New Orleans Brass
| New Orleans Brass | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Založení | 1997 |
| Zánik | 2002 |
| Město | New Orleans, Louisiana, USA |
| Barvy | Zlatá, purpurová a námořnická modř |
| Soutěže a aréna | |
| Liga | East Coast Hockey League (ECHL) |
| Aréna | Municipal Auditorium (1997–1999) New Orleans Arena (1999–2002) |
| Management a personál | |
| Majitel | Ray Wooldridge |
| Gen. manažer | Dan Belisle |
| Hlavní trenér | Ted Sator |
| Úspěchy a vazby | |
| Úspěchy | Vítěz základní části ECHL 🏆 |
New Orleans Brass byl profesionální americký hokejový tým, který sídlil v New Orleans ve státě Louisiana. Klub působil v lize East Coast Hockey League (ECHL) v letech 1997 až 2002. Během své pětileté existence se Brass stali jedním z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších hokejových projektů na jihu Spojených států, čímž přispěli k masivní expanzi ledního hokeje do netradičních trhů v pozdních 90. letech. Tým nesl název inspirovaný bohatou jazzovou tradicí města, konkrétně dechovými sekcemi (brass), a jeho barvy odpovídaly tradičním barvám festivalu Mardi Gras.
Brass byli známí svou agresivní hrou a schopností přitáhnout do haly různorodé publikum, které hokej do té doby prakticky neznalo. Klub sloužil jako důležitá farma pro týmy NHL, zejména pro Edmonton Oilers, Nashville Predators a San Jose Sharks. Navzdory velké sportovní popularitě a stabilním výsledkům však existence týmu skončila předčasně kvůli politickým a logistickým sporům o využití domácí arény po příchodu basketbalového týmu New Orleans Hornets z NBA.
V dresu New Orleans Brass se vystřídala řada hráčů, kteří později udělali kariéru v NHL, včetně brankářů Ariho Ahonena nebo Mikea Minarda. Tým byl symbolem hokejové horečky v Louisianě a dodnes je vzpomínán jako jeden z nejlepších celků historie ECHL, který dokázal propojit drsný sport na ledě s unikátní kulturní atmosférou „The Big Easy“.
Historie a vznik týmu (1997–1998)
Vznik hokejového týmu v New Orleans byl součástí širšího plánu ligy ECHL expandovat do velkých měst na jihu USA, kde se očekával vysoký komerční potenciál. Zakladatelem a hlavním majitelem byl podnikatel Ray Wooldridge, který viděl v New Orleans nevyužitý sportovní trh. Tým byl oficiálně představen v roce 1997 a od počátku vsadil na silnou lokální identitu. Název „Brass“ zvítězil v hlasování fanoušků a logo zobrazující hokejku v kombinaci s trumpetou se stalo okamžitým hitem.
Svoji první sezónu 1997/1998 odehráli Brass v historické hale Municipal Auditorium. Pod vedením zkušeného trenéra Teda Satora, který dříve trénoval v NHL týmy New York Rangers a Buffalo Sabres, se z New Orleans Brass stal okamžitě konkurenceschopný celek. V premiérovém ročníku nasbírali 36 vítězství a postoupili do play-off, kde vyřadili Jacksonville Lizard Kings, než podlehli týmu Louisiana IceGators. Právě rivalita s IceGators z nedalekého Lafayette se stala legendární a zápasy těchto dvou týmů pravidelně vyprodávaly haly.
Hokej v New Orleans v této době těžil z novosti sportu. Fanoušci, kteří dříve sledovali primárně americký fotbal (New Orleans Saints) nebo univerzitní sporty, byli fascinováni rychlostí a fyzickým kontaktem ledního hokeje. Klub organizoval tematické večery a propojoval zápasy s vystoupeními jazzových kapel, čímž vytvořil v ECHL neopakovatelnou atmosféru.
Zlatá éra v New Orleans Arena (1999–2001)
V roce 1999 se tým přestěhoval do nově postavené a moderní New Orleans Arena (dnes Smoothie King Center), která stála hned vedle slavného stadionu Louisiana Superdome. Přechod do haly s kapacitou přes 17 000 diváků znamenal pro Brass skok mezi velkokluby nižších soutěží. V sezóně 1998/1999 dosáhli Brass svého historického maxima v základní části, když získali 94 bodů a vyhráli svou divizi.
