Pracovní poměr

Rozbalit box

Obsah boxu

Pracovní poměr je nejčastější a nejvýznamnější základní pracovněprávní vztah, jehož prostřednictvím se realizuje závislá práce. Jedná se o smluvní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kde se zaměstnanec zavazuje pro zaměstnavatele vykonávat práci podle jeho pokynů a zaměstnavatel se zavazuje přidělovat zaměstnanci práci a platit mu za ni mzdu nebo plat.

⚖️ Právní úprava

Základním právním předpisem upravujícím pracovní poměr v Česku je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Ten definuje základní rámec, práva a povinnosti obou stran, způsoby vzniku, změny a zániku pracovního poměru. Na pracovněprávní vztahy se subsidiárně (podpůrně) vztahuje také zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to v případech, kdy zákoník práce danou problematiku neupravuje a není to v rozporu s jeho základními zásadami. Dalším relevantním předpisem je zejména zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Mezinárodní úroveň právní úpravy představují především úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO), kterými je Česká republika vázána, a dále právo Evropské unie, zejména směrnice upravující rovné zacházení, pracovní dobu či bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

📝 Vznik pracovního poměru

Pracovní poměr se zakládá primárně písemnou pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Ve specifických případech, stanovených zvláštními právními předpisy (typicky u vedoucích pozic v organizačních složkách státu), může pracovní poměr vzniknout také jmenováním. Dnem vzniku pracovního poměru je den, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce.

Pracovní smlouva

Pracovní smlouva je dvoustranné právní jednání, které musí být uzavřeno písemně. Každá ze smluvních stran musí obdržet jedno vyhotovení. I kdyby smlouva nebyla uzavřena písemně, je považována za platnou, avšak zaměstnavateli hrozí pokuta od inspektorátu práce.

Pracovní smlouva musí obsahovat tři podstatné náležitosti:

• Druh práce: Vymezení činností, které bude zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat. Může být definován úzce (např. "účetní") nebo šířeji (např. "administrativní pracovník").
• Místo nebo místa výkonu práce: Konkrétní adresa, obec, nebo jiným způsobem určené místo, kde bude práce vykonávána. Pokud je sjednáno více míst, jedná se o tzv. sdílené místo výkonu práce.
• Den nástupu do práce: Konkrétní datum, kterým pracovní poměr vzniká.

Kromě těchto povinných náležitostí může smlouva obsahovat i další ujednání, na kterých mají strany zájem, například:

• Zkušební doba: Může být sjednána maximálně na 3 měsíce (u vedoucích zaměstnanců na 6 měsíců) a musí být sjednána písemně.
• Doba trvání: Zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou.
• Mzda nebo plat: Ujednání o výši odměny, pokud není stanovena vnitřním předpisem nebo kolektivní smlouvou.
• Konkurenční doložka: Závazek zaměstnance, že se po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele.

👥 Subjekty a obsah pracovního poměru

Subjekty pracovního poměru jsou vždy zaměstnanec a zaměstnavatel. Jejich vzájemná práva a povinnosti tvoří obsah pracovního poměru.

Zaměstnanec

Zaměstnancem může být pouze fyzická osoba. Způsobilost být zaměstnancem a samostatně v pracovněprávních vztazích jednat (tzv. procesní způsobilost) vzniká dosažením 15 let věku; zaměstnanec však nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy ukončí povinnou školní docházku. Práce osob mladších 15 let je až na výjimky (umělecká, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti) zakázána.

Zaměstnanec je v pracovním poměru povinen zejména:

• Vykonávat sjednanou práci osobně, řádně a svědomitě.
• Dodržovat pokyny zaměstnavatele, pokud nejsou v rozporu s právními předpisy.
• Dodržovat právní předpisy vztahující se k práci, zejména předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP).
• Řádně hospodařit s prostředky, které mu zaměstnavatel svěřil.

Zaměstnavatel

Zaměstnavatelem může být fyzická osoba i právnická osoba (např. obchodní společnost, nadace, stát). V pracovněprávních vztazích za zaměstnavatele-právnickou osobu jedná jeho statutární orgán, u fyzické osoby jedná ona sama. Mohou však pověřit jiného zaměstnance nebo osobu, aby za ně v určitých záležitostech jednala.

Zaměstnavatel je povinen zejména:

• Přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy.
• Platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat.
• Vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat BOZP.
• Zabezpečovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci a dodržovat zákaz diskriminace.
• Poskytovat zaměstnanci dovolenou a další zákonná volna.
• Zajišťovat odborný rozvoj zaměstnanců.

🗂️ Druhy pracovního poměru

Pracovní poměry lze dělit podle různých kritérií, nejčastěji podle doby trvání a rozsahu pracovní doby.

Podle doby trvání

• Pracovní poměr na dobu neurčitou: Jedná se o standardní a preferovanou formu pracovního poměru, kde není předem stanovena doba jeho trvání. Poskytuje zaměstnanci nejvyšší míru jistoty.
• Pracovní poměr na dobu určitou: Doba trvání je omezena konkrétním datem nebo trváním určitých prací. Zákoník práce omezuje jeho sjednávání, aby se zamezilo tzv. řetězení. Pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne jeho vzniku může být opakován nejvýše dvakrát. Další prodloužení je možné jen za specifických podmínek.

