Višnu

Šablona:Infobox Božstvo

Višnu (v sanskrtu विष्णु, v přesné mezinárodní transliteraci Viṣṇu) je jedním z hlavních a nejdůležitějších božstev hinduistického panteonu. V rámci klasického teologického konceptu Trimúrti (hinduistické svaté trojice) plní funkci nebeského udržovatele a ochránce vesmírného řádu, čímž doplňuje boha Brahmu (stvořitele) a boha Šivu (ničitele a transformátora). V největší hinduistické denominaci – višnuismu (vaišnavismu) – je Višnu uctíván jako absolutní Nejvyšší bytost (Para Brahman), z níž pochází veškeré stvoření, do níž se vše vrací a která je samotnou podstatou veškeré reality.

Charakteristickým rysem višnuistické teologie je koncept avatárů (fyzických inkarnací Boha). Kdykoliv je vesmírný a morální řád (Dharma) kriticky ohrožen silami zla, chaosu a nevědomosti, Višnu podle tradice sestupuje z transcendentální sféry do materiálního světa v konkrétní fyzické formě, aby obnovil rovnováhu. Hinduistické texty primárně definují deset hlavních sestupů (Dašávatára), mezi něž patří celosvětově uctívaní hrdinové jako princ Ráma a božský učitel Krišna. Z hlediska ikonografie je Višnu zobrazován s tmavě modrou pletí symbolizující nekonečnost oblohy a oceánu, se čtyřmi pažemi držícími specifické atributy (lotos, palcát, lasturu a rotující disk) a odpočívající na nekonečném kosmickém hadu jménem Ananta Šéša. Historické i probíhající archeologické výzkumy na indickém subkontinentu i v Jihovýchodní Asii (včetně nálezů artefaktů a soch v letech 2025 a 2026) kontinuálně potvrzují obrovskou a staletou geografickou expanzi jeho kultu.

📜 Etymologie a historický původ

Slovo Višnu vychází ze starověkého sanskrtského slovesného kořene viś, což v doslovném překladu znamená „vstoupit“, „proniknout“ nebo „obsáhnout“. Jméno se tak religionisticky překládá jako „Ten, který prostupuje vším“ nebo „Všudypřítomný“.

Védské kořeny (Trivikrama)

Historický původ božstva sahá do raného védského období (přibližně 1500–1000 př. n. l.). V nejstarším hinduistickém spisu, Rgvédě, nepatřil Višnu zprvu k nejvyšším a nejvíce uctívaným bohům; tato pozice náležela Indrovi (bohu hromovládci) nebo bohu ohně Agnimu. V Rgvédě je Višnu vzýván jako solární božstvo a přítel (pomocník) Indry.

Jeho nejvýznamnějším mytologickým činem ve Védách jsou takzvané „Tři kroky“ (Trivikrama). Podle textu Višnu dokázal změřit celý vesmír pouhými třemi gigantickými kroky, přičemž první krok pokryl Zemi, druhý viditelnou oblohu a třetí krok dosáhl do nejvyšší neviditelné duchovní sféry (Paramam Padam), jež se stala příbytkem osvícených duší. Tento původní solární a rozpínavý mýtus vytvořil základ pro jeho pozdější povýšení na udržovatele celého vesmíru.

Synkreze v epickém a puránském období

V období vzniku velkých eposů Mahábhárata a Rámájana (mezi 4. stoletím př. n. l. a 4. stoletím n. l.) prošla postava Višnua masivním teologickým vývojem. Došlo k takzvané náboženské synkrezi, kdy byl védský Višnu asimilován a ztotožněn s dalšími vlivnými nekálfskými (neárijskými) i árijskými kulty. Hlavním krokem bylo splynutí Višnua s Nárájanou (kosmickým bohem vod a počátku) a s kšatríjským hrdinou Vāsudevou (Krišnou). Tento syntetický fúzní proces vytvořil základy klasického puránského višnuismu, v němž se Višnu stal nezpochybnitelným hegemonem.

🕉️ Teologie a kosmologie višnuismu

Ve višnuistické teologii, jež představuje největší náboženskou denominaci dnešní Indie (zahrnující stovky milionů vyznavačů), je Višnu absolutním a jediným Bohem.

