Zakázané město

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox památka UNESCO Zakázané město (čínsky v českém přepisu C'-ťin-čcheng, pchin-jinem Zǐjìnchéng, znaky 紫禁城; doslova „Purpurové zakázané město“) je rozsáhlý komplex paláců, chrámů a zahrad v centru Pekingu, hlavního města Číny. Po téměř 500 let, od roku 1420 do roku 1912, sloužilo jako císařský palác a politické a ceremoniální centrum čínské vlády pro 24 císařů dynastií Ming a Čching.

Komplex, dnes známý jako Palácové muzeum (čínsky v českém přepisu Ku-kung po-wu-jüan, pchin-jinem Gùgōng Bówùyuàn, znaky 故宫博物院), se skládá z 980 dochovaných budov s 8 886 místnostmi a pokrývá plochu 72 hektarů. Je považován za největší a nejlépe dochovaný soubor starobylé dřevěné architektury na světě. V roce 1987 bylo Zakázané město zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO jako „Císařský palác dynastií Ming a Čching“. Je to jedna z nejnavštěvovanějších památek na světě.

📜 Historie

🏗️ Výstavba za dynastie Ming

Základy Zakázaného města byly položeny za vlády císaře Jung-le, třetího císaře dynastie Ming. Poté, co v roce 1402 uzurpoval trůn, rozhodl se v roce 1403 přesunout hlavní město z Nankingu zpět do Pekingu, který byl sídlem jeho knížectví.

Masivní výstavba nového císařského paláce začala v roce 1406 a trvala přibližně 14 let. Na projektu se podílelo více než milion dělníků, včetně 100 000 řemeslníků. Materiály byly dováženy z celé Číny: obrovské kmeny vzácného dřeva nan-mu (Phoebe zhennan) z jihozápadních provincií, mramorové bloky z lomů poblíž Pekingu a speciální „zlaté cihly“ pro podlahy nejdůležitějších síní z Su-čou.

Palác byl oficiálně dokončen v roce 1420 a Jung-le se do něj následujícího roku přestěhoval, čímž se Peking stal primárním hlavním městem říše. Od té doby až do pádu poslední dynastie bylo Zakázané město sídlem císařů a centrem čínské moci.

👑 Dynastie Čching

V roce 1644 bylo Zakázané město obsazeno povstaleckou armádou vedenou Li C'-čchengem, který se prohlásil císařem nové dynastie Šun. Krátce nato však do Pekingu vtrhla mandžuská vojska pod vedením prince Dorgona, která porazila povstalce a založila dynastii Čching.

Mandžuští vládci se usídlili v Zakázaném městě a přejmenovali některé hlavní budovy, aby zdůraznili harmonii mezi Chany a Mandžuy. Přestože zachovali původní strukturu paláce, provedli několik změn. Přidali šamanistické prvky do některých paláců a zavedli dvojjazyčné nápisy (v čínštině a mandžuštině) na všechny hlavní budovy. Během vlády císařů Kchang-si a Čchien-lung v 18. století prošel palác rozsáhlými renovacemi a rozšířením, zejména v oblasti zahrad a menších rezidencí.

📉 Pád císařství a moderní dějiny

Po Sin-chajské revoluci v roce 1911 abdikoval poslední čínský císař Pchu-i v roce 1912. Podle dohody s novou Čínskou republikou mu bylo umožněno nadále žít ve Vnitřním dvoře Zakázaného města, zatímco Vnější dvůr byl zpřístupněn veřejnosti. V roce 1924 byl Pchu-i z paláce definitivně vyhnán během pekingského převratu.

Následujícího roku, 10. října 1925, bylo v Zakázaném městě oficiálně založeno Palácové muzeum. Během japonské invaze v roce 1937 byla velká část nejcennějších sbírek evakuována, aby nepadla do rukou nepřítele. Po skončení čínské občanské války v roce 1949 byla část těchto sbírek převezena na Tchaj-wan, kde dnes tvoří základ Národního palácového muzea v Tchaj-peji.

Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 utrpělo Zakázané město určité škody, ale během Kulturní revoluce bylo díky zásahu premiéra Čou En-laje uchráněno před větším zničením. Od té doby prochází neustálými restaurátorskými pracemi s cílem zachovat jeho historickou podobu.

🏛️ Architektura a uspořádání

Zakázané město je mistrovským dílem čínské palácové architektury a jeho design hluboce ovlivnil kulturní a architektonický vývoj ve východní Asii. Je postaveno na principu přísné symetrie a hierarchie.

🧱 Celková koncepce

Komplex má tvar obdélníku o rozměrech 961 metrů od severu k jihu a 753 metrů od východu k západu. Je obehnán 7,9 metru vysokou zdí a 52 metrů širokým vodním příkopem. Celý areál je orientován podle osy sever-jih, která byla považována za osu celého Pekingu.

Design odráží filozofické a náboženské principy, zejména kosmologickou symboliku a teorii feng-šuej. Žlutá barva, barva císaře, dominuje na střechách hlavních budov. Čísla, zejména devět, mají velký význam – například brány na zdech mají často 9x9 řad zlatých hřebů.

Komplex se dělí na dvě hlavní části:

Vnější dvůr (外朝, Wàicháo) na jihu, určený pro státní a ceremoniální účely.
Vnitřní dvůr (内廷, Nèitíng) na severu, který sloužil jako soukromá rezidence císaře a jeho rodiny.

