Jaroslav Drobný

Jaroslav Drobný
Datum narození	12. října 1921
Místo narození	Praha, Československo
Datum úmrtí	13. září 2001
Místo úmrtí	Londýn, Spojené království
Státní příslušnost	(do roku 1949); (1950–1959); (od roku 1959)
Povolání	amatérský tenista, profesionální lední hokejista
Aktivní od	1938
Aktivní do	1969
Výška	180 cm

Jaroslav Drobný (* 12. října 1921 Praha – 13. září 2001 Londýn) byl československý, posléze egyptský a britský vynikající sportovní obojživelník, jenž se na absolutní mezinárodní úrovni věnoval jak tenisu, tak lednímu hokeji. Z historického hlediska se jedná o jednu z nejvýznamnějších postav světového sportu dvacátého století. Na mezinárodní tenisové scéně vybojoval tři tituly v mužské dvouhře na grandslamových turnajích, když dvakrát zvítězil na pařížském French Open (1951, 1952) a jednou dokázal ovládnout slavný travnatý turnaj ve Wimbledonu (1954). Ve své době figuroval na pozici světové amatérské tenisové jedničky a k těmto singlovým úspěchům přidal i jeden titul v mužské čtyřhře a jeden ve smíšené čtyřhře.

Vedle svého tenisového mistrovství byl Jaroslav Drobný klíčovým členem československého národního týmu v ledním hokeji. Jako střední útočník pomohl v roce 1947 vybojovat pro Československo historicky první zlatou medaili na mistrovství světa. O rok později, v roce 1948, získal s reprezentací stříbrnou medaili na zimních olympijských hrách.

Jeho kariéra byla dramaticky zasažena nástupem komunistického režimu po únorovém převratu v roce 1948. Drobný se stal obětí politického tlaku, což jej v roce 1949 donutilo k trvalé emigraci. Zbaven československého občanství přijal nabídku od egyptského krále, a tak své největší tenisové triumfy získal pod vlajkou Egypta. Později se trvale usadil ve Velké Británii, kde v roce 1959 získal občanství. Jaroslav Drobný je držitelem světového unikátu – k roku 2026 zůstává jediným člověkem na planetě Zemi, který byl oficiálně uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy i do Síně slávy Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF).

🗓 Současnost a historický odkaz (k roku 2026)

V průběhu roku 2026 si světová sportovní i historická veřejnost připomněla dva významné milníky spojené s osobou Jaroslava Drobného – 105. výročí jeho narození v Praze a 25. výročí jeho úmrtí v britském Londýně. Jeho odkaz byl během těchto připomínek reflektován jak z pohledu tenisu, tak z pohledu sportovní emigrace.

Během únorového mistrovství světa a v průběhu olympijského hokejového turnaje v roce 2026 odvysílala Česká televize v rámci svého historického bloku dokumentární materiály mapující tragický a heroický osud československé hokejové reprezentace ze čtyřicátých let. Odborníci v těchto analýzách poukázali na to, že Drobný svým včasným rozhodnutím opustit vlast jako jeden z mála unikl vykonstruovaným politickým procesům, které komunistická tajná policie (StB) zosnovala v roce 1950 proti celému hokejovému mužstvu.

Na letním tenisovém grandslamu ve Wimbledonu v červenci 2026 byla jménu Jaroslava Drobného věnována zvláštní část expozice ve wimbledonském muzeu (Wimbledon Lawn Tennis Museum), jež mapovala příběhy sportovců poznamenaných studenou válkou. Drobný zde figuruje jako historicky jediný držitel egyptského pasu, který kdy dokázal vyhrát wimbledonskou dvouhru. Jeho unikátní postavení „muže tří národností“ (Československo, Egypt, Velká Británie) dodnes zůstává jedním z nejvíce analyzovaných případů sportovní diplomacie 20. století. Britský tenisový historik a novinář Richard Evans na jeho adresu ve svých pamětech zapsal: „Drobný nebyl jen tenistou; byl to profesor naší hry, který si prošel nejtěžšími životními zkouškami, a přesto si zachoval eleganci šampiona.“

👤 Životopis, dětství a protektorátní období

Jaroslav Drobný se narodil 12. října 1921 do sportovně založené rodiny v Praze. Jeho otec pracoval jako správce a tenisový trenér na dvorcích elitního pražského tenisového klubu I. ČLTK Praha sídlícího na ostrově Štvanice. Jaroslav tak v podstatě od svých prvních kroků vyrůstal na antukových kurtech. Již ve věku pěti let začal intenzivně trénovat a jako sběrač míčků mohl zblízka pozorovat špičkové předválečné hráče. Brzy u něj převládla fyzická predispozice hrát tenis levou rukou, což mu do budoucna poskytlo obrovskou výhodu při umisťování servisů na stranu výhody.