Podle spisu Višnu Purána je Višnu ztotožněn s Brahmanem – nejvyšší, neviditelnou a nedělitelnou realitou. Bůh Brahma (stvořitel) není v této teologii rovnocenným partnerem, nýbrž pouhým zástupcem (demiurgem). Mýtus o stvoření popisuje, jak Višnu spí v kosmickém Mléčném oceánu (Kšíraságara) na závitech nekonečného hada. Během jeho spánku mu z pupku vyroste gigantický lotosový květ. Uvnitř tohoto květu se zrodí Brahma. Višnu následně Brahmovi předá instrukce a znalosti (Védy), aby na jejich základě zkonstruoval fyzický vesmír z již existujících atomů. Až uplyne určený kosmický čas, Višnu pověří boha Šivu, aby tento konkrétní vesmír zničil, zatímco on sám pokračuje ve věčném spánku čekaje na další stvořitelský cyklus.

Teologické školy (Sampradáji)

Višnuismus se v průběhu středověku rozdělil na několik přísně strukturovaných filozofických a teologických škol (Sampradáj), jež odlišně vykládají vztah mezi Višnuem a lidskou duší (džívátmou):

Šrí Sampradája: Založena v 11. století teologem Rámánudžou. Propaguje filozofii Višištádvaita Védánta (kvalifikovaný monismus). Duše jsou částicemi Višnua, ale zachovávají si vlastní existenci. Zvláštní důraz je kladen na zprostředkovatelskou roli bohyně Lakšmí.
Brahma Sampradája: Zastupována filozofem Madhvou ve 13. století. Představuje striktní dualismus (Dvaita). Bůh (Višnu) a lidská duše jsou dvě naprosto a věčně odlišné entity.
Kumára Sampradája a Rudra Sampradája: Další dvě ortodoxní školy prosazující odlišné nuance monismu a dualismu. Z těchto proudů později vzešlo bengálské gaudíja vaišnavské hnutí (na Západě známé pod hlavičkou hnutí Hare Krišna), které vnímá samotného Krišnu jako původního Boha a zdroje Višnua, nikoliv obráceně.

🎭 Fyzická ikonografie a posvátné atributy

Sochařská a malířská reprezentace boha Višnua v indickém umění podléhá extrémně přísným ikonografickým kánonům definovaným ve starověkých manuálech (Agamách). Každý detail jeho těla a výzbroje má přesný filozofický význam.

Višnu je standardně zobrazován jako fyzicky dokonalý mladý král (často korunovaný vysokou zlatou korunou zvanou Kiríta Mukuta). Jeho kůže má barvu tmavě modrou nebo černo-modrou (hjáma), což symbolizuje nekonečnost a beztvarost čistého nebe nebo nekonečného oceánu, čímž je naznačeno, že Bůh přesahuje materiální limity. Je oděn do zářivě žlutého hedvábného roucha (Pitambara), jež symbolizuje fyzickou zemskou sféru a zrození, kterou do sebe „obléká“. Na jeho hrudi je zobrazen pramen bílých vlasů nebo mystický uzel zvaný Šrívatsa, jenž představuje samotnou bohyni štěstí Lakšmí, a kolem krku nosí nejzářivější drahokam vesmíru jménem Kaustubha.

Čtyři paže a zbraně

Višnu disponuje čtyřmi pažemi, jež reprezentují jeho nadvládu nad čtyřmi světovými stranami a čtyřmi stádii lidského života (Dharma, Artha, Káma, Mókša). V rukou drží čtyři stálé atributy:

Páňčadžanja (Lastura): Pravá horní ruka drží mořskou mušli. Při fouknutí vydává zvuk představující Óm – primární zvuk tvoření vesmíru a symbol božského vědění.
Sudaršana čakra (Rotující disk): Pravá dolní ruka často drží nebo vypouští ostrý ozubený disk. Ztělesňuje sluneční energii, nezastavitelnou mysl boha a zbraň, jež s absolutní přesností a bez milosti stíná hlavy démonům a ničí ignoranci.
Kaumódakí (Válečný palcát): Levá horní ruka svírá těžký kyj. Symbolizuje kosmický intelekt (Mahat), elementární hrubou sílu a neúprosný zákon příčiny a následku (karmu), kterým Višnu udržuje disciplínu.
Padma (Lotosový květ): Levá dolní ruka nese lotos. Symbolizuje čistotu, krásu, duchovní osvobození a proces stvoření vymaňující se z temného bahna existence.

Ananta Šéša a Garuda

Když Višnu nevykonává aktivní zásahy ve světě, je zobrazován v pozici Anantašajana – ležící v hlubokém kosmickém spánku. Jeho lože tvoří masivní tisícihlavý král hadů Ananta Šéša. Had svými kápěmi chrání spícího boha. Kobra představuje nekonečný čas a hmotnou přírodu (Prakrti), kterou má Višnu naprosto pod kontrolou.

