Bitva u Kresčaku
Obsah boxu
Šablona:Infobox bitva Bitva u Kresčaku (francouzsky Bataille de Crécy, anglicky Battle of Crécy) byla jedna z nejvýznamnějších a rozhodujících bitev stoleté války. Odehrála se 26. srpna 1346 na severu Francie poblíž města Crécy-en-Ponthieu (česky Kresčak). Střetla se v ní menší, ale takticky vyspělejší anglická armáda pod velením krále Eduarda III. s mnohonásobně větší francouzskou armádou vedenou králem Filipem VI. V bitvě padl český král Jan Lucemburský.
Bitva je považována za historický milník, který demonstroval drtivou převahu anglického dlouhého luku nad tradiční těžkou rytířskou jízdou a janovskými střelci z kuší. Výsledek bitvy znamenal taktickou revoluci ve středověkém vojenství a na dlouhou dobu podlomil vojenskou sílu francouzské šlechty.
📜 Předehra
Konflikt, který později vešel ve známost jako stoletá válka, začal v roce 1337. Anglický král Eduard III. si jako vnuk francouzského krále Filipa IV. Sličného činil nárok na francouzský trůn, který po vymření hlavní linie Kapetovců připadl Filipovi VI. z vedlejší větve Valois. Kromě dynastických sporů byly příčinou války i ekonomické zájmy, zejména kontrola nad bohatým regionem Flandry a anglickými državami v Gaskoňsku.
V červenci 1346 se Eduard III. vylodil v Normandii s expedičním sborem čítajícím asi 15 000 mužů. Jeho cílem nebylo dobýt Paříž, ale provést tzv. chevauchée – rozsáhlý a ničivý nájezd, který měl podkopat autoritu a ekonomiku francouzského krále. Angličané postupovali Normandií, dobyli a vyplenili město Caen a směřovali na severovýchod.
Francouzský král Filip VI. mezitím shromáždil obrovskou armádu, jejíž velikost výrazně převyšovala anglické síly. Snažil se Angličany odříznout od ústupu a zničit je v rozhodující bitvě. Eduardova armáda byla nucena ustupovat a hledat místo, kde by mohla překročit řeku Somma. Poté, co se jim to podařilo u brodu Blanchetaque, rozhodl se Eduard, že se dále vyhýbat bitvě nemůže. Vybral si proto strategicky výhodné místo na mírném svahu mezi obcemi Crécy-en-Ponthieu a Wadicourt a připravil se na francouzský útok.
⚔️ Složení armád
Anglická armáda
Anglické vojsko bylo menší, ale disciplinovanější a lépe organizované. Jeho síla se odhaduje na 9 000 až 16 000 mužů. Klíčovou složkou byli lučištníkové s dlouhými luky (anglicky longbow), kterých bylo 5 000 až 10 000. Tito lučištníci, rekrutovaní převážně z řad svobodných sedláků (yeomanů), dokázali vystřelit 10–12 šípů za minutu na vzdálenost přes 250 metrů. Jejich šípy s hroty typu bodkin dokázaly na kratší vzdálenost probít i plátovou zbroj.
Zbytek armády tvořili rytíři a těžkooděnci (men-at-arms), kteří však na Eduardův rozkaz bojovali sesednutí z koní jako těžká pěchota, aby vytvořili pevnou obrannou linii. Eduard rozdělil svou armádu do tří divizí (battles):
- Pravé křídlo: Velení měl šestnáctiletý Eduardův syn, Eduard, Černý princ.
- Levé křídlo: Vedené hrabaty z Northamptonu a Arundelu.
- Záloha: Pod přímým velením krále Eduarda III., umístěná na kopci u větrného mlýna, odkud měl přehled o celém bojišti.
Lučištníci byli rozmístěni na křídlech každé divize ve formaci klínu (tvaru písmene "V"), což jim umožňovalo křížovou palbu na postupujícího nepřítele. Angličané také údajně poprvé v poli použili několik primitivních děl (tzv. ribauldequins), jejichž efekt byl spíše psychologický než ničivý.
Francouzská armáda
Francouzská armáda byla typickým feudálním vojskem, mnohem početnějším (odhady se pohybují od 20 000 do 40 000 mužů), ale nedisciplinovaným a špatně koordinovaným. Její hlavní údernou silou byla těžká rytířská jízda, pýcha francouzské šlechty, která pohrdala pěchotou i střelci.
V předvoji armády bylo asi 6 000 janovských žoldnéřů, kteří byli považováni za nejlepší střelce z kuše v Evropě. Kuše měla sice větší průraznost než luk, ale její nabíjení bylo mnohem pomalejší (2–4 střely za minutu). Za nimi se v několika vlnách valila masa francouzských, českých, lotrinských a dalších rytířů, dychtících po slávě a boji. V řadách francouzské armády bojoval i český král Jan Lucemburský se svým synem Karlem (tehdy již zvoleným římským králem) a družinou českých pánů.
🗺️ Průběh bitvy
Angličané zaujali pozice již ráno a měli čas se připravit, odpočinout si a najíst se. Francouzská armáda dorazila na bojiště až pozdě odpoledne, unavená po dlouhém pochodu a v chaotickém stavu. Navzdory radám svých velitelů, aby útok odložil na další den, se Filip VI., tlačený nedočkavou šlechtou, rozhodl zaútočit okamžitě.
