Kateřina II. Veliká

Kateřina II. Veliká
	Sofie Frederika Augusta von Anhalt-Zerbst-Dornburg
	Soubor:Rokotov Catherine II.jpg
	Portrét Kateřiny II. od Fjodora Rokotova, 60. léta 18. století
Titul	Císařovna a samovládkyně vší Rusi
Období vlády	9. červenec 1762 – 17. listopad 1796
Korunovace	3. října 1762
Předchůdce	Petr III.
Nástupce	Pavel I.
Datum narození	2. května 1729
Místo narození	Štětín, Pruské království
Datum úmrtí	17. listopadu 1796 (67 let)
Místo úmrtí	Zimní palác, Petrohrad, Ruské impérium
Místo pohřbení	Petropavlovská pevnost, Petrohrad
Dynastie	Askánci (rodem); Romanovci (sňatkem)
Otec	Kristián August Anhaltsko-Zerbstský
Matka	Johanna Alžběta Holštýnsko-Gottorpská
Děti	Pavel I. Ruský; Anna Petrovna (nejisté); Alexej Bobrinskij (nemanželský)
Náboženství	Luteránství, později pravoslaví

Rozbalit box

Obsah boxu

Kateřina II. Veliká (rusky Екатерина II Великая), rozená jako princezna Sophie Friederike Auguste von Anhalt-Zerbst-Dornburg (* 2. května 1729, Štětín – 17. listopadu 1796, Petrohrad), byla od roku 1762 až do své smrti císařovnou Ruského impéria. Její vláda je považována za zlatý věk ruské šlechty a období významné územní expanze a kulturního rozkvětu, inspirovaného ideály osvícenství. Byla jednou z nejvýznamnějších a nejdéle vládnoucích panovnic v ruské historii.

Původem německá princezna se dostala k moci po státním převratu, který zorganizovala proti svému neoblíbenému manželovi, caru Petrovi III.. Během její vlády se Rusko stalo dominantní mocností ve východní a jihovýchodní Evropě. Úspěšné války proti Osmanské říši zajistily Rusku přístup k Černému moři a anexi Krymu. Podílela se také na všech třech děleních Polska, čímž výrazně rozšířila hranice impéria na západ. Na domácí scéně pokračovala v modernizačních reformách započatých Petrem Velikým, i když její politika často posilovala moc šlechty na úkor nevolníků.

👑 Život před nástupem na trůn

🇩🇪 Původ a dětství

Narodila se ve Štětíně v Prusku (dnešní Polsko) jako princezna Sofie Frederika Augusta. Její otec, Kristián August, kníže Anhaltsko-Zerbstský, byl pruským generálem a guvernérem Štětína. Její matka, Johanna Alžběta Holštýnsko-Gottorpská, byla spřízněna s významnými evropskými panovnickými rody, včetně švédského a ruského. Přestože její rodina patřila k nižší německé šlechtě, příbuzenské vazby jí otevřely cestu k ruskému trůnu.

Sofie, v rodině přezdívaná "Fike", získala typické vzdělání pro německou princeznu své doby, zahrnující francouzštinu, luteránskou teologii, historii a hudbu. Byla inteligentní a ctižádostivá, ale její dětství bylo poznamenáno chladným vztahem s matkou, která preferovala jejího mladšího bratra.

🇷🇺 Příjezd do Ruska a sňatek

V roce 1744 byla patnáctiletá Sofie pozvána do Ruska carevnou Jelizavetou Petrovnou jako potenciální nevěsta pro jejího synovce a následníka trůnu, velkoknížete Petra Fjodoroviče (pozdějšího cara Petra III.). Sofie se rychle adaptovala na nové prostředí. S velkým úsilím se učila rusky a studovala zvyky pravoslavné církve, do které brzy konvertovala a přijala jméno Jekatěrina (Kateřina) Alexejevna. Její odhodlání a inteligence udělaly na carevnu Jelizavetu i na ruský dvůr velký dojem.

Svatba s Petrem se konala 21. srpna 1745.

💔 Nešťastné manželství

Manželství Kateřiny a Petra bylo od počátku hluboce nešťastné. Petr byl infantilní, labilní a projevoval otevřený obdiv k pruskému králi Fridrichu II. Velikému, což bylo u ruského dvora vnímáno jako zrada národních zájmů, zejména během sedmileté války. Manželství nebylo dlouhá léta naplněno a Kateřina se cítila izolovaná a osamělá. Útěchu nacházela ve studiu děl osvícenských filozofů, jako byli Voltaire, Montesquieu a Diderot, což formovalo její politické myšlení.

Po téměř deseti letech manželství, v roce 1754, porodila syna a následníka Pavla. Otcovství Petra III. je však často zpochybňováno a za pravděpodobného otce je považován Kateřinin milenec, dvořan Sergej Saltykov. Carevna Jelizaveta odebrala Pavla matce ihned po narození a vychovávala ho sama. Kateřina později měla další děti se svými milenci, nejznámější je Alexej Bobrinskij, jehož otcem byl Grigorij Grigorjevič Orlov.

