Trolejbus

Rozbalit box

Obsah boxu

Trolejbus je silniční elektrické vozidlo, které je poháněno jedním nebo více elektromotory a napájeno elektrickou energií z dvoupólového trolejového vedení umístěného nad vozovkou. Představuje kombinaci vlastností autobusu (pohyb po silnici bez kolejí) a tramvaje (ekologický elektrický pohon). Pro odběr proudu používá dvě tyčové sběrací tyče.

Trolejbusy jsou klíčovou součástí systémů městské hromadné dopravy v mnoha městech po celém světě. Jsou ceněny pro svůj tichý provoz, nulové lokální emise a vysoký výkon, zejména ve svažitém terénu. Moderní trolejbusy jsou často vybaveny pomocným bateriovým pohonem, který jim umožňuje jízdu i na úsecích bez trolejového vedení, což výrazně zvyšuje jejich provozní flexibilitu.

📜 Historie

💡 Počátky a první experimenty

Za otce trolejbusu je považován německý vynálezce a průmyslník Werner von Siemens, který svůj koncept představil již v roce 1882. Jeho experimentální vozidlo, nazvané Electromote, jezdilo na 540 metrů dlouhé trati v Halensee u Berlína. Vozidlo bylo napájeno stejnosměrným proudem o napětí 550 V a proud byl odebírán pomocí malého vozíčku (tzv. Kontaktwagen), který se pohyboval po trolejových drátech a byl s vozidlem spojen kabelem.

První linka pro pravidelnou přepravu osob byla zprovozněna 29. dubna 1901 v Německu na trati Bielatalbahn nedaleko Drážďan. Tento systém, navržený Maxem Schiemannem, již používal tyčové sběrače proudu, které se staly standardem pro většinu pozdějších systémů. Na počátku 20. století vznikaly další experimentální provozy v Evropě i USA.

🌟 Zlatý věk a poválečný rozvoj

Největší rozmach zažily trolejbusy ve 30. až 50. letech 20. století. Mnoho měst je zavádělo jako moderní a výkonnou náhradu za dosluhující tramvajové systémy, protože jejich zavedení bylo levnější než kompletní rekonstrukce kolejí. Trolejbusy nabízely vyšší komfort a tišší jízdu než tehdejší autobusy a tramvaje. Velké sítě vznikly ve Velké Británii (např. v Londýně), USA, Itálii a zejména v Sovětském svazu, kde se staly páteří MHD v mnoha průmyslových městech.

V Československu byl první trolejbusový provoz zahájen v Praze v roce 1936. Po druhé světové válce následoval masivní rozvoj a trolejbusy se objevily ve většině velkých českých a slovenských měst.

📉 Útlum v druhé polovině 20. století

Od 60. let začal celosvětový útlum trolejbusové dopravy. Hlavními důvody byly:

• Levná ropa: Masová dostupnost levné nafty učinila provoz autobusů ekonomicky výhodnějším.
• Flexibilita autobusů: Autobusy nebyly vázány na trolejové vedení, což umožňovalo snadné změny tras a zavádění linek do nových sídlišť.
• Vysoké náklady na infrastrukturu: Údržba a výstavba trolejového vedení a měníren byla nákladná.
• Estetika: Hustá síť drátů nad ulicemi byla vnímána jako "vizuální smog".

Mnoho měst, včetně Prahy (provoz ukončen v roce 1972), své trolejbusové systémy zrušilo a nahradilo je autobusy. Přežily především v hornatých městech (kde se uplatnil vysoký výkon elektromotoru) a v zemích východního bloku, kde byla preference elektrické trakce z domácích zdrojů.

♻️ Renesance v 21. století

Na přelomu 20. a 21. století zažívají trolejbusy renesanci. Důvodem je především rostoucí důraz na ekologii, snižování emisí skleníkových plynů a boj proti hlukovému znečištění ve městech. Moderní technologie navíc odstranily mnoho dřívějších nevýhod.

