Trevor Gillies

Trevor Gillies
	Trevor Gillies v dresu New York Islanders během rozbruslení (2011)
Datum narození	30. ledna 1979
Místo narození	Cambridge, Ontario, Kanada
Výška	191 cm
Váha	105 kg
Pozice	Levé křídlo
Držení hole	Levé
Draft	Nedraftován
Bývalé týmy	NHL:; Anaheim Ducks; New York Islanders; KHL:; Viťaz Čechov; Liiga:; HIFK; AHL:; Lowell Lock Monsters; Worcester IceCats; Providence Bruins; Springfield Falcons; Hartford Wolf Pack; Portland Pirates; Albany River Rats; Bridgeport Sound Tigers; Abbotsford Heat; Adirondack Flames; ECHL:; Mississippi Sea Wolves; Greensboro Generals; Augusta Lynx; Richmond Renegades; Peoria Rivermen; Orlando Solar Bears; South Carolina Stingrays

Rozbalit box

Obsah boxu

Trevor Gillies (* 30. ledna 1979, Cambridge, Ontario) je bývalý kanadský profesionální hokejista, který nastupoval na pozici útočníka (levé křídlo). Do historie ledního hokeje se zapsal nikoliv jako střelec či nahrávač, ale jako jeden z nejobávanějších a nejtvrdších „enforcerů“ (bitkařů/ochránců) své generace. Jeho kariéra, trvající téměř dvě desetiletí, se stala symbolem éry, kdy byla fyzická intimidace a pěstní souboje nedílnou součástí taktiky.

V NHL odehrál sice „pouze“ 57 zápasů, ale stihl v nich nasbírat 261 trestných minut, což je statistická anomálie svědčící o jeho jednoznačné roli. Nejznámější je jeho působení v týmu New York Islanders v letech 2009–2012, kde se stal ústřední postavou několika nejvyhrocenějších momentů novodobé historie ligy, včetně slavné hromadné bitky s Pittsburgh Penguins v únoru 2011. Gillies byl prototypem hráče, který pro ochranu svých spoluhráčů neváhal překročit hranice pravidel, což mu vyneslo řadu dlouhých disciplinárních trestů, ale také status kultovního hrdiny mezi částí fanoušků. Jeho poznávacím znamením se stal pečlivě pěstovaný knír ve tvaru podkovy („horseshoe mustache“) a vizáž připomínající boxerské šampiony z 19. století.

🏒 Hráčská kariéra: Cesta hokejového nomáda

Juniorská léta v OHL (1996–1999)

Trevor Gillies se narodil v Cambridge v provincii Ontario, v srdci kanadského hokeje. Svoji cestu do velkého hokeje započal v prestižní juniorské lize Ontario Hockey League (OHL), kam byl draftován v roce 1996 týmem North Bay Centennials v prvním kole (celkově 19. místo). To ukazuje, že v mládí byl považován za perspektivního hráče i po hokejové stránce, nicméně velmi rychle se vyprofiloval do role silového útočníka.

V OHL strávil tři sezóny, během kterých vystřídal dresy tří týmů: North Bay Centennials, Sarnia Sting a Oshawa Generals. Už zde se začala projevovat jeho ochota shodit rukavice. V sezóně 1997/98 v dresu Sarnie nasbíral 179 trestných minut v 46 zápasech. Jeho juniorská kariéra vyvrcholila v sezóně 1998/99 v Oshawě, kde si připsal osobní rekord 270 trestných minut v 66 utkáních. Přestože byl na ledě nepřehlédnutelný díky své fyzické hře a ochotě se bít, skautům NHL chyběla u Gilliese vyšší hokejová produktivita. V moderním hokeji se začal klást důraz na komplexnost a Gillies byl vnímán jako jednorozměrný hráč. Výsledkem bylo, že v vstupním draftu NHL jeho jméno nikdy nezaznělo. Pro mnoho hráčů by to znamenalo konec snu o NHL, pro Gilliese to byl začátek dlouhé a trnité cesty přes nižší soutěže.

Dlouhá cesta "autobusem" (1999–2005)

Po skončení juniorské kariéry vstoupil Gillies do světa profesionálního hokeje v lize ECHL (East Coast Hockey League), která je v hierarchii severoamerického hokeje o stupeň níže než AHL. Jeho prvním působištěm se stali Mississippi Sea Wolves. Následujících pět let se stalo definicí života hokejového „journeymana“ (cestovatele). Gillies kočoval mezi městy, kluby a ligami, často nevěděl, kde bude hrát příští měsíc.

Vystřídal celou řadu klubů v ECHL (Greensboro Generals, Augusta Lynx, Richmond Renegades, Peoria Rivermen) i v AHL (Lowell Lock Monsters, Worcester IceCats, Providence Bruins). V každém týmu měl stejný úkol: být nejděsivějším mužem na ledě, chránit hvězdy týmu a „čistit prostor“. V sezóně 2004/05, během výluky NHL, hrál za Peoria Rivermen v ECHL a připsal si neuvěřitelnou statistiku: v 48 zápasech základní části nasbíral 223 trestných minut, ale zároveň ukázal, že umí hrát hokej, když přidal 10 bodů (3+7). V play-off téhož roku přidal dalších 53 trestných minut v pouhých 12 zápasech.

