Čchang-čchun
| Čchang-čchun | |
|---|---|
| Mapa | ano |
| Status | subprovinční město, hlavní město provincie |
| Země |  |
| Provincie | Ťi-lin |
| Rozloha | 24 734 |
| Nadmořská výška | 222 |
| Populace | 9 066 906 |
| Starosta | Čang Ťi-siang |
Čchang-čchun (čínsky v tradičním i zjednodušeném zápisu 长春, pchin-jinem Chángchūn) je subprovinční město a hlavní administrativní, ekonomické a kulturní centrum provincie Ťi-lin na severovýchodě Čínské lidové republiky. Leží v samém srdci rozlehlé severovýchodní čínské nížiny (historicky známé jako Mandžusko) a s populací přesahující devět milionů obyvatel v celé své správní oblasti představuje jednu z nejvýznamnějších metropolí tohoto rozlehlého asijského regionu. Název města se z čínštiny nejčastěji překládá jako „Dlouhé jaro“, což ironicky kontrastuje s jeho mimořádně dlouhými, mrazivými a drsnými zimami.
Město se zapsalo do světových i čínských dějin v několika zcela odlišných epochách a souvislostech. Během třicátých a první poloviny čtyřicátých let dvacátého století, pod tehdejším názvem Sin-ťing (Nové hlavní město), sloužilo jako hlavní město loutkového státu Mandžukuo, kterému formálně vládl poslední čínský císař Pchu-i, avšak reálnou moc pevně drželo Japonské císařství. Z této doby se ve městě dochovalo unikátní urbanistické uspořádání s širokými bulváry a specifickou architekturou kombinující tradiční asijské střechy s masivními betonovými budovami evropského střihu.
V moderní éře po vzniku komunistického státu v roce 1949 se Čchang-čchun stal absolutním průkopníkem a pilířem čínského těžkého průmyslu. Město je celosvětově známé jako „kolébka čínského automobilového průmyslu“ a asijský Detroit, neboť zde byl v padesátých letech založen obří státní podnik FAW, který vyrobil první čínský nákladní i osobní automobil. Současně se město stalo rodištěm čínské kinematografie po založení slavných filmových studií. Dnes představuje dynamicky se rozvíjející centrum s mimořádně silným zázemím ve strojírenství, výrobě rychlovlaků, optice a zemědělském výzkumu, které se snaží transformovat svou ekonomiku směrem k moderním technologiím a ekologické udržitelnosti.
🗓 Současnost
V polovině dvacátých let jedenadvacátého století se Čchang-čchun nachází uprostřed obrovského transformačního úsilí, které je součástí širší národní vládní strategie s názvem „Revitalizace severovýchodu“. Tento historicky industriální region se dlouhodobě potýkal s úpadkem tradičního těžkého průmyslu, odlivem mladých talentů a stárnutím populace, což byl jev velmi podobný „rezavému pásu“ ve Spojených státech amerických. Vláda v Pekingu a lokální samospráva proto do města pumpují stovky miliard jüanů s cílem vytvořit z něj moderní centrum špičkových technologií.
Ústředním bodem této ekonomické proměny je absolutní přechod na produkci vozidel s alternativními pohony. Státní gigant FAW Group ve spolupráci se svými dlouholetými globálními partnery, jakými jsou korporace Volkswagen a Toyota, otevřel na periferii města několik gigantických, plně robotizovaných továren na výrobu plně elektrických osobních automobilů a bateriových systémů. Tyto kroky mají Čchang-čchunu zajistit přežití jeho klíčového automobilového průmyslu v době masivní globální zelené tranzice. Luxusní vládní a komerční značka Hongqi (Rudá vlajka), která se zde vyrábí, navíc zažívá obrovskou renesanci a expanduje na mezinárodní trhy.
