Přeskočit na obsah

Manželství

Z Infopedia
Verze z 12. 10. 2025, 01:38, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} '''Manželství''' je společensky uznávaný a často i právně či nábožensky formalizovaný svazek dvou osob (tradičně muže a ženy), jehož hlavním účelem je založení rodiny, vzájemná podpora a partnerství, a výchova dětí.<ref>https://www.britannica.com/topic/marriage</ref> Jedná se o jednu z nejstarších a nejuniverzálnějších společenských institucí, jejíž podoba, funkce a vý…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Manželství je společensky uznávaný a často i právně či nábožensky formalizovaný svazek dvou osob (tradičně muže a ženy), jehož hlavním účelem je založení rodiny, vzájemná podpora a partnerství, a výchova dětí.[1] Jedná se o jednu z nejstarších a nejuniverzálnějších společenských institucí, jejíž podoba, funkce a význam se v průběhu historie a napříč kulturami výrazně proměňovaly.[2] V moderních státech je manželství také právním vztahem, který zakládá specifická práva a povinnosti mezi manžely navzájem i vůči společnosti.

Šablona:Infobox Společenský jev

⏳ Historie

Pojetí manželství se v průběhu dějin dramaticky měnilo, od čistě pragmatického a majetkového svazku až po moderní ideál založený na lásce a citové náklonnosti.

Starověk

V nejstarších civilizacích, jako byla Mezopotámie nebo starověký Egypt, bylo manželství primárně ekonomickou a sociální dohodou mezi rodinami.[3] Jeho účelem bylo zajistit pokračování rodu (zejména zplození mužského dědice), spojit majetky a vytvořit politické aliance. Láska nebyla považována za nutný předpoklad. Manželství bylo upraveno zákony, jako například Chammurapiho zákoník, které řešily otázky věna, nevěry a rozvodu.

Ve starověkém Římě bylo manželství soukromou dohodou, do které stát zpočátku příliš nezasahoval. Bylo klíčové pro udržení moci a majetku v rukou patricijských rodin. Hlava rodiny (pater familias) měla nad členy své domácnosti, včetně manželky, téměř neomezenou moc. Postupně se však prosadila forma manželství (sine manu), která ženám poskytovala větší majetkovou samostatnost.[4]

Křesťanství a středověk

Zásadní změnu do pojetí manželství vneslo křesťanství. Církev postupně převzala kontrolu nad uzavíráním sňatků a proměnila je z čistě soukromé dohody na veřejný, náboženský obřad.

  • Monogamie a nerozlučitelnost: Křesťanství striktně prosazovalo princip monogamie (svazek jednoho muže a jedné ženy) a zdůrazňovalo jeho celoživotní a nerozlučitelný charakter.
  • Manželství jako svátost: V římskokatolické církvi bylo manželství na Tridentském koncilu v 16. století definitivně potvrzeno jako jedna ze sedmi svátostí.[5] Tím bylo zpečetěno, že sňatek je nejen společenská smlouva, ale i posvátný svazek posvěcený Bohem. Pro platné uzavření sňatku byla vyžadována přítomnost kněze a svědků.

I ve středověku však manželství, zejména ve vyšších vrstvách, zůstávalo primárně pragmatickým spojením majetku a moci.

Novověk, reformace a osvícenství

  • Reformace: Protestantští reformátoři, jako například Martin Luther, odmítli chápání manželství jako svátosti. Považovali ho za důležitou, Bohem posvěcenou společenskou instituci, ale přesunuli odpovědnost za jeho právní úpravu z církve na stát.[6]
  • Osvícenství a vzestup státu: Myšlenky osvícenství a Francouzská revoluce vedly k zavedení občanského (civilního) sňatku. Manželství začalo být chápáno jako občanská smlouva uzavíraná před státním úřadem, nikoli nutně před církví.[7] Tento princip byl zakotven například v Napoleonově občanském zákoníku (1804).
  • Vzestup romantické lásky: Na přelomu 18. a 19. století se v západní kultuře postupně prosadila myšlenka, že základem manželství by měla být láska, citová náklonnost a svobodná volba partnera. Tento romantický ideál se stal dominantním modelem v moderní době.[8]```

⚖️ Právní aspekty manželství

V moderním právním státě je manželství především právním vztahem, který zakládá specifická, zákonem upravená práva a povinnosti mezi manžely a vůči společnosti. V České republice je manželství upraveno v občanském zákoníku.[9]

Vznik manželství

Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (snoubenců), že spolu vstupují do manželství.[10] Tento projev musí být učiněn veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.

