Senát Spojených států amerických
Obsah boxu
Šablona:Infobox Legislativní orgán
Senát Spojených států amerických (anglicky United States Senate) je horní komora Kongresu Spojených států amerických, který je zákonodárným orgánem federální vlády Spojených států amerických. Byl zřízen na základě Ústavy USA v roce 1789. Společně se Sněmovnou reprezentantů tvoří dvoukomorový zákonodárný sbor. Senát se vyznačuje rovným zastoupením všech států unie, kdy každý z 50 států je reprezentován dvěma senátory, bez ohledu na velikost jeho populace.
Složení a volby
Senát Spojených států amerických má celkem 100 členů, tedy dva senátory za každý z 50 států. Senátoři jsou voleni přímo voliči ve svých státech na funkční období šesti let. Volby do Senátu jsou stupňovité, což znamená, že každé dva roky je volena přibližně jedna třetina senátorů (tzv. třídy I, II a III). Tím je zajištěna kontinuita a stabilita Senátu. V případě, že se senátorský mandát uvolní předčasně (např. kvůli rezignaci nebo úmrtí), guvernér daného státu může jmenovat dočasného senátora, dokud se neuskuteční doplňovací volby.
Od ledna 2025 je složení Senátu následující: 53 republikánů, 45 demokratů a 2 nezávislí senátoři, kteří obvykle hlasují s demokraty.
Funkci předsedy Senátu zastává z titulu své funkce viceprezident Spojených států amerických, který má hlasovací právo pouze v případě rovnosti hlasů. Běžným zasedáním však předsedá tzv. předseda pro tempore, kterým je obvykle nejdéle sloužící senátor z většinové strany. Od 3. ledna 2025 je předsedou pro tempore Chuck Grassley (R).
Pravomoci
Senát má ve Spojených státech amerických rozsáhlé pravomoci, které ho odlišují od Sněmovny reprezentantů a dávají mu významnou pozici v americkém politickém systému:
- Zákonodárná iniciativa: Senát se plně podílí na zákonodárném procesu a může navrhovat, projednávat a schvalovat zákony (s výjimkou rozpočtových zákonů, které musí být iniciovány ve Sněmovně reprezentantů). Má také pravomoc přehlasovat prezidentské veto dvoutřetinovou většinou.
- Ratifikace mezinárodních smluv: Jednou z nejdůležitějších exkluzivních pravomocí Senátu je schvalování mezinárodních smluv vyjednaných prezidentem. K jejich ratifikaci je potřeba dvoutřetinová většina hlasů senátorů.
- Potvrzování prezidentských nominací: Senát má pravomoc schvalovat či zamítat prezidentské nominace na klíčové vládní pozice, včetně ministrů vlády, velvyslanců, federálních soudců (včetně soudců Nejvyššího soudu) a dalších vysokých úředníků. Tato pravomoc je označována jako "advice and consent" (rada a souhlas).
- Řízení impeachmentu: V případě ústavní obžaloby (impeachmentu) vznesené Sněmovnou reprezentantů proti prezidentovi, viceprezidentovi nebo dalším federálním úředníkům, Senát zasedá jako soud. K odvolání obžalované osoby z funkce je potřeba dvoutřetinová většina hlasů.
- Kontrola exekutivy: Prostřednictvím svých výborů provádí Senát dohled nad činností výkonné moci a federálních agentur.
Historie
Historie Senátu sahá do konce 18. století. Po válce za nezávislost a krátkém období existence článků Konfederace, které vedly k slabé centrální vládě, se otcové zakladatelé snažili vytvořit stabilnější a vyváženější politický systém. V roce 1787 byl na Ústavním konventu ve Filadelfii přijat tzv. Connecticutska dohoda (Velký kompromis), který vyústil ve vytvoření dvoukomorového Kongresu. Zatímco Sněmovna reprezentantů měla zastupovat obyvatelstvo proporcionálně k počtu obyvatel jednotlivých států, Senát měl zajistit rovné zastoupení všech států, čímž se vyvážila moc větších a menších států.
První zasedání Senátu se uskutečnilo 4. března 1789 v New Yorku. Až do roku 1913 byli senátoři voleni zákonodárnými sbory jednotlivých států. V roce 1913 však byl ratifikován Sedmnáctý dodatek Ústavy, který zavedl přímou volbu senátorů občany, což posílilo demokratický charakter instituce.
Význam
Senát hraje klíčovou roli v americkém politickém systému díky svým specifickým pravomocím a odlišné povaze oproti Sněmovně reprezentantů. Delší funkční období senátorů (šest let oproti dvěma letům pro členy Sněmovny) a menší počet členů přispívají k tomu, že Senát je často považován za rozvážnější a prestižnější těleso. Má se za to, že senátoři jsou méně vystaveni okamžitým tlakům veřejného mínění a mohou se více soustředit na dlouhodobou politiku a komplexní legislativu. Jeho pravomoci v oblasti zahraniční politiky (ratifikace smluv) a kontroly nad exekutivou (potvrzování nominací) mu dávají značný vliv na směřování země.
Pro laiky
Představ si Senát USA jako takovou "vyšší radu" v americkém parlamentu. Je to jako takový "klub" starších a zkušenějších členů, i když nejsou vždycky starší věkem.
Každý z 50 amerických států – ať už je obrovský jako Kalifornie nebo malinký jako Delaware – posílá do Senátu vždycky dva své zástupce, kterým se říká senátoři. Celkem jich je tedy 100. Volí se na šest let, ale každé dva roky se část senátorů obmění, takže Senát není nikdy úplně nový, ale má pořád nějakou kontinuitu.
Hlavní úkol Senátu je tvořit a schvalovat zákony společně s druhou komorou, Sněmovnou reprezentantů. Ale Senát má i pár speciálních "super-pravomocí":
- Pokud chce prezident USA uzavřít nějakou důležitou smlouvu s jinou zemí, musí mu ji Senát schválit.
- Když prezident jmenuje nové ministry, velvyslance nebo soudce, musí je Senát potvrdit. Je to jako mít bránu, přes kterou tito lidé musí projít.
- A kdyby náhodou prezident nebo jiný vysoký úředník udělal něco hodně špatného, Sněmovna ho může "obžalovat" (podat na něj ústavní žalobu) a Senát pak funguje jako soud, který rozhoduje, jestli ho odvolá z funkce.
Senát je považován za takové "pomalejší a rozvážnější" těleso než Sněmovna, protože jeho členové mají delší dobu na to, aby se rozhodovali a nebyli tolik pod tlakem veřejnosti, která se mění každé dva roky. To dává americké politice stabilitu.
Galerie
-
Zasedací sál Senátu
-
Kopule Kapitolu, pod níž Senát zasedá