Jeho talent se rozvíjel naprosto plynule. Již ve věku 16 let byl v roce 1938 poprvé vyslán československou tenisovou reprezentací k účasti na turnaji ve Wimbledonu, kde ovšem coby mladík vypadl v úvodním kole. Během března roku 1939 byla První československá republika vojensky obsazena nacistickým Německem a vznikl Protektorát Čechy a Morava.

V době druhé světové války a protektorátu byly veškeré mezinárodní sportovní soutěže striktně pozastaveny. Drobný nemohl mezinárodně cestovat, což zbrzdilo jeho tenisový vzestup v nejlepším juniorském věku. Během těchto let se plně soustředil na rozvoj své druhé vášně – ledního hokeje. Nastupoval na pozici středního útočníka za hokejový oddíl svého domovského klubu I. ČLTK Praha. V roce 1941 se s tímto klubem stal mistrem tehdejší Českomoravské ligy, čímž narušil do té doby neochvějnou hegemonii týmu LTC Praha. Na jaře roku 1945 byl očitým svědkem pražského povstání a osvobozování Prahy, přičemž tyto válečné zkušenosti jej podle pozdějších vyjádření zocelily pro jeho další mezinárodní působení.

🏒 Hokejová reprezentační kariéra a úspěchy

Zatímco v letních měsících dominoval s tenisovou raketou, v zimě obouval brusle a patřil k nejlepším hokejistům na evropském kontinentu. Hned po skončení války se stal stabilním a nepostradatelným centrem československého národního týmu v ledním hokeji.

Mistrovství světa 1947 v Praze

Absolutní hokejový vrchol Drobného kariéry nastal v únoru 1947, kdy Praha hostila v nově vybudovaném zimním stadionu na Štvanici první poválečné mistrovství světa a Evropy (14. ročník mistrovství světa). Drobný v národním týmu nastupoval v útočné formaci společně se zvučnými jmény jako Vladimír Zábrodský či Stanislav Konopásek. V průběhu turnaje prokazoval vynikající čtení hry a střeleckou produktivitu.

Nejdůležitější zápas sehrálo Československo s týmem Spojených států amerických (reprezentovaných klubem Massachusetts Rangers). Drobný v tomto vyhroceném klání vsítil hat-trick (tři branky) a pomohl tak k celkovému vítězství 6:1. Československý tým sice v průběhu turnaje senzačně podlehl Švédsku, ale díky tomu, že následně švédský výběr senzačně prohrál s Rakouskem, získalo Československo poprvé ve svých dějinách zlatou medaili a titul hokejových mistrů světa. Jaroslav Drobný během turnaje nastoupil k sedmi utkáním, ve kterých dokázal soupeřům nasázet neuvěřitelných 15 gólů (průměr 2,14 gólu na zápas), čímž se pasoval do role jednoho z nejlepších střelců celé události.

ZOH 1948 a historická nabídka z NHL

Úspěšná generace hokejistů zamířila v roce 1948 na Zimní olympijské hry do švýcarského Svatého Mořice. Během olympijského hokejového turnaje nepoznalo Československo ani Kanada hořkost porážky a jejich vzájemný a mimořádně hrubý zápas skončil bezbrankovou remízou 0:0. O zisku zlatých medailí tak muselo rozhodnout celkové skóre ze všech zápasů turnaje. Kanada měla finální rozdíl branek +64, zatímco Československo +62. O pouhé dva góly tak na Drobného a jeho spoluhráče zbyly stříbrné olympijské medaile.

Koncem roku 1948 vyrazila reprezentace na turné po Velké Británii a Francii. Šest hráčů základní sestavy (Ladislav Troják, Zdeněk Jarkovský, Vilibald Šťovík, Miloslav Pokorný, Karel Stibor a Zdeněk Švarc) však zahynulo při tragickém zřícení malého pronajatého letadla do vod kanálu La Manche. Jaroslav Drobný tímto spojem neletěl.

