Zrakový nerv

Rozbalit box

Obsah boxu

Zrakový nerv (latinsky nervus opticus) je druhý hlavový nerv (označovaný římskou číslicí II.). Jedná se o párový nerv, který přenáší vizuální informace ze sítnice oka do mozku. Z vývojového i anatomického hlediska není zrakový nerv pravým periferním nervem, ale výběžkem centrální nervové soustavy (konkrétně diencephala). To znamená, že je obalen mozkovými plenami a jeho nervová vlákna (axony) jsou myelinizována oligodendrocyty, nikoliv Schwannovými buňkami jako u ostatních periferních nervů.

Zrakový nerv člověka je tvořen přibližně 1,2 miliony nervových vláken a je klíčovou součástí zrakové dráhy. Jeho poškození může vést k částečné nebo úplné ztrátě zraku.

🧬 Anatomie a průběh

Zrakový nerv lze topograficky rozdělit na čtyři hlavní úseky:

👁️ Intraokulární část (vnitrooční)

Tato nejkratší část (cca 1 mm) začíná spojením axonů gangliových buněk sítnice. Místo, kde se tato vlákna sbíhají a opouštějí oční bulvu, se nazývá optický disk neboli papila zrakového nervu (discus nervi optici). Protože v tomto místě chybí fotoreceptorové buňky (tyčinky a čípky), vytváří v zorném poli každého oka fyziologickou slepou skvrnu. Papila je také místem, kudy do oka vstupuje centrální retinální tepna (arteria centralis retinae) a vystupuje centrální retinální žíla (vena centralis retinae). Vlákna zde procházejí skrze pevnou strukturu zvanou lamina cribrosa sclerae, což je dírkovaná ploténka v bělimě, která zpevňuje místo výstupu nervu.

orbitalní část (v očnici)

Po opuštění oční bulvy probíhá nerv v délce asi 25–30 mm prostorem očnice (orbity). Tato část je delší než vzdálenost mezi okem a místem vstupu do lebky, což nervu umožňuje esovitý průběh. Tato "rezerva" v délce chrání nerv před poškozením při pohybech oka. V očnici je nerv obalen třemi mozkovými plenami:

Tvrdá plena (dura mater)
Pavoučnice (arachnoidea)
Omozečnice (pia mater)

Mezi pavoučnicí a omozečnicí se nachází subarachnoidální prostor vyplněný mozkomíšním mokem, který je v přímém spojení s intrakraniálním subarachnoidálním prostorem. Zvýšený nitrolební tlak se tak může projevit na zrakovém nervu.

🧠 Intrakanalikulární a intrakraniální část

Z očnice vstupuje zrakový nerv do kostěného kanálku zvaného canalis opticus v klínové kosti. Tento úsek je dlouhý asi 4–10 mm. Po průchodu kanálkem se nerv dostává do střední jámy lební (fossa cranii media), kde následuje jeho nejkratší, intrakraniální úsek (cca 10 mm).

Oba zrakové nervy (levý a pravý) se následně spojují v útvaru zvaném chiasma opticum (zrakové zkřížení), které leží nad tureckým sedlem a v blízkosti hypofýzy.

🔬 Histologická stavba

Jak již bylo zmíněno, zrakový nerv je součástí CNS. Jeho základními stavebními jednotkami jsou axony gangliových buněk sítnice. Tyto axony jsou obaleny myelinovou pochvou, kterou tvoří oligodendrocyty. Tato skutečnost má zásadní klinický význam:

**Regenerace:** Na rozdíl od periferních nervů (myelinizovaných Schwannovými buňkami) má zrakový nerv velmi omezenou schopnost regenerace po poškození.
**Onemocnění:** Je náchylný k demyelinizačním onemocněním typickým pro CNS, jako je roztroušená skleróza.

Nervová vlákna jsou organizována do svazků, které jsou odděleny vazivovými septy vycházejícími z omozečnice. Celý nerv je obalen třemi vrstvami mozkových plen.

⚙️ Funkce a zraková dráha

Hlavní funkcí zrakového nervu je přenos nervových vzruchů, které kódují vizuální informaci, ze sítnice do vyšších mozkových center.

Zkřížení v chiasma opticum

V chiasma opticum dochází k částečnému zkřížení nervových vláken. Specificky:

Vlákna z temporální (spánkové) poloviny sítnice každého oka pokračují nezkříženě (ipsilaterálně) do stejnostranné mozkové hemisféry.
Vlákna z nazální (nosní) poloviny sítnice se kříží a pokračují do opačné (kontralaterální) mozkové hemisféry.

Díky tomuto uspořádání je vizuální informace z pravé poloviny zorného pole obou očí zpracovávána v levé mozkové hemisféře a naopak.

