Paul von Hindenburg
Obsah boxu
Šablona:Infobox - politik Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg (* 2. října 1847, Poznaň – † 2. srpna 1934, Neudeck) byl německý polní maršál, politik a druhá osoba ve funkci říšského prezidenta v období Výmarské republiky. Během první světové války se stal národním hrdinou díky vítězství v bitvě u Tannenbergu a později jako náčelník Generálního štábu fakticky řídil válečné úsilí Německého císařství. Jako prezident sehrál klíčovou, i když kontroverzní, roli v politické nestabilitě pozdní Výmarské republiky, která vyvrcholila jmenováním Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933.
📜 Život a kariéra
👶 Mládí a vojenské začátky
Paul von Hindenburg se narodil v Poznani (tehdy Posen) v Pruském království do staré pruské aristokratické rodiny. Jeho otec Robert von Beneckendorff und von Hindenburg byl pruský důstojník. V souladu s rodinnou tradicí byl mladý Paul určen pro vojenskou kariéru. Vystudoval kadetské školy ve Wahlstattu (dnes Legnickie Pole) a v Berlíně.
Do pruské armády vstoupil v roce 1866 a jako mladý poručík se zúčastnil prusko-rakouské války, kde bojoval v rozhodující bitvě u Hradce Králové. Účastnil se také prusko-francouzské války (1870–1871), kde byl přítomen u bitvy u Sedanu a zúčastnil se slavnostního vyhlášení Německého císařství v Zrcadlovém sále ve Versailles. Tyto rané zkušenosti formovaly jeho hluboké monarchistické a konzervativní přesvědčení.
🎖️ Vzestup v armádě a odchod do důchodu
Po sjednocení Německa Hindenburgova kariéra stabilně postupovala. Sloužil na různých štábních i velitelských pozicích, navštěvoval prestižní Pruskou válečnou akademii a postupně stoupal v hodnostech. V roce 1903 byl povýšen na generála a velel armádnímu sboru. Jeho vojenská kariéra byla považována za solidní, ale nikoliv výjimečnou. V roce 1911, ve věku 64 let, odešel do výslužby a usadil se v Hannoveru. Zdálo se, že jeho služba vlasti skončila.
⚔️ První světová válka
💥 Reaktivace a bitva u Tannenbergu
Vypuknutí první světové války v srpnu 1914 dramaticky změnilo Hindenburgův osud. Po počátečním ruském vpádu do Východního Pruska a porážce německé 8. armády zavládla v německém vrchním velení panika. Bylo rozhodnuto povolat Hindenburga z důchodu, aby převzal velení. Jako náčelník štábu mu byl přidělen talentovaný, ale tehdy ještě málo známý generál Erich Ludendorff.
Společně Hindenburg a Ludendorff dosáhli ohromujícího vítězství v bitvě u Tannenbergu (26.–30. srpna 1914), kde byla prakticky zničena ruská 2. armáda. Krátce nato následovalo další vítězství v první bitvě u Mazurských jezer. Ačkoliv strategický plán byl z velké části dílem Ludendorffa a plukovníka Maxe Hoffmanna, Hindenburg jako velitel sklidil veškerou slávu. Stal se okamžitě národním hrdinou a symbolem německé síly a odhodlání. Jeho klidné a otcovské vystupování z něj učinilo idolizovanou postavu.
🇩🇪 Vrchní velení a Hindenburgův program
Po úspěších na východní frontě byl Hindenburg v srpnu 1916 jmenován náčelníkem Generálního štábu německé armády a Ludendorff se stal jeho generálním proviantním mistrem. Společně vytvořili tzv. Třetí vrchní velení (Oberste Heeresleitung, OHL), které se stalo de facto vojenskou diktaturou vládnoucí Německu. Císař Vilém II. byl odsunut do role pouhé reprezentativní figury.
OHL prosadilo tzv. Hindenburgův program, který měl za cíl totální mobilizaci německé ekonomiky pro válečné účely. To zahrnovalo nucené nasazení civilního obyvatelstva a podřízení veškeré průmyslové výroby potřebám armády. Hindenburg také prosadil neomezenou ponorkovou válku, která sice způsobila Velké Británii značné ztráty, ale zároveň vedla ke vstupu Spojených států do války v roce 1917, což se ukázalo jako fatální.
📉 Porážka a mýtus o "ráně dýkou do zad"
Na jaře 1918 vsadilo německé velení vše na jednu kartu – masivní jarní ofenzívu na západní frontě. Po počátečních úspěších však byla ofenzíva zastavena a vyčerpaná německá armáda začala pod náporem spojeneckých protiútoků kolabovat. V září 1918 Ludendorff informoval císaře, že válka je prohraná a je nutné žádat o příměří.
Hindenburg se však snažil uchránit čest armády. Podpořil a aktivně šířil tzv. mýtus o "ráně dýkou do zad", podle kterého německá armáda nebyla poražena na bojišti, ale byla zrazena civilními politiky, socialisty a Židy v zázemí. Tento mýtus měl katastrofální dopad na politický vývoj poválečné Výmarské republiky, protože podkopával její legitimitu.
🏛️ Prezident Výmarské republiky
🗳️ První funkční období (1925–1932)
Po smrti prvního říšského prezidenta Friedricha Eberta v roce 1925 se konaly prezidentské volby. Pravicové a nacionalistické strany, neschopné se dohodnout na společném kandidátovi, přesvědčily Hindenburga, aby kandidoval. Přestože byl přesvědčeným monarchistou a republikou pohrdal, volby vyhrál a stal se prezidentem.