Díky jeho fenomenálním hokejovým výkonům a skvělému bruslení se na něj v roce 1949 obrátilo vedení zámořského profesionálního týmu Boston Bruins, hrajícího v elitní NHL. Generální manažer klubu mu předložil oficiální kontrakt a garantovaný podpisový bonus ve výši 20 000 amerických dolarů. Drobný se mohl stát historicky prvním zástupcem evropského hokeje v historii NHL. Tento masivní finanční obnos i sportovní slávu však s omluvou odmítl. Přijetím peněz za hokej by totiž podle tehdejších platných řádů okamžitě ztratil status amatérského sportovce, což by znamenalo, že by mu bylo doživotně zakázáno startovat na tenisových turnajích včetně jím tolik milovaného Wimbledonu. Po tomto rozhodnutí svou aktivní hokejovou kariéru na mezinárodním poli uzavřel.

🏃‍♂️ Emigrace a změna státní příslušnosti

Po komunistickém státním převratu začala nad československým sportem přituhovat totalitní kontrola. Drobný byl komunistickým tiskem vykreslován jako stoupenec západní ideologie, jelikož díky tenisu trávil většinu času v kapitalistických státech a plynule hovořil anglicky. Úřady mu začaly administrativně bránit v cestách a tajná policie (StB) na něj a jeho rodinu soustavně vyvíjela nátlak, aby odevzdával veškeré své devizové výdělky ze zahraničí státu a aby donášel na své sportovní kolegy.

Zlomový moment nastal v červenci roku 1949 během antukového turnaje ve švýcarském Gstaadu. Drobný se společně se svým reprezentačním tenisovým kolegou Vladimírem Černíkem dozvěděl o nařízení vlády okamžitě opustit turnaj a vrátit se do Prahy. Oba hráči tento příkaz ignorovali a formálně oznámili švýcarským úřadům svou emigraci z Československa. Tato emigrace mu reálně zachránila život a svobodu; na jaře roku 1950, kdy se hokejové reprezentační mužstvo chystalo k odletu na obhajobu mistrovského titulu do Londýna, bylo celé mužstvo (včetně hvězd jako Konopásek, Roziňák či Bubník) zatčeno, vykonstruovaně obviněno z vlastizrady a ve vykonstruovaném procesu odsouzeno k mnohaletým trestům do uranových dolů. Drobný tomuto osudu díky svému pobytu ve Švýcarsku unikl.

Po emigraci se stal osobou bez státní příslušnosti (stateless person) a disponoval pouze takzvaným uprchlickým pasem. Švýcarské i americké úřady se ohledně přidělení občanství zdráhaly. Situaci vyřešila nečekaná nabídka od tehdejšího egyptského krále Farúka I., jenž byl velkým tenisovým příznivcem a v roce 1950 osobně nabídl Drobnému egyptské státní občanství. Drobný tuto nabídku bez váhání přijal a celou následující dekádu hrál a vyhrával pod vlajkou Egypta. Až na sklonku roku 1959, kdy natrvalo usídlil svou rodinu v západním Londýně, obdržel formálně britské státní občanství.

🎾 Amatérská tenisová kariéra a grandslamové triumfy

První poválečné finálové účasti na grandslamech

Po druhé světové válce se Drobný rychle adaptoval na obnovený mezinárodní okruh. Jeho specialitou byly antukové povrchy, což potvrdil na pařížském French Open. Do svého prvního grandslamového finále ve dvouhře dokráčel v Paříži již v roce 1946, kdy ale podlehl domácímu reprezentantovi Marcelu Bernardovi po pětisetové bitvě.

Finálové zklamání na antuce si zopakoval v roce 1948, kdy po těsném čtyřsetovém boji odešel poražen od Američana Franka Parkera. Přesto v tomto ročníku French Open nezůstal bez titulu – ovládl mužskou čtyřhru i smíšenou čtyřhru (s partnerkou Shirley Fryovou), čímž ukázal obrovskou komplexnost své hry. V roce 1949 okusil poprvé trpkost prohry ve finále na londýnském Wimbledonu. Po skvělých výkonech v semifinále podlehl v zápase o trofej americkému tenistovi Tedu Schroederovi v pětisetovém nervydrásajícím utkání (6:3, 0:6, 3:6, 6:4, 4:6).

Vítězství v Paříži (1951 a 1952)

S egyptským pasem v kapse vstoupil Drobný do let padesátých v naprosto dominantní formě. Na French Open v roce 1950 opět narazil ve finále, kde podlehl Američanu Budge Pattymu. Sérii pařížských finálových proher konečně a definitivně zlomil v sezóně 1951. Ve finále nedal absolutně žádnou šanci Jihoafričanovi Ericu Sturgessovi a porazil ho ve třech setech 6:3, 6:3 a 6:3. Stal se tak prvním držitelem egyptského občanství, který kdy vyhrál grandslamový turnaj.

