Volby do zastupitelstev obcí

Volby do zastupitelstev obcí v Česku
Místo	Česká republika
Typ	komunální volby

Komunální volby (oficiálně označované jako Volby do zastupitelstev obcí) představují v politickém systému České republiky proces, prostřednictvím kterého občané vybírají své zástupce na nejnižší úrovni územní samosprávy. Hlasováním se volí členové zastupitelstev v obcích, městech, městysech, a v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy také členové zastupitelstev jednotlivých městských částí a obvodů. Konají se pravidelně ve čtyřletých intervalech na celém území státu.

Z hlediska participace občanů a dopadu na každodenní život představují komunální volby jeden z nejvýznamnějších demokratických mechanismů. Zvolená zastupitelstva nesou odpovědnost za hospodaření s obecními rozpočty, údržbu místní infrastruktury, územní plánování, zřizování školských zařízení a správu obecního majetku. Systém těchto voleb se vyznačuje vysokou mírou komplexnosti, neboť český legislativní rámec umožňuje voličům takzvané panašování – volné vybírání a kombinování kandidátů napříč různými politickými stranami a hnutími.

🗓 Současnost a volby 2026

Nadcházející řádné volby do zastupitelstev obcí se uskuteční na podzim roku 2026. Do tohoto volebního cyklu zasáhla zásadní ústavní změna. Na základě schválené novely Ústavy České republiky, jež nabyla účinnosti 1. ledna 2026, byl pevně ukotven termín konání komunálních (stejně jako senátních a krajských) voleb.

Zatímco v minulosti se datum voleb vlivem zákonných lhůt spojených s koncem mandátů postupně posouvalo z listopadu až do počátku září, novela stanovila, že volby do územních samosprávných celků se budou konat vždy první celý říjnový týden. V roce 2026 tak komunální volby připadají na pátek 9. října (hlasování probíhá od 14:00 do 22:00) a na sobotu 10. října (od 8:00 do 14:00). Tyto volby se konají souběžně s prvním kolem voleb do Senátu. Očekává se registrace desítek tisíc kandidátů, přičemž dominantním subjektem v celostátním průměru bývají místní sdružení nezávislých kandidátů.

⏳ Historie a vývoj

Moderní historie českých komunálních voleb se začala psát bezprostředně po sametové revoluci. Během éry komunistického režimu existovaly takzvané národní výbory (Místní národní výbory - MNV), do kterých sice probíhaly volby, ty však představovaly pouze formální schvalování jednotné kandidátní listiny Národní fronty.

První skutečně svobodné a pluralitní volby na lokální úrovni se konaly 24. listopadu 1990. Účastnilo se jich 51 politických stran a hnutí. Tyto volby zaznamenaly historicky vůbec nejvyšší volební účast – k urnám dorazilo 73,55 % oprávněných voličů. Zvítězilo v nich transformující se Občanské fórum s více než 35 % hlasů, následované Komunistickou stranou Čech a Moravy a Československou stranou lidovou. Zcela novým fenoménem se stali nezávislí kandidáti.

Během devadesátých let se začal formovat specifický charakter české komunální politiky. Zatímco ve velkých a statutárních městech dominovaly celostátní politické strany (jako ODS či ČSSD), v malých obcích tyto subjekty postupně vyklízely pozice ve prospěch lokálních patriotických uskupení. V roce 2001 byl přijat nový klíčový zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, který s drobnými obměnami reguluje proces dodnes.

📝 Volební systém a pravidla

Volby do zastupitelstev obcí probíhají na základě poměrného zastoupení, avšak s aplikací jednoho z matematicky nejsložitějších mechanismů na světě – takzvaného panašování. Každý oprávněný volič disponuje přesně takovým počtem hlasů, kolik se v dané obci volí členů zastupitelstva (například v obci volící 15 zastupitelů má volič k dispozici 15 hlasů).

Volič má ve volební místnosti tři možnosti, jak na velkém společném hlasovacím lístku své hlasy uplatnit:

Typ hlasování	Způsob vyznačení na lístku	Mechanismus přidělení hlasů
Volba jedné strany (tzv. velký křížek)	Označení křížkem ve čtverečku u názvu jediné vybrané strany	Strana obdrží tolik hlasů, kolik má na listině kandidátů (maximálně však do celkového počtu volených zastupitelů).
Výběr osob (tzv. malé křížky)	Označení křížkem u jmen konkrétních kandidátů z různých stran	Každý takto označený kandidát získává přesně jeden hlas pro sebe a jeden hlas pro svou stranu.
Kombinovaná volba (panašování)	Označení jedné strany velkým křížkem a současně označení jednotlivců z jiných stran	Přednostně dostanou po jednom hlasu zakřížkovaní jednotlivci z jiných stran. Zbylé hlasy voliče (do celkového počtu křesel) propadají ve prospěch strany označené velkým křížkem, a to popořadě jejím kandidátům od prvního místa níže.

Skryté 5% kvorum

Na rozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny není v komunálních volbách uplatňována fixní celostátní uzavírací klauzule ve výši 5 %. Přesto zde existuje bariéra. Do procesu přidělování mandátů postupují pouze ty kandidující subjekty, které získaly alespoň 5 % z celkového počtu odevzdaných platných hlasů v dané obci.

