Jan Letzel

Rozbalit box

Obsah boxu

Jan Letzel (9. dubna 1880 Náchod – 17. února 1925 Praha) byl český architekt, stavitel a cestovatel, který se nesmazatelně zapsal do světových dějin, ačkoliv o tom za svého života neměl ani tušení. Jeho jméno je navždy spojeno s budovou Průmyslového paláce v Hirošimě, která jako jediná v centru města přečkala výbuch atomové bomby v roce 1945 a dnes je známá jako Genbaku Dómu (Atomový dóm) – památka UNESCO a memento míru.

Letzelův životní příběh je fascinující odyseou talentovaného mladíka z českého maloměsta, který se vydal dobýt Orient. V Japonsku, které se na počátku 20. století překotně modernizovalo a otevíralo Západu, se stal celebritou. Přinesl tam nové technologie, evropský styl a velkorysost. Jeho kariéra však skončila předčasně, zlomena přírodní katastrofou a nemocí. Zemřel v zapomnění v ústavu pro choromyslné, aniž by tušil, že jeho dílo se stane jedním z nejfotografovanějších objektů 20. století.

Mládí v Náchodě a škola Jana Kotěry

Jan Letzel se narodil do vážené náchodské rodiny hoteliérů. Jeho otec vlastnil hotel, který stál na náměstí v místech dnešního divadla a hotelu Beránek (hotel Letzel byl později zbourán, aby uvolnil místo nové výstavbě, což je ironií osudu vzhledem k Letzelově profesi). Vyrůstal v prostředí, kde se mísila česká kultura s německou, a od mládí projevoval výtvarný talent.

Rozhodující pro jeho směřování byl odchod do Prahy, kde byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu (UMPRUM). Zde se stal žákem legendárního zakladatele české moderní architektury **Jana Kotěry**. Kotěra nebyl jen učitelem, byl mentorem, který svým studentům vštěpoval lásku k pravdivosti materiálu a funkčnosti. Letzel patřil k jeho nejlepším studentům. Pod Kotěrovým vedením se podílel na návrzích fasády Grandhotel Evropa na Václavském náměstí nebo pavilonu pro výstavu v Miláně. Po studiích krátce pracoval v ateliéru architekta Fabrice v Káhiře, což v něm probudilo touhu po exotice a cestování. Evropa mu začala být malá.

Cesta do Země vycházejícího slunce

V roce 1907 se Jan Letzel rozhodl k radikálnímu kroku. Sbalil si kufry a vydal se do **Japonska**. Byla to doba éry Meidži a následně Taišó, kdy se Japonsko snažilo dohnat západní svět. Japonci dychtili po západní architektuře, technologiích a životním stylu. Letzel vycítil příležitost.

Po příjezdu do Tokia nejprve pracoval pro francouzskou architektonickou firmu, ale brzy se osamostatnil. Spolu s přítelem Karlem Horou založili v roce 1910 vlastní ateliér **Letzel & Hora**. Byli nesmírně úspěšní. Letzel nabízel to, co japonští stavitelé neuměli – stavby z **železobetonu** a oceli, které byly odolné vůči zemětřesení, a zároveň měly monumentální evropský "šmrnc" (secese, neoklasicismus).

Během několika let Letzel v Japonsku navrhl a postavil desítky budov:

**Hotel Matsushima** (jeden z nejluxusnějších v zemi).
**Univerzita Sophia (Jōchi Daigaku)** v Tokiu.
Školy, administrativní paláce, rezidence pro japonskou šlechtu a západní diplomaty.

Jeho styl byl eklektický – kombinoval vídeňskou secesi s japonskými detaily. V Tokiu byl známou postavou, bohémem, který jezdil v prvním automobilu ve městě a pořádal večírky.

Opus magnum: Hirošima 1915

Vrcholem jeho kariéry se stala zakázka v přístavním městě **Hirošima**. Místní prefektura chtěla vybudovat reprezentativní palác pro výstavy průmyslových výrobků, který by demonstroval ekonomickou sílu regionu.

Letzel navrhl budovu, která byla na svou dobu a místo revoluční.

**Koncepce:** Stavba s půdorysem ve tvaru písmene U, která se otevírala do zahrady s fontánou.
**Materiál:** Cihly, ocel a především železobetonové stropy a sloupy.
**Dominanta:** Centrální část budovy byla zakončena pětipatrovým schodištěm, které ústilo do **měděné kupole** (dómu) oválného tvaru. Tato kupole byla pro tradiční japonskou architekturu (zvyklou na šikmé střechy) naprostým zjevením a stala se okamžitě orientačním bodem města.

Budova, nazvaná **Produktové výstavní centrum prefektury Hirošima** (Hiroshima Prefectural Commercial Exhibition Hall), byla dokončena a slavnostně otevřena v srpnu **1915**. Byla pýchou města, konaly se zde trhy, umělecké výstavy i vzdělávací akce. Letzel byl na vrcholu slávy.

Pád: Zemětřesení a návrat domů

Štěstí je však vrtkavé. 1. září **1923** zasáhlo Japonsko ničivé **Velké zemětřesení v Kantó**.

