Sklářství

Rozbalit box

Obsah boxu

Sklářství je řemeslný a průmyslový obor zabývající se výrobou a zpracováním skla. Zahrnuje širokou škálu činností od tavení surovin, přes tvarování skleněné hmoty (skloviny) až po její finální úpravu a zušlechťování. Sklářství má tisíciletou historii a představuje unikátní spojení umění, řemesla a vědy. České sklářství má ve světě mimořádně silnou tradici a pověst.

📜 Historie

Historie sklářství sahá až do starověku a je úzce spjata s rozvojem lidské civilizace.

🏺 Starověk a antika

První důkazy o výrobě skla pocházejí z Mezopotámie a starověkého Egypta z období kolem 3500 př. n. l. Zpočátku se jednalo především o výrobu skleněných korálků a malých nádobek, které byly považovány za luxusní zboží. Sklo se vyrábělo navíjením roztavené skloviny na hliněné jádro, které se po zchladnutí odstranilo.

Zásadní revoluci v oboru přinesl vynález sklářské píšťaly přibližně v 1. století př. n. l., pravděpodobně na území dnešní Sýrie. Tato technika umožnila foukat sklo do tenkých stěn a vytvářet nádoby různých tvarů a velikostí mnohem rychleji a efektivněji. Římané tuto technologii zdokonalili a rozšířili po celé Římské říši. Vyráběli nejen duté sklo (poháry, lahve), ale také ploché sklo pro zasklívání oken, i když jeho kvalita byla nízká.

🏰 Středověk a renesance

Po pádu Římské říše se centrum sklářské výroby přesunulo na Blízký východ a do Byzantské říše. V Evropě se znalosti udržovaly především v klášterech. Významným centrem se staly Benátky, konkrétně ostrov Murano, kam byla ve 13. století z bezpečnostních důvodů (nebezpečí požárů) soustředěna veškerá sklářská výroba. Benátští skláři dovedli k dokonalosti výrobu čirého skla zvaného cristallo a vyvinuli řadu dekoračních technik, jako je výroba filigránového skla nebo millefiori. Své výrobní postupy si přísně střežili.

👑 České sklo a baroko

Od 14. století se začalo rozvíjet sklářství také v českých zemích, zejména v horských oblastech s dostatkem dřeva a surovin (např. Krušné hory, Jizerské hory, Šumava). Zpočátku se zde vyrábělo tzv. lesní sklo, nazelenalé barvy kvůli obsahu železa v písku.

Zlatý věk českého sklářství nastal na přelomu 17. a 18. století v období baroka. Díky objevu výroby tzv. českého křišťálu – čirého a tvrdého draselno-vápenatého skla – se České království stalo světovou sklářskou velmocí. Tento materiál byl ideální pro broušení a rytí, což umožnilo vytvářet bohatě zdobené poháry, číše a lustry, které překonaly svou kvalitou i popularitou benátskou produkci. Významnou osobností byl například Michael Friedrich von Puchberg.

🏭 Průmyslová revoluce a 19. století

Průmyslová revoluce přinesla do sklářství mechanizaci a nové technologie. Rozvoj chemie umožnil výrobu barevného skla v široké škále odstínů. Vynález lisovaného skla v USA v 1. polovině 19. století zlevnil a zrychlil výrobu a zpřístupnil skleněné výrobky širším vrstvám obyvatelstva. V českých zemích se proslavil zejména Bedřich Egermann svými vynálezy barevných sklovin, jako je lithyalinové sklo napodobující polodrahokamy.

🎨 20. století a současnost

Na počátku 20. století ovlivnila sklářství secese, která přinesla nové organické tvary a dekorační techniky (např. irisované sklo). Významnými výrobci byli Louis Comfort Tiffany v USA nebo firma Johann Loetz Witwe v Klášterském Mlýně. V meziválečném období se prosadil funkcionalismus a Art deco.

Po druhé světové válce došlo k dalšímu rozvoji technologií, například k vynálezu plaveného skla (float glass process) pro výrobu dokonale plochého tabulového skla. V uměleckém sklářství se prosadili českoslovenští výtvarníci jako Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, kteří jsou považováni za zakladatele moderní skleněné plastiky. Dnes je sklářství vysoce specializovaným oborem s širokým uplatněním od stavebnictví a automobilového průmyslu přes optiku a elektroniku až po uměleckou tvorbu.

⚙️ Techniky a procesy výroby

Základní proces výroby skla se po staletí příliš nezměnil, i když technologie se neustále zdokonalují.

🧱 Suroviny

Základní surovinou pro výrobu skla je sklárna|sklářský písek (bohatý na oxid křemičitý, SiO₂), který tvoří kostru skla. K němu se přidávají taviva, která snižují teplotu tání, nejčastěji soda (uhličitan sodný, Na₂CO₃) nebo potaš (uhličitan draselný, K₂CO₃). Dále se přidávají stabilizátory, jako je vápenec (uhličitan vápenatý, CaCO₃), které zvyšují odolnost skla. Pro výrobu specifických druhů skla (např. křišťálu) se používá oxid olovnatý. K barvení skla slouží oxidy různých kovů (např. oxid železnatý pro zelenou, oxid kobaltnatý pro modrou, zlato pro rubínovou červenou).

🔥 Tavení skla

Připravená směs surovin, nazývaná sklářský kmen, se taví ve sklářské peci při teplotách okolo 1500 °C. Vzniká viskózní tavenina – sklovina. Během tavení probíhá proces čeření, kdy se ze skloviny odstraňují bublinky plynů.

