do Baku přišly statisíce ázerbájdžánských uprchlíků z Arménie a vnitřně vysídlených osob z obsazených ázerbájdžánských území. Po rozpadu SSSR došlo také k masové emigraci etnických Rusů a Židů.

V současnosti (údaje po roce 2009) tvoří etničtí Ázerbájdžánci více než 90 % obyvatel města. Nejpočetnějšími menšinami jsou Rusové (cca 5 %), Lezgové a Tataři. Dominantním náboženstvím je islám, přičemž většina obyvatel se historicky hlásí k šíitské větvi islámu, ačkoliv ázerbájdžánská společnost, včetně obyvatel hlavního města, je silně sekulární.

🎨 Kultura a vzdělávání

Baku je sídlem desítek muzeí, galerií a divadel. Národní muzeum historie Ázerbájdžánu sídlí v bývalém paláci ropného magnáta Taghiyeva a obsahuje více než 300 000 exponátů. Významné je Národní muzeum ázerbájdžánské literatury Nizámího Gendževího, jehož fasádu zdobí sochy významných ázerbájdžánských a perských spisovatelů. Globálně unikátní institucí je Ázerbájdžánské muzeum koberců, které bylo v roce 2014 přemístěno do nové budovy na bulváru, jejíž architektonický tvar připomíná srolovaný koberec.

V oblasti divadelního umění působí ve městě Ázerbájdžánské státní akademické divadlo opery a baletu, jehož budova z roku 1911 patří mezi ukázky secesní architektury. Sídlí zde také Ázerbájdžánská státní filharmonie.

Baku je centrem vysokoškolského vzdělávání v zemi. Nejstarší a největší univerzitou je Bakuská státní univerzita, založená v roce 1919 parlamentem Ázerbájdžánské demokratické republiky. Mezi další klíčové instituce patří Ázerbájdžánská státní ropná a průmyslová univerzita, Ázerbájdžánská lékařská univerzita a diplomatická akademie ADA University. Od roku 1945 ve městě sídlí Národní akademie věd Ázerbájdžánu.

🚇 Doprava

Páteří městské hromadné dopravy je Bakuské metro. Bylo otevřeno v roce 1967 jako pátý systém metra v Sovětském svazu. V současnosti síť sestává ze tří linek (Červená, Zelená, Fialová) o celkové délce přesahující 40 kilometrů a s 27 stanicemi. Architektura starších stanic kombinuje sovětský monumentalismus s ázerbájdžánskými národními motivy (např. stanice Nizami). Metro doplňuje rozsáhlá síť autobusových linek operovaná společnostmi BakuBus.

Letecká doprava je zajišťována přes Mezinárodní letiště Hejdara Alijeva (kód IATA: GYD), které se nachází přibližně 20 kilometrů severovýchodně od centra města. Letiště je domovskou základnou národního dopravce Azerbaijan Airlines (AZAL) a prošlo rozsáhlou modernizací, včetně výstavby nového Terminálu 1, který byl otevřen v roce 2014.

Baku je významným námořním uzlem. Nový Bakuský mezinárodní námořní obchodní přístav, dokončený v roce 2018, byl přemístěn z centra města do lokality Ələt, 65 kilometrů jižně od metropole. Přístav zajišťuje přepravu zboží přes Kaspické moře do Turkmenistánu, Kazachstánu a Ruska. Město je také důležitým železničním uzlem; v roce 2017 byla slavnostně otevřena železniční trať Baku–Tbilisi–Kars, která umožňuje přímé spojení s Tureckem a evropskou železniční sítí.

💡 Pro laiky

Jednou z nejzajímavějších geografických vlastností Baku je, že leží hluboko "pod mořem". Nadmořská výška je určována vůči průměrné hladině světového oceánu. Kaspické moře, u kterého Baku leží, ale ve skutečnosti není moře, nýbrž gigantické slané jezero, které nemá žádné propojení s oceánem. Hladina tohoto jezera leží zhruba 28 metrů pod úrovní světových oceánů. Kdyby se tedy prokopala rovná strouha od Atlantského oceánu až do Baku, město by bylo zatopeno vodou vysokou jako desetipatrový dům.

V okolí města se nachází velké množství tzv. bahenních sopek. Na rozdíl od běžných sopek, které chrlí žhavou lávu z hlubin zemského pláště, bahenní sopky chrlí studené šedé bláto a plyny. Vznikají tam, kde se v podzemí hromadí zemní plyn pod vysokým tlakem. Tento plyn si hledá cestu na povrch, cestou vytlačuje podzemní vodu smíchanou s hlínou a jílem, a na povrchu pak bublá jako hustá kaše. Právě tento plyn je zároveň důvodem, proč je Baku historicky známé jako „město ohňů“ – plyn unikající ze země se v minulosti často samovznítil a hořel neustálým plamenem.

Zdroje