Mali

Malijská republika
Originální název	République du Mali
Motto	Un peuple, un but, une foi; (Jeden lid, jeden cíl, jedna víra)
Hymna	Pour l'Afrique et pour toi, Mali
Rozloha	1 240 192
Státní zřízení	Přechodná vojenská vláda (junta)
Předseda vlády	Přechodný předseda vlády
Hlava státu	Přechodný prezident
Hlavní město	Bamako
Největší město	Bamako
Měna	Západoafrický CFA frank (XOF)
Telefonní předvolba	+223
Vznik	Nezávislost na Francii

Rozbalit box

Obsah boxu

Mali, oficiálně Malijská republika, je vnitrozemský stát v Západní Africe. S rozlohou přes 1,24 milionu kilometrů čtverečních je osmou největší zemí v Africe. Na severu jeho území zasahuje hluboko do Sahary, zatímco jižní část země, kde žije většina obyvatel, leží v oblasti Sahelu a súdánsko-sahelské pastvinaté krajiny. Státem protékají dvě významné řeky, Niger a Senegal.

Historie Mali je spjata s velkými západoafrickými říšemi, které kontrolovaly transsaharský obchod se zlatem, solí a otroky. Mezi nejvýznamnější patřila Ghanská říše, Maliiská říše a Songhajská říše. Město Timbuktu bylo ve své době proslulým centrem vzdělanosti a islámské kultury. Na konci 19. století se Mali dostalo pod francouzskou koloniální nadvládu a stalo se součástí Francouzského Súdánu. Nezávislost získalo v roce 1960.

V současnosti (2025) se země potýká s hlubokou politickou a bezpečnostní krizí. Po vojenských převratech v letech 2020 a 2021 je u moci vojenská junta v čele s plukovníkem Assimim Goïtou. Vláda čelí povstání islamistických skupin napojených na Al-Káidu a Islámský stát, etnickým konfliktům a humanitární krizi. Země se diplomaticky odklonila od západních partnerů, zejména Francie, a navázala úzkou spolupráci s Ruskem.

🗓️ Současná politická situace

Politická scéna v Mali je od roku 2020 charakterizována vojenskou vládou a výrazným geopolitickým obratem. V srpnu 2020 armáda svrhla prezidenta Ibrahima Boubacara Keïtu a v květnu 2021 provedla druhý převrat, kterým plně převzala moc pod vedením plukovníka Assimiho Goïty, jenž se prohlásil přechodným prezidentem. Junta opakovaně odložila slibované volby a návrat k civilní vládě, což vedlo k sankcím ze strany Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS).

V roce 2023 došlo k zásadní změně ústavy, která posílila pravomoci prezidenta a jako oficiální jazyky stanovila 13 národních jazyků namísto francouzštiny, která byla degradována na pracovní jazyk. Tento krok symbolizoval snahu o dekolonizaci a posílení národní suverenity.

Zahraniční politika Mali prošla radikální transformací. Vojenská vláda ukončila vojenskou spolupráci s Francií a donutila ke stažení francouzské jednotky operace Barkhane i mírovou misi OSN MINUSMA, která v zemi působila deset let. Uprázdněný prostor rychle zaplnilo Rusko, které do země vyslalo vojenské poradce a žoldnéře z tzv. Africa Corps (nástupce Wagnerovy skupiny) na pomoc v boji proti džihádistům. Spolu s vojenskými vládami v Burkině Faso a Nigeru vytvořilo Mali v roce 2023 vojensko-politický pakt nazvaný Aliance států Sahelu (AES), který má sloužit ke vzájemné obraně a prohloubení spolupráce.

⏳ Historie

Území dnešního Mali bylo kolébkou několika mocných předkoloniálních říší. První z nich byla Ghanská říše, která dominovala regionu od 8. do 11. století a bohatla především z kontroly obchodu se zlatem a solí. Po jejím úpadku se v regionu zformovala Maliiská říše, která dosáhla svého vrcholu ve 14. století za vlády císaře Mansy Músy. Jeho legendární pouť do Mekky s obrovským nákladem zlata proslavila říši po celém tehdejším světě. Centry vzdělanosti a obchodu se stala města jako Timbuktu a Djenné.