Město rovněž masivně investuje do rozvoje své infrastruktury a městského plánování. Probíhá extenzivní rozšiřování sítě metra a budování nových inovačních a technologických parků v oblasti takzvané Nové zóny Čchang-čchun (Changchun New Area). Kromě toho lokální úřady kladou velký důraz na zlepšení kvality ovzduší a revitalizaci městských parků a vodních ploch, jako je jezero Nan-chu (Jižní jezero), aby zvýšily atraktivitu města pro vysoce kvalifikované pracovníky z jiných částí země, kteří by jinak upřednostnili přesun do bohatých metropolí na jižním pobřeží Číny.
⏳ Historie
Dějiny Čchang-čchunu jsou v porovnání s jinými čínskými metropolemi relativně krátké, o to více však nabité dramatickými a často velmi krvavými zlomy. Ještě na počátku devatenáctého století se jednalo o nevýznamnou pohraniční obchodní osadu. V roce 1800 zde císař z dynastie Čching (císař Ťia-čching) formálně založil správní jednotku (ting) k výběru daní a kontrole migrace. Zásadní geostrategický zlom přišel na samotném konci devatenáctého století, kdy na toto území upřelo svou pozornost expanzivní Ruské impérium.
V roce 1898 zahájili Rusové výstavbu strategické Východočínské železnice a vybudovali zde klíčovou křižovatku s názvem Kuan-čcheng-c’. Oblast se okamžitě stala místem třenic mezi ruskými a japonskými zájmy. Po zničující rusko-japonské válce (1904–1905) připadla kontrola nad částí železnice a rozsáhlými extrateritoriálními právy vítěznému Japonsku. Japonci vytvořili Společnost jihomandžuské železnice a začali kolem nádraží budovat zcela nové, moderní a geometricky přísně naplánované japonské sídliště s rozsáhlou průmyslovou infrastrukturou, které se stalo předobrazem budoucí imperiální expanze.
Nejdramatičtější a nejkontroverznější éra města započala v roce 1932. Po takzvaném Mukdenském incidentu japonská císařská armáda bleskově obsadila celé Mandžusko a vytvořila zde loutkový stát Mandžukuo. Čchang-čchun byl přejmenován na Sin-ťing (Nové hlavní město) a stal se mocenským centrem tohoto pro-japonského útvaru, do jehož čela byl formálně dosazen poslední sesazený čínský císař Pchu-i. Během třinácti let japonské nadvlády prošlo město bezprecedentní urbanistickou transformací. Japonští inženýři naprojektovali široké bulváry směřující radiálně od centrálních náměstí, vybudovali jeden z prvních asijských systémů splachovacích toalet, zavedli podzemní elektrické vedení a postavili monumentální administrativní paláce, které dodnes dominují středu města. Město se rozrostlo do podoby asijského architektonického výkladu japonské imperiální moci.
S blížícím se koncem globálního konfliktu, kterým byla Druhá světová válka, do města v srpnu 1945 vtrhla sovětská Rudá armáda, která loutkový stát bleskově zničila a zanechala po sobě rozsáhlé drancování industriální infrastruktury. Následná čínská občanská válka přinesla městu jeho nejděsivější kapitolu. V roce 1948 komunistická Čínská lidová osvobozenecká armáda (pod velením generála jménem Lin Piao) město, jež bylo obsazeno armádou nacionalistického Kuomintangu, neprodyšně obklíčila. Komunisté uplatnili strategii naprosté blokády, jejímž cílem bylo město vyhladovět. Během pět měsíců trvajícího obléhání (Obléhání Čchang-čchunu) zemřelo na následky hladomoru a nemocí podle různých historických odhadů 150 000 až 300 000 civilistů. Město se vzdalo v říjnu 1948 a tento masakr zůstává jednou z nejtragičtějších a v pevninské Číně přísně cenzurovaných událostí moderních čínských dějin.
Po definitivním ustavení nového komunistického státu v roce 1949 byl Čchang-čchun vybrán jako ústřední bod masivní industrializace s masivní technickou a finanční podporou sousedního státu Sovětský svaz. V roce 1953 byl osobně vůdcem Mao Ce-tungem posvěcen vznik Prvních automobilových závodů (FAW). Kolem této obří továrny, která sama o sobě zaměstnávala desítky tisíc lidí, vyrostla celá nová městská čtvrť s vlastními školami, nemocnicemi a kiny. Během éry plánovaného hospodářství byl Čchang-čchun považován za pýchu a výkladní skříň čínského socialismu, avšak s příchodem tržních reforem v 80. a 90. letech se státní sektor dostal do hluboké krize a město muselo projít bolestivou ekonomickou restrukturalizací.