Při dynamických zásahech ve fyzickém vesmíru používá Višnu jako své osobní jezdecké zvíře (Váhanu) mocného ptačího boha jménem Garuda. Garuda je zobrazován jako mohutný orel s lidským trupem a rukama. Garuda ztělesňuje rychlost světla, věrnost, sílu Véd a odvěkou nenávist k hadům (zlu).

👨‍👩‍👧 Manželky a energie (Šakti)

Višnu nikdy neoperuje sám. Jeho transcendentální nehybná podstata potřebuje k interakci s fyzickým světem ženskou božskou energii (Šakti). Hlavní a věčnou chotí Višnua je Lakšmí (označovaná též jako Šrí), bohyně materiální a duchovní prosperity, krásy a štěstí. Vztah Višnua a Lakšmí je v hinduismu považován za absolutní etický vzor manželské lásky a oddanosti.

V mnoha jihoindických chrámech je Višnu zobrazován po boku dvou manželek. Po jeho pravici stojí Šrí-déví (Lakšmí reprezentující nebeské bohatství a milost) a po jeho levici stojí Bhú-déví (bohyně představující samotnou Matku Zemi a materiální sféru). Kdykoliv se Višnu fyzicky inkarnuje do světa zvířat nebo lidí (jako avatár), bohyně Lakšmí se inkarnuje s ním (například jako princezna Sítá při sestupu Rámy, nebo jako pastýřka Rádha či královna Rukminí při sestupu Krišny).

🦸‍♂️ Dašávatára (Deset inkarnací Višnua)

Ústředním teologickým nástrojem udržování vesmíru jsou avatáři (fyzické sestupy). Podle eposu Bhagavadgíta (kapitola 4, verš 7-8) Višnu prohlašuje: „Kdykoliv a kdekoliv upadá dharma (spravedlnost) a převládá adharma (bezpráví), tehdy já sám sestoupím... abych osvobodil zbožné a vyhladil zloduchy.“

Klasický hinduistický kánon ukotvený v Puránách specifikuje deset primárních avatárů (Dašávatára), kteří postupně zjevují biologickou a civilizační evoluci na planetě:

Matsja (Ryba): Zjevuje se na počátku časů. Zachraňuje prvního člověka (Manua), semena všech rostlin a zvířat a samotné chrámy Véd před zničením při gigantické celosvětové potopě.
Kúrma (Želva): Slouží jako pevný základ (opěrný bod) v oceánu, když bohové a démoni stloukají Mléčný oceán pomocí hory Mandary, aby získali nektar nesmrtelnosti (Amrtu).
Varáha (Kanec): Démon Hiranjákša stahuje Matku Zemi (Bhúmí) na samé dno kosmického oceánu. Višnu na sebe bere podobu obrovského divokého kance, potápí se, démona v boji roztrhá svými kly a Zemi vynese na klech zpět na povrch.
Narasimha (Lví muž): Sestupuje, aby zabil démona Hiranjakašipua, jenž získal magickou imunitu, podle níž nemohl být zabit ve dne ani v noci, člověkem ani zvířetem, uvnitř domu ani venku. Narasimha (napůl člověk, napůl lev) démona roztrhá za soumraku na prahu paláce, čímž dodrží všechny podmínky a zároveň zachrání svého oddaného dětského stoupence Prahládu.
Vámana (Trpaslík): Démonický král Bali ovládl celý vesmír. Višnu přichází jako malý bráhmanský kněz a žádá Baliho o území, které pokryje třemi kroky. Když Bali svolí, Vámana se zvětší do kosmických rozměrů. Prvním krokem překročí Zemi, druhým oblohu a třetím krokem zatlačí krále Baliho do podsvětí, čímž navrátí nadvládu bohům.
Parašuráma (Ráma se sekyrou): První čistě lidský, ale bojovný avatár. Jako bráhman vybavený sekyrou (parašu) dvacetijednakrát vyvraždí a zdecimuje celou zkorumpovanou a krutou třídu kšatrijů (válečníků a králů), kteří zneužívali prostý lid.
Ráma (Princ z Ajódhji): Ideální a dokonalý lidský panovník a manžel. Jeho úkolem je zabít desetihlavého krále démonů Rávanu, jenž unesl jeho manželku Sítu. Jeho příběh (epos Rámájana) ustavuje v Indii morální kodex chování, loajality a spravedlnosti.
Krišna (Nejvyšší pán): Často vnímán ne jako avatár, ale jako plný a kompletní Bůh sám o sobě. Působí jako roztomilé dítě zloděj másla, svůdce pastevkyň a nakonec jako absolutní stratég ve velké bratrovražedné válce popsané v eposu Mahábhárata. Na bojišti pronáší filozofický traktát Bhagavadgíta.
Buddha / Balaráma: V deváté inkarnaci se tradice štěpí. Ortodoxní hinduismus na severu Indie přijal jako devátého avatára prince Siddhárthu Gautamu (Buddhů), aby asimiloval tehdy masově se šířící buddhismus. Jihoindické a další konzervativní školy místo toho považují za devátého avatára Balarámu, Krišnova fyzicky mocného staršího bratra, ochránce farmářů nesoucího pluh.
Kalkí (Budoucí avatár): Jezdec na bílém koni, třímající plamenný meč. Je to apokalyptický avatár, který se má objevit teprve na samotném konci našeho současného úpadkového věku (Kalijugy), aby spálil korupci, nemoci a zkaženost a odstartoval nový zlatý věk pravdy (Satjajugu).

