Aurangzéb

Rozbalit box

Obsah boxu

Aurangzéb
Abú'l Muzaffar Muhi-ud-Dín Muhammad Aurangzéb
Aurangzéb v pokročilém věku
Titul	Císař Mughalské říše
Období vlády	31. července 1658 – 3. března 1707
Korunovace	13. června 1659
Předchůdce	Šáh Džahán
Nástupce	Bahádur Šáh I.
Datum narození	3. listopadu 1618
Místo narození	Dahod, Gudžarát, Mughalská říše
Datum úmrtí	3. března 1707
Místo úmrtí	Ahmednagar, Mughalská říše
Místo pohřbení	Hrobka Aurangzéba, Khuldabad, Maháráštra, Indie
Dynastie	Tímúrovci
Otec	Šáh Džahán
Matka	Mumtáz Mahal
Manželka/y	Dilras Banu Begum Nawab Bai
Děti	Muhammad Sultán Bahádur Šáh I. Muhammad Azam Šáh Muhammad Akbar Muhammad Kam Bakhsh Zeb-un-Nissa
Náboženství	Islám (Sunnitský)

Aurangzéb (celým jménem Abú'l Muzaffar Muhi-ud-Dín Muhammad Aurangzéb, persky ابوالظفر محی‌الدین محمد اورنگ‌زیب), známý také pod svým královským jménem Álamgír (persky عالمگیر, Dobyvatel světa), byl šestý mughalský císař, který vládl téměř celému indickému subkontinentu v letech 1658 až 1707. Jeho vláda trvala 49 let a je považována za vrchol územní expanze Mughalské říše, která za jeho panování dosáhla své největší rozlohy. Aurangzéb je jednou z nejkontroverznějších postav indické historie, obdivovaný některými pro svou zbožnost, administrativní schopnosti a vojenské úspěchy, a kritizovaný jinými pro svou náboženskou nesnášenlivost, krutost vůči nepřátelům a politiku, která podle mnohých historiků přispěla k úpadku říše po jeho smrti.

Byl třetím synem císaře Šáha Džahána a jeho milované ženy Mumtáz Mahal. Na rozdíl od svých předchůdců, kteří byli známí svou podporou umění a náboženské tolerance, byl Aurangzéb oddaným a ortodoxním sunnitským muslimem. Po nelítostné válce o následnictví se svými bratry se zmocnil trůnu a svého otce uvěznil v pevnosti v Ágře. Jeho vláda byla poznamenána neustálými vojenskými taženími, zejména na Dekánské plošině proti Maráthům a sultanátům Bídžápur a Golkonda.

📜 Život před nástupem na trůn

Aurangzéb se narodil 3. listopadu 1618 ve městě Dahod v Gudžarátu jako třetí syn tehdejšího prince Khurrama (pozdějšího císaře Šáha Džahána) a Mumtáz Mahal. Jeho dětství bylo poznamenáno politickými intrikami a nestabilitou u dvora jeho děda, císaře Džahángíra.

👑 Princ a místodržící

Jako princ prokázal Aurangzéb brzy značné vojenské a administrativní nadání. V roce 1636 byl jmenován místodržícím (subahdar) Dekánu, kde vedl úspěšná vojenská tažení a zavedl důležité pozemkové reformy. Později sloužil jako místodržící v Gudžarátu, Multánu a Sindhu. Jeho schopnosti a přísná povaha ho odlišovaly od jeho staršího bratra Dáry Šikóha, který byl otcovým favoritem a zastáncem synkretické, tolerantní verze islámu ovlivněné súfismem a hinduismem. Aurangzéb naopak tíhnul k ortodoxnímu islámu a byl znám svou osobní zbožností a asketickým životním stylem. Tyto rozdíly mezi bratry položily základ budoucího konfliktu.