🌬️ Tvarování skla

Po dosažení správné konzistence se sklovina tvaruje. Existuje několik základních technik:

• Foukání skla: Tradiční technika, při které sklář nabere na konec sklářské píšťaly malé množství skloviny (tzv. baňku) a foukáním vzduchu ji zvětšuje. Tvar se dotváří pomocí nástrojů (nůžky, kleště) a otáčením v dřevěných nebo kovových formách.
• Lisování skla: Sklovina se nalije do kovové formy a stlačí se lisem. Používá se pro masovou výrobu talířů, misek a dalších předmětů.
• Tažení a plavení skla: Metody pro výrobu plochého skla. Moderní metoda plavení (float process) spočívá v lití skloviny na povrch roztaveného cínu, kde se sklo dokonale vyrovná a následně se kontrolovaně chladí.
• Lití skla: Sklovina se lije do připravených forem. Používá se pro výrobu velkých objektů, například uměleckých plastik.

❄️ Chlazení a dokončování

Vytvarované výrobky musí procházet procesem řízeného chlazení v chladicí peci, tzv. temperování nebo annealing. Tento proces odstraňuje vnitřní pnutí ve skle, které by jinak mohlo způsobit jeho samovolné prasknutí. Po vychladnutí následují dokončovací operace, jako je odřezávání (tzv. kapny), zabrušování okrajů a případné zušlechťování.

✨ Techniky zušlechťování skla

Zušlechťování dodává skleněným výrobkům estetickou hodnotu.

• Broušení a řezání: Pomocí rotujících kotoučů se na povrchu skla vytvářejí fasetové vzory, které lámou světlo. Typické pro český křišťál.
• Rytí (glyptika): Jemná technika, při které se pomocí malých měděných nebo diamantových koleček vytvářejí na skle detailní obrazy a ornamenty.
• Malování: Na povrch skla se nanášejí speciální sklářské barvy nebo smalty, které se následně vypalují v peci.
• Leptání: Vzory se na skle vytvářejí působením kyseliny fluorovodíkové, která narušuje povrch skla.
• Pískování: Povrch skla se zdrsňuje proudem jemného písku tryskaného pod vysokým tlakem. Části, které mají zůstat čiré, se zakrývají šablonou.

🌍 Sklářství ve světě

Některé regiony jsou svou sklářskou výrobou proslulé po celém světě.

České sklo

České sklo, často označované jako Bohemian Crystal, je světovým fenoménem. Tradice sahá do středověku a vrcholu dosáhla v baroku. Mezi hlavní centra patří:

• Nový Bor a Kamenický Šenov: Centra zušlechťování skla a výroby lustrů.
• Jablonec nad Nisou: Světově proslulá výroba skleněné bižuterie.
• Železný Brod: Výroba skleněných figurek a technického skla.
• Karlovy Vary: Sídlo luxusní značky Moser.
• Světlá nad Sázavou: Významný výrobce užitkového a nápojového skla.

Muránské sklo

Ostrov Murano u Benátek je synonymem pro barevné umělecké sklo. Muránští skláři jsou mistry v technikách jako millefiori, filigrán nebo sommerso (vrstvení barevného skla).

Ostatní významné regiony

• Německo: Zejména oblast Bavorského lesa (Zwiesel).
• Francie: Proslulá výrobou luxusního křišťálu (značky Baccarat, Lalique).
• Spojené státy americké: Významné postavení v oblasti studiového uměleckého skla (např. Dale Chihuly).
• Švédsko: Známé pro svůj jednoduchý a elegantní design (tzv. "království křišťálu" v provincii Småland).

💡 Pro laiky

• Co je to sklovina?

Představte si sklovinu jako velmi hustý a horký med nebo sirup, který vznikne roztavením písku a dalších přísad při obrovské teplotě (kolem 1500 °C). Právě z této žhavé, tekuté hmoty skláři tvarují všechny skleněné výrobky.

• Co je to sklářská píšťala?

Je to v podstatě dlouhá, dutá kovová trubka. Sklář na jeden konec nabere žhavou sklovinu a do druhého konce fouká vzduch, podobně jako když nafukujete balónek. Tímto foukáním a otáčením vytváří základní tvar výrobku, například vázy nebo sklenice.

• Proč se musí sklo pomalu chladit?

Kdyby skleněný výrobek zchladl příliš rychle na vzduchu, vzniklo by v něm obrovské vnitřní napětí. Byl by tak křehký, že by mohl prasknout i při sebemenším dotyku nebo změně teploty. Proto se musí umístit do speciální chladicí pece, kde teplota klesá velmi pomalu, někdy i několik hodin nebo dní. Tím se napětí uvolní a sklo získá potřebnou pevnost.

🏛️ Významné osobnosti a firmy

• Bedřich Egermann (1777–1864) – Český sklář a vynálezce barevných sklovin.
• Ludwig Moser (1833–1916) – Zakladatel slavné sklárny Moser v Karlových Varech.
• Louis Comfort Tiffany (1848–1933) – Americký umělec a designér, proslulý secesními lampami a vázami.
• René Lalique (1860–1945) – Francouzský designér šperků a skla, ikona stylu Art deco.
• Stanislav Libenský (1921–2002) a Jaroslava Brychtová (1924–2020) – Dvojice českých výtvarníků, průkopníci moderní skleněné plastiky.
• Dale Chihuly (* 1941) – Americký umělec známý svými monumentálními a barevnými skleněnými instalacemi.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025