⛏️ Archeologické objevy a lokality (Stav 2025–2026)

Postava Višnua představuje jeden z ústředních pilířů indické i jihoasijské historické architektury (včetně kambodžského Angkor Watu, který byl primárně zasvěcen jemu). Archeologické a geologické průzkumy z let 2025 a 2026 kontinuálně doplňují znalosti o rozsahu jeho uctívání a zachraňují kriticky ohrožené artefakty v Asii.

Nález v Pedda Rushikonda (2025)

V březnu roku 2025 zaznamenalo oddělení archeologie státu Ándhrapradéš unikátní objev na pláži ve vesnici Pedda Rushikonda. Mořský příboj zde na břeh vyplavil přibližně metr vysokou granitovou sochu boha Višnua ve formě avatára Janardanaya. Přestože byla socha poškozena korozí a chyběla jí část paže s lasturou, analytici určili její původ do 13. nebo 14. století n. l. Její přítomnost v moři se vysvětluje historickou rituální praxí nebo zničením starého pobřežního chrámu během dávných erozí a cyklonů v Bengálském zálivu.

Těžba z vodních zdrojů v Západním Bengálsku (2025–2026)

Během let 2025 a 2026 upozornila série zpráv lokálního indického tisku na masivní nálezy černých čedičových a břidlicových soch Višnua ze dna venkovských vodních nádrží a řek (převážně v okrese Purba Bardhaman v Západním Bengálsku). Sochy z období říší Pálů a Sénů (8. až 12. století n. l.) odkrývali vesničané při prohlubování vysychajících nádrží. Objevy generovaly administrativní konflikty, neboť místní vesničané požadovali sochy okamžitě uctívat ve vsích formou modloslužebnictví, zatímco akademici a státní archeologický ústav prosazovali legální konfiskaci do muzejních depozitářů pro zamezení degradace pískovcových detailů.

Kakatiyský chrámový komplex v Telanganě (Březen 2026)

Zásadní architektonický význam přinesla i jarní sezóna 2026. Při průzkumu okolí řeky v okrese Bhupalpally ve státě Telangana (poblíž vesnice Chinthakani) objevili zástupci lokální skupiny pro kulturní dědictví výjimečně propracovanou sochu a zbytky svatyně pocházející z 12. století (období dynastie Kakatiya). Objev napomohl pochopit ikonografické vazby řemeslníků z centrální Indie na pobřežní říše v předislámském období na jihu subkontinentu.

Výstava kambodžského bronzu (San Francisco 2026)

Z globálního muzejního hlediska došlo na konci roku 2026 (říjen 2026 – leden 2027) k obrovské události v asijském umění. Asijské muzeum umění (Asian Art Museum) v San Franciscu uvedlo jako finální bod mezinárodního turné výstavu „Vishnu's Cosmic Ocean“. Ústředním prvkem expozice byl zápůjční gigantický restaurovaný bronzový fragment (kolos) ležícího Višnua z Kambodže, pocházející z 11. století z chrámu West Mebon (původně umístěného na ostrově uprostřed vodní nádrže). Artefakt patří k absolutně největším dochovaným bronzovým starověkým sochám v celé Jihovýchodní Asii a reprezentuje spojení kultu vody, inženýrství Khmerské říše a božské moci.

