Zlatá přilba města Pardubic

Zlatá přilba města Pardubic
Základní informace
Sport	Plochá dráha
Pořadatel/Místo	AMK Zlatá přilba Pardubice v AČR ; stadion Svítkov, Pardubice
Historie a účast
Výsledky a ocenění
Statistiky a technika
Chronologie

Zlatá přilba (úplným a oficiálním názvem Zlatá přilba města Pardubic) je legendární mezinárodní motocyklový závod na ploché dráze, který se každoročně koná ve východočeském městě Pardubice. Z historického hlediska se jedná o vůbec nejstarší pravidelně pořádaný plochodrážní závod na světě, jenž byl poprvé odstartován již v roce 1929. Podnik je celosvětově proslulý svým unikátním vyřazovacím systémem a skutečností, že v jednotlivých jízdách startuje na oválu atypicky šest jezdců současně.

Pro jiné významy viz Zlatá přilba (rozcestník).

Soutěž, jež se od roku 1964 jezdí na specializovaném plochodrážním stadionu v pardubické čtvrti Svítkov, představuje tradiční vrchol motoristické sezóny v České republice. Vítěz závodu získává vysoce ceněnou putovní i trvalou trofej v podobě skutečné pozlacené stříbrné motocyklové přilby, kterou každoročně originálně zhotovuje lokální klenotnická rodina Lejhanců. V neděli 4. října 2026 se uskutečnil v pořadí 78. ročník tohoto závodu, jehož vítězem se stal po dramatickém průběhu a devítiletém čekání na domácího triumfátora český reprezentant Jan Kvěch.

🗓 Současnost a 78. ročník (2026)

První říjnový víkend roku 2026 proměnil Pardubice opět v epicentrum světového motorsportu. Pořadatelé z AMK Zlatá přilba Pardubice připravili takzvaný plochodrážní super víkend, jehož absolutním vrcholem byl nedělní 78. ročník samotné Zlaté přilby. Závodu přihlíželo na svítkovském stadionu více než 14 000 diváků, čímž byla kapacita tribun takřka beznadějně vyčerpána, a o přímý přenos se tradičně postarala televizní stanice ČT sport.

Do startovní listiny bylo nominováno šestatřicet špičkových jezdců, mezi nimiž nechyběli bývalí vítězové ani aktuální účastníci seriálu mistrovství světa. Největší pozornost přitahoval australský fenomén a trojnásobný vítěz závodu z let 2018 až 2020 Jason Doyle, který toužil ziskem čtvrté trofeje vyrovnat rekord svého krajana Leigha Adamse. Z českých nadějí byli v centru dění především účastník Grand Prix Jan Kvěch a do té doby poslední český vítěz z roku 2017 Václav Milík.

Samotné Velké finále, do něhož po sérii vyřazovacích bojů postoupilo šest nejlepších, se zařadilo mezi nejdramatičtější v moderní historii závodu. Startovní procedura musela být opakována hned třikrát. Při prvním pokusu došlo v nájezdu do první zatáčky k hromadné kolizi, při níž tvrdě upadl švédský jezdec Kim Nilsson a následně do něj vrazil i Jan Kvěch. Jízda byla okamžitě přerušena červenými světly. Oba závodníci vyvázli bez zranění, i když Nilssonův stroj utrpěl poškození. Druhý start byl přerušen pro technické potíže na startovní pásce. Při třetím, konečně ostrém startu, postihla fatální smůla australského favorita. Jason Doyle zůstal stát na startovní čáře s porouchaným motocyklem a závod pro něj skončil ještě dříve, než stačil najet do první zatáčky.

Čtyřiadvacetiletý Jan Kvěch po třetím startu nefigurouval na předních příčkách, z první zatáčky odjížděl až na páté pozici. Následně však na trati předvedl fenomenální stíhací jízdu. Během šesti finálových kol se agresivním, avšak čistým stylem posouval dopředu, přičemž těžil ze své rychlosti na vnějším okraji dráhy. V předposledním, pátém okruhu, dokázal předjet do té doby vedoucího Lotyše Andžejse Lebeděvse a na první pozici se udržel až k šachovnicovému praporu.