K překvapení mnohých se Hindenburg během svého prvního funkčního období snažil dodržovat ústavu a vystupoval jako nadstranická autorita. Jeho přítomnost v čele státu uklidňovala pravicové kruhy a přispěla k dočasné stabilizaci republiky v tzv. "zlatých dvacátých letech". Spolupracoval s různými vládami, včetně těch vedených sociálními demokraty.
🌪️ Druhé funkční období a nástup krize (1932–1934)
Situace se dramaticky změnila s nástupem Velké hospodářské krize v roce 1929. Politický systém se začal hroutit a extremistické strany, zejména komunisté a nacisté, získávaly na síle. V prezidentských volbách v roce 1932 kandidoval 84letý Hindenburg znovu, tentokrát s podporou demokratických a centristických stran, které v něm viděly jedinou hráz proti Adolfu Hitlerovi. Hindenburg Hitlera porazil, ale jeho druhé funkční období bylo poznamenáno neustálou politickou krizí.
Parlament (Reichstag) byl paralyzován a Hindenburg stále častěji využíval Článek 48 Výmarské ústavy, který mu umožňoval vládnout pomocí nouzových dekretů a jmenovat tzv. "prezidentské kabinety" bez důvěry parlamentu. Tyto vlády (vedené Brüningem, von Papenem a von Schleicherem) však nedokázaly krizi vyřešit.
✋ Jmenování Hitlera kancléřem
Hindenburg osobně Hitlerem pohrdal a nazýval ho "českým kaprálem". Dlouho odmítal jeho jmenování kancléřem. Na konci roku 1932 a začátku roku 1933 se však ocitl pod obrovským tlakem konzervativních elit, zejména bývalého kancléře Franze von Papena. Papen a další Hindenburga přesvědčili, že dokážou Hitlera v koaliční vládě "zkrotit" a využít jeho masovou podporu pro své vlastní cíle.
30. ledna 1933 Hindenburg ustoupil a jmenoval Adolfa Hitlera říšským kancléřem. Toto rozhodnutí je považováno za klíčový moment, který otevřel nacistům cestu k moci a zpečetil osud Výmarské republiky.
⚰️ Poslední léta a smrt
Po Hitlerově jmenování Hindenburgova role rychle slábla. Po požáru Říšského sněmu v únoru 1933 podepsal dekret, který pozastavil občanské svobody a dal nacistům volnou ruku k pronásledování politických oponentů. V březnu 1933 pak schválil Zmocňovací zákon, který fakticky předal veškerou legislativní moc Hitlerově vládě a z Hindenburga učinil pouhou loutku.
Paul von Hindenburg zemřel 2. srpna 1934 na svém statku v Neudecku ve Východním Prusku na rakovinu plic. Hitler okamžitě využil jeho smrti ke sloučení úřadů prezidenta a kancléře, čímž se stal neomezeným Vůdcem a říšským kancléřem (Führer und Reichskanzler) a dokončil tak proces převzetí moci.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Hindenburgův odkaz je hluboce rozporuplný. Pro mnoho Němců své doby byl válečným hrdinou a otcovskou postavou, symbolem pruské cti a stability v chaotické době. Historici ho však hodnotí mnohem kritičtěji. Je mu vyčítána jeho role v šíření mýtu o "ráně dýkou do zad", který poškodil německou demokracii, a především jeho fatální rozhodnutí jmenovat Hitlera kancléřem.
Debata se vede o tom, do jaké míry byl za své činy zodpovědný, vzhledem k jeho pokročilému věku a možné senilitě. Někteří ho vidí jako tragickou postavu, starého muže, který byl zmanipulován bezohlednými politiky. Jiní ho považují za autoritářského konzervativce, jehož pohrdání demokracií a chybné úsudky přímo přispěly ke zničení Výmarské republiky a nástupu jednoho z nejbrutálnějších režimů v historii.
🤔 Pro laiky
- Výmarská republika: Název pro demokratické Německo v letech 1919 až 1933, tedy mezi koncem první světové války a nástupem Adolfa Hitlera k moci. Byla to doba velkých politických i ekonomických problémů.
- Mýtus o "ráně dýkou do zad" (Dolchstoßlegende): Lživá teorie, kterou po první světové válce šířili němečtí nacionalisté a vojenští velitelé jako Hindenburg. Tvrdili, že německá armáda válku neprohrála na frontě, ale byla zrazena politiky a revolucionáři doma. To pomohlo nacistům získat podporu.
- Článek 48 Výmarské ústavy: Zákon, který dával prezidentovi v době krize mimořádné pravomoci. Mohl vydávat nařízení bez souhlasu parlamentu a dokonce pozastavit některá občanská práva. Hindenburg tento článek ke konci republiky hojně využíval, což oslabilo demokracii.
- Polní maršál (Generalfeldmarschall): Nejvyšší vojenská hodnost v německé armádě, kterou Hindenburg získal za svá vítězství v první světové válce.
🗂️ Zajímavosti
- Po Hindenburgovi byla pojmenována slavná vzducholoď LZ 129 Hindenburg, která v roce 1937 tragicky shořela při přistání v New Jersey.
- Na počest vítězství u Tannenbergu byl ve Východním Prusku postaven obrovský památník, kde byl Hindenburg po své smrti původně pohřben. Před postupující Rudou armádou na konci druhé světové války byly jeho ostatky evakuovány a dnes jsou uloženy v kostele sv. Alžběty v Marburgu.
- Město Zabrze v Horním Slezsku bylo v letech 1915–1945 na jeho počest přejmenováno na Hindenburg O.S.