Přeskočit na obsah

HDL cholesterol

Z Infopedia
Verze z 29. 12. 2025, 10:45, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - biochemická látka

HDL cholesterol (z anglického High-Density Lipoprotein, lipoprotein o vysoké hustotě) je jedním z typů lipoproteinů, které transportují cholesterol a další lipidy (tuky) v krevním řečišti. V populárním a klinickém pojetí je často označován jako „hodný cholesterol“, protože jeho vysoká hladina je spojována s nižším rizikem rozvoje aterosklerózy a souvisejících kardiovaskulárních onemocnění, jako je infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.

Hlavní funkcí HDL částic je tzv. reverzní transport cholesterolu. Tento proces zahrnuje sběr přebytečného cholesterolu z periferních tkání, včetně stěn cév, a jeho transport zpět do jater. V játrech je cholesterol buď znovu využit, nebo vyloučen z těla, nejčastěji ve formě žlučových kyselin. Tímto mechanismem HDL pomáhá předcházet hromadění cholesterolu v cévních stěnách, což je klíčový krok v prevenci vzniku aterosklerotických plátů.

Hladina HDL cholesterolu v krvi (označovaná jako HDL-C) je důležitým ukazatelem metabolického zdraví a je součástí standardního lipidového profilu při preventivních prohlídkách.

🧬 Struktura a složení

HDL částice jsou nejmenší a nejhustší ze všech lipoproteinů. Jejich vysoká hustota je dána relativně vysokým podílem proteinů v poměru k lipidům. Struktura HDL je komplexní a dynamická, neustále se mění, jak částice interaguje s buňkami a jinými lipoproteiny v krevním oběhu.

Základní složky HDL částice zahrnují:

  • Jádro: Hydrofobní jádro je tvořeno převážně esterifikovaným cholesterolem (estery cholesterolu) a malým množstvím triacylglycerolů.
  • Povrch: Povrchová vrstva je amfifilní, což umožňuje částici rozpustnost ve vodním prostředí krve. Skládá se z:
    • Fosfolipidů: Tvoří monovrstvu obklopující jádro.
    • Volného (neesterifikovaného) cholesterolu.
    • Apolipoproteinů: Jsou to proteiny vázané na povrchu, které plní klíčové strukturální a funkční role. Pro HDL jsou nejdůležitější:
      • Apolipoprotein A-I (ApoA-I): Je hlavní proteinovou složkou HDL (tvoří asi 70 %). Aktivuje enzym lecitin-cholesterol acyltransferáza (LCAT) a je zásadní pro interakci s buněčnými receptory při sběru cholesterolu.
      • Apolipoprotein A-II (ApoA-II): Druhý nejčastější apolipoprotein v HDL, jehož přesná funkce je stále předmětem výzkumu, ale zdá se, že ovlivňuje strukturu a metabolismus částice.

HDL částice existují v různých subpopulacích (např. HDL2, HDL3), které se liší velikostí, hustotou a složením, což odráží jejich dynamickou roli v metabolismu lipidů.

⚙️ Funkce a metabolismus

Hlavní a nejznámější funkcí HDL je reverzní transport cholesterolu, ale plní i další důležité ochranné role v organismu.

🔄 Reverzní transport cholesterolu

Tento proces je klíčový pro udržení cholesterolové homeostázy a lze jej rozdělit do několika kroků:

  1. Vznik nascentního HDL: Malé, diskovité částice pre-β-HDL, složené převážně z ApoA-I a fosfolipidů, jsou syntetizovány v játrech a tenkém střevě.
  2. Sběr cholesterolu z buněk: Pre-β-HDL částice interagují s buňkami v periferních tkáních (např. makrofágy v cévní stěně). Pomocí specializovaných transportérů, jako jsou ABCA1 a ABCG1, buňky aktivně vypumpují přebytečný volný cholesterol na povrch HDL částice.
  3. Maturace HDL částice: Na povrchu HDL je volný cholesterol přeměněn na ester cholesterolu pomocí enzymu lecitin-cholesterol acyltransferáza (LCAT), který je aktivován ApoA-I. Estery cholesterolu jsou hydrofobní a přesouvají se do jádra částice. Tím se diskovitá nascentní částice mění na zralou, sférickou HDL částici (HDL3 a následně větší HDL2).
  4. Transport do jater: Zralé HDL částice transportují estery cholesterolu do jater několika způsoby:
    • Přímá cesta: HDL se váže na receptor SR-B1 (Scavenger Receptor B1) na povrchu hepatocytů (jaterních buněk), které selektivně vychytávají cholesterol z jádra HDL, aniž by pohltily celou částici.
    • Nepřímá cesta: Pomocí proteinu přenášejícího estery cholesterolu (CETP) dochází k výměně lipidů mezi HDL a jinými lipoproteiny (např. LDL, VLDL). HDL předává své estery cholesterolu výměnou za triacylglyceroly. LDL částice pak mohou být vychytány játry.
  5. Vyloučení cholesterolu: V játrech je cholesterol buď přeměněn na žlučové kyseliny a vyloučen do žluče, nebo je přímo vyloučen do žluče.