Podle rozsahu pracovní doby

• Pracovní poměr na plný úvazek: Rozsah pracovní doby odpovídá stanovené týdenní pracovní době, která činí zpravidla 40 hodin týdně (u některých profesí, např. ve vícesměnných provozech, je kratší).
• Pracovní poměr na kratší pracovní dobu (částečný úvazek): Zaměstnanec a zaměstnavatel se dohodnou na kratší pracovní době, než je stanovená týdenní pracovní doba. Mzda nebo plat přísluší zaměstnanci v poměru odpovídajícím sjednané kratší pracovní době.

Podle místa výkonu práce

S rozvojem technologií se stala významnou i tato kategorie, zejména po novele zákoníku práce účinné od října 2023.

• Práce na pracovišti zaměstnavatele: Klasická forma, kdy zaměstnanec dochází na místo určené zaměstnavatelem.
• Práce na dálku (tzv. home office): Zaměstnanec vykonává práci zcela nebo zčásti z jiného místa, než je pracoviště zaměstnavatele. Pro tento režim musí být uzavřena písemná dohoda, která specifikuje podmínky, včetně způsobu úhrady nákladů vzniklých zaměstnanci.

🔄 Změny pracovního poměru

Obsah pracovního poměru, tedy sjednaný druh a místo výkonu práce, je možné změnit pouze tehdy, dohodnou-li se na tom zaměstnavatel a zaměstnanec. Taková dohoda musí být provedena písemně a označuje se jako dodatek k pracovní smlouvě.

Jednostranně může zaměstnavatel převést zaměstnance na jinou práci jen ve výjimečných případech stanovených zákoníkem práce (§ 41), například z důvodu ochrany zdraví zaměstnance na základě lékařského posudku nebo kvůli pravomocnému rozhodnutí soudu. Dalšími případy změny jsou například jmenování na vedoucí pracovní místo nebo přeložení do jiného místa výkonu práce (pouze se souhlasem zaměstnance).

🚪 Skončení pracovního poměru

Pracovní poměr může být ukončen pouze způsoby, které výslovně stanoví zákoník práce. Patří mezi ně právní jednání (dohoda, výpověď) i právní události (smrt, uplynutí doby).

Způsoby ukončení

• Dohoda: Dvoustranné jednání, kde se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnou na konkrétním dni ukončení pracovního poměru. Musí být písemná.
• Výpověď: Jednostranný projev vůle. Pracovní poměr končí uplynutím výpovědní doby, která činí nejméně 2 měsíce. Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze ze zákonem stanovených důvodů (např. organizační změny, porušení pracovních povinností, neuspokojivé pracovní výsledky).
• Okamžité zrušení: Výjimečný způsob ukončení, ke kterému může dojít jen při zvlášť závažném porušení povinností druhou stranou (např. spáchání úmyslného trestného činu zaměstnancem, nevyplacení mzdy zaměstnavatelem).
• Zrušení ve zkušební době: Během sjednané zkušební doby může kterákoliv strana zrušit pracovní poměr i bez uvedení důvodu.
• Uplynutí sjednané doby: U pracovního poměru na dobu určitou končí poměr uplynutím této doby.
• Smrt: Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance. Smrtí zaměstnavatele (fyzické osoby) zaniká jen v určitých případech.

📊 Statistiky a ekonomické údaje

Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) byla v druhém čtvrtletí roku 2025 míra zaměstnanosti osob ve věku 15–64 let v Česku 75,9 %. Celkový počet zaměstnanců v národním hospodářství dosahoval přibližně 4,2 milionu osob, přičemž drtivá většina z nich pracovala právě v režimu pracovního poměru. Pracovní poměry na dobu neurčitou tvořily více než 90 % všech pracovních poměrů, což svědčí o jejich dominantním postavení na českém trhu práce.

💡 Pro laiky

Představte si, že váš čas, dovednosti a energie jsou služba, kterou nabízíte. Pracovní poměr je jako dlouhodobá smlouva o pronájmu této služby. V "nájemní smlouvě" (pracovní smlouvě) si s "nájemcem" (zaměstnavatelem) jasně domluvíte, co budete dělat (druh práce), kde to budete dělat (místo výkonu práce) a od kdy "pronájem" začíná (den nástupu).

Za tento "pronájem" vám zaměstnavatel platí pravidelné "nájemné" (mzdu). Zároveň vám poskytuje "vybavení" (pracovní nástroje, bezpečné prostředí) a zaručuje vám "dny volna" (dovolenou). Na oplátku vy musíte dodržovat "domovní řád" (pokyny zaměstnavatele a předpisy) a svou práci dělat poctivě. Celá tato dohoda je chráněna "občanským zákoníkem pro práci", kterým je zákoník práce, aby ani jedna strana nemohla tu druhou snadno ošidit.

Externí odkazy

• Platné znění zákoníku práce na webu Zákony pro lidi
• Informace k pracovněprávním vztahům na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí