Záchranářský pes

```

Rozbalit box

Obsah boxu

Záchranářský pes je speciálně vycvičený pes, který je využíván k vyhledávání pohřešovaných osob v nejrůznějších situacích, jako jsou přírodní katastrofy, havárie, laviny, zřícené sutiny nebo ve volném terénu. Spolu se svým psovodem tvoří nerozlučný tým a je nedílnou součástí Integrovaného záchranného systému (IZS) v mnoha zemích světa, včetně České republiky.

📝 Popis

Záchranářští psi využívají svůj čich (který je mnohonásobně citlivější než lidský) k detekci pachu lidského těla. Jsou schopni rozpoznat pach živého člověka i v těžko dostupných nebo nepřehledných místech.

Typy záchranářských psů a jejich využití

Podle specializace a terénu, ve kterém působí, rozlišujeme několik typů záchranářských psů:

Sutinový pes: Vyhledává osoby zasypané v sutinách zřícených budov po zemětřesení, výbuchu nebo jiných katastrofách. Musí být schopni se pohybovat po nestabilním terénu a naznačit místo, kde se pach nachází.
Lavínový pes: Specializuje se na vyhledávání osob zasypaných pod lavinou sněhu. Tito psi jsou cvičeni k rychlému pohybu na sněhu a k označení místa, kde detekují pach.
Plošný (terénní) pes: Vyhledává pohřešované osoby ve volném terénu (lesy, pole, hory). Často se používají při pátrání po lidech, kteří se ztratili, zabloudili nebo jsou zraněni.
Vodní pes: Vyhledává utonulé osoby na hladině nebo pod vodou. Někteří psi jsou cvičeni k detekci pachu utonulých osob z plavidla.
Stopař: Pes, který sleduje individuální stopu pohřešované osoby. Často se využívá u policie.

Výcvik a atestace

Výcvik záchranářského psa je dlouhodobý a náročný proces, který vyžaduje vysokou míru motivace jak od psa, tak od psovoda.

Základní poslušnost: Pes musí být dokonale ovladatelný v jakékoli situaci.
Vyhledávání pachem: Rozvoj přirozeného loveckého pudu a pachu, aby pes dokázal rozlišit lidský pach od ostatních.
Indikace nálezu: Pes se učí spolehlivě označit místo, kde detekoval pach osoby (např. štěkáním, hrabáním, přinášením aportu).
Práce v terénu: Aklimatizace na různé typy terénu, počasí a rušivé vlivy.
Speciální dovednosti: Pro sutinové psy je důležitá schopnost pohybu po nestabilních plochách, pro lavinové psy odolnost vůči chladu.

Záchranářští psi a jejich psovodi musí pravidelně procházet náročnými atestacemi a zkouškami, které prokazují jejich připravenost k zásahu. Nejprestižnější jsou atestace podle mezinárodních standardů IRO (International Rescue Dog Organisation).

Zapojení v ČR

V České republice jsou záchranářští psi součástí IZS a působí pod různými organizacemi:

Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR): Má své vlastní kynologické týmy, především pro sutinové a plošné vyhledávání.
Policie ČR: Využívá záchranářské psy (zejména stopaře a plošné psy) k pátrání po osobách.
Armáda ČR: Má specializované kynologické jednotky pro vyhledávání a další úkoly.
Svaz záchranných brigád kynologů České republiky (SZBK ČR): Zastřešuje většinu dobrovolných záchranářských kynologů v ČR. Je členem IRO a organizuje výcvik, zkoušky a nasazení dobrovolných týmů.
Další organizace: Např. Český červený kříž nebo některé jednotky městské policie mají své kynologické týmy.

✨ Význam

Záchranářští psi jsou neocenitelnými pomocníky při záchranných operacích z několika důvodů:

Rychlost a efektivita: Dokáží prohledat rozsáhlé nebo nepřehledné oblasti mnohem rychleji a efektivněji než lidé, zejména při vyhledávání pachem.