Tým se v této době mohl opřít o vynikající brankáře a produktivní útočníky. Hvězdou týmu byl útočník Jeff Lazaro, bývalý americký olympionik, který se stal miláčkem publika. Brass v play-off roku 1999 dokráčeli až do finále konference, kde však po tuhém boji podlehli týmu Mississippi Sea Wolves. Tato sezóna je považována za vrchol hokejové horečky v New Orleans, kdy průměrná návštěvnost přesahovala 8 000 diváků na zápas.
Během sezón 1999/2000 a 2000/2001 si Brass udržovali status špičkového týmu ECHL. Klub úzce spolupracoval s Nashville Predators, kteří do New Orleans posílali své nadějné talenty k rozehrání. Přestože tým v těchto letech nedosáhl na celkový titul v Kelly Cupu, pravidelně patřil k nejlepším v defenzivě. Trenér Ted Sator vštípil týmu disciplínu a systém, který byl v ECHL v té době unikátní a připomínal herní projev týmů z NHL.
Konflikt s NBA a zánik klubu (2002)
Konec New Orleans Brass nebyl způsoben nezájmem fanoušků nebo sportovním neúspěchem, ale politicko-obchodním sporem. V roce 2002 se majitel týmu NBA Charlotte Hornets, George Shinn, rozhodl přestěhovat svůj klub do New Orleans. Město a vedení haly New Orleans Arena dychtilo po basketbalu nejvyšší úrovně a Brass se náhle ocitli v pozici nechtěného nájemníka.
Smlouva o pronájmu arény pro hokej byla formulována tak, že v případě příchodu týmu NBA musí hokejový klub zaplatit vysoké náklady na přestavbu ledové plochy pro každý zápas a přizpůsobit svůj rozpis basketbalovému kalendáři. Státní úřad Louisiana Stadium and Exposition District (LSED) navíc požadoval, aby Brass uhradili miliony dolarů za instalaci nové palubovky a další úpravy, které vyžadovala NBA. Majitel Brass Ray Wooldridge se pokusil o dohodu, která by týmu umožnila návrat do starého Municipal Auditorium, ale hala již nebyla v technickém stavu umožňujícím provoz ledové plochy pro profesionální hokej.
Bez finančně udržitelné domácí arény se Brass ocitli v pasti. V létě 2002 se vedení klubu rozhodlo pozastavit činnost. Přestože se spekulovalo o prodeji týmu do jiného města nebo o roční pauze, licence týmu byla nakonec vrácena lize ECHL a klub zanikl. Fanoušci v New Orleans uspořádali několik protestů, ale příchod NBA byl prioritou města, která hokej definitivně vytlačila na vedlejší kolej.
Historické výsledky a statistiky
Sezóna po sezóně
| Sezóna | Liga | Z | V | P | Pvp | Body | Umístění | Play-off |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1997/98 | ECHL | 70 | 36 | 24 | 10 | 82 | 4. v Jihozápadní divizi | Prohra ve 2. kole (Louisiana) |
| 1998/99 | ECHL | 70 | 45 | 21 | 4 | 94 | 1. v Jihozápadní divizi | Prohra ve finále konference (Mississippi) |
| 1999/00 | ECHL | 70 | 36 | 27 | 7 | 79 | 3. v Jihozápadní divizi | Prohra ve 2. kole (Louisiana) |
| 2000/01 | ECHL | 72 | 35 | 22 | 15 | 85 | 3. v Jihozápadní divizi | Prohra ve 2. kole (South Carolina) |
| 2001/02 | ECHL | 72 | 36 | 32 | 4 | 76 | 6. v Jihozápadní divizi | Prohra v 1. kole (Louisiana) |
| Celkem | ECHL | 354 | 188 | 126 | 40 | 416 | 1x titul divize | 5x účast v play-off |
Kluboví lídři (historické pořadí)
- Nejvíce bodů: Jeff Lazaro – 191 bodů
- Nejvíce gólů: Jeff Lazaro – 78 gólů
- Nejvíce asistencí: Jeff Lazaro – 113 asistencí
- Nejvíce trestných minut: Dan Tremblay – 584 TM
- Nejvíce zápasů: Dan Tremblay – 238 zápasů
- Nejvíce vítězství brankáře: Mike Minard – 43 vítězství
Významní hráči a osobnosti
Týmem New Orleans Brass prošlo několik hráčů, kteří zanechali stopu v elitních světových ligách. Klub měl vynikající čich na talentované brankáře, což byla vizitka trenéra Satora, který kladl důraz na defenzivní stabilitu.