🛡️ Další ochranné funkce

Kromě transportu cholesterolu mají HDL částice i další prospěšné vlastnosti:

  • Antioxidační účinky: HDL na sobě nese enzymy (např. paraoxonázu 1), které chrání LDL částice a buňky cévní stěny před oxidačním poškozením. Oxidovaný LDL je přitom klíčovým faktorem v rozvoji aterosklerózy.
  • Protizánětlivé účinky: HDL dokáže potlačovat zánětlivé procesy v cévní stěně, například snižováním produkce adhezních molekul, které umožňují leukocytům přichytit se na stěnu cévy.
  • Zlepšení funkce endotelu: HDL podporuje produkci oxidu dusnatého (NO) v endoteliálních buňkách, což vede k vazodilataci (rozšíření cév) a zlepšení průtoku krve.
  • Antitrombotické účinky: HDL může snižovat riziko vzniku krevních sraženin (trombů).

🩺 Klinický význam

Hladina HDL cholesterolu je důležitým prediktorem kardiovaskulárního rizika.

❤️ Kardiovaskulární riziko

Četné epidemiologické studie prokázaly silnou a nezávislou inverzní souvislost mezi koncentrací HDL-C v krvi a rizikem ischemické choroby srdeční. Zjednodušeně řečeno, čím vyšší je hladina HDL, tím nižší je riziko.

Je však důležité poznamenat, že velmi extrémně vysoké hladiny HDL (nad 2,3 mmol/L) mohou být paradoxně spojeny se zvýšeným rizikem, což může souviset s genetickými poruchami nebo dysfunkčními HDL částicemi.

📈 Měření a referenční hodnoty

Hladina HDL-C se měří v milimolech na litr (mmol/L) z krevního vzorku, obvykle nalačno. Doporučené hodnoty se mírně liší podle pohlaví:

  • Muži: Optimální hodnota je nad 1,0 mmol/L. Hodnoty pod touto hranicí jsou spojeny se zvýšeným rizikem.
  • Ženy: Optimální hodnota je nad 1,2 mmol/L. Ženy mají přirozeně vyšší hladiny HDL, částečně díky vlivu estrogenů.

💊 Možnosti ovlivnění hladiny HDL

Zvýšení hladiny HDL cholesterolu je jedním z cílů prevence kardiovaskulárních onemocnění. Nejúčinnějšími metodami jsou změny životního stylu.

  • Životní styl:
    • Pravidelná fyzická aktivita: Zejména aerobní cvičení (běh, plavání, rychlá chůze) prokazatelně zvyšuje hladinu HDL-C.
    • Udržování zdravé tělesné hmotnosti: Redukce nadváhy a obezity vede ke zvýšení HDL.
    • Strava: Konzumace nenasycených tuků (např. v olivovém oleji, avokádu, ořeších a rybách) může hladinu HDL zvýšit. Omezení trans-mastných kyselin a jednoduchých sacharidů je klíčové.
    • Ukončení kouření: Kouření snižuje hladinu HDL a poškozuje jeho funkci. Zanechání kouření vede k rychlému zlepšení.
    • Mírná konzumace alkoholu: Mírná a pravidelná konzumace alkoholu (zejména červeného vína) je spojována s vyššími hladinami HDL, ale kvůli dalším rizikům se jako preventivní opatření nedoporučuje.
  • Léčba:
    • Statiny: Primárně snižují LDL cholesterol, ale mohou mírně zvýšit i HDL (o 5–15 %).
    • Fibráty: Tyto léky primárně snižují triacylglyceroly, ale také poměrně účinně zvyšují HDL.
    • Niacin (vitamín B3): Je jedním z nejúčinnějších léků na zvýšení HDL, ale jeho užívání je často limitováno nežádoucími účinky (např. zčervenání kůže). Klinické studie navíc neprokázaly, že by jeho přidání ke statinové léčbě dále snižovalo kardiovaskulární riziko.

🔬 Výzkum a budoucnost

Moderní výzkum se posunul od pouhého sledování koncentrace HDL-C k hodnocení funkčnosti HDL částic. Ukazuje se, že schopnost HDL odstraňovat cholesterol z buněk (tzv. cholesterolová efluxní kapacita) může být lepším prediktorem kardiovaskulárního rizika než samotná hladina HDL v krvi. Dva lidé mohou mít stejnou hladinu HDL-C, ale jejich HDL částice mohou fungovat odlišně efektivně.

Velké naděje byly vkládány do léků ze skupiny inhibitorů CETP (např. anacetrapib, evacetrapib), které dramaticky zvyšovaly hladinu HDL-C. Klinické studie však většinou selhaly, protože i přes výrazné zvýšení HDL nedošlo ke snížení počtu kardiovaskulárních příhod. To podpořilo teorii, že není důležitá kvantita, ale kvalita a funkčnost HDL.

Budoucí výzkum a potenciální terapie se proto zaměřují na způsoby, jak zlepšit funkci HDL, například podporou tvorby ApoA-I nebo zlepšením efluxní kapacity.

🤔 Pro laiky: Co je to "hodný" cholesterol?

Představte si krevní oběh jako systém silnic a cholesterol jako auta.

  • LDL ("zlý") cholesterol je jako řidič, který má tendenci nechávat svá auta (cholesterol) zaparkovaná na krajnici, kde překážejí a postupně ucpávají provoz. Když se těchto "odstavených aut" nahromadí příliš mnoho, vytvoří se v cévách (silnicích) zácpa – aterosklerotický plát.
  • HDL ("hodný") cholesterol funguje jako odtahová služba. Jeho úkolem je jezdit po silnicích, sbírat tato špatně zaparkovaná auta (přebytečný cholesterol) a odvážet je na vrakoviště (do jater), kde jsou rozebrána a zlikvidována.

Čím více "odtahovek" (HDL) máte v provozu, tím lépe jsou silnice (cévy) udržovány čisté a průjezdné. Proto je vysoká hladina HDL cholesterolu pro zdraví srdce a cév prospěšná.


Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025