🏛️ Státní převrat a nástup na trůn

Po smrti carevny Jelizavety v lednu 1762 nastoupil na trůn její manžel jako Petr III. Jeho krátká vláda trvala pouhých šest měsíců a byla sérií katastrofálních politických kroků. Okamžitě ukončil pro Rusko vítěznou sedmiletou válku a uzavřel mír s Pruskem, kterému vrátil všechna dobytá území. Začal také zavádět v armádě pruské uniformy a pořádky, čímž si znepřátelil vlivnou gardu. Jeho pohrdání pravoslavnou církví a otevřené plány na rozvod s Kateřinou a sňatek s jeho milenkou Jelizavetou Voroncovovou vytvořily živnou půdu pro spiknutí.

Kateřina, která čelila hrozbě uvěznění v klášteře, využila situace. S pomocí svých spojenců, zejména bratrů Grigorije a Alexeje Orlovových, kteří měli velký vliv u gardových pluků, zorganizovala v červenci 1762 nekrvavý státní převrat. Gardisté jí přísahali věrnost a prohlásili ji carevnou. Petr III. byl donucen abdikovat a o několik dní později byl za nejasných okolností zavražděn v Ropšinském paláci, pravděpodobně Alexejem Orlovem. Ačkoliv Kateřina pravděpodobně vraždu nenařídila, její podíl na událostech zůstává předmětem debat.

📜 Vláda Kateřiny II. (1762–1796)

Kateřinina vláda, trvající 34 let, je často označována jako "Kateřinská epocha". Byla to doba osvícenského absolutismu, kulturního rozkvětu a agresivní zahraniční politiky.

⚖️ Vnitřní politika a reformy

Kateřina se považovala za osvícenskou panovnici a udržovala korespondenci s předními evropskými filozofy. Snažila se modernizovat ruskou administrativu a zákonodárství. V roce 1767 svolala tzv. Zákonodárnou komisi, složenou ze zástupců všech svobodných stavů (kromě nevolníků), aby vytvořila nový zákoník. Ačkoliv komise nakonec žádný zákoník nepřijala a byla rozpuštěna, posloužila Kateřině jako cenný zdroj informací o stavu říše.

Mezi její klíčové reformy patřily:

Administrativní reforma (1775): Po Pugačovově povstání reorganizovala správu říše. Rozdělila Rusko na 50 gubernií, které se dále dělily na újezdy. Tím posílila centrální kontrolu a zefektivnila správu.
Listina práv šlechty (1785): Potvrdila a rozšířila privilegia šlechty, osvobodila ji od povinné vojenské služby a daní a dala jí kontrolu nad místní samosprávou a nevolníky. Tím si zajistila loajalitu klíčové společenské vrstvy.
Sekularizace církevního majetku: Dokončila proces započatý Petrem III. a převedla rozsáhlé pozemky a majetek církve pod státní správu, čímž naplnila státní pokladnu.
Podpora obchodu a průmyslu: Zrušila některé monopoly a podporovala svobodné podnikání, což vedlo k růstu měst a průmyslové výroby.

Její reformy však měly i stinnou stránku. Zatímco šlechta prožívala svůj "zlatý věk", postavení nevolníků se zhoršilo. Kateřina rozšířila nevolnictví na nově dobytá území (např. na Ukrajině) a dala šlechticům právo posílat neposlušné nevolníky na Sibiř.

🌍 Zahraniční politika a expanze

V zahraniční politice byla Kateřina mimořádně úspěšná a agresivní. Její vláda je spojena s masivní územní expanzí, která posunula hranice Ruska daleko na jih a západ.

Války s Osmanskou říší: Dvě vítězné války (1768–1774 a 1787–1792) přinesly Rusku klíčová území na severním pobřeží Černého moře. Mírovou smlouvou z Küçük Kaynarca (1774) získalo Rusko právo na ochranu pravoslavných křesťanů v Osmanské říši a volnou plavbu obchodních lodí Bosporem a Dardanely. V roce 1783 anektovala Krymský chanát, což bylo strategické vítězství a splnění dlouhodobého ruského cíle.
Dělení Polska: Společně s Pruskem a Rakouskem se Kateřina podílela na třech děleních Polsko-litevské unie (1772, 1793, 1795), která vedla k úplnému zániku tohoto státu. Rusko získalo největší podíl území, včetně dnešní Bělorusi, Litvy a velké části Ukrajiny.
Vztahy s Evropou: Kateřina se aktivně zapojovala do evropské diplomacie. Během americké války za nezávislost vyhlásila Ligu ozbrojené neutrality na ochranu námořního obchodu. Zpočátku sympatizovala s ideály Velké francouzské revoluce, ale po popravě krále Ludvíka XVI. se stala jejím zapřisáhlým odpůrcem.

