Přeskočit na obsah

Vízum H-1B

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Vízum H-1B je nepřistěhovalecké pracovní vízum do Spojených států amerických, které umožňuje americkým zaměstnavatelům dočasně zaměstnávat zahraniční pracovníky ve specializovaných profesích (specialty occupations). Jedná se o jedno z nejžádanějších víz, které je klíčové pro technologický a vědecký sektor americké ekonomiky, ale zároveň je předmětem intenzivních politických debat a kontroverzí.

Šablona:Infobox Právní dokument

Účel a definice

Hlavním účelem programu H-1B je umožnit americkým firmám najímat vysoce kvalifikované zahraniční talenty v případech, kdy nemohou najít vhodné zaměstnance na domácím trhu práce. Program je definován v Zákoně o přistěhovalectví a národnosti a je určen pro profese, které vyžadují teoretické a praktické uplatnění vysoce specializovaných znalostí.

Kdo se může kvalifikovat?

Pro získání víza H-1B musí být splněny přísné požadavky jak na straně zahraničního pracovníka, tak na straně amerického zaměstnavatele, který o vízum žádá jménem pracovníka.

Požadavek na "specializovanou profesi"

Jádrem kvalifikace je, že nabízená pracovní pozice musí být tzv. specializovaná profese (specialty occupation). Podle definice imigračního úřadu USCIS se jedná o profesi, která vyžaduje minimálně bakalářský titul (nebo jeho ekvivalent) v konkrétním oboru.

Typickými příklady specializovaných profesí jsou:

Požadavek na vzdělání nebo praxi pracovníka

Zahraniční pracovník musí prokázat, že splňuje kvalifikaci pro danou specializovanou profesi. To lze splnit jedním z následujících způsobů: 1. Získáním bakalářského titulu nebo vyššího vzdělání z akreditované univerzity v USA. 2. Získáním zahraničního titulu, který je ekvivalentní americkému bakalářskému titulu. 3. Držením neomezené státní licence, registrace nebo certifikace, která opravňuje k výkonu dané profese. 4. Prokázáním odbornosti prostřednictvím kombinace vzdělání a progresivní pracovní praxe, která je ekvivalentní bakalářskému titulu (obecně platí pravidlo "3 za 1", tedy 3 roky praxe za 1 rok vysokoškolského studia).

Požadavek na zaměstnavatele

O vízum H-1B nemůže žádat jednotlivec sám za sebe. Proces musí iniciovat a sponzorovat americký zaměstnavatel. Ten musí prokázat, že mezi ním a držitelem víza bude existovat skutečný zaměstnanecký vztah a že bude vyplácet mzdu, která odpovídá běžné mzdě pro danou pozici v dané lokalitě (tzv. prevailing wage).

Proces žádosti

Získání víza H-1B je komplexní, vícestupňový proces, který vyžaduje spolupráci zaměstnavatele, zaměstnance a imigračního právníka. Proces sponzoruje a financuje zaměstnavatel.

Krok 1: Podání žádosti o mzdové podmínky (LCA)

Ještě před podáním samotné žádosti o vízum musí zaměstnavatel podat u Ministerstva práce USA (Department of Labor) formulář LCA (Labor Condition Application). V tomto dokumentu se zaměstnavatel zavazuje, že[1]:

  • Bude zahraničnímu pracovníkovi platit mzdu, která je stejná nebo vyšší než mzda vyplácená americkým zaměstnancům na srovnatelné pozici, nebo vyšší než tzv. prevailing wage (převažující mzda) v dané geografické oblasti.
  • Zaměstnání zahraničního pracovníka nepříznivě neovlivní pracovní podmínky ostatních zaměstnanců.
  • V době podání žádosti neprobíhá v podniku stávka nebo výluka.

Ministerstvo práce tento formulář pouze certifikuje, neposuzuje kvalifikaci pracovníka.

Krok 2: Registrace do loterie H-1B

Kvůli obrovskému převisu poptávky nad nabídkou zavedl imigrační úřad USCIS v roce 2020 online registrační systém. Zaměstnavatelé, kteří chtějí zaměstnat pracovníka v rámci roční kvóty, musí nejprve na začátku března elektronicky zaregistrovat každého potenciálního kandidáta.

Krok 3: Loterie H-1B

Každý fiskální rok (začínající 1. října) je k dispozici pouze omezený počet nových víz H-1B. Tento limit je známý jako roční kvóta (annual cap).

Počet registrací každoročně dramaticky převyšuje dostupné kvóty. Například pro fiskální rok 2024 bylo podáno více než 780 000 registrací na 85 000 dostupných míst[3].

Proto USCIS na konci března provádí náhodný, počítačem řízený výběr – loterii – aby vybral dostatečný počet registrací k naplnění kvóty. Pouze ti zaměstnavatelé, jejichž registrace byla v loterii vybrána, mohou postoupit k dalšímu kroku. Šance na výběr je tedy velmi nízká.

