Římský senát
Obsah boxu
Šablona:Infobox instituce Římský senát (latinsky Senatus Romanus) byl nejprestižnější a po většinu římské historie i nejvlivnější politický orgán starověkého Říma. Jeho existence se klene přes tři hlavní období římských dějin: Římské království, Římskou republiku a Římské císařství. Původně vznikl jako poradní sbor římských králů, během republiky se stal de facto vládnoucím orgánem státu a v době císařství jeho moc postupně upadala, ačkoliv si zachoval značnou prestiž a některé administrativní funkce. Slovo "senát" je odvozeno z latinského senex, což znamená "starý muž", což odráží jeho původní složení jako rady starších (patres).
📜 Historie
Historie senátu je neoddělitelně spjata s historií samotného Říma. Jeho role, složení a pravomoci se v průběhu více než tisícileté existence dramaticky měnily.
👑 Období království (753–509 př. n. l.)
Podle tradice založil senát sám první římský král Romulus v roce 753 př. n. l. jako poradní sbor sta nejvýznamnějších mužů z římských rodů, kteří byli nazýváni patres (otcové). Jejich potomci se později stali patricijskou třídou. Během tohoto období měl senát dvě hlavní funkce:
- Byl poradním orgánem krále.
- Po smrti krále vykonával v období interregna vládu a volil nového panovníka.
Moc senátu byla v této době omezena vůlí krále, ale jeho souhlas byl považován za nezbytný pro legitimitu královské moci.
🏛️ Období republiky (509–27 př. n. l.)
Po vyhnání posledního krále Tarquinia Superba a zřízení republiky v roce 509 př. n. l. se role senátu zásadně změnila. Stal se ústředním pilířem moci a ztělesněním kontinuity a autority římského státu. Ačkoliv formálně neměl legislativní moc (zákony schvalovala lidová shromáždění), jeho usnesení, známá jako senatus consultum, měla prakticky sílu zákona.
V tomto období senát:
- Spravoval státní pokladnu (aerarium).
- Řídil zahraniční politiku, přijímal cizí vyslance a rozhodoval o válce a míru.
- Dohlížel na náboženské záležitosti státu.
- Přiděloval provincie prokonzulům a propraetorům.
- V dobách krize mohl vyhlásit stav nouze (senatus consultum ultimum), čímž dal konzulům neomezené pravomoci k ochraně republiky.
Počet senátorů byl navýšen na 300. Původně byli členy pouze patricijové, ale po dlouhých bojích mezi patriciji a plebeji se senát otevřel i pro plebeje, kteří dosáhli na vysoké úřady. Vznikla tak nová vládnoucí vrstva, nobilita. V pozdní republice, po reformách diktátora Sully, se počet senátorů zvýšil na 600 a za Julia Caesara dokonce na 900, což vedlo k devalvaci jeho prestiže.
🦅 Období císařství (27 př. n. l. – 476 n. l.)
S nástupem Augusta a vznikem principátu v roce 27 př. n. l. začala moc senátu upadat. Císař (princeps) na sebe postupně soustředil klíčové pravomoci, včetně kontroly nad armádou a financemi. Senát se stal spíše nástrojem císařské moci než jejím partnerem.
Přesto si zachoval některé důležité funkce:
- Fungoval jako nejvyšší soud pro příslušníky senátorského stavu.
- Spravoval některé "pacifikované" provincie (tzv. senátní provincie).
- Formálně volil císaře, ačkoliv tato volba byla obvykle jen potvrzením vůle předchozího císaře nebo armády.
- Ražba bronzových a měděných mincí (označených S C - Senatus Consulto).
Počet senátorů byl Augustem snížen zpět na 600. Během krize třetího století vliv senátu dále klesl a za dominátu, počínaje císařem Diocletianem, se jeho role stala téměř čistě ceremoniální.
📉 Zánik a odkaz
I po pádu Západořímské říše v roce 476 senát v Římě nadále existoval pod vládou ostrogótských králů a později Byzantské říše. Jeho vliv byl však již minimální. Poslední zaznamenaná akce římského senátu se datuje do roku 603.
Odkaz římského senátu je však nesmírný. Stal se vzorem pro horní komory parlamentů v mnoha moderních státech, včetně Senátu Spojených států amerických nebo Senátu Parlamentu České republiky. Samotný termín "senát" se stal synonymem pro zákonodárný sbor.