Zásadním specifikem je však takzvaná redukce kvora pro neúplné kandidátní listiny. Pokud politická strana nenaplní celou listinu a nominuje například jen třetinu z maximálního možného počtu kandidátů, snižuje se jí pětiprocentní hranice poměrně na jednu třetinu (tedy na 1,66 %). Tento prvek chrání malá uskupení, jež nedisponují dostatečnou personální základnou k obsazení všech křesel.

Přepočet hlasů na mandáty (D'Hondtova metoda)

Strany, které překročí uzavírací klauzuli, postupují do skrutinia. K převodu hlasů na mandáty se využívá upravená D'Hondtova metoda. Celkový počet hlasů získaných stranou (což je součet všech hlasů obdržených všemi jejími kandidáty) se postupně dělí řadou celých čísel 1, 2, 3, 4 atd. Vzniklé podíly se seřadí podle velikosti a mandáty jsou přiděleny stranám s nejvyššími hodnotami.

O tom, kteří konkrétní kandidáti uvnitř vítězných stran mandát fyzicky převezmou, rozhodují preferenční hlasy. Systém je nicméně nastaven poměrně rigidně. Aby kandidát takzvaně „přeskočil“ své kolegy z nižšího místa na kandidátce, musí získat o 10 % více hlasů, než činí průměrný počet hlasů připadajících na jednoho kandidáta dané strany. Teprve pokud tuto kvótu splní vícero kandidátů, jsou seřazeni podle absolutního počtu obdržených křížků. Ostatní kandidáti zůstávají v původním pořadí nadefinovaném samotnou stranou.

🏛 Struktura a velikost zastupitelstev

Počet volených zástupců není libovolný, nýbrž je taxativně vymezen Zákonem o obcích (č. 128/2000 Sb.) v závislosti na počtu obyvatel dané obce k 1. lednu roku, v němž se volby konají. Konkrétní číslo pro dané volební období stanovuje odstupující zastupitelstvo.

Počet obyvatel obce	Zákonné rozpětí počtu členů zastupitelstva
do 500 obyvatel	5 až 15 členů
501 až 3 000 obyvatel	7 až 15 členů
3 001 až 10 000 obyvatel	11 až 25 členů
10 001 až 50 000 obyvatel	15 až 35 členů
50 001 až 150 000 obyvatel	25 až 45 členů
nad 150 000 obyvatel	35 až 55 členů
Hlavní město Praha	55 až 70 členů (upraveno Zákonem o hl. městě Praze)

1. 1. Statutární města a dvojí hlasování ###

Speciální kategorii tvoří hlavní město Praha a další statutární města (jako Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Pardubice či Ústí nad Labem), jež využila své zákonné právo a územně se rozčlenila na menší jednotky – takzvané městské části nebo městské obvody.

V těchto městech probíhá ve volebních dnech dvojí hlasování. Volič obdrží dva oddělené hlasovací lístky. Jedním lístkem volí členy celoměstského Zastupitelstva města (magistrátu), které řeší globální investice a strategický rozvoj, a druhým lístkem vybírá zástupce do Zastupitelstva své konkrétní městské části (radnice), jež má v kompetenci lokální údržbu, parky či základní školy.

👥 Kdo může volit a kandidovat

Kritéria pro účast v komunálních volbách jsou ze všech typů voleb v České republice nejvíce navázána na fyzický vztah voliče k danému území.

Aktivní volební právo (právo volit): Disponuje jím každý státní občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let a je v dané obci přihlášen k trvalému pobytu. Zásadním aspektem je, že toto právo náleží na základě přístupových smluv také občanům jiných členských států Evropské unie, pokud dosáhli plnoletosti a mají v obci povolen trvalý či přechodný pobyt. O zápis do dodatku stálého seznamu voličů však musí cizinci z unijních zemí aktivně požádat na obecním úřadu.

Zcela specifické je pravidlo týkající se hlasování mimo trvalé bydliště. Ve volbách do zastupitelstev obcí se až na naprosté výjimky nevydává voličský průkaz. Není možné volit ze zahraničí prostřednictvím zastupitelských úřadů a není možné odvolit v jiné obci na území republiky, neboť hlasovací lístky jsou platné výlučně pro obec voličova trvalého bydliště. Jedinou legální výjimkou pro vydání voličského průkazu je přesun voliče do jiného volebního okrsku v rámci téže obce (či městské části).

Pasivní volební právo (právo být volen): Každý občan splňující podmínky pro aktivní volební právo může zároveň kandidovat do zastupitelstva. Překážkou je pouze omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva nebo výkon trestu odnětí svobody. Zákon neklade žádná omezení ohledně politické příslušnosti; kandidátní listiny mohou sestavovat jak registrované politické strany a hnutí, tak nezávislí občané, kteří však na rozdíl od politických stran musejí pro svou registraci nasbírat zákonem stanovený počet podpisů od obyvatel dané obce.