🗓️ Kalendář klíčových višnuistických festivalů (2026)

Náboženský rok višnuistů je protkán desítkami oslav připomínajících Višnuovy záchranné zásahy. Hinduistické festivaly podléhají lunisolárnímu kalendáři (připadají na konkrétní fáze měsíce). Pro kalendářní rok 2026 byly vypočítány a fixovány přesné termíny následujících událostí s globální účastí milionů věřících:

Hólí (4. března 2026): Svátek barev. Nábožensky oslavuje smrt démonky Holiky a uctívá Avatára Narasimhu (Lvího muže), který prokázal absolutní oddanost záchranou chlapce Prahlády. Pálí se očistné ohně.
Ráma Navamí (27. března 2026): Svátek oslavující fyzické narození prince Rámy (sedmého avatára). Ve všech višnuistických chrámech probíhá předčítání eposu Rámájana.
Krišna Džanmáštamí (3. září 2026): Monstrózní oslavy fyzického narození lorda Krišny. Svátek je plný nočních vigilí, inscenací jeho dětských her a rituálních destrukcí hrnců naplněných jogurtem a máslem v ulicích indických a nepálských měst.
Díválí (8. listopadu 2026): Svátek světel. Váže se mimo jiné k historickému návratu prince Rámy z exilu zpět do hlavního města Ajódhja. Domovy po celém světě jsou osvětleny hliněnými lampami, jež reprezentují triumf duchovního světla nad temnotou. Rovněž den primárního uctívání bohyně Lakšmí (hospodářský nový rok).
Vaikuntha Ékādaśí (20. prosince 2026): Jeden z nejvýznamnějších asketických dnů jihoindického kalendáře. Věřící drží plný půst. Podle teologické tradice se v tento konkrétní den na nebesích plně a dokořán otevírají fyzické brány do Vaikunthy (duchovního domova boha Višnua) a zaručují odpuštění hříchů modlícím se poutníkům v chrámech, jako je Šrírangam nebo Venkateswara v Tirupati.

💡 Pro laiky

Pochopení funkce boha Višnua v hinduismu je nejjednodušší, pokud si fungování vesmíru představíme jako gigantický bytový dům (nebo nadnárodní korporaci).

V tomto domě bůh Brahma funguje čistě jako architekt a zedník. Na začátku položil základy, postavil zdi, napojil potrubí, předal klíče a z budovy odešel. Na samotném konci času pak přijde bůh Šiva v roli demoliční čety. Jeho úkolem bude pomocí dynamitu celý dům zbořit, protože už bude příliš starý, poškozený a plný odpadků, a na jeho místě se bude muset postavit dům nový.

Višnu má na starosti to, co se děje mezi těmito dvěma body. Plní roli generálního ředitele, domovníka a bezpečnostní ochranky v jednom. Višnu zajišťuje, že v domě po celou dobu existence teče voda, svítí elektřina a lidé mají co jíst (v tom mu pomáhá jeho manželka Lakšmí, která kontroluje finanční rozpočet a prosperitu). Když se v domě stane havárie, například praskne trubka, nebo dům napadnou ozbrojení zloději a kriminálníci (démoni snažící se zničit rovnováhu a zabít obyvatele), Višnu jako správce nemůže jen sedět v kanceláři. Musí si obléct montérky (nebo brnění), seběhnout dolů mezi obyvatele a zloděje vyhnat, aby v domě obnovil klid a zákony.

Těmto zásahům domovníka se říká „Avatáři“ (sestupy). Višnu tak do našeho světa fyzicky vstupuje a převtěluje se v mnoha formách v závislosti na tom, jaký typ problému zrovna nastal. Když svět zalila voda (potopa), sestoupil jako obří Ryba a zachránil loď s lidmi. Když světu vládli krutí králové a teroristé, narodil se jako princ Ráma s lukem, postavil armádu opic a diktátory zabil. Tímto způsobem udržuje stabilitu existence, dokud nepřijde čas dům definitivně zbourat a recyklovat.

📊 Statistické a chronologické tabulky

Následující sady tabulek představují kompletní a analyticky neroztržený záznam deseti primárních inkarnací (avatárů) boha Višnua a souhrnný záznam aktuálních muzeologických událostí pro roky 2025 a 2026 spojených s tímto božstvem v Asii.

Tabulka 1: Dašávatára (Deset inkarnací Višnua v průběhu věků)

Chronologický puránský seznam fyzických zásahů zachraňujících rovnováhu vesmíru napříč fázemi geologického a historického času (Jugami).