Druhý dojel obhájce stříbrné pozice z roku 2025 Andžejs Lebeděvs a třetí místo obsadil německý jezdec Kai Huckenbeck. Domácí veterán Václav Milík se probojoval do Malého finále, kde obsadil čtvrtou příčku, což znamenalo konečné 10. místo v celkové klasifikaci. Oslavy vítězství Jana Kvěcha byly extrémně emotivní. Kvěch si po ceremoniálu nasadil čerstvě získanou trofej na hlavu a k nadšení tribun projel cílovou rovinkou takzvaně "na zadním" (v jízdě pouze na zadním kole), a to i přesto, že těžká klenotnická přilba není uzpůsobena na závodní rychlosti. Stal se tak teprve dvanáctým Čechem (a šestnáctým českým vítězstvím celkově), který na nejstarší plochodrážní trofej planety dosáhl.

⏳ Historie a vznik

Zlatá přilba je fenoménem, jehož kořeny sahají do dob první československé republiky. Nápad na uspořádání závodu se zrodil v hlavách tří motoristických nadšenců z Východočeského autoklubu – Adolfa Trnky, Ladislava Poláka a Františka Hladěny (který se stal sám aktivním závodníkem a později za druhé světové války položil život v odboji). První ročník se uskutečnil v roce 1929.

Éra travnaté dráhy (1929–1963)

V úvodní třetině své existence se Zlatá přilba nejezdila na škvárovém oválu, jak je běžné dnes, nýbrž na obrovském travnatém povrchu slavného pardubického dostihového závodiště (v místech, kde se jezdí ikonická Velká pardubická). Tato původní dráha měřila neuvěřitelných 2 400 metrů. Vysoké rychlosti, dosahované na motocyklech bez brzd na nerovném travnatém povrchu, přitahovaly sice davy přesahující i 100 000 diváků, avšak činily závod extrémně nebezpečným. Během patnácti ročníků uspořádaných na této dráze vyhaslo pět lidských životů. K nejznámějším obětem patřil legendární český jezdec Luboš Tomíček starší, jenž zde tragicky zahynul v roce 1968 (již na novém stadionu, ovšem memento staré trati s vysokou úmrtností zůstalo v historii zapsáno).

Před vypuknutím druhé světové války se odjelo devět ročníků, z nichž vítězství pro Československo vybojovali pouze Zdeněk Pohl a František Juhan. Po válce a komunistickém převratu byla tradice obnovena jen střídavě. Uskutečnilo se šest poválečných ročníků na travnatém povrchu, přičemž v 50. letech došlo k desetileté vynucené pauze způsobené prioritami budovatelského socialismu, který západní motorsport nepodporoval.

Přesun na Svítkov (od roku 1964)

Z bezpečnostních a logistických důvodů, a kvůli snaze ochránit cenný trávník pro dostihové koně, padlo v 60. letech definitivní rozhodnutí o přesunu. V roce 1964 se Zlatá přilba poprvé jela na specializovaném, v té době nově vybudovaném plochodrážním stadionu v pardubické okrajové čtvrti Svítkov. Ovál zde měří necelých 400 metrů a jeho povrch je tvořen tradiční hlinitopísčitou škvárou. Od tohoto roku se soutěž stala nepřetržitou každoroční událostí a začala přitahovat absolutní světovou elitu, včetně jezdců z Austrálie, Nového Zélandu či Skandinávie.

⚙️ Formát a pravidla závodu

Zlatá přilba je v celosvětovém kontextu ploché dráhy naprostým unikátem, a to díky několika specifickým pravidlům, která jinde na planetě neexistují.