Klíčovou inovací je zavedení parciálních trolejbusů (také známých jako trolejbusy s bateriovým pohonem nebo IMC - In-Motion Charging). Tato vozidla jsou vybavena trakčními bateriemi, které se dobíjejí během jízdy pod trolejovým vedením. Na úsecích bez trolejí se pak trolejbus pohybuje jako plnohodnotný elektrobus. To umožňuje prodlužovat linky do oblastí bez infrastruktury, objíždět překážky a zjednodušit trolejové křížení.

⚙️ Technický popis

🔌 Napájení a sběrače

Trolejbus je napájen stejnosměrným proudem o napětí obvykle 600 V nebo 750 V. Na rozdíl od tramvaje, která používá kolejnice jako zpětný vodič (záporný pól), trolejbus potřebuje dvoupólové trolejové vedení – jeden drát pro kladný pól a druhý pro záporný. Dráty jsou od sebe izolovány a zavěšeny na sloupech nad vozovkou.

K odběru proudu slouží dvě sběrací tyče (běžně nazývané "kladky" nebo "šavle") umístěné na střeše vozidla. Na konci každé tyče je sběrací hlavice (tzv. botka) s uhlíkovým smykadlem, které zajišťuje kontakt s trolejovým drátem. Tyče jsou k základně přitlačovány pružinami, aby byl zajištěn stálý kontakt s vedením. V případě výpadku sběrače z troleje (tzv. "sjetí kladek") moderní vozidla automaticky stáhnou sběrače, aby nedošlo k poškození vedení.

🚗 Vozidlo a pohon

Konstrukčně je trolejbus velmi podobný autobusu. Často sdílí stejnou karoserii a podvozek s autobusovými modely (tzv. unifikace). Hlavní rozdíl je v pohonném ústrojí. Místo spalovacího motoru a převodovky je vybaven trakčním elektromotorem.

Moderní trolejbusy používají asynchronní nebo synchronní elektromotory řízené polovodičovými měniči s IGBT tranzistory. Toto řešení umožňuje plynulou regulaci výkonu, vysokou účinnost a rekuperaci brzdné energie – při brzdění se motor chová jako generátor a vrací energii zpět do sítě nebo ji ukládá do baterií.

🔋 Moderní technologie (Parciální trolejbus)

Parciální trolejbus je hybridní vozidlo kombinující vlastnosti klasického trolejbusu a elektrobusu. Je vybaven sadou lithium-iontových baterií, které mu umožňují autonomní jízdu na vzdálenost několika až desítek kilometrů.

Hlavní výhody tohoto řešení jsou:

• Provozní flexibilita: Linky mohou vést i mimo existující trolejové vedení.
• Snížení nákladů na infrastrukturu: Není nutné stavět trolejové vedení v historických centrech, na konečných nebo v depu.
• Spolehlivost: Při výpadku proudu nebo dopravní nehodě může trolejbus překážku objet s pomocí baterií.
• In-Motion Charging (IMC): Baterie se dobíjejí efektivně a rychle během jízdy pod trolejemi, takže vozidlo nepotřebuje dlouhé přestávky v nabíjecích stanicích.

🌍 Trolejbusy ve světě

🇨🇿 Trolejbusy v Česku

Česko patří mezi země s nejhustší sítí trolejbusových provozů na světě. K roku 2025 jsou trolejbusy v provozu v těchto městech:

• Brno (největší síť v ČR)
• České Budějovice
• Hradec Králové
• Jihlava
• Mariánské Lázně (nejmenší síť v ČR)
• Opava
• Ostrava
• Pardubice
• Plzeň
• Teplice
• Ústí nad Labem
• Zlín – Otrokovice (meziměstská trať)

Významným světovým výrobcem trolejbusů je plzeňská firma Škoda Electric (součást skupiny Škoda Transportation), která dodává vozidla do mnoha měst v Evropě i Severní Americe.