O rok později, v roce 1952, obhajoval titul a probojoval se opět do finále. Tentokrát se postavil australskému favoritu Franku Sedgmanovi. Po prohraném třetím setu dokázal Drobný vysoce fyzicky náročný zápas na horké antuce dotáhnout do vítězného konce (6:2, 6:0, 3:6, 6:4) a obhájil cenný pařížský Pohár mušketýrů. Ve stejném roce (1952) se podruhé v kariéře probojoval do finále ve Wimbledonu, avšak Frank Sedgman mu tentokrát porážku z Paříže oplatil a zvítězil nad ním ve čtyřech setech.

Triumf na Wimbledonu (1954)

Zlatý hřeb celé jeho sportovní dráhy se odehrál v roce 1954 na trávě v All England Clubu v Londýně. Jaroslavu Drobnému bylo v té době již 32 let, hrál na svém jedenáctém Wimbledonu a mezi sportovními experty se všeobecně předpokládalo, že jeho čas na získání této trofeje již nenávratně pominul.

Turnajovým pavoukem však prošel suverénně a ve finále se utkal s teprve devatenáctiletým australským mladíkem a obrovským talentem Kenem Rosewallem. Utkání se zapsalo do historie jako bitva dvou generací. Drobný se opíral o svůj devastující servis a vynikající taktické čtení hry sítě. Zápas se natáhl do bezmála tříhodinové bitvy, v níž se Drobný prezentoval neústupnou psychickou silou. První set vyhrál neuvěřitelným poměrem 13:11, druhý prohrál 4:6, třetí dominoval 6:2 a ve čtvrtém dramatickém setu zvítězil 9:7. Tímto historickým vítězstvím nad mladým Australanem definitivně vybojoval vytouženou wimbledonskou trofej a obdržel nejvyšší pocty a ovace od nadšeného britského publika.

Aktivní hráčskou kariéru zakončil oficiálně až ve svých 48 letech, načež se usadil ve Velké Británii a dlouhá léta provozoval s rodinou úspěšný obchod se sportovním vybavením. V roce 1983 byl u příležitosti otevření mezinárodních institucí slavnostně uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Zemřel pokojně ve věku 79 let ve čtvrti Tooting na předměstí Londýna.

🎾 Herní styl a sportovní specifikace

Z hlediska biomechaniky byl Jaroslav Drobný výrazně levohrající (levák) s klasickým a velmi silným jednoručním bekhendem. Jeho celkové pojetí hry vycházelo ze spojení hokejové fyzické kondice a obrovské výdrže při běhání podél základní čáry. Nejvíce však těžil ze svého dominantního levorukého servisu, který dokázal kroutit (slice serve) s masivní boční rotací vyhánějící pravoruké soupeře hluboko mimo dvorec.

Díky hokejové obratnosti měl vynikající reflexy na síti a jeho dalším zbraňovým arzenálem byl takzvaný zkrácený míč (kraťas), kterým na dlouhých antukových turnajích naprosto deklasoval a fyzicky likvidoval své soupeře. Specifickým a zcela ikonickým poznávacím znamením Drobného byla skutečnost, že většinu svých utkání i na grandslamových turnajích odehrál s nasazenými zatmavenými dioptrickými brýlemi. Tmavá skla musel používat kvůli starému a vážnému poškození očí, jež si přivodil v mládí po nepříjemném nárazu a sněhové slepotě z ledního hokeje.

📈 Statistiky a výsledky

Finálová utkání na turnajích Grand Slamu (Dvouhra)

Zcela kompletní a faktograficky nezkrácený přehled všech osmi případů, ve kterých se Jaroslav Drobný v průběhu své profesionální dráhy probojoval do závěrečného finálového střetnutí v elitní mužské dvouhře na grandslamových turnajích.