V České republice existují dvě rovnocenné formy uzavření sňatku:

  • Občanský sňatek: Uzavírá se před orgánem veřejné moci, kterým je zpravidla starosta, primátor nebo pověřený člen zastupitelstva obce či města na matričním úřadě.[11]
  • Církevní sňatek: Uzavírá se před orgánem státem registrované církve nebo náboženské společnosti. Takto uzavřené manželství je rovnocenné občanskému sňatku a není již potřeba dalšího civilního obřadu (je však nutné si předem na matrice vyžádat osvědčení).[12]

Práva a povinnosti manželů

Manželé mají rovná práva a povinnosti. Mezi základní patří:[13]

  • Vzájemná úcta, pomoc a podpora: Povinnost žít spolu, být si věrni a vzájemně se podporovat.
  • Vyživovací povinnost: Povinnost vzájemně se živit. Životní úroveň obou manželů má být v zásadě stejná.
  • Společné jmění manželů (SJM): S výjimkou specifických případů tvoří vše, co manželé nabudou za trvání manželství, jejich společné jmění. O běžných záležitostech týkajících se SJM může rozhodovat každý z manželů samostatně, u významnějších záležitostí (např. prodej domu) je potřeba souhlas obou.[14] Manželé si mohou režim SJM upravit předmanželskou smlouvou.
  • Zastupování: V běžných záležitostech se manželé mohou vzájemně zastupovat.
  • Společné rozhodování o rodině: Manželé společně rozhodují o záležitostech rodiny, včetně výchovy dětí.

Zánik manželství

Manželství zaniká:[15]

  • Smrtí jednoho z manželů.
  • Prohlášením jednoho z manželů za mrtvého.
  • Rozvod: Zrušením manželství rozhodnutím soudu na návrh jednoho z manželů. Důvodem pro rozvod je hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství. Zákon rozlišuje mezi sporným a nesporným (smluveným) rozvodem, který je jednodušší, pokud se manželé dohodnou na péči o děti a vypořádání majetku.

🌍 Formy manželství ve světě

Zatímco v západní kultuře je normou monogamie, v jiných částech světa existovaly nebo stále existují i jiné formy.

  • Monogamie: Svazek jednoho muže a jedné ženy. Je to nejrozšířenější forma manželství na světě.
  • Polygamie (mnohomanželství): Svazek jedné osoby s více partnery. Má dvě hlavní formy:
   *   Polygynie (mnohaženství): Jeden muž má více manželek. Tato forma je historicky nejčastější formou polygamie a je povolena v některých muslimských a afrických zemích, i když její praxe často klesá.[16]
   *   Polyandrie (mnohomužství): Jedna žena má více manželů. Jedná se o velmi vzácnou formu, která se vyskytuje v několika málo kulturách, například v některých oblastech Tibetu.[17]
  • Manželství osob stejného pohlaví (stejnopohlavní manželství): Právní a společenské uznání manželského svazku mezi dvěma muži nebo dvěma ženami. První zemí na světě, která zavedla stejnopohlavní manželství, bylo Nizozemsko v roce 2001.[18] Od té doby jej legalizovalo více než 30 zemí, převážně v Evropě a Americe. V České republice existuje od roku 2006 institut registrovaného partnerství, který poskytuje homosexuálním párům některá, ale ne všechna práva a povinnosti plynoucí z manželství. Otázka plnohodnotného manželství pro všechny je předmětem intenzivní společenské a politické debaty.

🙏 Manželství v náboženství

Pro mnoho lidí není manželství pouze právním a společenským svazkem, ale má hluboký duchovní a náboženský rozměr. Každé náboženství má svůj vlastní pohled na význam, účel a pravidla manželství.

