Vlastnost (filozofie)
Obsah boxu
| Vlastnost (filozofie) | |
|---|---|
| Soubor:Abstract concept.jpg | |
| Abstraktní reprezentace myšlenky nebo konceptu | |
| Definice | Atribut nebo charakteristika, kterou může mít objekt, bytost nebo jev. |
| Typy | Vnitřní/vnější, esenciální/akcidentální, univerzální/partikulární, primární/sekundární |
| Hlavní teoretici | Platón, Aristotelés, John Locke, David Hume, Immanuel Kant, Bertrand Russell, Saul Kripke |
| Význam | Základ pro ontologii, metafyziku, logiku, epistemologii a filozofii jazyka |
Vlastnost ve filozofii představuje atribut nebo charakteristiku, kterou může mít objekt, bytost nebo jev. Je to něco, co lze o něčem predikovat (tvrdit), například že jablko je červené, že člověk je rozumný nebo že kámen je tvrdý. Vlastnosti jsou klíčovým tématem v mnoha odvětvích filozofie, včetně metafyziky (nauka o bytí), ontologie (nauka o jsoucnu), logiky a filozofie jazyka.
Různé pohledy na vlastnosti
Filozofové se liší v tom, jak přesně vlastnosti chápou a jakou mají ontologickou (bytí) povahu.
Realismus vs. Nominalismus
- Realismus (o univerzáliích): Zastává názor, že vlastnosti existují nezávisle na konkrétních objektech, které je mají. Například „červenost“ existuje jako univerzálie sama o sobě, ať už existuje červené jablko, nebo ne. Platónské pojetí hovoří o tom, že vlastnosti jsou transcendentní ideje nebo formy (např. „Krása sama o sobě“). Umírněnější realismus (např. Aristotelés) tvrdí, že univerzálie existují v objektech (in rebus), nikoli odděleně.
- Nominalismus: Popírá existenci vlastností jako nezávislých entit. Vlastnosti jsou pouze jména nebo kategorie, které používáme k popisu podobných objektů. Například když říkáme „všechna jablka jsou červená“, odkazujeme se pouze na soubor individuálních červených jablek, nikoli na nějakou „červenost“ jako takovou. Různé formy nominalismu zahrnují konceptualismus (vlastnosti existují jako pojmy v mysli) nebo predikabilismus (vlastnosti jsou jen predikáty v jazyce).
Vnitřní vs. Vnější vlastnosti (Relace)
- Vnitřní (intrinsické) vlastnosti: Jsou to vlastnosti, které objekt má sám o sobě, nezávisle na jeho vztahu k jiným objektům. Například barva, tvar, hmotnost jablka jsou jeho vnitřní vlastnosti.
- Vnější (extrinsické) vlastnosti (relace): Jsou to vlastnosti, které objekt má ve vztahu k jiným objektům. Například „být větší než“, „být otcem“, „být napravo od“ jsou vnější vlastnosti nebo relace. Některé filozofické školy považují relace za samostatný typ entit, odlišný od vlastností.
Esenciální vs. Akcidentální vlastnosti
- Esenciální (podstatné) vlastnosti: Jsou to vlastnosti, bez kterých by objekt přestal být tím, čím je. Jsou součástí jeho esence nebo podstaty. Například rozumnost je často považována za esenciální vlastnost člověka – bez ní by to nebyl člověk v plném smyslu.
- Akcidentální (náhodné) vlastnosti: Jsou to vlastnosti, které objekt má, ale mohl by je nemít, aniž by se změnil ve své podstatě. Například barva vlasů u člověka je akcidentální vlastnost – člověk s jinou barvou vlasů je stále člověk.
Primární vs. Sekundární vlastnosti
Tuto distinkci zavedli John Locke a další empirici.
- Primární vlastnosti: Vlastnosti, které jsou objektivní a nezávislé na pozorovateli. Existují v samotném objektu, ať už je vnímáme, nebo ne. Patří sem například rozměr, tvar, pohyb, pevnost nebo hmotnost. Jsou měřitelné a vědecky popsatelné.
- Sekundární vlastnosti: Vlastnosti, které jsou subjektivní a existují pouze v mysli pozorovatele, jako výsledek interakce primárních vlastností objektu s našimi smysly. Patří sem barva, chuť, vůně nebo zvuk. Jsou závislé na vnímajícím subjektu.
Vlastnosti a filozofie jazyka
Ve filozofie jazyka a analytické filozofii jsou vlastnosti často chápány ve vztahu k predikátům v jazyce. Predikát je výraz, který se o něčem vypovídá (např. „je červený“, „je těžký“). Otázka, zda každý predikát odpovídá reálné vlastnosti, nebo zda jsou některé vlastnosti jen jazykovými konstrukty, je předmětem neustálých debat (viz univerzálie).
Vlastnosti a kauzalita
V metafyzice se diskutuje o tom, zda jsou vlastnosti pasivní (pouze popisují objekt), nebo zda mají kauzální (příčinnou) sílu. To znamená, zda vlastnost „být těžký“ je jen popis, nebo zda právě tato vlastnost způsobuje, že objekt padá k zemi.
Pro laiky
Představte si, že se díváte na jablko. Můžete o něm říct několik věcí:
- Je červené.
- Je kulaté.
- Je sladké.
- Leží na stole.
Všechny tyhle věci, které o jablku říkáte, jsou jeho vlastnosti.
- Červené je jeho barva.
- Kulaté je jeho tvar.
- Sladké je jeho chuť.
- To, že leží na stole, je jeho vztah k něčemu jinému (stolu).
Ve filozofii se pak zamýšlíme nad tím, co tyhle vlastnosti vlastně jsou. Existuje někde "červenost" sama o sobě, nebo je to jen slovo, kterým popisujeme, že jablko má určitou barvu? A je to, že je jablko kulaté, důležitější vlastnost než to, že je červené? (Asi ano, kdyby nebylo kulaté, ale třeba kostka, už by to nebylo jablko, ale červená kostka. Ale kdyby bylo zelené, je to pořád jablko.)
Takže, vlastnost je prostě nějaká charakteristika nebo atribut, který něco má, a filozofové se snaží pochopit, jak tyto vlastnosti existují a jak ovlivňují to, co věci jsou a jak na ně reagujeme.