Voltaire

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Spisovatel Voltaire, vlastním jménem François-Marie Arouet (21. listopadu 1694 – 30. května 1778), byl francouzský spisovatel, filozof, dramatik a historik, který je považován za nejvšestrannější a nejvlivnější postavu francouzského osvícenství. Proslul svým břitkým vtipem, sžíravou satirou, neúnavným bojem proti náboženskému fanatismu, intoleranci a nespravedlnosti, a také svou obhajobou svobody slova, náboženské tolerance a oddělení církve od státu. Jeho dílo, zahrnující téměř všechny literární formy, zásadně ovlivnilo evropské myšlení a je považováno za jeden z ideových zdrojů americké a francouzské revoluce.

⏳ Život a doba

François-Marie Arouet se narodil v Paříži v rodině notáře. Vzdělání získal na prestižní jezuitské koleji Ludvíka Velikého. Již od mládí projevoval literární talent a rebelskou povahu. Pro své satirické verše urážející regenta Filipa II. Orleánského byl v roce 1717 uvězněn v Bastile. Právě zde přijal svůj slavný pseudonym Voltaire.

Klíčovým momentem jeho života byl téměř tříletý exil v Anglii (1726–1729), kam byl nucen odejít po sporu se šlechticem de Rohanem. Zde se seznámil s myšlenkami Johna Locka a Isaaca Newtona, s anglickou ústavní monarchií a náboženskou tolerancí. Své obdivné postřehy shrnul v díle Filozofické listy (1734), které bylo ve Francii okamžitě odsouzeno a spáleno, což donutilo Voltaira k dalšímu útěku z Paříže.

Útočiště našel na zámku v Cirey u své intelektuální partnerky a milenky, markýzy Émilie du Châtelet, která byla sama významnou matematičkou a fyzičkou. V letech 1750–1753 pobýval na pozvání pruského krále Fridricha II. Velikého v Postupimi, jejich vztah se však postupně zhoršil kvůli neshodám a Voltairově jízlivosti.

Po odchodu z Pruska se usadil ve Ferney (dnes Ferney-Voltaire) na francouzsko-švýcarských hranicích, kde strávil posledních dvacet let svého života. Zde se stal "patriarchou Ferney", hostil intelektuální elitu Evropy a vedl rozsáhlou korespondenci s panovníky jako Kateřina Veliká. Z Ferney také vedl své slavné kampaně za oběti justičních omylů, jako byl případ Jeana Calase. Do Paříže se triumfálně vrátil až krátce před svou smrtí v roce 1778. Kvůli odporu církve mu byl odepřen křesťanský pohřeb, ale během Francouzské revoluce byly jeho ostatky v roce 1791 slavnostně přeneseny do pařížského Panthéonu.

💡 Filozofie a hlavní myšlenky

Voltairova filozofie nebyla systematická, ale spíše souborem kritických postojů a ideálů zaměřených na reformu společnosti. Jeho myšlení stálo na pilířích rozumu, empirismu a hluboké nedůvěry k tradicím a autoritám, zejména k římskokatolické církvi.

Deismus: Voltaire nebyl ateistou, ale deistou. Věřil v existenci Boha jako stvořitele vesmíru ("velkého hodináře"), který však dále nezasahuje do jeho chodu. Organizované náboženství, s jeho dogmaty, zázraky a kněžskou hierarchií, považoval za zdroj pověr, nesnášenlivosti a násilí. Jeho slavné heslo znělo: „Écrasez l'infâme!“ („Rozdrťte tu nestoudnou!“), čímž mínil právě netolerantní církevní moc.
Tolerance a svoboda slova: Jádrem jeho myšlení byla obhajoba tolerance. Proslulý citát, který je mu často připisován (ačkoliv jde o shrnutí jeho postoje od jeho životopiskyně Evelyn Beatrice Hallové), zní: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ Bojoval za svobodu tisku a projevu jako základní předpoklad pokroku.
Kritika optimismu: Ve svém nejslavnějším díle Candide satiricky napadl filozofický optimismus Gottfrieda Wilhelma Leibnize, který tvrdil, že žijeme v "nejlepším z možných světů". Prostřednictvím absurdních katastrof, které postihují hlavního hrdinu, Voltaire ukazuje, že zlo a utrpení jsou reálnou součástí světa a je třeba proti nim aktivně bojovat, nikoli je pasivně přijímat.
Osvícenský absolutismus: Voltaire nevěřil v demokracii a na prostý lid se díval s despektem. Společenské reformy očekával od osvícených panovníků, kteří by vládli na základě rozumu a rad filozofů, jako byli Fridrich II. Veliký nebo Kateřina Veliká.

