Psychedelický rock
Obsah boxu
Psychedelický rock je podžánr rockové hudby, který je inspirován a ovlivněn psychedelickou kulturou a prožitky měnícími vědomí, jež jsou spojeny s užíváním halucinogenních drog, jako je LSD, psilocybin nebo meskalin. Hudba se snaží napodobit a umocnit účinky těchto látek pomocí nových studiových technik, netradičních nástrojů a komplexních písňových struktur. Žánr se objevil v polovině 60. let 20. století mezi folkrockovými a bluesrockovými kapelami ve Spojených státech a Spojeném království a dosáhl svého vrcholu mezi lety 1967 a 1969.
Pro psychedelický rock jsou typické dlouhé instrumentální pasáže, známé jako jamy, surrealistické a často mysticky laděné texty, a intenzivní využívání studiových efektů, jako jsou echo, reverb, zpětné přehrávání pásků (backmasking) a fázování (phasing). Zvukově je definován zkreslenými elektrickými kytarami s použitím efektů jako fuzz a wah-wah, prominentními klávesovými nástroji a začleněním prvků z indické klasické hudby, například nástrojů jako sitar a tabla.
Psychedelický rock měl zásadní vliv na vývoj mnoha dalších hudebních žánrů, včetně progresivního rocku, hard rocku, heavy metalu a později alternativního rocku.
📜 Historie
🎶 Kořeny a raná fáze (1965–1966)
Počátky psychedelického rocku lze hledat v kontrakultuře poloviny 60. let. Spisovatelé beatnické generace jako William S. Burroughs, Jack Kerouac a Allen Ginsberg položili základy pro nové způsoby myšlení, které později ovlivnily psychedelické hnutí. První hudebníci, kteří začali experimentovat s drogami měnícími vědomí, byli především z folkové a jazzové scény.
V hudební rovině byly klíčové kapely jako The Byrds, které v roce 1965 přeměnily folk rock na něco nového svou verzí písně "Mr. Tambourine Man" od Boba Dylana. Jejich pozdější singl "Eight Miles High" z roku 1966 je často považován za jednu z prvních plnohodnotných psychedelických nahrávek, a to díky svým disonantním kytarovým sólům inspirovaným jazzovým saxofonistou Johnem Coltranem a indickou hudbou.
V Texasu se objevila kapela The 13th Floor Elevators, která jako první použila termín "psychedelický rock" k popisu své hudby. Jejich debutové album The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators (1966) s charakteristickým zvukem elektrického jug bandu bylo zásadní pro definování syrovější, garážové odnože žánru.
Ve Velké Británii byly průkopníky kapely jako The Yardbirds, kde kytaristé Jeff Beck a později Jimmy Page experimentovali se zpětnou vazbou a zkreslením. Skupina The Beatles začala do své hudby začleňovat psychedelické prvky na albu Revolver (1966), zejména v písních jako "Tomorrow Never Knows", která využívala páskové smyčky, sitar a texty inspirované Tibetskou knihou mrtvých. Podobně The Kinks a Donovan experimentovali s indickými vlivy a snovými texty.
🚀 Vrcholné období (1967–1969)
Rok 1967, známý jako "Léto lásky" (Summer of Love), představoval absolutní vrchol psychedelického rocku. Žánr se stal mainstreamovým fenoménem. V tomto roce vyšla řada klíčových alb, která definovala zvuk i étos doby:
- The Beatles – Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band: Koncepční album, které posunulo hranice studiové produkce a stalo se kulturním milníkem.
- The Jimi Hendrix Experience – Are You Experienced: Debutové album Jimiho Hendrixe představilo revoluční práci s elektrickou kytarou a zvukovými efekty.
- Pink Floyd – The Piper at the Gates of Dawn: Debut pod vedením Syda Barretta je esencí britské, více rozmarné a experimentální psychedelie.
- The Doors – The Doors: Kombinace temné poezie Jima Morrisona, bluesových kořenů a hypnotických varhan Raye Manzareka.
- Jefferson Airplane – Surrealistic Pillow: Album obsahující hymny jako "Somebody to Love" a "White Rabbit" se stalo soundtrackem sanfranciské scény.
- Cream – Disraeli Gears: Power trio s Ericem Claptonem propojilo psychedelii s těžkým blues rockem.
Hudební festivaly jako Monterey Pop Festival (1967) a Woodstock (1969) představily psychedelický rock masovému publiku a upevnily status hvězd jako Jimi Hendrix, Janis Joplin (s kapelou Big Brother and the Holding Company) a The Who.
쇠 Úpadek a odkaz (začátek 70. let)
Na konci 60. let začal psychedelický rock ztrácet na síle. Mnoho kapel se rozpadlo kvůli vnitřním sporům, drogovým problémům (např. odchod Syda Barretta z Pink Floyd, smrt Briana Jonese z The Rolling Stones) nebo komerčnímu tlaku. Hnutí také ztratilo svou nevinnost po událostech jako vraždy Mansonovy "rodiny" a tragický koncert v Altamontu.
Žánr se však nerozplynul beze stopy. Jeho prvky byly absorbovány a dále rozvíjeny v nových stylech:
- Progresivní rock: Kapely jako Pink Floyd (po odchodu Barretta), Yes, King Crimson a Genesis převzaly komplexní struktury, koncepční alba a instrumentální virtuozitu.
- Hard rock a Heavy metal: Syrovější a těžší odnož, známá jako acid rock, položila základy pro kapely jako Led Zeppelin, Deep Purple a Black Sabbath, které zdůraznily zkreslené kytarové riffy a hlasitost.
- Glam rock: Umělci jako David Bowie a T. Rex převzali teatrálnost a experimentální přístup psychedelie.