Od 15. století začala moc Maliiské říše upadat na úkor Songhajské říše s hlavním městem Gao. Ta ovládala transsaharský obchod až do roku 1591, kdy byla poražena invazí z Maroka. Následovalo období politické fragmentace a úpadku.

Na konci 19. století bylo území postupně dobyto Francií a začleněno do kolonie Francouzský Súdán. Nezávislost získalo Mali 22. září 1960 pod vedením prvního prezidenta Modiba Keïty, který zavedl socialistický model vlády. V roce 1968 byl svržen vojenským převratem, po němž následovala dlouhá diktatura generála Moussy Traorého. Demokratizace začala až v roce 1991 po masových protestech. Od roku 2012 země čelí povstání na severu, které přerostlo v komplexní bezpečnostní krizi s účastí separatistů, džihádistických skupin a etnických milicí.

🌍 Geografie a podnebí

Mali je rozlehlá vnitrozemská země, jejíž severní polovina je pokryta saharskou pouští. Centrální část tvoří suchá stepní oblast známá jako Sahel, která postupně na jihu přechází do úrodnější súdánsko-sahelské savany. Krajina je převážně rovinatá, s několika náhorními plošinami na severovýchodě a jihozápadě, jako je masiv Adrar des Ifoghas nebo pohoří Mandingue.

Životodárnými tepnami země jsou řeky Niger a Senegal. Řeka Niger vytváří na území Mali rozsáhlou vnitrozemskou deltu, která je klíčovou oblastí pro rybolov, zemědělství a pastevectví. Podnebí je horké a suché, s výrazným střídáním období dešťů (zhruba od června do října) a období sucha. Srážky jsou velmi nerovnoměrně rozloženy, od téměř nulových na severu po více než 1000 mm na nejjižnějším cípu země. Mali je silně zasaženo procesem dezertifikace a dopady klimatických změn.

Sousedními státy jsou na severu, na východě, a na jihu, na jihozápadě a s na západě.

📈 Ekonomika

Ekonomika Mali patří mezi nejméně rozvinuté na světě a je silně závislá na zemědělství a těžbě nerostných surovin. Přibližně 80 % pracovní síly je zaměstnáno v zemědělství, které však vytváří jen asi 40 % HDP. Hlavními pěstovanými plodinami jsou bavlna (Mali je jedním z největších producentů v Africe), rýže, proso, čirok a kukuřice. Produkce je však silně závislá na počasí a ohrožována suchem a dezertifikací.

Klíčovým sektorem pro export je těžba. Mali je třetím největším producentem zlata v Africe a zlato tvoří drtivou většinu exportních příjmů země. V zemi se nacházejí také ložiska uranu, bauxitu, fosfátů a dalších nerostů, jejichž těžba je však zatím omezená.

Ekonomický rozvoj brzdí chronická politická nestabilita, špatná infrastruktura, vysoká míra korupce a závislost na mezinárodní pomoci. Sankce uvalené organizací ECOWAS po vojenských převratech a zhoršující se bezpečnostní situace měly negativní dopad na hospodářský růst. Měnou je Západoafrický CFA frank, který je pevně navázán na euro. Spolu s Burkinou Faso a Nigerem zvažuje Mali opuštění této měny a vytvoření vlastní v rámci Aliance států Sahelu.

🧑‍🤝‍🧑 Obyvatelstvo a demografie

Populace Mali je mladá a rychle rostoucí, v roce 2025 se odhaduje na téměř 25 milionů obyvatel. Společnost je etnicky velmi rozmanitá. Největší etnickou skupinou jsou Bambarové, kteří žijí převážně na jihu a v okolí hlavního města Bamaka. Dalšími významnými etniky jsou Fulbové, Soninkové, Malinkové, Dogoni a na severu kočovní Tuaregové a Maurové.

Přes 90 % obyvatel se hlásí k islámu, převážně sunnitského směru s výraznými súfijskými vlivy. Křesťané a stoupenci tradičních animistických náboženství tvoří jen malé menšiny.