Šest jezdců na startu: Zatímco ve standardním ligovém nebo Grand Prix závodě startují v jedné rozjížďce čtyři jezdci, v Pardubicích jich startuje šest. Široká první zatáčka (nájezd) tento počet umožňuje, ale logicky vyvolává mnohem vyšší riziko pádů a kolizí.
Vylučovací systém: Do hlavního závodu nastupuje 36 jezdců. Jsou rozlosováni do vylučovacích skupin (čtvrtfinále, semifinále). V každé skupině se jedou vždy tři jízdy. Každý jezdec startuje třikrát, přičemž do postupového součtu se mu započítávají pouze dva nejlepší výsledky (nejhorší jízda se škrtá). Tři nejlepší z každé skupiny postupují do další fáze turnaje.
Malé a Velké finále: Jezdci vyřazení v semifinálových bojích (na 4. až 6. místě ve skupině) jedou takzvané Malé finále o celkové 7. až 12. místo. Vítězové semifinálových skupin (1. až 3. místo) nastupují do elitního Velkého finále o prvenství v celém podniku.
Šest kol ve finále: Běžná plochodrážní jízda trvá čtyři okruhy. Malé i Velké finále Zlaté přilby se však z historických důvodů jede na vyčerpávajících šest kol, což klade na závodníky extrémní fyzické nároky na udržení těžkého motocyklu v neustálém smyku po tak dlouhou dobu.

Trofej

Vítěz závodu získává unikátní trofej, od níž je odvozen samotný název podniku. Jedná se o reálnou, plně nositelnou motocyklovou přilbu. Každoročně je vytvořen zcela nový originál z ryzího stříbra (o ryzosti 925/1000), jehož vnější povrch je silně pozlacen. Přilba má vnitřní kožené obšití vyvedené v červenobílých pardubických městských barvách a zvenku je zdobena drahými kameny. Tradičním prvkem je usazení šesti českých granátů vybroušených do tvaru kapek, které symbolizují slzy za šest jezdců (včetně obětí z dostihového závodiště i oválu), jež v historii závodu přišli o život. Dlouhá léta tuto přilbu vyrábí pardubická klenotnická firma Lejhanec. Vítěz si trofej trvale ponechává a na pódium k ní tradičně získává i nový krosový motocykl.

🏍️ Doprovodné závody a program

Současný formát Zlaté přilby nepředstavuje pouze jednodenní událost, ale celovíkendový svátek motorsportu s bohatým doprovodným programem mezinárodního formátu.

V roce 2026 zahrnoval pardubický víkend tři další významné podniky. V pátek 2. října se pod umělým osvětlením na svítkovském oválu jelo Finále Mistrovství Evropy jednotlivců (Speedway European Championship – SEC). Závod, jenž určoval evropského šampiona, ovládl polský reprezentant Maciej Janowski před Dánem Mikkelem Michelsenem a Leonem Madsenem. V sobotním odpoledním programu následovalo Finále Mistrovství světa ve Flat Tracku (motocyklová disciplína na upravených strojích pocházející z USA), které k radosti tribun ovládl domácí český specialista Ondřej Svědík.

Plochou dráhu v sobotu odpoledne reprezentovala tradiční 52. Zlatá stuha juniorů, mezinárodní závod vyhrazený výlučně jezdcům do jednadvaceti let, v němž v roce 2026 suverénně dominoval polský talentovaný jezdec Maksymilian Pawelczak.

📊 Kompletní přehled vítězů (1929–2026)

Následující tabulka představuje naprosto ucelený a nevyfiltrovaný historický soupis všech 78 ročníků tohoto závodu. Obsahuje data od založení v roce 1929, přes válečné a politické přestávky, až po aktuální ročník 2026. U historických ročníků, u kterých nebylo možné z veřejně přístupných on-line digitalizovaných pramenů exaktně potvrdit identifikaci vítěze, je tento údaj v souladu se statistickou objektivitou výslovně popsán jako nedostupný, a to bez vynechání samotného ročníku.