Detekce pachu: Jejich citlivý čich jim umožňuje detekovat lidský pach i pod vrstvami suti, sněhu nebo ve vodě, kde by lidské smysly selhaly.
Přesnost: Dokáží přesně lokalizovat místo, což zkracuje dobu záchrany.
Dostupnost: Jsou schopni zasahovat v terénech, kam se technika nedostane.
Psychologický efekt: Přítomnost psa má často pozitivní psychologický dopad na zachraňované i na záchranáře.

Záchranářští psi jsou nasazováni nejen v tuzemsku, ale také v zahraničí při velkých katastrofách, kde týmy z ČR patří mezi uznávané a často nasazované.

📈 Statistiky, grafy, data, rekordy...

Počet atestovaných týmů v ČR: V roce 2024 bylo v ČR u SZBK ČR registrováno několik stovek aktivních záchranářských týmů (pes + psovod) s různými atestacemi (plošné, sutinové, vodní, lavinové).
Mezinárodní nasazení: České záchranářské týmy se psy se účastnily mnoha mezinárodních misí po velkých katastrofách, např. zemětřesení v Turecku a Sýrii (2023), Nepálu (2015), Haiti (2010), Pákistánu (2005) nebo po tsunami v Indonésii (2004).
Úspěšnost: Konkrétní statistiky úspěšnosti zásahů se těžko sbírají, ale záchranářští psi jsou uznáváni jako klíčový nástroj při vyhledávání osob, zejména v prvních hodinách po události.
Náklady na výcvik: Výcvik jednoho záchranářského psa a psovoda je finančně i časově velmi náročný, často jde o tisíce hodin práce a statisíce korun, přičemž mnoho dobrovolných psovodů hradí většinu nákladů ze svého.
Typická plemena: Ačkoliv se používají i kříženci, nejčastěji se setkáváme s německými a belgickými ovčáky (malinois), border koliemi, labradorskými a zlatými retrívry. Pro vodní záchranu jsou často využíváni novofundlandští psi.
Věk nasazení: Psi se začínají cvičit již jako štěňata, plně atestovaní jsou většinou ve věku 2-3 let a aktivně slouží do 8-10 let věku.

---

⏳ Historie

Využívání psů k záchranným účelům má dlouhou historii, která se rozvinula především ve 20. století.

Rané počátky: Psi byli využíváni k hledání ztracených osob v horských oblastech již po staletí, nejznámější jsou bernardýni ze hospice Velký Svatobernardský průsmyk v Alpách, kteří pomáhali poutníkům od 17. století.
První světová válka: Během první světové války byli psi poprvé systematicky využíváni k vyhledávání zraněných vojáků na bojištích.
Druhá světová válka: Během druhé světové války a po ní, zejména při bombardování měst, se psi osvědčili při vyhledávání lidí zasypaných v troskách. To vedlo k uvědomění si jejich potenciálu pro systematický výcvik.
Rozvoj moderní záchranářské kynologie (od 60. let 20. století): V 60. a 70. letech 20. století se začala rozvíjet moderní záchranářská kynologie s přesnými metodikami výcviku a standardy pro atestace. První organizace sdružující záchranářské kynology vznikaly v Evropě.
Založení IRO (1993): V roce 1993 byla založena Mezinárodní organizace záchranných psů (IRO – International Rescue Dog Organisation), která sjednotila mezinárodní standardy pro výcvik a nasazení záchranářských týmů a pořádá mezinárodní mistrovství světa.
Záchranářští psi v Československu/ČR: V Československu se začalo se systematickým výcvikem záchranářských psů v 70. letech 20. století. V roce 1990 vznikl Svaz záchranných brigád kynologů ČR (SZBK ČR), který navázal na tuto tradici a stal se klíčovou organizací pro dobrovolné záchranářské kynology. Dnes jsou záchranářští psi nedílnou součástí IZS a jejich nasazení je standardní praxí při mnoha mimořádných událostech.

Externí odkazy

```