Ačkoliv mnohé Letzelovy stavby (díky železobetonu) otřesy přežily lépe než tradiční dřevěná zástavba, následné požáry a ekonomický kolaps země znamenaly konec stavebního boomu.
Letzel přišel o majetek i zakázky. Navíc se u něj začala projevovat vážná nemoc (pravděpodobně následek divokého životního stylu nebo tropická choroba).

Zlomený, nemocný a bez prostředků se v roce 1923 vrátil do Československa. Návrat to nebyl slavný. V Praze na něj málokdo čekal, jeho úspěchy v Japonsku byly vzdálené a neznámé. Poslední měsíce života strávil v ústavu pro choromyslné v Praze (Kateřinkách) nebo v nemocnici na Karlově náměstí, kde 17. února **1925** zemřel ve věku nedožitých 45 let. Byl pohřben v rodinné hrobce v Náchodě, zapomenut světem.

6. srpen 1945: Zrození symbolu

Dvacet let po Letzelově smrti, ráno 6. srpna 1945, svrhl americký bombardér Enola Gay na Hirošimu atomovou bombu *Little Boy*. Bomba explodovala ve výšce cca 600 metrů nad zemí, téměř přesně nad Letzelovým Průmyslovým palácem (hypocentrum bylo vzdáleno jen cca 150 metrů).

- Zázrak přežití:**

Většina města, postavená ze dřeva a papíru, byla okamžitě vyhlazena. Letzelova budova však zůstala stát. 1. **Vertikální tlak:** Protože výbuch nastal téměř přímo nad ní, tlaková vlna působila svisle dolů. To sice zničilo střechu a vnitřní patra, ale obvodové zdi a ocelová konstrukce kupole tento tlak vydržely. 2. **Železobeton:** Kvalitní materiál, na kterém Letzel trval (kvůli zemětřesení), odolal žáru i tlaku lépe než cokoliv jiného v okolí. Všichni lidé uvnitř budovy (úředníci) okamžitě zahynuli, ale kostra stavby se stala jediným svědkem v epicentru, který zůstal stát.

Když se město začalo obnovovat, vedla se debata, zda ruinu strhnout. Nakonec převážil názor zachovat ji jako trvalé varování. V roce **1996** byl **Atomový dóm** (Genbaku Dómu) zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Odkaz a rok 2025: Návrat syna

V roce 2025, sto let po smrti, je Jan Letzel vnímán jako jeden z nejvýznamnějších Čechů v dějinách.

**Náchod:** Město Náchod si svého rodáka hýčká. V roce 2025 proběhly u rodinné hrobky vzpomínkové akce za účasti japonského velvyslance. V hotelu Beránek (na místě jeho rodného domu) a v muzeu jsou expozice věnované jeho dílu.
**Film a literatura:** Letzelův osud inspiroval spisovatele i filmaře. Jeho příběh je vnímán jako existenciální drama o tvůrci, jehož dílo ho přežilo způsobem, který by si v nejhorších snech nepředstavil.
**Česko-japonské vztahy:** Letzel je svorníkem vztahů mezi ČR a Japonskem. Mnoho japonských turistů jezdí do Náchoda právě kvůli němu.

🤓 Sekce "Pro laiky"

Proč je Jan Letzel důležitý?

Představte si kluka z Náchoda, který se před 120 lety sebral a jel do Japonska, kde tehdy skoro žádní Evropané nebyli. 1. **Stavitel:** Naučil Japonce stavět velké domy z betonu a oceli, které nespadnou, když přijde zemětřesení. 2. **Hirošima:** Postavil tam nádherný výstavní palác s kulatou střechou (kopulí). Byla to chlouba města. 3. **Bomba:** Když v roce 1945 spadla atomovka, celé město zmizelo. Jen tenhle Letzelův "betonový dům" zůstal stát, i když vyhořelý. 4. **Symbol:** Dnes tu budovu zná celý svět jako "Atomový dóm". Je to symbol toho, že musíme chránit mír. A postavil ji Čech. 5. **Smutek:** Letzel se toho nedožil. Zemřel mladý a chudý v blázinci v Praze a myslel si, že v životě prohrál.

📊 Statistika

**Vzdálenost budovy od výbuchu:** Cca 160 metrů horizontálně od hypocentra.
**Výška budovy:** 25 metrů.
**Rok dokončení:** 1915.
**Počet Letzelových staveb v Japonsku:** Původně desítky, do dnešních dnů se dochovaly v původním stavu jen zlomky (většinu zničilo zemětřesení 1923, válka nebo moderní výstavba). Genbaku Dómu je nejvýznamnější.

📑 Zdroje

Město Náchod: Jan Letzel
UNESCO World Heritage: Hiroshima Peace Memorial (Genbaku Dome)
Šlapeta, Vladimír. Jan Letzel - stavitel atomového dómu. (Odborná studie).
Dokumentární film: Jan Letzel (režie: Radek Tůma).
Olga Strusková. Dómu. (Kniha o Letzelově životě).