⚔️ Války a povstání

Největší vnitřní hrozbou pro její vládu bylo Pugačovovo povstání (1773–1775). Jemeljan Pugačov, don_ský kozák, se prohlásil za zázračně zachráněného cara Petra III. a sjednotil pod sebou nespokojené kozáky, nevolníky, starověrce a neruské národy Povolží. Povstání zachvátilo obrovské území a bylo potlačeno až s největším úsilím carské armády. Pugačov byl zajat, dopraven do Moskvy a popraven. Tato událost Kateřinu hluboce otřásla a vedla k posílení centralizované moci a utužení kontroly nad provinciemi.

❤️ Osobní život a favorité

Kateřina II. byla proslulá svým bohatým milostným životem. Během svého života měla více než 20 milenců, z nichž někteří získali obrovský politický vliv a bohatství. Její vztahy nebyly jen osobní záležitostí, ale často i politickým nástrojem.

Nejvýznamnějšími favority byli:

Grigorij Grigorjevič Orlov: Důstojník gardy, který jí pomohl na trůn. Byl jejím milencem více než deset let a otcem jejího syna Alexeje Bobrinského. Měl velký politický vliv, ale Kateřina si ho nikdy nevzala za muže.
Grigorij Alexandrovič Potěmkin: Nejdůležitější muž jejího života. Byl nejen jejím milencem, ale i nejbližším spolupracovníkem, spoluvládcem a pravděpodobně i tajným manželem. Byl to mimořádně schopný státník, vojevůdce a organizátor. Stál za anexí Krymu a kolonizací jižních území (tzv. Nové Rusko). S ním je spojen termín Potěmkinova vesnice. Jejich vztah přetrval i po ukončení milostného poměru a Potěmkin až do své smrti v roce 1791 zůstal jejím nejbližším přítelem a rádcem.

Její vztah k synovi a následníkovi Pavlovi byl velmi komplikovaný a chladný. Nikdy mu plně nedůvěřovala, podezřívala ho z obdivu k otci Petrovi III. a držela ho stranou od státních záležitostí. Uvažovala dokonce o tom, že ho zbaví následnictví ve prospěch svého vnuka Alexandra.

🎨 Kultura a umění za její vlády

Vláda Kateřiny II. je považována za zlatý věk ruské kultury. Carevna byla velkou mecenáškou umění, literatury a vědy.

Ermitáž: Založila slavnou galerii Ermitáž v Zimním paláci, když v roce 1764 zakoupila velkou sbírku obrazů od berlínského obchodníka Johanna Ernsta Gotzkowského. Během její vlády se sbírky rozrostly o tisíce uměleckých děl.
Architektura: Podporovala klasicismus v architektuře. V Petrohradě a jeho okolí vznikla řada velkolepých paláců a staveb, na nichž pracovali architekti jako Charles Cameron, Giacomo Quarenghi a Ivan Starov.
Vzdělání: Založila Smolný institut pro výchovu dívek ze šlechtických rodin, první svého druhu v Rusku. Podporovala také Ruskou akademii věd.
Literatura: Udržovala osobní korespondenci s Voltairem a Diderotem, které finančně podporovala. Za její vlády působili významní ruští spisovatelé a básníci jako Gavrila Děržavin, Děnis Fonvizin a Nikolaj Karamzin.

🏴‍☠️ Odkaz a hodnocení

Kateřina II. Veliká zemřela v roce 1796 na následky mrtvice. Její odkaz je komplexní a rozporuplný. Na jedné straně byla osvícenou panovnicí, která modernizovala Rusko, rozšířila jeho hranice a proměnila ho v evropskou velmoc. Podporovala umění a vědu a zanechala po sobě nesmazatelnou stopu v ruské kultuře.

Na druhé straně utužila nevolnictví, brutálně potlačila Pugačovovo povstání a podílela se na likvidaci polského státu. Její reformy se týkaly především šlechty, zatímco miliony rolníků žily v bídě. Přesto je v ruské historii vnímána jako jedna z největších postav, což dokládá i přídomek Veliká, který jí udělila Zákonodárná komise a který potvrdila historie.

🤔 Pro laiky: Co je to osvícenský absolutismus?

Osvícenský absolutismus je forma vlády, která byla populární v 18. století. Představte si krále nebo císaře, který má veškerou moc (je to absolutista), ale zároveň je ovlivněn myšlenkami osvícenství – tedy rozumem, pokrokem a snahou o zlepšení života svých poddaných.

Takový panovník se snažil vládnout efektivně a pro "blaho státu". Zaváděl reformy ve školství, soudnictví a hospodářství, podporoval vědu a umění a omezoval moc církve. Dělal to ale "shora", bez toho, aby se dělil o moc s lidem nebo parlamentem. Věřil, že on sám nejlépe ví, co je pro jeho zemi dobré. Kateřina Veliká je typickým příkladem – dopisovala si s filozofy a modernizovala Rusko, ale zároveň posílila svou neomezenou moc a utužila nevolnictví.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 18.12.2025