⚔️ Válka o následnictví

Když císař Šáh Džahán v roce 1657 vážně onemocněl, rozpoutala se mezi jeho čtyřmi syny – Dárou Šikóhem, Šáhem Šudžou, Aurangzébem a Murádem Bachšem – nelítostná válka o trůn. Ačkoliv Šáh Džahán určil za svého nástupce Dáru, Aurangzéb se ukázal jako nejprohnanější a vojensky nejschopnější.

Spojil se se svým mladším bratrem Murádem a společně porazili armády Dáry Šikóha v několika klíčových bitvách, včetně rozhodující Bitva u Samugarhu v květnu 1658. Po tomto vítězství Aurangzéb obsadil Ágru, uvěznil svého otce v ágreské pevnosti a nechal popravit své bratry. Murád Bachš, jeho spojenec, byl rovněž zrazen, uvězněn a později popraven. Dára Šikóh byl po svém dopadení obviněn z kacířství a veřejně popraven v Dillí v roce 1659. Tímto brutálním způsobem si Aurangzéb zajistil mughalský trůn.

👑 Vláda (1658–1707)

Aurangzébova téměř padesátiletá vláda byla obdobím paradoxů. Na jedné straně říše dosáhla svého největšího územního rozsahu a stala se největší ekonomikou světa. Na druhé straně byla jeho vláda poznamenána neustálými válkami, náboženským napětím a rostoucí nespokojeností, která oslabila základy říše.

🏛️ Administrativní a ekonomické reformy

Aurangzéb byl pracovitý a svědomitý vládce, který se osobně věnoval správě říše. Snažil se potírat korupci a zjednodušit byrokracii. Zrušil mnoho daní, které považoval za neislámské, ale v roce 1679 znovu zavedl džizju, daň uvalenou na nemuslimské poddané. Tento krok byl velmi nepopulární a prohloubil propast mezi muslimskou vládnoucí elitou a hinduistickou většinou. Jeho asketický životní styl se promítl i do správy dvora; zakázal hudbu, tanec a okázalé slavnosti, což vedlo k úpadku mnoha uměleckých tradic podporovaných jeho předchůdci.

🌍 Expanze a vojenská tažení

Většinu své vlády strávil Aurangzéb na válečných polích. Na severu potlačil povstání Paštunů a na východě anektoval území Ásámu. Jeho hlavní pozornost se však soustředila na Dekánskou plošinu. V roce 1686 dobyl sultanát Bídžápur a v roce 1687 sultanát Golkonda, čímž zničil poslední dvě šíitské mocnosti v regionu.

Jeho největším a nejvytrvalejším protivníkem však byla nově vznikající Maráthská říše, vedená charismatickým vůdcem Šivádžím. Po Šivádžího smrti pokračovali v odporu jeho následovníci. Aurangzéb strávil posledních 26 let svého života v Dekánu ve snaze Maráthy definitivně porazit. Ačkoliv dobyl mnoho jejich pevností a v roce 1689 zajal a popravil Šivádžího syna Sambhádžího, maráthský odpor v podobě partyzánské války nikdy neustal. Tyto nekonečné války pohltily obrovské množství zdrojů, vyčerpaly státní pokladnu a oslabily mughalskou armádu.

🕌 Náboženská politika

Aurangzébova náboženská politika je nejkontroverznějším aspektem jeho vlády. Jako oddaný sunnitský muslim se snažil prosazovat šaríu (islámské právo) v celé říši. Jeho politika zahrnovala:

• **Znovuzavedení džizji**: Daň pro nemuslimy, která byla zrušena císařem Akbarem.
• **Destrukce chrámů**: Historické záznamy potvrzují, že na jeho příkaz bylo zničeno několik významných hinduistických chrámů, často na místech, kde docházelo k povstáním nebo politickému odporu. Mezi nejznámější patří chrám Kešava Deo v Mathuře a chrám Višvanáth v Váránasí.
• **Zákaz stavby nových chrámů**: Vydal nařízení zakazující stavbu nových hinduistických svatyní.
• **Podpora islámu**: Podporoval islámské učence a nařídil sestavení monumentálního díla islámského práva, známého jako Fatawa-e-Alamgiri.