📚 Dílo

Voltaire byl neuvěřitelně plodný autor, jeho sebrané spisy čítají desítky svazků. Psal dramata, poezii, filozofické povídky, historické práce i eseje.

Filozofické povídky:
- Candide aneb Optimismus (1759): Jeho mistrovské dílo, které je brilantní satirou na filozofický optimismus, válku, náboženský fanatismus a lidskou hloupost.
- Zadig aneb Osud (1747): Příběh moudrého Babyloňana, který zkoumá povahu osudu a spravedlnosti.
- Prosťáček (1767): Satira na francouzskou společnost viděnou naivníma očima "divocha" z kmene Huronů.

Filozofické a historické spisy:
- Filozofické listy (Lettres philosophiques) (1734): Známé také jako Listy o Angličanech, dílo, které představilo francouzské veřejnosti anglickou politickou a myšlenkovou svobodu.
- Filozofický slovník (Dictionnaire philosophique) (1764): Soubor esejů a článků na různá témata (od ateismu po tyranii), kde útočí na zavedené předsudky.
- Století Ludvíka XIV. (1751): Považováno za průkopnické dílo moderního dějepisectví, kde se Voltaire nesoustředí jen na politické události, ale na celkovou kulturu a ducha doby.
- Pojednání o mravech a duchu národů (1756): Rozsáhlé dílo světových dějin, ve kterém zavedl pojem "filozofie dějin".

Dramata a poezie:
- Oidipus (1718): Jeho první úspěšná tragédie.
- Henriada (1723): Epos o Jindřichu IV. a náboženských válkách.
- Panna Orleánská (1755): Kontroverzní satirický epos o Janě z Arku.

🌍 Vliv a odkaz

Voltairův vliv na jeho dobu i na následující generace byl nesmírný. Jeho spisy se četly po celé Evropě a Americe, inspirovaly státníky, reformátory i revolucionáře. Otcové zakladatelé Spojených států, jako Thomas Jefferson a Benjamin Franklin, byli hluboce ovlivněni jeho myšlenkami o svobodě. Ve Francii jeho kritika absolutismu a církve připravila půdu pro Francouzskou revoluci v roce 1789.

Jeho jméno se stalo synonymem pro kritické myšlení, obranu lidských práv a boj proti nespravedlnosti. Pojem "voltairiánství" označuje skeptický, ironický a svobodomyslný postoj ke světu. Ačkoliv některé jeho názory, například na obyčejné lidi, jsou dnes považovány za elitářské, jeho odkaz jako neohroženého obránce rozumu a tolerance přetrvává.

📖 Pro laiky: Co je Voltaire?

Představte si, že ve vaší škole je super chytrý a neuvěřitelně vtipný kluk, který se nebojí říct řediteli, že pravidla jsou hloupá, nebo upozornit na to, že učitel vykládá nesmysly. Všichni ho za to obdivují, ale vedení školy ho nemá rádo a neustále ho posílá za trest do kouta. Tak přesně takový byl Voltaire v 18. století ve Francii.

Bojovník slovem: Jeho zbraní nebyly pěsti, ale pero. Psal vtipné a jízlivé knížky a divadelní hry, ve kterých si dělal legraci z králů, kteří si mysleli, že mohou všechno, a z kněží, kteří lidem kázali jedno, ale sami dělali druhé.
Superhrdina tolerance: Jeho hlavní superschopností byla myšlenka, že každý má právo na svůj názor, i když je úplně jiný než ten náš. Bojoval za to, aby lidé nebyli trestáni za to, čemu věří nebo co si myslí.
„Proč se dějí špatné věci?“: Napsal slavnou knihu Candide, která je jako bláznivá dobrodružná cesta. Hlavní hrdina v ní zažívá jedno neštěstí za druhým (zemětřesení, války, přepadení) a postupně zjišťuje, že svět není vždycky jen sluníčkový. Voltaire tím chtěl říct, že se nemáme jen modlit a doufat, že všechno dobře dopadne, ale musíme sami pracovat na tom, aby byl svět lepším místem – "obdělávat svou zahrádku".

Stručně řečeno, Voltaire byl jako rocková hvězda své doby, která svými "texty" (knihami) bojovala proti hlouposti a nespravedlnosti a učila lidi používat vlastní hlavu.

Zdroje