V roce 2023 bylo jako oficiálních jazyků země uznáno 13 národních jazyků, mezi nimiž má dominantní postavení bambarština, která slouží jako lingua franca pro zhruba 80 % populace. Francouzština, jazyk bývalé koloniální mocnosti, ztratila status úředního jazyka, ale nadále se používá jako pracovní jazyk ve státní správě a vzdělávání. Gramotnost je nízká, zejména mezi ženami.

🛡️ Bezpečnostní situace a ozbrojené konflikty

Mali je od roku 2012 epicentrem bezpečnostní krize v regionu Sahel. Konflikt začal povstáním tuarežských separatistů na severu, kterého rychle využily džihádistické skupiny napojené na Al-Káidu, aby obsadily rozsáhlá území. Francouzská vojenská intervence v roce 2013 (Operace Serval) sice vytlačila islamisty z velkých měst, ale nepodařilo se je zcela porazit.

V současnosti (2025) operují v zemi dvě hlavní džihádistické koalice: Skupina na podporu islámu a muslimů (JNIM), loajální Al-Káidě, a Islámský stát ve Velké Sahaře (IS-GS). Tyto skupiny bojují proti malijské armádě (FAMa), ale i proti sobě navzájem. Násilí se z pouštního severu rozšířilo i do hustěji osídleného středního Mali, kde se mísí s etnickými konflikty, zejména mezi pastevci a zemědělci.

Po odchodu francouzských a mezinárodních sil se malijská armáda v boji proti povstalcům opírá o podporu ruských jednotek Africa Corps. Armáda sice dosáhla několika taktických úspěchů, jako bylo dobytí města Kidal v roce 2023, ale obě strany jsou obviňovány z vážného porušování lidských práv a útoků na civilisty. Konflikt způsobil vysídlení stovek tisíc lidí a hlubokou humanitární krizi.

🏛️ Kultura a dědictví

Mali má mimořádně bohaté kulturní dědictví, které je známé po celém světě. Země je považována za jednu z kolébek africké hudby. Malijští umělci jako Salif Keita, Ali Farka Touré, Oumou Sangaré nebo virtuóz na koru Toumani Diabaté dosáhli mezinárodního věhlasu. Hudební tradice je úzce spjata s kastou griotů, kteří jsou tradičními vypravěči, historiky a hudebníky.

Architektonickým skvostem je súdánsko-sahelská hliněná architektura, jejímž nejznámějším příkladem je Velká mešita v Djenné, největší hliněná stavba na světě, zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Dalším významným dědictvím jsou starobylé rukopisy v Timbuktu, které obsahují tisíce textů z oblasti astronomie, matematiky, práva a filozofie z dob, kdy bylo město intelektuálním centrem islámského světa.

Kulturní dědictví je však vážně ohroženo probíhajícím konfliktem. Islamistické skupiny zničily několik historických památek v Timbuktu a bezpečnostní situace znemožňuje rozvoj turismu, který byl dříve významným zdrojem příjmů.

⚛️ Pro laiky

Představte si Mali jako obrovskou zemi, která je skoro tak velká jako Německo, Francie a Španělsko dohromady, ale žije v ní jen čtvrtina obyvatel Česka. Sever země je obrovská a prázdná písečná poušť, zatímco na jihu, kde protéká velká řeka Niger, žije většina lidí a pěstují se zde plodiny.

V dávné minulosti bylo Mali jako středověká supervelmoc. Jeho králové byli neuvěřitelně bohatí díky obchodu se zlatem a solí. Město Timbuktu bylo něco jako tehdejší Harvard nebo Oxford, kam se sjížděli učenci z celého světa.

Dnes je situace bohužel velmi složitá. Vláda v hlavním městě Bamaku nemá kontrolu nad celou zemí. Na severu a ve středu země bojují různé ozbrojené skupiny – některé chtějí vlastní stát, jiné jsou náboženští extrémisté. Je to podobné, jako kdyby vláda v Praze neměla kontrolu nad Moravou a Slezskem, kde by bojovaly různé armády. Kvůli tomu muselo ze země odejít mnoho zahraničních vojáků (z Francie a OSN), kteří se snažili udržet mír, a místo nich přišli vojáci z Ruska, aby pomohli místní armádě. Pro běžné lidi to znamená neustálý strach a nejistotu.

Zdroje