- Jazz fusion: Hudebníci jako Miles Davis na albu Bitches Brew byli silně ovlivněni psychedelickým zvukem a improvizací.
🎸 Charakteristické rysy
🎼 Hudební struktura a instrumentace
Psychedelický rock se odklonil od standardní popové struktury "sloka-refrén". Písně často obsahovaly dlouhé instrumentální pasáže, změny taktu a tempa, a modální melodie inspirované indickou nebo východní hudbou.
- Kytary: Elektrická kytara byla ústředním nástrojem. Kytaristé hojně využívali nové technologie, jako byly efektové pedály (fuzzbox, wah-wah, phaser, flanger) a studiové techniky jako zpětná vazba (feedback).
- Klávesy: Varhany Hammond, elektrické piano a především Mellotron (raný sampler, který dokázal přehrávat nahrané zvuky, např. smyčců nebo fléten) a Moog syntezátor dodávaly hudbě orchestrální a vesmírnou atmosféru.
- Exotické nástroje: Vliv indické hudby, popularizovaný Georgem Harrisonem z The Beatles, vedl k použití nástrojů jako sitar a tabla.
- Studiová produkce: Studio se stalo nástrojem samo o sobě. Producenti jako George Martin (The Beatles) a inženýři v Abbey Road Studios byli průkopníky technik jako automatické zdvojení stopy (ADT), fázování, extrémní panoramování a přehrávání pásků pozpátku.
📝 Texty a témata
Texty psychedelického rocku byly často surrealistické, snové, esoterické nebo inspirované literaturou, například díly Lewise Carrolla (Alenka v říši divů), J. R. R. Tolkiena nebo Aldouse Huxleyho. Častými tématy byly:
- Změněné stavy vědomí a vnímání.
- Dětství, nostalgie a ztracená nevinnost.
- Mytologie, mysticismus a duchovní hledání.
- Sociální a politická kritika, často podaná metaforickou formou.
🌍 Geografické scény
Americká scéna
- San Francisco (West Coast): Epicentrum hnutí "flower power". Zdejší scéna byla charakteristická dlouhými improvizovanými jamy a komunitním duchem. Hlavními představiteli byli The Grateful Dead, Jefferson Airplane, Big Brother and the Holding Company, Quicksilver Messenger Service a Country Joe and the Fish.
- Los Angeles (West Coast): Scéna v LA byla více komerčně orientovaná a hudebně rozmanitější. Působili zde The Doors s jejich temnějším, divadelním pojetím, The Byrds, kteří byli průkopníky folk- i country-rocku, a art-popová kapela Love.
- New York (East Coast): Newyorská scéna byla více propojena s avantgardním uměním. The Velvet Underground, podporovaní Andym Warholem, vytvořili temnější, syrovější a experimentálnější zvuk, který ovlivnil pozdější punk rock a alternativní rock.
Britská scéna
.svg){kind=small}
Britská psychedelie byla často více rozmarná, ovlivněná anglickým folklórem a dětskou literaturou. Kladen byl větší důraz na studiové experimenty a kratší, sevřenější písňové formy. Klíčovými představiteli byli raní Pink Floyd, Cream, The Jimi Hendrix Experience (ačkoliv Hendrix byl Američan, jeho kariéra odstartovala v Londýně), Traffic, Soft Machine a Donovan.
✨ Neo-psychedelia a revival
Odkaz psychedelického rocku přetrval a od konce 70. let se objevovaly vlny revivalu, souhrnně označované jako neo-psychedelia. V post-punkové éře se k němu hlásily kapely jako The Teardrop Explodes, Echo & the Bunnymen nebo The Soft Boys. V 80. letech v Los Angeles vznikla scéna známá jako Paisley Underground (např. The Bangles, The Dream Syndicate).
Od 90. let až do současnosti se psychedelické prvky objevují v hudbě mnoha kapel napříč žánry, od britpopu (Oasis, Blur) přes stoner rock (Kyuss) až po moderní interprety jako Tame Impala, The Flaming Lips, Animal Collective nebo King Gizzard & the Lizard Wizard, kteří úspěšně kombinují klasický psychedelický zvuk s moderní produkcí a elektronikou.
🧠 Pro laiky
Psychedelický rock je hudební styl, který se snaží posluchači zprostředkovat zážitek podobný snu, fantazii nebo halucinaci. Vznikl v 60. letech, kdy mnoho hudebníků experimentovalo s látkami měnícími vnímání, jako je LSD, a snažili se tyto prožitky přenést do své hudby.
- Jak to zní? Představte si rockovou hudbu, ale mnohem barevnější a nepředvídatelnější. Kytary mohou znít zkresleně a "chlupatě" (efekt zvaný fuzz) nebo mohou "kvákat" jako kachna (efekt wah-wah). Často uslyšíte zvuky puštěné pozpátku, podivné studiové efekty a nástroje, které v běžném rocku nejsou, například indický sitar.
- Jaké jsou písničky? Nečekejte klasickou stavbu sloka-refrén-sloka. Písně jsou často velmi dlouhé, s rozsáhlými instrumentálními pasážemi, kde hudebníci improvizují (tomu se říká jam). Texty jsou jako básně – plné podivných obrazů, fantazie a mystiky.
- Proč to vzniklo? Byla to součást širšího hnutí mladých lidí v 60. letech, tzv. kontrakultury, kteří odmítali tradiční hodnoty svých rodičů a hledali nové formy sebevyjádření, duchovna a svobody. Hudba byla klíčovou součástí tohoto hnutí.
Stručně řečeno, psychedelický rock je dobrodružná a experimentální hudba, která vás má vzít na "výlet" do jiných světů pouze pomocí zvuku.