📊 Historické statistiky a volební účast

Volební účast je odrazem důvěry občanů v lokální samosprávu. Po extrémně vysoké účasti v porevolučním roce 1990 se zájem o komunální volby v průběhu devadesátých let stabilizoval a od počátku 21. století trvale osciluje v úzkém rozmezí mezi 44 a 48 procenty. Z hlediska dlouhodobých sociologických měření platí pravidlo nepřímé úměry: čím menší je obec, tím vyšší procento občanů se dostavuje k urnám (v obcích do 500 obyvatel přesahuje účast běžně 70 %, naopak ve velkých městech padá pod 40 %).

Následující tabulka vychází z oficiálních dat Českého statistického úřadu a obsahuje kompletní přehled všech řádných komunálních voleb v samostatné české historii bez jakéhokoliv zkracování:

Rok voleb	Volební účast (%)	Počet zvolených zastupitelů	Počet odevzdaných platných hlasů
1990	73,55	data nejsou plně dostupná	data nejsou plně dostupná
1994	62,26	62 160	122 841 834
1998	46,72	62 432	79 178 741
2002	45,51	62 494	80 500 000 (přibližně agregováno)
2006	46,38	62 426	88 560 691
2010	48,18	62 178	89 548 718
2014	44,46	62 121	82 441 420
2018	47,34	61 892	91 065 087
2022	46,07	61 780	87 076 331
2026	data zatím nejsou dostupná	data zatím nejsou dostupná	data zatím nejsou dostupná

Pokud z různých příčin klesne počet členů zastupitelstva v obci pod zákonem stanovenou hranici 5 osob (nebo pod polovinu původního počtu) a na listinách nezbývají žádní náhradníci, případně se soudně zpochybní platnost předchozího hlasování, nařizuje Ministerstvo vnitra České republiky v průběhu čtyřletého cyklu takzvané nové, dodatečné nebo opakované volby.

💼 Ustavující schůze a vznik koalic

Na rozdíl od prezidentských či senátních voleb nepředstavuje vyhlášení konečných výsledků zisk konkrétních exekutivních pozic. Občané v České republice nevolí starostu či primátora napřímo (ačkoliv politologické a legislativní debaty o zavedení přímé volby starostů v malých obcích se opakovaně vracejí na půdu Parlamentu).

Občané volí pouze sbor – zastupitelstvo. Mandát zastupitelům vzniká bezprostředně po ukončení hlasování a vyhlášení výsledků. Následně musí dosavadní starosta svolat takzvanou ustavující schůzi nového zastupitelstva (zpravidla do 15 dnů od vypršení lhůt pro podání žalob k soudu na neplatnost voleb). Teprve na této schůzi nově zvolení zastupitelé složí zákonný slib a ze svého středu nadpoloviční většinou všech hlasů tajně či veřejně volí starostu, místostarosty a radu obce. Tento systém vyžaduje po volbách složitá koaliční vyjednávání, při kterých se stává, že vítěz voleb končí v opozici, pakliže se proti němu menší strany sjednotí do většinového bloku.

💡 Pro laiky

Když jdete volit poslance do sněmovny nebo prezidenta, hodíte do urny jeden lístek jedné strany nebo jednoho člověka a jdete domů. Systém v komunálních volbách je však výrazně komplikovanější. Abyste pochopili komunální volby, představte si obří nákupní košík. Velikost tohoto košíku odpovídá počtu zastupitelů, kteří se ve vašem městě volí – dejme tomu, že jich je 15. Vy máte přesně 15 „žetonů“ a můžete jimi nakládat zcela podle svého uvážení.

Můžete vzít všech 15 žetonů a hodit je do košíku jedné jediné politické straně (když nahoře u názvu strany uděláte jeden velký křížek). Tím to pro vás končí. Strana dostane od vás 15 hlasů, které se rovnoměrně rozdělí jejím patnácti kandidátům.

Pokud ale nechcete volit celou stranu, můžete rozdávat žetony po jednom kuse. Najdete si u strany A pana Nováka a dáte mu křížek. U strany B se vám líbí paní Dvořáková, dáte jí druhý křížek. Takhle můžete vyzobat lidi z celého archu napříč všemi stranami, dokud nevyčerpáte svých 15 žetonů. Komu dáte malý křížek, ten dostane váš hlas.

Nejzajímavější je kombinace. Co když uděláte velký křížek u strany A, ale zároveň uděláte 3 malé křížky u sousedů, kteří kandidují za stranu B a C? Váš nákupní košík (15 hlasů) to vyřeší takto: Tři vaše hlasy dostanou ti vaši tři zakřížkovaní oblíbení sousedé. Zbylých 12 hlasů, které vám v košíku zbyly, systém automaticky nasype straně A (protože u ní máte velký kříž). Strana A je dá prvním 12 lidem na své kandidátce (s výjimkou těch, které jste možná předtím vyškrtli).

Důležité je pamatovat, že i když zakřížkujete souseda Karla jako osobnost, ten hlas se v konečném důsledku matematicky sčítá do celkového zisku Karlovy strany. Právě z celkových počtů hlasů pro strany se následně počítá, kolik která strana dostane křesel na radnici.

Zdroje