Tato politika vyvolala odpor mezi hinduisty, sikhy (devátý sikhský guru, Guru Tegh Bahadur, byl na jeho příkaz popraven) a dalšími náboženskými skupinami, což vedlo k četným povstáním, například vzpourám Džátů, Satnámíů a Rádžpútů.

🏗️ Architektura a umění

Na rozdíl od svého otce Šáha Džahána, stavitele Tádž Mahalu, Aurangzéb nepovažoval architekturu a umění za prioritu. Jeho vláda je spojena s úpadkem mughalského malířství a architektury. Přesto za jeho vlády vzniklo několik významných staveb, mezi které patří:

• **Bádšáhí Masdžid** v Láhauru: Jedna z největších mešit na světě, postavená v roce 1673, je symbolem mughalské moci.
• **Bibi Ka Maqbara** v Aurangábádu: Mauzoleum postavené pro jeho první ženu Dilras Banu Begum. Je často nazýváno "Tádž Mahalem Dekánu" kvůli své podobnosti se slavnější stavbou.
• **Mešita Moti Masdžid** v Červené pevnosti v Dillí: Malá soukromá mešita z bílého mramoru.

📉 Úpadek a odkaz

Aurangzébova vláda představuje vrchol i počátek konce Mughalské říše. Jeho nekompromisní politika a nekonečné války zanechaly říši územně obrovskou, ale vnitřně oslabenou a finančně vyčerpanou.

⏳ Poslední léta a smrt

Poslední desetiletí svého života strávil Aurangzéb v polních táborech v Dekánu, posedlý snahou zničit Maráthy. Zemřel přirozenou smrtí 3. března 1707 ve věku 88 let v Ahmednagaru. Podle svého přání byl pohřben v prostém, neoznačeném hrobě v areálu svatyně súfijského světce v Khuldabadu. Jeho smrtí skončila éra "velkých Mughalů" a říše se rychle začala rozpadat v důsledku následnických válek a povstání.

💬 Hodnocení a kontroverze

Aurangzéb zůstává jednou z nejvíce polarizujících postav indických dějin.

• **Pro své obdivovatele** je symbolem zbožného muslimského vládce, který se snažil očistit říši od korupce a nemorálnosti a vládnout podle islámských principů. Je chválen za svou pracovitost, osobní skromnost a vojenské schopnosti.
• **Pro své kritiky** je ztělesněním náboženského fanatismu a tyranie. Jeho nesnášenlivost vůči jiným náboženstvím, ničení chrámů a krutost vůči nepřátelům jsou považovány za hlavní příčiny odcizení nemuslimského obyvatelstva a následného úpadku říše.

Moderní historici se snaží o vyváženější pohled a zdůrazňují, že jeho činy byly často motivovány politickou nutností spíše než pouhým náboženským zápalem. Přesto jeho odkaz nadále vyvolává vášnivé debaty v současné Indii a Pákistánu.

👨‍🏫 Pro laiky

• Mughalská říše: Mocná islámská říše, která v 16. až 19. století ovládala většinu Indie. Byla známá svým bohatstvím, kulturou a architekturou (např. Tádž Mahal).
• Džizja (Jizya): Speciální daň, kterou v některých islámských státech museli platit nemuslimové (např. hinduisté, křesťané) výměnou za ochranu a právo praktikovat své náboženství.
• Šaría (Sharia): Islámský právní a morální kodex, který vychází z Koránu a tradic proroka Mohameda. Upravuje všechny aspekty života muslima.
• Maráthové: Hinduistická válečnická komunita z oblasti dnešní Maháráštry v západní Indii. Pod vedením Šivádžího a jeho nástupců vedli úspěšnou partyzánskou válku proti Mughalské říši a později založili vlastní mocnou říši.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 24.12.2025