Safíovci

Rozbalit box

Obsah boxu

Safíovci (persky صفویان, Safaviján) byla významná perská dynastie turkického původu, která vládla v Íránu a na přilehlých územích v letech 1501 až 1736. Jejich vláda je považována za počátek moderních dějin Íránu a za jeden z vrcholů perské historie. Safíovci sjednotili zemi po staletích cizí nadvlády, zavedli ší'itský islám (konkrétně větev dvanáctníků) jako státní náboženství, což zásadně formovalo národní identitu Íránu až do současnosti, a vytvořili silný centralizovaný stát. Za jejich éry zažila Persie velký kulturní, umělecký a architektonický rozkvět, jehož centrem se stalo velkolepé hlavní město Isfahán.

📜 Původ a vzestup

Dynastie Safíovců má své kořeny v mystickém súfijském řádu zvaném Safávíja, který byl založen na počátku 14. století v Ardabilu (v dnešním íránském Ázerbájdžánu) šejchem Safí ad-Dínem. Původně se jednalo o sunnitský řád, ale v průběhu 15. století postupně přijal ší'itské učení a radikalizoval se. Z duchovního hnutí se stalo hnutí politicko-vojenské, které získalo velký vliv mezi turkickými kmeny v Anatolii a Ázerbájdžánu.

Tito bojovníci, známí jako Qizilbaš (turecky "rudé hlavy") podle jejich charakteristických červených turbanů s dvanácti cípy symbolizujícími dvanáct ší'itských imámů, se stali páteří safíovské armády. Věřili, že jejich vůdce je božského původu, a bojovali s fanatickým nasazením.

Zlom nastal na přelomu 15. a 16. století pod vedením mladého a charismatického Ismá‘íla. V roce 1501, ve věku pouhých 14 let, dobyl Tabríz, prohlásil se šáhem Persie a založil Safíovskou říši. Následně si podrobil celý Írán a zavedl ší'itský islám jako povinné státní náboženství. Tento akt vedl k násilným konverzím a perzekuci sunnitské většiny, což vyvolalo dlouhodobý konflikt s mocnou sunnitskou Osmanskou říší na západě a Uzbeky na východě.

Klíčovou událostí rané safíovské historie byla drtivá porážka v bitvě na Čaldiránské rovině v roce 1514, kde osmanská armáda sultána Selima I., vybavená moderními děly a puškami, deklasovala qizilbašskou jízdu. Tato porážka otřásla Ismá'ílovou vírou ve vlastní neporazitelnost a božský status, ale nezastavila konsolidaci safíovského státu.

👑 Zlatý věk a vrchol moci

Vrcholu své moci a slávy dosáhla dynastie za vlády šáha Abbáse I. Velikého (1588–1629). Abbás byl geniální stratég, reformátor a stavitel, který transformoval Persii v centralizovanou a vojensky silnou mocnost.

🏛️ Reformy a centralizace

Abbás si uvědomoval nebezpečí plynoucí z přílišné moci a nespolehlivosti kmenových vůdců Qizilbašů. Provedl proto zásadní vojenskou reformu:

• Vytvoření stálé armády: Zřídil nové vojenské jednotky loajální pouze šáhovi, složené z gruzínských, arménských a čerkeských konvertitů k islámu, tzv. ghulámy. Tyto jednotky byly vyzbrojeny moderními palnými zbraněmi a tvořily protiváhu k Qizilbašům.
• Modernizace výzbroje: S pomocí anglických poradců, bratrů Roberta a Anthonyho Shirleyových, zavedl do armády dělostřelectvo a mušketýry.

Dále provedl administrativní reformy, omezil moc provinčních guvernérů a posílil centrální vládu. Přesunul hlavní město z Kazvínu do strategicky lépe položeného a bezpečnějšího Isfahánu v centrálním Íránu.

✨ Isfahán, polovina světa

Za Abbásovy vlády se Isfahán stal jedním z nejkrásnějších měst světa. Jeho přestavba byla velkolepým projektem, jehož centrem se stalo náměstí Nakš-e džahán (dnes Imámovo náměstí), které je zapsáno na seznamu UNESCO. Náměstí je obklopeno mistrovskými díly safíovské architektury:

• Mešita šáha (dnes Imámova mešita)
• Mešita šejcha Lotfolláha
• Palác Álí Qápú
• Velký bazar

Isfahán se stal kosmopolitním centrem obchodu, kultury a diplomacie, což dokládá i perské rčení "Esfahán nesf-e džahán" (Isfahán je polovina světa).

📉 Úpadek a pád dynastie

Po smrti Abbáse Velikého v roce 1629 začala dynastie postupně upadat. Jeho nástupci byli často slabí, neschopní a zhýralí vládci, kteří trávili více času v harému než správou říše. Moc v zemi přebírali vlivní dvořané, eunuchové a ší'itští duchovní. Armáda ztratila svou bojeschopnost a ekonomika začala stagnovat.