Pokračování zrakové dráhy

Za chiasmatem již dráha nepokračuje jako zrakový nerv, ale jako zrakový trakt (tractus opticus). Většina vláken zrakového traktu končí v corpus geniculatum laterale (CGL) v thalamu. Odtud jsou vizuální informace přepojeny a vedeny dále (tzv. radiatio optica) do primární zrakové kůry v týlním laloku mozkové kůry, kde dochází k jejich vědomému zpracování. Menší část vláken se odpojuje a vede do jiných oblastí, například do středního mozku, kde se podílí na reflexních pohybech očí a regulaci velikosti zornice.

🩸 Cévní zásobení

Krevní zásobení zrakového nervu je komplexní a liší se v jednotlivých úsecích:

**Intraokulární část (papila):** Je zásobena především z krátkých zadních ciliárních tepen (větve arteria ophthalmica).
**Orbitální část:** Přijímá krev z centrální retinální tepny (arteria centralis retinae), která probíhá středem nervu, a také z dalších větví oční tepny.
**Intrakraniální část:** Je zásobena větvemi z arteria ophthalmica a arteria cerebri anterior.

Porucha krevního zásobení (ischemie) může vést k vážnému a nevratnému poškození nervu.

🩺 Klinický význam a patologie

Vyšetření zrakového nervu, zejména jeho papily na očním pozadí, je klíčovou součástí oftalmologického i neurologického vyšetření. Mezi nejčastější patologie patří:

Glaukom (zelený zákal): Chronické progresivní onemocnění, při kterém dochází k poškozování a odumírání vláken zrakového nervu, často v souvislosti se zvýšeným nitroočním tlakem. Vede k typickým výpadkům v zorném poli.
Optická neuritida: Zánět zrakového nervu, který se projevuje bolestí za okem (zejména při pohybu) a rychlým zhoršením zraku. Je často prvním příznakem roztroušené sklerózy.
Papiloedém: Otok papily zrakového nervu způsobený zvýšeným nitrolebním tlakem. Není to samostatné onemocnění, ale příznak jiného problému, například mozkového nádoru, krvácení nebo hydrocefalu.
Ischemická optická neuropatie: Poškození nervu v důsledku nedostatečného krevního zásobení (infarktu). Může být způsobena aterosklerózou nebo zánětem cév (např. při obrovskobuněčné arteriitidě).
Atrofie zrakového nervu: Konečný stav po jakémkoli závažném poškození nervu. Papila na očním pozadí je bledá a dochází k trvalé ztrátě zrakových funkcí.
Poruchy zorného pole: Lokalizace poškození podél zrakové dráhy způsobuje charakteristické výpadky:

   *   **Poškození zrakového nervu:** Ztráta zraku na jednom oku.
   *   **Poškození v centru chiasmatu:** Bitemporální hemianopsie (výpadek zevních polovin zorného pole), typicky způsobená tlakem nádoru hypofýzy.
   *   **Poškození zrakového traktu:** Homonymní hemianopsie (výpadek stejné poloviny zorného pole na obou očích).

🧪 Vyšetřovací metody

Oftalmoskopie: Vyšetření očního pozadí, které umožňuje přímé zobrazení papily zrakového nervu.
Perimetrie: Vyšetření rozsahu a citlivosti zorného pole, klíčové pro diagnostiku glaukomu a neurologických poruch.
Optická koherentní tomografie (OCT): Neinvazivní zobrazovací metoda, která s vysokým rozlišením zobrazuje struktury sítnice a tloušťku vrstvy nervových vláken.
Vizuální evokované potenciály (VEP): Elektrofyziologické vyšetření, které měří rychlost vedení vzruchu zrakovou dráhou. Zpomalení může signalizovat demyelinizaci.
Magnetická rezonance (MRI): Zobrazuje samotný zrakový nerv, očnici a mozek, což je zásadní pro diagnostiku nádorů, zánětů nebo roztroušené sklerózy.

💡 Pro laiky

Představte si zrakový nerv jako extrémně složitý a hustý datový kabel, který spojuje digitální kameru (vaše oko) s výkonným počítačem (váš mozek). Tento "kabel" se skládá z více než milionu tenkých "drátků" (nervových vláken), z nichž každý přenáší informaci z jednoho konkrétního bodu obrazu, který vidíte.

Na rozdíl od běžného elektrického kabelu je zrakový nerv živá tkáň a je vlastně přímým prodloužením mozku. Proto je tak citlivý na poškození tlakem (jako u glaukomu), zánětem nebo špatným prokrvením. Pokud se tento "kabel" poškodí, obraz přenášený do mozku bude mít tmavá místa nebo může zmizet úplně. Protože je součástí mozku, jeho schopnost se po poškození sám opravit je bohužel velmi omezená.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025