- Mike Minard: Kanadský brankář, který byl klíčovým pilířem týmu v jeho nejúspěšnějších letech. Později se prosadil do Edmonton Oilers v NHL a stal se hvězdou v britské lize.
- Ari Ahonen: Finský brankář, který byl v New Orleans na začátku své cesty do zámoří. Později se stal jedním z nejlepších gólmanů v KHL a finské lize.
- Jeff Lazaro: Útočník se zkušenostmi z NHL (Ottawa Senators), který v New Orleans strávil tři sezóny a stal se historicky nejproduktivnějším hráčem klubu.
- Ted Sator: Hlavní trenér po celou dobu existence klubu. Jeho jméno dodalo týmu okamžitou kredibilitu. Po zániku Brass pokračoval v úspěšné trenérské kariéře v Evropě, včetně rakouské reprezentace.
- Jesse Belanger: Zkušený útočník a vítěz Stanley Cupu, který v New Orleans odehrál část sezóny a svou přítomností zvýšil prestiž klubu.
Kulturní dopad a odkaz
New Orleans Brass nebyl jen sportovním týmem, byl kulturním experimentem. Majitelé se snažili přilákat afroamerické publikum, což bylo v hokeji konce 90. let revoluční. Klub spoluponzoroval jazzové festivaly a hráči se aktivně zapojovali do charitativních akcí v chudších částech města. Tato strategie fungovala a zápasy Brass byly známé svou diverzitou v hledišti, což je dodnes v NHL i nižších ligách vnímáno jako ideální model expanze sportu.
I po zániku týmu zůstal v New Orleans zájem o hokej, který však musel ustoupit dominanci New Orleans Saints a New Orleans Pelicans (nástupce Hornets). V roce 2005 město zasáhl Hurikán Katrina, který poškodil obě arény, v nichž Brass hráli. Municipal Auditorium zůstalo po hurikánu dlouhodobě uzavřeno, což definitivně pohřbilo naděje na případný návrat hokeje do tohoto historického prostoru. Fanoušci New Orleans Brass se dodnes setkávají na sociálních sítích a upomínkové předměty s logem Brass patří mezi sběratelské rarity. Tým ukázal, že i v subtropech Louisiany může hokej zapustit kořeny, pokud je podáván s respektem k místní kultuře.
Sekce pro laiky
Lední hokej v New Orleans může znít jako exotika. Zde jsou vysvětlení pojmů, které vám pomohou lépe pochopit fungování tohoto týmu:
- ECHL: Třetí nejvyšší hokejová liga v Severní Americe (po NHL a AHL). Působí v ní týmy z menších i větších měst a slouží k výchově hráčů. V 90. letech zažila tato liga obrovský rozmach na jihu USA.
- Farma: Nižší hokejový klub, který je smluvně vázán s týmem NHL. Brass byli farmou pro Edmonton nebo Nashville, což znamenalo, že tito giganti posílali své mladé hráče do New Orleans, aby se zde vyhráli.
- Play-off: Vyřazovací část sezóny. Do play-off postoupí jen nejlepší týmy ze základní části a hrají proti sobě o titul. Brass postoupili do play-off v každé své sezóně.
- Mardi Gras: Slavný karneval v New Orleans. Tým používal barvy tohoto festivalu (purpurovou, zlatou a zelenou/modrou), aby se s ním obyvatelé města lépe ztotožnili.
- Kelly Cup: Trofej pro vítěze ligy ECHL. New Orleans Brass o ni usilovali pět let, nejdále se dostali do finále konference v roce 1999.
- The Big Easy: Populární přezdívka města New Orleans, která odkazuje na pohodový a uvolněný životní styl jeho obyvatel.