Pořadí sestupu	Jméno Avatára	Fyzická forma (Biologický druh)	Kosmický věk zasazení (Yuga)	Primární úkol inkarnace a výsledek
1.	Matsja	Velká ryba s rohem	Satjajuga (Zlatý věk)	Tažení archy (lodě) během celosvětové potopy, záchrana prvního člověka Manua, zvířat a Védských textů ukradených démonem.
2.	Kúrma	Obrovská želva	Satjajuga (Zlatý věk)	Podpírala horu Mandaru jako otočný čep na svém krunýři během stloukání Mléčného oceánu, jež vyneslo nektar nesmrtelnosti.
3.	Varáha	Obří divoký kanec	Satjajuga (Zlatý věk)	Nalezení a vytažení samotné planety Země (Bhúmí) z hlubin kosmického bahna, kam ji stáhl a utopil démon Hiranjákša.
4.	Narasimha	Napůl člověk, napůl lev	Satjajuga (Zlatý věk)	Objevil se fyzicky ze sloupu paláce, aby rozpáral drápy neporazitelného démona Hiranjakašipua za soumraku a zachránil chlapce Prahládu.
5.	Vámana	Trpaslík (Bráhman)	Trétájuga (Stříbrný věk)	Kosmickým trikem si vyžádal na králi Balim území tří kroků; následně prvním krokem obsáhl Zemi, druhým oblohu a třetím zašlápl Baliho.
6.	Parašuráma	Muž se sekyrou	Trétájuga (Stříbrný věk)	Agresivní vyvraždění zkažené aristokracie (válečnické kasty kšatrijů), kteří zpychli a šikanovali civilní obyvatelstvo a mudrce.
7.	Ráma	Lidský princ s lukem	Trétájuga (Stříbrný věk)	Ideál krále a spravedlnosti. Záchrana unesené manželky Síty a eliminace nezničitelného desetihlavého krále Rávany z ostrova Lanka.
8.	Krišna	Lidský vůdce a filozof	Dváparajuga (Bronzový věk)	Nejkomplexnější inkarnace. Zabíjí démony z Mathury a řídí strategii bratrovražedné války eposu Mahábhárata. Diktuje Bhagavadgítu.
9.	Buddha (či Balaráma)	Filozof a osvícený	Kalijuga (Železný věk)	Asimilační krok. Zástupce ne-násilí (Ahimsa), nabádající démony k falešné askezi, aby upustili od védských obětí. (Alternativou je silák Balaráma).
10.	Kalkí	Jezdec na bílém koni	Kalijuga (Budoucí čas)	Apokalyptický čistič. Sestoupí až na samém konci našeho současného věku (až zanikne náboženství a čistota), zničí tyrany a restartuje čas do Zlatého věku.

Tabulka 2: Významné události asijské archeologie a muzeologie (2025–2026)

Záznam nedávných materiálních nálezů spojených s kultem Višnua na území asijského subkontinentu, prokazující rozsáhlost dávných státních útvarů tvořených kolem tohoto kultu.

Měsíc a Rok zprávy	Geografická lokalita (Země/Stát)	Nálezová okolnost nebo akce	Předmět a povaha archeologického artefaktu
Březen 2025	Pedda Rushikonda, Ándhrapradéš (Indie)	Mořský příboj vyplavil poškozený artefakt na písečnou pláž u města.	Vyplavena zhruba metr vysoká socha boha Višnua ve formě avatára Janardanaya, vytesaná ze žuly a datovaná experty do 13. nebo 14. století n. l.
Rok 2025 – 2026	Okres Purba Bardhaman, Západní Bengálsko (Indie)	Běžné venkovské bagrování a čištění starých zemědělských nádrží na vodu.	Masové záchyty skrytých a utopených čedičových / břidlicových soch Višnua pocházejících ze středověkých dynastií Pálů a Sénů.
Březen 2026	Okres Bhupalpally, Telangana (Indie)	Amatérské prozkoumávání bahnitých břehů říčního koryta ve volné přírodě u Chinthakani.	Odkryta masivní detailně tesaná socha se zbraněmi vykazující všechny ikonografické a architektonické parametry mocné éry dynastie Kakatiya z 12. století.
Říjen 2026 (až leden 2027)	San Francisco, Kalifornie (USA)	Výstavní asijské turné pod kuratelou Asian Art Museum ve spolupráci s Národním muzeem Kambodže.	Centrem mediální pozornosti se stal vystavený jeden z globálně největších restaurovaných antických kambodžských bronzů ležícího Višnua z Angkoru (11. století).

Zdroje