🌍 Geografie a podnebí
Geografická poloha města Čchang-čchun je určena jeho umístěním uprostřed Sungliaoské nížiny (rovina mezi řekami Sungari a Liao). Terén ve městě a jeho bezprostředním okolí je převážně plochý s mírným zvlněním, nadmořská výška se pohybuje od 200 do zhruba 350 metrů nad mořem. Samotným středem města protéká řeka I-tchung (Yitong), která je historickou páteří celého osídlení a v moderní době byla obklopena desítkami kilometrů kultivovaných zelených parků. Na jihovýchodě zasahují do administrativní správy města mírné lesnaté pahorkatiny a turisticky oblíbená oblast kolem obrovského umělého jezera Ťing-jüe (Jingyue).
Podnebí města spadá do kategorie vlhkého kontinentálního klimatu s monzunovými rysy. Je charakteristické čtyřmi velmi ostře ohraničenými ročními obdobími, avšak dominujícím a nejobávanějším z nich je bezpochyby extrémně dlouhá a drsná zima. Vlivem studených front pocházejících z oblasti Sibiře trvá zimní období od listopadu do března, je suché, velmi větrné a teploty běžně a dlouhodobě klesají hluboko pod -20 °C. Jaro je poměrně krátké a vyznačuje se silnými větry, které často přinášejí písečný prach ze severozápadních pouští. Léto je naopak horké, velmi vlhké a je ovlivněno východoasijským monzunem, který přináší drtivou většinu ročních srážek. Podzim přichází velmi brzy a bývá slunečný, chladný a jasný.
Kompletní tabulka klimatických hodnot a průměrných teplot za posledních několik desetiletí:
| Měsíc | Leden | Únor | Březen | Duben | Květen | Červen | Červenec | Srpen | Září | Říjen | Listopad | Prosinec | Celý rok |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Průměrná nejvyšší teplota (°C) | -9,5 | -4,5 | 3,2 | 13,8 | 21,3 | 26,0 | 27,8 | 26,6 | 21,5 | 13,2 | 1,5 | -6,7 | 11,2 |
| Průměrná teplota (°C) | -15,1 | -10,3 | -2,2 | 8,1 | 15,6 | 20,8 | 23,3 | 21,9 | 15,8 | 7,4 | -3,3 | -11,8 | 5,8 |
| Průměrná nejnižší teplota (°C) | -19,8 | -15,5 | -7,3 | 2,5 | 10,0 | 15,8 | 19,3 | 17,7 | 10,5 | 2,2 | -7,5 | -16,2 | 0,9 |
| Průměrný úhrn srážek (mm) | 3,5 | 4,6 | 12,3 | 22,7 | 49,6 | 93,5 | 161,2 | 126,8 | 49,2 | 22,5 | 11,2 | 5,1 | 562,2 |
🏢 Administrativní dělení
Jakožto subprovinční město spravuje čchang-čchunský magistrát nejen hustě urbanizované městské obvody (takzvané centrální město), ale rovněž obrovské satelitní venkovské celky, satelitní městské okresy a přidružená menší města, což dohromady tvoří celkovou rozlohu bezmála 25 tisíc kilometrů čtverečních.