Poslední ránu dynastii zasadila na počátku 18. století invaze afghánských kmenů Ghilzajů vedených Mírem Mahmúdem Hótakím. V roce 1722 po dlouhém a krutém obléhání dobyli Isfahán, což fakticky znamenalo konec safíovské vlády. Ačkoliv někteří členové dynastie ještě několik let vládli v částech země jako loutkoví panovníci, skutečnou moc převzal vojevůdce Nádir Šáh, který se v roce 1736 sám prohlásil šáhem a založil dynastii Afšárovců.

🕌 Náboženství a státní ideologie

Nejtrvalejším odkazem Safíovců je prosazení ší'ismu jako státního náboženství. Tento krok měl dalekosáhlé důsledky:

• Vytvoření íránské identity: Ší'ismus odlišil Persii od jejích sunnitských sousedů, především Osmanské říše a Mughalské Indie, a stal se klíčovým prvkem moderní íránské národní identity.
• Posílení duchovenstva: Šáhové podporovali ší'itské duchovní (ulamá), kteří získali obrovský vliv na společnost, vzdělání a právo.
• Náboženská perzekuce: Násilná konverze sunnitů, křesťanů, židů a zoroastristů byla běžnou praxí, ačkoliv za Abbáse I. došlo k určitému uvolnění, zejména vůči Arménům, kteří byli důležití pro obchod.

Safíovští šáhové se prohlašovali za potomky sedmého imáma Músy al-Kázima a zpočátku byli svými stoupenci vnímáni jako zástupci skrytého dvanáctého imáma na zemi, což jim dodávalo polobožský status.

🎨 Kultura a umění

Safíovská éra je považována za zlatý věk perského umění.

• Architektura: Vyznačuje se monumentálními mešitami, paláci a mosty s charakteristickými modrými dlaždicemi, elegantními kupolemi a složitými mozaikami. Příkladem je již zmíněný Isfahán.
• Malířství: Vznikla tzv. isfahánská škola, která se zaměřovala na miniaturní malbu v rukopisech. Slavným malířem byl Rezá Abbásí.
• Výroba koberců: Perské koberce dosáhly v tomto období vrcholu umělecké a technické dokonalosti. Staly se luxusním vývozním artiklem a symbolem perské kultury.
• Keramika a hedvábí: Výroba luxusní keramiky a hedvábných tkanin rovněž vzkvétala.

🌍 Zahraniční vztahy a obchod

Safíovská Persie byla významným hráčem na mezinárodní scéně.

• Vztahy s Osmanskou říší: Většinu existence dynastie provázely války s Osmany o kontrolu nad Mezopotámií (dnešní Irák), Kavkazem a východní Anatolií.
• Spojenectví s Evropou: Zejména šáh Abbás I. aktivně hledal spojence mezi evropskými mocnostmi (např. Španělsko, Svatá říše římská, Anglie) pro společný boj proti Osmanům.
• Obchod: Persie byla důležitou součástí Hedvábné stezky. Vyváželo se především hedvábí, koberce a koně. Abbás I. udělil obchodní privilegia Britské a Nizozemské Východoindické společnosti. Vytvořil také arménskou obchodní komunitu ve čtvrti Nová Džolfa v Isfahánu, která ovládala obchod s hedvábím.

👑 Seznam nejvýznamnějších panovníků

• Ismá‘íl I. (1501–1524) – zakladatel dynastie
• Tahmásp I. (1524–1576) – nejdelší vláda, konsolidace říše
• Abbás I. Veliký (1588–1629) – vrcholný vládce, reformátor
• Sáfí I. (1629–1642)
• Abbás II. (1642–1666)
• Sultán Husejn (1694–1722) – poslední efektivní vládce, za jehož vlády padl Isfahán

💡 Pro laiky

• Ší'itský islám: Jedna ze dvou hlavních větví islámu (druhou je sunnitský islám). Ší'ité věří, že vedení muslimské komunity po smrti proroka Mohameda mělo přejít na jeho zetě Alího a jeho potomky (imámy). Safíovci prosadili specifickou větev zvanou dvanáctníci, která věří v dvanáct božsky určených imámů.
• Qizilbaš (Rudé hlavy): Turkické kmeny, které tvořily původní vojenskou sílu Safíovců. Byli fanaticky oddaní šáhovi, kterého považovali za božskou postavu. Jejich typickým znakem byl červený turban.
• Šáh: Perský titul pro krále, ekvivalent císaře. Safíovci používali titul Šáhanšáh, což znamená "Král králů".
• Ghulám: Vojenský otrok, obvykle z řad kavkazských křesťanů (Gruzínů, Arménů), kteří konvertovali k islámu a byli vychováni k absolutní loajalitě k šáhovi. Šáh Abbás I. z nich vytvořil elitní jednotky své nové armády.

Šablona:Aktualizováno