Útok janovských střelců
Bitvu zahájil útok janovských střelců z kuší. Jejich postup však zkomplikovala krátká dešťová přeháňka, která navlhčila tětivy jejich kuší a snížila jejich účinnost. Angličtí lučištníci si své tětivy před deštěm schovali, a když Janované přišli na dostřel, zasypali je hustou a smrtící salvou šípů. Jeden z kronikářů popsal, že šípy "padaly z nebe jako sníh". Janovští střelci, kteří navíc neměli své velké ochranné štíty (pavézy), utrpěli těžké ztráty a v panice se dali na ústup.
Rytířské útoky
Rozzuření francouzští rytíři, kteří považovali ústup žoldnéřů za zbabělost, je na rozkaz vévody z Alençonu pobili a vyrazili do útoku přes jejich těla. Následovalo celkem 15 nebo 16 nekoordinovaných a chaotických čelních útoků francouzské těžké jízdy. Rytíři museli útočit do mírného kopce, přes rozbahněný terén a těla padlých Janovanů, přímo do vražedné křížové palby anglických luků.
Šípy zabíjely a zraňovaly koně, kteří se plašili, shazovali své jezdce a vytvářeli na bojišti nepřekonatelnou změť těl. Rytíři, kteří se dostali až k anglickým liniím, byli snadno pobiti sesednutými anglickými těžkooděnci. Boje byly nejtvrdší kolem pozic Černého prince, ale anglické linie nikdy nepovolily.
Smrt Jana Lucemburského
Legendárním momentem bitvy byla smrt slepého českého krále Jana Lucemburského. Když se dozvěděl, že bitva je pro Francouze ztracena, údajně pronesl slavnou větu: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“ Nechal se přivázat mezi koně dvou svých rytířů a vyrazil do největší vřavy, kde hrdinně padl. Jeho syn Karel byl v bitvě zraněn, ale podařilo se mu z bojiště uniknout. Podle legendy po bitvě našel Černý princ tělo českého krále a na znamení úcty si vzal jeho chochol se třemi pštrosími pery a heslo Ich dien (Sloužím), které se od té doby stalo znakem prince z Walesu.
Bitva pokračovala až do pozdní noci. Francouzský král Filip VI. byl sám lehce zraněn a nakonec byl svými muži donucen opustit bojiště. Tím byla francouzská porážka zpečetěna.
📈 Důsledky a význam
Porážka u Kresčaku byla pro Francii katastrofou. Ztráty na francouzské straně byly enormní – padlo přes 1 500 rytířů a šlechticů, včetně králova bratra Karla z Alençonu, Ludvíka Flanderského a samotného Jana Lucemburského. Celkové francouzské ztráty se odhadují na více než 10 000 mužů. Anglické ztráty byly naopak minimální, pravděpodobně jen několik stovek mužů.
- Taktická revoluce: Bitva definitivně prokázala, že éra nadvlády těžké rytířské jízdy na evropských bojištích končí. Dobře organizovaná pěchota vyzbrojená účinnými střelnými zbraněmi (v tomto případě dlouhým lukem) ji dokázala porazit.
- Zisk Calais: Vítězství umožnilo Eduardu III. oblehnout a po téměř ročním obléhání v roce 1347 dobýt strategicky klíčový přístav Calais, který zůstal v anglických rukou více než 200 let.
- Posílení anglické morálky: Výhra proti mnohonásobné přesile posílila prestiž Anglie a jejího krále a zajistila Angličanům na několik let vojenskou převahu ve válce.
- Úpadek francouzské šlechty: Ztráta tak velkého počtu šlechticů podlomila vojenskou i politickou sílu francouzské aristokracie a přispěla k vnitřní krizi francouzského království, kterou ještě zhoršila epidemie černé smrti o několik let později.
Bitva u Kresčaku se stala symbolem anglické vojenské zdatnosti a jedním ze základních kamenů anglické národní identity. Pro Čechy zůstává především památkou na hrdinskou, i když z vojenského hlediska nesmyslnou, smrt krále Jana Lucemburského.
💡 Pro laiky
- Stoletá válka: Nebyla to jedna válka trvající sto let v kuse. Šlo o sérii konfliktů mezi Anglií a Francií s přestávkami, která trvala od roku 1337 do 1453. Hlavním důvodem byl spor o to, kdo má vládnout Francii.
- Anglický dlouhý luk: Představte si ho jako "středověký kulomet". Byl obrovský (skoro jako muž), těžko se natahoval, ale trénovaný lučištník s ním dokázal střílet šípy velmi rychle a daleko. Proti pomalým kuším a těžkopádným rytířům to byla obrovská výhoda.
- Rytířská jízda: Byla to elitní "tanková" jednotka středověku. Těžce obrnění šlechtici na koních měli za úkol prorazit nepřátelské linie. U Kresčaku ale narazili na déšť šípů, který jejich koně vyřadil z boje dřív, než se k nepříteli vůbec dostali.
- Jan Lucemburský: Český král, který byl v době bitvy již úplně slepý. Přestože věděl, že boj je prohraný, nechtěl utéct a nechal se svými rytíři dovést do bitvy, kde zemřel. Stal se symbolem rytířské cti a odvahy, i když jeho smrt byla z praktického hlediska zbytečná.