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Finálový soupeř	Výsledek finále
Finalista	1946	French Open	antuka	Marcel Bernard	6:3, 6:2, 1:6, 4:6, 3:6
Finalista	1948	French Open	antuka	Frank Parker	4:6, 5:7, 7:5, 8:6
Finalista	1949	Wimbledon	tráva	Ted Schroeder	6:3, 0:6, 3:6, 6:4, 4:6
Finalista	1950	French Open	antuka	Budge Patty	1:6, 2:6, 6:3, 7:5, 5:7
Vítěz	1951	French Open	antuka	Eric Sturgess	6:3, 6:3, 6:3
Vítěz	1952	French Open	antuka	Frank Sedgman	6:2, 6:0, 3:6, 6:4
Finalista	1952	Wimbledon	tráva	Frank Sedgman	6:4, 2:6, 3:6, 2:6
Vítěz	1954	Wimbledon	tráva	Ken Rosewall	13:11, 4:6, 6:2, 9:7

Finálová utkání na turnajích Grand Slamu (Čtyřhra a smíšená čtyřhra)

Ucelený přehled finálových účastí v deblových a mixových disciplínách na turnajích takzvané velké čtyřky.

Disciplína	Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Spoluhráč(ka)	Fináloví soupeři	Výsledek
Mužská čtyřhra	Vítěz	1948	French Open	antuka	Lennart Bergelin	Harry Hopman / Frank Sedgman	8:6, 6:1, 1:2 (skreč soupeřů)
Smíšená čtyřhra	Vítěz	1948	French Open	antuka	Shirley Fryová	Doris Hartová / Frank Sedgman	6:3, 3:6, 6:3
Mužská čtyřhra	Finalista	1950	Australian Open	tráva	Eric Sturgess	John Bromwich / Adrian Quist	3:6, 7:5, 6:4, 3:6, 6:8
Mužská čtyřhra	Finalista	1951	Wimbledon	tráva	Eric Sturgess	Ken McGregor / Frank Sedgman	6:3, 2:6, 3:6, 6:3, 3:6

Výsledky na grandslamových turnajích (Dvouhra v období 1938–1965)

Následující tabulka podává naprosto vyčerpávající a kompletní chronologický záznam výsledků v hlavní soutěži mužské dvouhry za celých 28 let jeho grandslamového nasazení. Z důvodu historické korektnosti jsou všechny roky po dobu probíhající druhé světové války, kdy se dané turnaje mezinárodně vůbec nekonaly, explicitně označeny jako zrušené, případně je u nich vložen záznam o hráčově nestartování z politických či bezpečnostních důvodů, aby ani jeden kalendářní rok v této éře nezůstal vynechán.

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open
1938	nestartoval	nestartoval	1. kolo	nestartoval
1939	nestartoval	nestartoval	3. kolo	nestartoval
1940	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	nestartoval
1941	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	nestartoval
1942	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	nestartoval
1943	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	nestartoval
1944	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	nestartoval
1945	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	turnaj byl zrušen	nestartoval
1946	nestartoval	finále	4. kolo (osmifinále)	nestartoval
1947	nestartoval	nestartoval	čtvrtfinále	semifinále
1948	nestartoval	finále	2. kolo	semifinále
1949	nestartoval	nestartoval	finále	čtvrtfinále
1950	2. kolo	finále	semifinále	3. kolo
1951	nestartoval	vítěz	3. kolo	nestartoval
1952	nestartoval	vítěz	finále	nestartoval
1953	nestartoval	semifinále	3. kolo	nestartoval
1954	nestartoval	4. kolo (osmifinále)	vítěz	nestartoval
1955	nestartoval	nestartoval	čtvrtfinále	nestartoval
1956	nestartoval	4. kolo (osmifinále)	1. kolo	nestartoval
1957	nestartoval	nestartoval	2. kolo	nestartoval
1958	nestartoval	4. kolo (osmifinále)	4. kolo (osmifinále)	nestartoval
1959	nestartoval	4. kolo (osmifinále)	1. kolo	nestartoval
1960	nestartoval	2. kolo	1. kolo	nestartoval
1961	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval
1962	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval
1963	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval
1964	nestartoval	nestartoval	nestartoval	nestartoval
1965	nestartoval	nestartoval	1. kolo	nestartoval

Hokejové reprezentační úspěchy na mezinárodním fóru

Kompletní výpis finálové a turnajové účasti na šampionátech pod hlavičkou mezinárodní federace ledního hokeje, se zohledněním zisku drahých kovů pro tehdejší poválečnou republiku.

Kalendářní rok	Název a dějiště turnaje	Zastupovaný státní útvar	Konečné umístění a zisk medaile
1947	14. ročník MS a 25. ročník ME (Praha, ČSR)	Československo	1. místo (zlatá medaile, mistr světa)
1948	V. zimní olympijské hry (Svatý Mořic, Švýcarsko)	Československo	2. místo (stříbrná olympijská medaile)

Zdroje