Krok 4: Podání petice H-1B (Formulář I-129)

Pokud je registrace vybrána v loterii, má zaměstnavatel 90 dní na to, aby u USCIS podal kompletní žádost, tzv. petici (Formulář I-129), spolu s certifikovaným LCA a rozsáhlou dokumentací prokazující, že pozice i pracovník splňují všechny požadavky.

Krok 5: Schválení a konzulární proces

Pokud USCIS petici schválí a pracovník se nachází mimo USA, musí následně požádat o samotné vízum na americkém konzulátu nebo velvyslanectví ve své zemi. Po úspěšném pohovoru je mu do pasu vlepen vízový štítek, na jehož základě může vstoupit do USA a začít pracovat.

Existují i výjimky z roční kvóty, například pro zaměstnance univerzit a neziskových výzkumných organizací.

Klíčové vlastnosti a podmínky

Délka platnosti a prodloužení

Vízum H-1B je zpočátku udělováno na dobu až tří let. Následně může být prodlouženo o další tři roky, což znamená maximální celkovou dobu pobytu šest let.

Existují však výjimky, které umožňují prodloužení nad tento šestiletý limit. Nejčastěji se tak děje v případě, že držitel víza je v pokročilé fázi procesu žádosti o Zelenou kartu (trvalý pobyt)[4].

Dvojí záměr (Dual Intent)

Na rozdíl od mnoha jiných nepřistěhovaleckých víz (např. turistických nebo studentských) je vízum H-1B vízem s tzv. dvojím záměrem (dual intent). To znamená, že držitel víza může legálně usilovat o získání trvalého pobytu (Zelené karty), aniž by tím porušil podmínky svého dočasného víza. To z H-1B činí hlavní cestu k trvalému pobytu pro mnoho vysoce kvalifikovaných profesionálů.

Vázanost na zaměstnavatele

Držitel víza H-1B je vázán na zaměstnavatele, který ho sponzoroval. Pokud chce změnit zaměstnání, nový zaměstnavatel musí projít celým procesem sponzoringu znovu (tzv. H-1B transfer). V případě ztráty zaměstnání má držitel víza pouze krátkou lhůtu (obvykle 60 dní) na to, aby si našel nového sponzora, změnil svůj vízový status, nebo opustil USA.

Vízum H-4 pro rodinné příslušníky

Manželé/manželky a svobodné děti do 21 let držitele víza H-1B mohou získat odvozené vízum H-4. Toto vízum jim umožňuje pobývat v USA a studovat, ale ne automaticky pracovat. Za určitých podmínek (zejména pokud držitel H-1B již má schválenou petici I-140 pro Zelenou kartu) může manžel/manželka s vízem H-4 požádat o pracovní povolení (EAD)[5].

Kontroverze a kritika

Program H-1B je již desítky let předmětem intenzivních politických a ekonomických debat. Kritika zaznívá z obou stran politického spektra.

Zneužívání a nahrazování amerických pracovníků

Hlavní kritika tvrdí, že program je zneužíván velkými technologickými a outsourcingovými firmami k nahrazování kvalifikovaných (a dražších) amerických pracovníků levnější zahraniční pracovní silou. Kritici argumentují, že požadavek na vyplácení "převažující mzdy" (prevailing wage) je často obcházen a že firmy upřednostňují držitele víz H-1B, protože jsou více závislí na zaměstnavateli a méně si stěžují na pracovní podmínky[6].

Dopad na mzdy

Některé ekonomické studie naznačují, že příliv velkého počtu pracovníků H-1B v určitých oborech (zejména v IT) může vést ke stagnaci nebo dokonce poklesu mezd pro americké pracovníky v těchto sektorech.

Loterijní systém

Samotný systém loterie je kritizován jako nespravedlivý a neefektivní. O tom, kdo získá vízum, nerozhodují dovednosti nebo přínos pro ekonomiku, ale náhoda. To ztěžuje plánování pro firmy i pro jednotlivce. V posledních letech se také objevily důkazy o masivním zneužívání registračního systému, kdy firmy podávaly více žádostí pro stejného kandidáta, aby uměle zvýšily jeho šanci na vylosování.

Podpora programu

Zastánci programu, zejména z technologického sektoru, naopak tvrdí, že H-1B je naprosto klíčový pro udržení konkurenceschopnosti USA a pro inovace. Argumentují, že v USA je kritický nedostatek talentů v oborech STEM (věda, technologie, inženýrství a matematika) a že bez zahraničních expertů by mnoho firem muselo přesunout své výzkumné a vývojové aktivity do zahraničí. Zdůrazňují také, že držitelé víz H-1B často zakládají nové firmy a vytvářejí tak nová pracovní místa.

Reference