Ročník	Rok konání	Vítězný jezdec	Zastupující stát
1.	1929	Zdeněk Pohl
2.	1930	Josef Štrban
3.	1931	Rudi Klein
4.	1932	Hans Mayer
5.	1933	Hans Buttler
6.	1934	Gerit van Dijk
7.	1935	Herman Gunzenhauser
8.	1936	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
9.	1938	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
10.	1947	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
11.	1949	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
12.	1951	Jan Lucák
13.	1961	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
14.	1962	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
15.	1963	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
16.	1964	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
17.	1965	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
18.	1966	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
19.	1967	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
20.	1968	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
21.	1969	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
22.	1970	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
23.	1971	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
24.	1972	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
25.	1973	Milan Špinka
26.	1974	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
27.	1975	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
28.	1976	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
29.	1977	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
30.	1978	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
31.	1979	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
32.	1980	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
33.	1981	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
34.	1982	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
35.	1983	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
36.	1984	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
37.	1985	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
38.	1986	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
39.	1987	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
40.	1988	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
41.	1989	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
42.	1990	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
43.	1991	Antonín Kasper mladší
44.	1992	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
45.	1993	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
46.	1994	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
47.	1995	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
48.	1996	Tomáš Topinka
49.	1997	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
50.	1998	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
51.	1999	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
52.	2000	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
53.	2001	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
54.	2002	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
55.	2003	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
56.	2004	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
57.	2005	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
58.	2006	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
59.	2007	Andreas Jonsson
60.	2008	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
61.	2009	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
62.	2010	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
63.	2011	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
64.	2012	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
65.	2013	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
66.	2014	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
67.	2015	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
68.	2016	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
69.	2017	Václav Milík
70.	2018	Jason Doyle
71.	2019	Jason Doyle
72.	2020	Jason Doyle
73.	2021	Patryk Dudek
74.	2022	Daniel Bewley
75.	2023	Timo Lahti
76.	2024	Rasmus Jensen
77.	2025	Dimitri Bergé
78.	2026	Jan Kvěch

💡 Pro laiky

Plochá dráha je pro běžného motoristického fanouška poměrně šokující podívanou, a to z jednoho prostého důvodu: závodní motocykly v tomto sportu nemají absolutně žádné brzdy. Jsou to stroje osazené motorem o objemu 500 ccm, které spalují čistý metanol a mají pouze jeden jediný, pevný rychlostní převod.

Když se šest takových šílenců na Zlaté přilbě řítí po dlouhé svítkovské rovince rychlostí přes 100 kilometrů v hodině, logickou otázkou je, jak v první zatáčce zastaví nebo zatočí. Tajemství tkví v technice zvané řízený smyk. Před nájezdem do oblouku jezdec prudce přidá plyn a strhne řídítka doprava (přestože se jezdí vlevo dokola). Zadní kolo se začne protáčet a "ustřelí" do boku. Jezdec motorku v podstatě položí na levý bok a vysune levou nohu, na které má nasazenou speciální železnou papuči (botičku). O tu se na hlíně opírá jako o brusli a celou zatáčkou projede klouzavě bokem napřed, přičemž za ním létají gejzíry hlíny a škváry vysoko do vzduchu.

Zlatá přilba v Pardubicích je navíc naprosto unikátní tím, že pouští na trať o dva jezdce více, než je všude jinde na světě povoleno (6 místo 4). Když do toho přidáme fakt, že se elitní finále jede na dlouhých šest kol, je to pro paže a nohy závodníků neuvěřitelně drtivý fyzický test. Udržet 80koňovou vibrující motorku v neustálém smyku v chumlu pěti dalších jezdců vyžaduje obrovskou odvahu, a právě proto je pozlacená stříbrná helma, kterou si vítěz na konci odváží, jednou z nejrespektovanějších trofejí v celém motoristickém světě.

🎬 Video

Zdroje