Centrální jádro města tvoří pět původních městských obvodů. K nim se postupně přidružily rozvíjející se periferie, okresy a takzvaná městská okresní města (města na úrovni okresu), která jsou administrativně podřízena čchang-čchunské samosprávě. Následující tabulka obsahuje kompletní administrativní rozčlenění celé subprovinční aglomerace.
| Název celku | Typ administrativní jednotky | Přibližná rozloha (km²) | Význam a charakteristika |
|---|---|---|---|
| Nan-kuan (Nanguan) | Městský obvod (centrum) | 497 | Historické obchodní centrum a moderní rezidenční oblasti |
| Kuan-čcheng (Kuancheng) | Městský obvod (centrum) | 877 | Historická ruská a japonská čtvrť, hlavní železniční uzel |
| Čchao-jang (Chaoyang) | Městský obvod (centrum) | 346 | Politické centrum, luxusní obchodní zóny a parky |
| Er-tao (Erdao) | Městský obvod (centrum) | 965 | Průmyslové a logistické oblasti na východě města |
| Lu-jüan (Luyuan) | Městský obvod (centrum) | 1 075 | Tradiční centrum těžkého a automobilového průmyslu |
| Šuang-jang (Shuangyang) | Městský obvod (předměstí) | 1 677 | Zemědělská předměstí a přírodní turistické rezervace |
| Ťiou-tchaj (Jiutai) | Městský obvod (předměstí) | 2 875 | Těžba surovin, chemický průmysl a zemědělství |
| Nung-an (Nong'an) | Okres (venkov) | 5 236 | Rozlehlé a historicky významné centrum zemědělské produkce |
| Jü-šu (Yushu) | Městský okres (satelitní město) | 4 722 | „Obilnice“ regionu, klíčový producent sóji a kukuřice |
| Te-chuej (Dehui) | Městský okres (satelitní město) | 3 096 | Zpracovatelský potravinářský průmysl a chovatelství |
| Kung-ču-ling (Gongzhuling) | Městský okres (satelitní město) | 4 027 | Nejmladší začleněný celek, strategická industriální spojnice |
🏭 Ekonomika a průmysl
Ekonomika města je celosvětově definována svým nezastupitelným dominantním postavením v oblasti automobilového a dopravního strojírenství. Zlatou žílou celého regionu je státní koncern FAW Group, který zde sídlí a zaměstnává desetitisíce pracovníků. Tento gigant nejenže produkuje prestižní limuzíny pro čínské státní elity pod značkou Hongqi (Rudá vlajka) a komerční těžká nákladní vozidla značky Ťie-fang (Jiefang), ale provozuje zde i největší a nejziskovější společné podniky se zahraničním kapitálem v Číně, konkrétně FAW-Volkswagen, FAW-Audi a FAW-Toyota. Celková produkce dosahuje milionů osobních a užitkových automobilů ročně, díky čemuž je Čchang-čchun po právu nazýván jako „čínský Detroit“.
Druhým naprosto klíčovým pilířem dopravy je výroba železničních vagónů a vysokorychlostních jednotek. Ve městě působí obrovský státní závod s názvem CRRC Changchun Railway Vehicles. Tento podnik je jedním z největších světových producentů kolejových vozidel. Vyvíjí a staví podstatnou část flotily čínských vysokorychlostních vlaků Fusing a Che-sie a současně masivně exportuje vozy pro systémy podzemních drah (metra) po celém světě, včetně dodávek do takových metropolí, jako je stát Austrálie (město Sydney), stát Brazílie (město Rio de Janeiro) či stát Spojené státy americké (město Boston).
Kromě těžkého strojírenství stojí ekonomika celé subprovinční oblasti na enormní zemědělské produkci. Rozlehlé úrodné roviny okresů Nung-an a měst Jü-šu patří mezi vůbec nejbohatší a nejproduktivnější zemědělské oblasti na celém světě. Město je absolutním národním lídrem ve velkoprodukci kukuřice, sójových bobů, pšenice a rýže nejvyšší kvality. Na tento primární sektor je nabalen obrovský moderní potravinářský průmysl a silně se rozvíjející biotechnologický výzkum, který se zaměřuje na zpracování biomasy a produkci agrochemikálií.
🎓 Vzdělávání a věda
Čchang-čchun se pyšní mimořádně silnou a hustou koncentrací akademických a výzkumných institucí a je považován za intelektuální motor celého čínského severovýchodu. Absolutní dominantou v oblasti vzdělávání je gigantická univerzita s názvem Ťilinská univerzita (Jilin University). V důsledku velkého vládního slučování vysokých škol na přelomu tisíciletí se stala z hlediska počtu zapsaných studentů (přes 70 000) a rozlohy svých kampusů roztroušených po celém městě jednou z největších akademických institucí v celé Asii. Je mimořádně ceněna pro své výstupy v oborech chemie, materiálového inženýrství a geologie.
