Francis Crick
Obsah boxu
Francis Harry Compton Crick (8. června 1916, Weston Favell – 28. července 2004, La Jolla) byl britský molekulární biolog, fyzik a neurovědec, který je celosvětově známý jako jeden ze spoluobjevitelů struktury molekuly DNA v roce 1953, a to ve spolupráci s Jamesem Watsonem. Za tento přelomový objev obdrželi společně s Mauricem Wilkinsem v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Crick je také autorem tzv. centrálního dogmatu molekulární biologie, které popisuje tok genetické informace v buňce.
👤 Život a kariéra
Francis Crick se narodil v malé vesnici poblíž Northamptonu v Anglii. Již od mládí projevoval velký zájem o vědu. Vystudoval fyziku na University College London, kde v roce 1937 získal bakalářský titul. Jeho doktorské studium přerušila druhá světová válka, během níž pracoval pro britskou admiralitu na vývoji magnetických a akustických námořních min.
Po válce, v roce 1947, se rozhodl změnit obor a začal se věnovat biologii, což sám popsal jako "nutnost narodit se znovu". Přesunul se do Cambridge, kde se v Cavendishově laboratoři připojil k týmu zkoumajícímu strukturu proteinů pomocí rentgenové krystalografie. Zde se v roce 1951 setkal s mladým americkým biologem Jamesem Watsonem, což se ukázalo jako osudové. Spojoval je společný cíl: odhalit strukturu deoxyribonukleové kyseliny (DNA), o níž se věřilo, že je klíčem k pochopení dědičnosti.
Po objevu struktury DNA Crick pokračoval ve vědecké práci v Cambridge až do roku 1976. Následně se přestěhoval do Spojených států, kde přijal pozici v Salk Institute for Biological Studies v La Jolla v Kalifornii. Zde se jeho zájem přesunul od molekulární biologie k neurovědě a studiu lidského vědomí, kterému se věnoval až do konce svého života. Zemřel 28. července 2004 na rakovinu tlustého střeva.
🧬 Objev struktury DNA
Vrchol Crickovy kariéry přišel 25. dubna 1953, kdy časopis Nature publikoval jejich slavný článek, ve kterém s Watsonem navrhli model dvojité šroubovice pro molekulu DNA. Jejich model elegantně vysvětloval, jak může DNA uchovávat obrovské množství genetické informace a jak se může přesně kopírovat při dělení buněk.
K jejich objevu zásadně přispěla práce dalších vědců, zejména Maurice Wilkinse a Rosalind Franklinové z King's College London. Franklinová pořídila klíčové rentgenové difrakční snímky DNA, známé jako Fotografie 51, které jasně naznačovaly helikální (šroubovicovou) strukturu molekuly. Ačkoli role Franklinové byla po mnoho let přehlížena a její data byla Watsonovi a Crickovi ukázána bez jejího plného vědomí, dnes je její přínos plně uznáván jako naprosto zásadní.
Nobelova cena za tento objev byla udělena v roce 1962 Crickovi, Watsonovi a Wilkinsovi. Rosalind Franklinová cenu obdržet nemohla, protože zemřela v roce 1958 a Nobelova cena se neuděluje posmrtně.
🔬 Pro laiky: Co vlastně Crick objevil?
Představte si, že každá buňka ve vašem těle má v sobě obrovskou kuchařku, která obsahuje všechny recepty na to, jak tělo postavit a jak má fungovat – od barvy očí po to, jak trávit jídlo. Tou kuchařkou je molekula zvaná DNA. Vědci dlouho věděli, že tato "kuchařka" existuje, ale nikdo netušil, jak vypadá a jak je možné, že se její text dá tak snadno a přesně zkopírovat pokaždé, když vznikne nová buňka.
Francis Crick a James Watson byli jako detektivové, kteří tento hlavolam vyřešili. Zjistili, že DNA vypadá jako stočené točité schodiště – odborně se tomu říká dvojitá šroubovice. Toto "schodiště" se dá uprostřed snadno "rozepnout" jako zip. Každá polovina pak slouží jako šablona pro vytvoření nové, kompletní kopie. Tímto geniálně jednoduchým mechanismem se zajišťuje, že každá nová buňka dostane naprosto stejnou kuchařku. Tento objev odstartoval revoluci v medicíně a biologii, která nám dnes umožňuje číst genetický kód, chápat dědičné choroby a vyvíjet nové způsoby léčby.
🧠 Pozdější výzkum a odkaz
Po svém stěžejním objevu se Crick dále věnoval rozluštění genetického kódu – pravidel, podle kterých je informace v DNA "překládána" do proteinů, které vykonávají většinu funkcí v těle. V roce 1958 formuloval tzv. centrální dogma molekulární biologie. Toto dogma popisuje základní tok informací v buňce: z DNA se informace přepisuje do RNA (transkripce) a z RNA se překládá do podoby proteinů (translace). Zjednodušeně řečeno, informace teče jedním směrem a z hotového proteinu se už nemůže vrátit zpět do DNA.
V pozdější fázi své kariéry v Salkově institutu se Crick zaměřil na jednu z největších záhad vědy: podstatu lidského vědomí. Společně s Christofem Kochem se snažil najít neurobiologické koreláty vědomí, tedy konkrétní procesy v mozku, které vědomé prožívání vytvářejí. O tomto tématu napsal i popularizační knihu Věda hledá duši (The Astonishing Hypothesis).
Odkaz Francise Cricka je nesmírný. Jeho práce položila základy moderní molekulární biologie a genetiky. Na jeho počest byl v Londýně založen Francis Crick Institute, jedno z největších biomedicínských výzkumných center v Evropě.