⛩️ Vnější dvůr

Do Vnějšího dvora se vstupuje monumentální Branou Poledníkového slunce (午門, Wǔmén). Tato část je centrem ceremoniálního života a dominují jí tři hlavní síně postavené na tříúrovňové mramorové terase:

1. Síň nejvyšší harmonie (太和殿, Tàihédiàn): Největší a nejdůležitější budova v celém komplexu. Je to největší dochovaná dřevěná stavba v Číně. Uvnitř se nachází zdobený Dračí trůn, odkud císař vládl. Konaly se zde nejdůležitější ceremonie, jako jsou korunovace, císařské svatby a oslavy Nového roku. 2. Síň ústřední harmonie (中和殿, Zhōnghédiàn): Menší, čtvercová síň, kde si císař odpočinul a připravoval se před ceremoniemi v Síni nejvyšší harmonie. 3. Síň zachování harmonie (保和殿, Bǎohédiàn): Sloužila k pořádání banketů pro cizí vyslance a byla také místem závěrečné fáze nejvyšších císařských úřednických zkoušek.

🏯 Vnitřní dvůr

Vnitřní dvůr byl soukromým prostorem císařské rodiny. I zde se nachází trojice hlavních paláců ležících na centrální ose:

1. Palác nebeské čistoty (乾清宫, Qiánqīnggōng): Původně rezidence císařů dynastie Ming a rané Čching. Později sloužil jako audienční síň. 2. Palác pozemského klidu (坤宁宫, Kūnnínggōng): Rezidence císařoven dynastie Ming. Za dynastie Čching byla přeměněna na místo pro šamanistické rituály a jako svatební komnata císařského páru. 3. Síň jednoty (交泰殿, Jiāotàidiàn): Zde byly uloženy císařské pečetě a konaly se zde menší rodinné oslavy, například narozeniny císařovny.

Na východ a západ od této centrální trojice se nachází Dvanáct paláců, šest na každé straně, které sloužily jako rezidence pro císařovy manželky a konkubíny. Na nejsevernějším konci komplexu se rozkládá Císařská zahrada (御花园, Yùhuāyuán), klasická čínská zahrada s pavilony, skalkami a starobylými stromy.

🖼️ Umění a sbírky

Palácové muzeum v Zakázaném městě spravuje jednu z největších a nejvýznamnějších sbírek čínského umění na světě. Sbírky, které čítají přes 1,8 milionu předmětů, pocházejí z císařských sbírek dynastií Ming a Čching.

Sbírky zahrnují širokou škálu uměleckých děl a artefaktů:

Keramika: Více než 340 000 kusů keramiky a porcelánu od neolitu po dynastii Čching.
Maliřství: Přes 50 000 obrazů, včetně mnoha mistrovských děl z dynastií Tchang, Sung, Jüan, Ming a Čching.
Kaligrafie: Vzácné ukázky čínské kaligrafie od největších mistrů.
Bronzové předměty: Téměř 10 000 předmětů z císařských sbírek, některé staré více než 3000 let.
Jadeit: Rozsáhlá sbírka předmětů z nefritu a jadeitu, které měly v čínské kultuře obrovský význam.
Císařské poklady: Zlaté a stříbrné předměty, šperky, korunovační klenoty, roucha a předměty denní potřeby císařského dvora.

Jak již bylo zmíněno, část nejcennějších sbírek byla v roce 1949 převezena na Tchaj-wan a je dnes vystavena v Národním palácovém muzeu v Tchaj-peji.

🌍 Kulturní význam a vliv

Zakázané město nebylo jen rezidencí, ale po pět století i symbolem absolutní císařské moci a srdcem čínského impéria. Bylo považováno za pozemský protějšek Purpurové hvězdy (Polárky), která byla v čínské kosmologii sídlem nebeského vládce. Císař, jakožto „Syn nebes“, vládl z tohoto centra a udržoval tak harmonii mezi nebem, zemí a lidstvem.

Architektura a uspořádání Zakázaného města se staly vzorem pro palácové komplexy v celé východní Asii, například v Vietnamu (císařské město v Hue) a v Koreji (palác Kjongbokkung v Soulu).

Dnes je Zakázané město jedním z nejvýznamnějších symbolů Číny a její bohaté historie. Přitahuje miliony turistů z celého světa a stalo se dějištěm mnoha filmů, z nichž nejznámější je oscarový snímek Poslední císař (1987) režiséra Bernarda Bertolucciho, který jako první získal povolení natáčet přímo v jeho prostorách.

🧐 Pro laiky

Představte si Zakázané město jako obrovské, opevněné město uprostřed Pekingu, které bylo po 500 let naprosto uzavřené pro obyčejné lidi. Bylo to něco jako kombinace Bílého domu, Buckinghamského paláce a Vatikánu v jednom.

Proč "Zakázané"? Název pochází z toho, že nikdo nesměl vstoupit ani ho opustit bez výslovného svolení císaře. Pro běžného člověka byl vstup naprosto nemyslitelný a trestala se za něj smrt. Žili zde pouze císař, jeho rodina, tisíce konkubín, služebníků a eunuchů.
Není to jen jeden palác. Je to gigantický komplex téměř tisíce budov. Má oficiální část pro vládnutí a ceremonie (jako kanceláře a reprezentační sály) a soukromou část, kde císař a jeho rodina skutečně bydleli.
Symbolika je všude. Každý detail měl svůj význam. Žluté střechy symbolizovaly císaře, sošky zvířat na okrajích střech odháněly zlé duchy a jejich počet ukazoval důležitost budovy. Celé uspořádání mělo zajistit harmonii a prosperitu říše.

Dnes je to naštěstí obrovské muzeum, takže kdokoli může obdivovat jeho nádheru, která byla po staletí skryta před zraky světa.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025