🇪🇺 Evropa

Trolejbusy jsou rozšířené po celé Evropě. Velké a moderní sítě se nacházejí ve Švýcarsku (např. Curych, Ženeva, Lausanne), Rakousku (Salcburk, Linec), Francii (Lyon) a Itálii (Milán, Boloňa). Velmi husté sítě jsou tradičně v zemích východní Evropy a bývalého Sovětského svazu, například na Ukrajině, v Bělorusku a Rusku. Na Krymském poloostrově se nachází nejdelší trolejbusová trať na světě, spojující Simferopol s Jaltou.

🌎 Zbytek světa

Mimo Evropu jsou významné trolejbusové provozy v Spojených státech (např. San Francisco, Seattle, Boston) a v Kanadě (Vancouver). V Jižní Americe jsou trolejbusy provozovány například v São Paulu v Brazílii nebo ve Valparaísu v Chile. V Asii jsou trolejbusové systémy například v některých městech Číny a v Severní Koreji, zejména v hlavním městě Pchjongjang.

✅ Výhody a nevýhody

👍 Výhody

• Ekologický provoz: Nulové lokální emise oxidu uhličitého a dalších znečišťujících látek.
• Tichý provoz: Výrazně nižší hluková zátěž ve srovnání s dieselovými autobusy.
• Vysoký výkon: Elektromotor poskytuje vysoký točivý moment již od nízkých otáček, což umožňuje lepší akceleraci a jízdu ve stoupáních.
• Dlouhá životnost: Trolejbusy mají obecně delší životnost než autobusy (až 20 let i více).
• Energetická účinnost: Vyšší účinnost přeměny energie a možnost rekuperace brzdné energie.
• Nezávislost na fosilních palivech: Provoz je závislý na elektrické síti, která může být napájena z různých zdrojů, včetně obnovitelných.

👎 Nevýhody

• Vysoké počáteční náklady: Nutnost vybudovat a udržovat nákladnou infrastrukturu (trolejové vedení, měnírny, napájecí kabely).
• Menší provozní flexibilita: Klasické trolejbusy jsou vázány na trolejové vedení (tento problém řeší parciální trolejbusy).
• Vizuální dopad: Trolejové vedení může být vnímáno jako neestetické a narušující vzhled ulic.
• Závislost na napájení: Výpadek proudu v síti nebo poškození trolejového vedení může zastavit provoz na celé lince.
• Riziko pádu sběračů: Při vyšších rychlostech nebo v ostrých zatáčkách může dojít k vypadnutí sběračů z troleje, což vyžaduje zásah řidiče.

🤔 Pro laiky

Představte si autobus, který nepotřebuje tankovat naftu, protože jezdí na elektřinu – podobně jako tramvaj nebo vlak. Místo kolejí ale jezdí normálně po silnici jako každé jiné auto.

Jak tedy získává elektřinu? Nad silnicí, po které jezdí, jsou nataženy dva elektrické dráty (troleje). Z trolejbusu k nim vedou dvě dlouhé tyče (říká se jim sběrače), které se po drátech kloužou a "sají" z nich elektrickou energii.

Proč potřebuje dva dráty, když tramvaji stačí jeden? Tramvaj používá jako druhý pól (ten "mínusový") kovové koleje, po kterých jede. Trolejbus má ale gumové pneumatiky, které elektřinu nevedou, takže potřebuje jeden drát pro "plus" a druhý pro "mínus", aby se elektrický obvod mohl uzavřít a motor fungoval.

Moderní trolejbusy jsou ještě chytřejší. Mají v sobě velké baterie. Když jedou pod dráty, nejenže pohánějí motor, ale zároveň si dobíjejí tyto baterie. Když pak potřebují jet někam, kde dráty nejsou (třeba na konečnou nebo při objížďce), jednoduše stáhnou sběrače a jedou dál na baterky jako elektrobus.

Šablona:Aktualizováno