  • Křesťanství: Většina křesťanských církví považuje manželství za Bohem ustanovený, celoživotní a monogamní svazek muže a ženy. V katolické církvi je platně uzavřené manželství považováno za svátost, což z něj činí nerozlučitelný svazek, který nelze ukončit rozvodem (církev však za určitých podmínek může manželství prohlásit za neplatné od samého počátku).[19] Protestantské církve nepovažují manželství za svátost, ale za posvátný svazek, a rozvod za určitých okolností umožňují.
  • Judaismus: Manželství (kiddushin) je v judaismu považováno za základní náboženskou povinnost a ideální stav lidské existence. Je vnímáno jako svatá smlouva, jejímž hlavním účelem je partnerství a plození dětí. Tradiční judaismus uznává pouze svazek mezi mužem a ženou.
  • Islám: Manželství (nikah) je v islámu občanskou smlouvou, nikoli svátostí, i když je silně doporučeno.[20] Jeho účelem je založení rodiny a poskytnutí legálního rámce pro sexuální vztahy. Korán povoluje mužům mít až čtyři manželky (polygynie), ale pouze za předpokladu, že se ke všem dokáže chovat naprosto spravedlivě, což je podle mnoha moderních interpretací v praxi nemožné.
  • Hinduismus: Manželství (vivaha) je vnímáno jako posvátná povinnost a jeden z nejdůležitějších životních obřadů. Tradičně se jednalo o svazek, který měl zajistit pokračování rodové linie a plnění náboženských povinností. Dohodnuté sňatky jsou v mnoha komunitách stále běžné.
  • Buddhismus: Buddhismus se na manželství dívá jako na světskou, osobní záležitost, nikoli jako na náboženskou povinnost nebo svátost. Nepředepisuje žádná specifická pravidla a ponechává rozhodnutí na jednotlivcích a místních zvyklostech. Důraz klade na vzájemný respekt a odpovědnost partnerů.

🔬 Moderní společenské trendy

Instituce manželství prochází v západním světě v posledních desetiletích významnými změnami:

  • Vyšší věk snoubenců: Lidé vstupují do manželství v pozdějším věku než v minulosti, často dávají přednost dokončení vzdělání a budování kariéry.[21]
  • Nárůst nesezdaného soužití: Stále více párů volí dlouhodobé soužití bez formálního uzavření sňatku (tzv. kohabitace).
  • Vyšší rozvodovost: Ačkoli se míra rozvodovosti v některých zemích stabilizovala nebo mírně klesá, je stále výrazně vyšší než v polovině 20. století.[22]
  • Pokles sňatečnosti: Celkový počet uzavřených manželství v mnoha západních zemích klesá.
  • Legalizace stejnopohlavních svazků: Rostoucí společenské a právní uznání partnerských svazků osob stejného pohlaví je jednou z nejvýznamnějších změn v moderním pojetí manželství.

👶 Pro laiky

Manželství je v podstatě oficiální a společností uznaný slib dvou lidí, že spolu budou žít, podporovat se a (obvykle) založí rodinu. Můžeme se na něj dívat ze tří hlavních úhlů:

1. Společenský pohled: Je to způsob, jak společnost uznává, že dva lidé tvoří pár a novou rodinnou jednotku. Historicky to byla hlavně dohoda mezi rodinami o majetku a postavení. Teprve v moderní době se hlavním důvodem pro svatbu stala láska.

2. Právní pohled: Manželství je jako smlouva se státem. Jakmile ji uzavřete (buď na úřadě, nebo v kostele), získáváte nová práva a povinnosti. Například máte povinnost se o sebe navzájem starat, majetek, který získáte, je společný (společné jmění manželů) a máte právo dědit jeden po druhém. Díky tomuto "oficiálnímu razítku" stát váš svazek chrání.

3. Náboženský pohled: Pro věřící lidi je manželství často posvátný slib učiněný před Bohem. V křesťanství je to například celoživotní a nerozlučitelný svazek. Každé náboženství má svá vlastní pravidla a obřady.

V dnešní době se podoba manželství hodně mění. Lidé se berou později, častěji žijí "na hromádce" bez svatby a bohužel se i více rozvádějí. Velkým tématem je také otázka, zda by manželství mělo být umožněno i párům stejného pohlaví, což už mnoho zemí na světě uzákonilo.

Reference