Druhou vysoce prestižní školou je Severovýchodní normální univerzita (Northeast Normal University), která se zaměřuje primárně na přípravu budoucích pedagogů, psychologů a sociálních vědců. K technickému a strojírenskému profilu města pak neodmyslitelně patří Čchangčchunská univerzita vědy a techniky a řada specializovaných ústavů pod hlavičkou instituce s názvem Čínská akademie věd. Právě vědecké instituty akademie věd ve městě učinily z Čchang-čchunu takzvané „hlavní město čínské optiky a mechaniky“. Zdejší inženýři provádějí špičkový výzkum v oblastech přesné optiky, laserových technologií, satelitního snímkování a vývoje nejmodernějších senzorů pro čínský kosmický a vojenský program.
🎨 Kultura a film
Kulturní význam města ve dvacátém století úzce souvisel s filmovým průmyslem. Město je sídlem proslulého Čchangčchunského filmového studia (Changchun Film Studio), které bylo založeno v padesátých letech a získalo lichotivou přezdívku „kolébka filmového průmyslu Nové Číny“. Toto obří studio produkovalo v dobách socialistického budování nejdůležitější celovečerní filmy, propagandistické snímky a masivně dabovalo do čínštiny sovětskou a západní produkci. Na jeho tradici dnes navazuje mezinárodně uznávaný Čchangčchunský filmový festival, který se zde pravidelně koná a představuje důležitou přehlídku domácí kinematografie. Prostory starého studia byly navíc s obrovskými náklady přeměněny na rozlehlý zábavní park inspirovaný hollywoodskými studii, zvaný Changchun Movie Wonderland.
Z hlediska historie a muzejnictví je turisticky nejatraktivnějším a z historického hlediska nejmrazivějším místem rozsáhlý komplex budov, v němž sídlí Muzeum císařského paláce loutkového státu Mandžukuo. Právě z těchto budov vládl loutkový císař Pchu-i. Návštěvníci mohou procházet autentickými kancelářemi, trůnním sálem i soukromými komnatami, v nichž tento poslední čínský monarcha prožíval pod přísným japonským dohledem svá léta moci beze skutečné moci. Celý areál je koncipován nejen jako přehlídka historické architektury, ale především jako masivní vládní expozice připomínající hrůzy japonské okupace a odboj čínského obyvatelstva.
Na umělecké mapě světa figuruje také obrovský Čchangčchunský světový sochařský park. Tento pečlivě naplánovaný přírodní areál o rozloze téměř jednoho kilometru čtverečního ukrývá stovky monumentálních sochařských děl od umělců ze stovek různých zemí planety. Konají se zde prestižní mezinárodní sochařská sympozia a park dokonale ilustruje snahu moderní metropole o dosažení mezinárodního kulturního uznání.
🚇 Doprava
Jakožto hlavní metropole a logistický středobod ohromného severovýchodního regionu představuje Čchang-čchun kriticky důležitý dopravní uzel vnitrostátní i mezinárodní tranzitní sítě.
Leteckou dopravu zajišťuje obrovské a moderně vybudované mezinárodní letiště Lung-ťia (Longjia), které leží na strategické spojnici přesně v polovině dálnice mezi městem Čchang-čchun a sousedním městem Ťi-lin. Letiště odbavuje každoročně desítky milionů cestujících a funguje jako most spojující severovýchodní provincii s celým ekonomicky vyspělým jižním pobřežím, s ostrovem Tchaj-wan, ale i s mezinárodními destinacemi ve státě Japonsko a v zemi zvané Jižní Korea.