⚙️ Složení a členství
🔢 Počet senátorů
- **Království:** 100
- **Raná republika:** 300
- **Po Sullových reformách (cca 81 př. n. l.):** 600
- **Za Julia Caesara (cca 45 př. n. l.):** 900
- **Za Augusta a v císařství:** 600
📜 Podmínky pro vstup
V rané republice jmenovali senátory konzulové, později tuto pravomoc převzali cenzorové, kteří sestavovali seznam senátorů (album senatorium) každých pět let. Od dob Sully se senátorem automaticky stával každý, kdo byl zvolen do úřadu kvestora, nejnižšího stupně v cursus honorum.
Formální požadavky zahrnovaly:
- Minimální věk (v pozdní republice 25 let).
- Minimální majetek (za Augusta stanoven na 1 milion sesterciů).
- Bezúhonnost a dobrá pověst.
Členství v senátu bylo doživotní, pokud senátor nebyl cenzory vyloučen pro nemorální chování nebo ztrátu majetku.
👑 Hierarchie a tituly
Senátoři nebyli všichni rovni. Jejich postavení v senátu se odvíjelo od nejvyššího úřadu, který zastávali. Nejváženější byli bývalí cenzorové a konzulové (consulares). Nejprestižnější pozicí byl princeps senatus (první muž senátu), který měl právo mluvit jako první.
⚖️ Pravomoci a funkce
Pravomoci senátu nebyly nikdy sepsány v jediné ústavě, ale vycházely z tradice a autority (auctoritas).
- **Správa financí:** Kontroloval státní pokladnu aerarium Saturni, která se nacházela v Saturnově chrámu na Forum Romanum.
- **Zahraniční politika:** Přijímal a vysílal poselstva, vedl diplomatická jednání, ratifikoval mírové smlouvy.
- **Vojenské záležitosti:** Rozhodoval o velikosti armády, přiděloval vojenské velení a schvaloval konání triumfů.
- **Správa provincií:** Určoval, které provincie budou spravovány bývalými konzuly a praetory.
- **Náboženství:** Dohlížel na státní kulty, schvaloval stavbu nových chrámů a v případě potřeby konzultoval Sibylské knihy.
- **Mimořádné pravomoci:** Vydával Senatus consultum ultimum, které dávalo magistrátům neomezenou moc k potlačení hrozeb pro stát.
🏛️ Zasedání a procedury
📍 Místo konání
Senát se scházel na posvěceném místě (templum). Nejčastěji to byla budova kúrie na Forum Romanum. První byla Curia Hostilia, po jejím zničení Curia Cornelia a nakonec Curia Julia, jejíž zbytky stojí dodnes. Zasedání se mohla konat i v jiných chrámech, například v chrámu Concordie nebo v Pompeiově divadle, kde byl zavražděn Julius Caesar.
🗣️ Průběh debaty
Zasedání svolával a řídil magistrát s právem jednat se senátem (konzul, praetor nebo tribun lidu). Po úvodních náboženských obřadech přednesl předsedající svůj návrh. Poté vyzval senátory, aby se vyjádřili, a to v pořadí podle jejich hodnosti, počínaje princeps senatus. Debata mohla být velmi dlouhá a bouřlivá.
Hlasovalo se obvykle fyzickým přechodem na jednu nebo druhou stranu zasedací síně (pedibus in sententiam ire - jít k názoru nohama). Usnesení se nazývalo senatus consultum.
💡 Pro laiky
- Co byl Senát? Představte si ho jako radu nejzkušenějších, nejbohatších a nejmocnějších mužů v Římě. Nebyli voleni přímo do Senátu, ale stali se členy poté, co zastávali vysoký státní úřad. Bylo to něco jako "klub bývalých premiérů a ministrů", kteří měli doživotní mandát radit a řídit stát.
- Jakou měl moc? V době republiky (přibližně 500 let před Kristem až do císaře Augusta) měl obrovskou moc. Ačkoliv technicky nemohl psát zákony, jeho "doporučení" (senatus consultum) byla tak vážená, že se jimi všichni řídili. Rozhodoval o státních penězích, o tom, s kým povede Řím válku, a kdo bude spravovat dobytá území.
- Proč ztratil moc? S příchodem císařů, jako byl Augustus, se moc postupně přesunula do rukou jediného muže. Císař ovládal armádu a měl své vlastní úředníky. Senát se stal spíše prestižním shromážděním, které potvrzovalo císařova rozhodnutí, než aby samo aktivně vládlo.
- Existuje dnes něco podobného? Ano. Myšlenka senátu jako "horní komory" parlamentu, která je rozvážnější, stabilnější a složená ze zkušenějších politiků, přežívá dodnes v mnoha zemích. Například Senát Spojených států amerických nebo Senát Parlamentu České republiky jsou přímými dědici této římské tradice.