Železniční doprava stojí na dvojici gigantických nádražních komplexů. Historické Severní nádraží (Changchun Railway Station) prošlo totální modernizací a slouží jako centrum pro regionální i celostátní spoje. Během éry výstavby sítě vysokorychlostních drah pak na západě města vyrostlo futuristické Západní nádraží (Changchun West Railway Station), odkud superrychlé rychlovlaky dopraví cestující do hlavního města, jímž je Peking, za necelých pět hodin, a zkracují vzdálenost do ruského pohraničí i přístavu Ta-lien.
Městská hromadná doprava je postavena na rozsáhlé síti městských drah. Čchang-čchun si v historii připsal obrovské národní prvenství, když v roce 2002 otevřel vůbec první moderní systém rychlodrážní tramvaje (light rail) na území pevninské Číny. Tento nadzemní systém byl postupně doplněn a propojen s klasickým, kapacitním hlubinným systémem metra, který se na počátku dvacátých let jedenadvacátého století začal obrovským tempem větvit do všech předměstí i nově budovaných průmyslových okrajových zón.
📊 Demografie
V rámci své obrovské, téměř pětadvacet tisíc kilometrů čtverečních velké administrativní oblasti dosáhla populace města v průběhu dvacátých let hranice devíti milionů registrovaných obyvatel. Samotné centrální, hustě urbanizované jádro města s obvody plnými mrakodrapů a průmyslových hal pak obývá přes pět milionů stálých rezidentů.
Z národnostního a etnického hlediska je obyvatelstvo tvořeno naprostou a drtivou většinou tvořenou dominantním čínským etnikem zvaným Chani. Město je však díky své historické poloze v Mandžusku tradičním domovem mnoha menšin. Nejsilnější menšinovou komunitu představují Mandžuové, původní stavitelé dynastie Čching, a rovněž korejská menšina, jejíž vliv je hmatatelně přítomen ve zdejší gastronomii i dvoujazyčných obchodech v určitých čtvrtích. Výrazně je zastoupeno také muslimské etnikum Chuej a minorita mongolského původu. Většina lokálních obyvatel hovoří standardním severovýchodním dialektem čínštiny, který je velmi blízký úřednímu jazyku zvanému mandarínská čínština.
💡 Pro laiky
Chcete-li si co nejlépe představit atmosféru a fungování města Čchang-čchun, vzpomeňte si na historický věhlas amerického města Detroit nebo českého průmyslového gigantu, jakým je Mladá Boleslav, ale znásobte to zhruba stokrát. Tohle město po dlouhá desetiletí žilo, dýchalo a rostlo výhradně díky montážním linkám. Když zde vládní komunistická strana rozhodla postavit automobilku, nevznikla jen továrna, ale rovnou celé nové město uvnitř města, kde továrna měla vlastní školy pro děti svých dělníků, vlastní obří nemocnice a vlastní kina pro volný čas. Každá rodina v Čchang-čchunu měla historicky někoho, kdo pracoval na výrobě aut, vlaků nebo v navazujících ocelárnách.
To, co dělá město unikátním i po architektonické stránce, je jeho podivná historická jizva. Zatímco ostatní stará čínská města mají ve svém centru tradiční čínské chrámy, Čchang-čchun má v centru široké, rovné bulváry a zvláštní vojensky vyhlížející byrokratické paláce. Ty zde před necelými sto lety postavili okupující Japonci, když si vymysleli falešný, umělý stát Mandžukuo a udělali z tohoto místa jeho loutkové hlavní město. Pro tehdejší čínské obyvatelstvo to byla doba obrovského utrpení a hrůzy, dnes však tyto pevné budovy stále stojí a slouží jako nemocnice nebo univerzity, a tvoří tak absolutně ojedinělý asijský skanzen japonského imperiálního stavitelského megalomanství.
V současnosti město připomíná dospívajícího člověka, který musí změnit svou celoživotní profesi. Staré uhelné elektrárny a špinavé těžké pece mizí. Namísto těžkých ocelových náklaďáků s dieselovými motory se zde dnes v čistých, supermoderních a bíle osvětlených robotických halách programují čipy do nejluxusnějších elektrických aut, která musí na světových trzích porazit americkou Teslu, a vyrábějí se zde podvozky pro nejrychlejší dopravní vlaky na světě.