Tato neústupnost a ochota podstoupit fyzickou bolest pro tým mu nakonec otevřela dveře, které zůstávají pro většinu nedraftovaných bitkařů zavřené.

Debut v NHL: Anaheim Ducks (2005/06)

V létě 2005 podepsal smlouvu s organizací New York Rangers, ale ještě před začátkem sezóny byl vyměněn do Mighty Ducks of Anaheim. Právě v dresu kalifornského týmu si 3. listopadu 2005 odbyl svůj debut v nejslavnější lize světa. Nastoupil do jediného utkání proti Columbus Blue Jackets. Ačkoliv na ledě strávil pouhé 2 minuty a 40 sekund, stihl se zapsat do statistik 21 trestnými minutami. Hned při svém prvním střídání se popral s těžkou váhou soupeře, čímž splnil přesně to, co se od něj očekávalo. Byl to však jeho jediný zápas v NHL na dalších pět let. Následoval návrat na farmu do týmu Portland Pirates, kde v sezóně 2006/07 vytvořil další osobní rekord s 300 trestnými minutami v 51 zápasech.

Éra New York Islanders: Kultovní status a válka s Penguins (2009–2012)

Zlomový moment kariéry přišel v roce 2009, kdy podepsal smlouvu s organizací New York Islanders. Tým z Long Islandu procházel složitou přestavbou. V kádru měl mladý supertalent Johna Tavarese, kterého bylo potřeba chránit před útoky soupeřů. Vedení Islanders hledalo někoho, kdo by vzbuzoval respekt a strach. Trevor Gillies byl perfektní volbou.

Do prvního týmu byl povolán v sezóně 2009/10, ve které odehrál 14 zápasů. Fanoušci si ho okamžitě zamilovali. V době, kdy se týmu nedařilo herně, nabízel Gillies alespoň „chléb a hry“. Jeho bitky zvedaly diváky ze sedadel a jeho knír se stal módním hitem v ochozech Nassau Coliseum.

Sezóna 2010/11 a "Fight Night"

Sezóna 2010/11 byla pro Gilliese životní. Odehrál 39 zápasů, ve kterých dokonce vstřelil 2 góly (své jediné v NHL). Do historie se však zapsal událostmi z 11. února 2011. Zápas mezi New York Islanders a Pittsburgh Penguins se odehrával v extrémně vyostřené atmosféře. Islanders cítili křivdu za předchozí zranění svého brankáře Ricka DiPietra, kterého v minulém vzájemném zápase knokautoval brankář Penguins Brent Johnson.

Zápas se zvrhl v jednu z nejbrutálnějších podívaných v moderní historii NHL, později nazývanou „Friday Night Fights“ nebo „The Massacre on Ice“. V celém utkání bylo uděleno rekordních 346 trestných minut. Trevor Gillies byl v centru dění. Ve třetí třetině, za rozhodnutého stavu 9:3 pro Islanders, Gillies tvrdě atakoval útočníka Penguins Erica Tangradiho. Gillies zasáhl Tangradiho loktem do hlavy, a když soupeř padl otřesený na led, Gillies ho ještě několikrát udeřil pěstí. Rozhodčí ho museli odtrhnout. Když byl Gillies odváděn do kabin, stoupl si do vchodu do tunelu a začal se vysmívat ležícímu a zraněnému Tangradimu, gestikulujíc a křičíc na něj. Tento moment, zachycený kamerami, šokoval hokejovou veřejnost více než samotný faul.

NHL reagovala tvrdě. Gillies dostal suspendaci na 9 zápasů. Vedení ligy ve zdůvodnění uvedlo, že samotný faul byl nebezpečný, ale následné chování a taunting zraněného protihráče bylo „zcela nepřijatelné a nesportovní“.

Návrat a okamžitá recidiva

Gillies si odpykal trest a vrátil se do sestavy 2. března 2011 v zápase proti Minnesota Wild. Hokejový svět sledoval, zda se poučil. Odpověď přišla téměř okamžitě. Ve svém prvním zápase po návratu, po odehrání pouhých několika střídání, se Gillies rozjel a tvrdě atakoval Cala Clutterbucka u mantinelu. Ačkoliv se nejednalo o tak likvidační zákrok jako v případě Tangradiho, šlo o úder do oblasti hlavy a zezadu. Rozhodčí ho vyloučili do konce utkání.

Vzhledem k tomu, že šlo o recidivu hned v prvním zápase po odpykání dlouhého trestu, disciplinární komise NHL neměla slitování. Gillies dostal zákaz startu na 10 zápasů. V podstatě tak strávil zbytek sezóny na tribuně. Tyto incidenty mu vynesly nálepku „nepoučitelného“ hráče, který je pro ligu rizikem. I když ho fanoušci Islanders stále milovali pro jeho oddanost, jeho dny v NHL byly sečteny. V následující sezóně 2011/12 nastoupil už jen ke třem utkáním.

Ruská mise: Viťaz Čechov (2012/13)

V době výluky NHL a po konci angažmá v Islanders zamířil Gillies tam, kde o jeho služby byl enormní zájem – do Ruska. Podepsal smlouvu s týmem Viťaz Čechov (nyní Viťaz Podolsk) v KHL. Viťaz byl v té době unikátním fenoménem světového hokeje. Klub rezignoval na snahu vyhrávat hokejovostí a vsadil na strategii zastrašování a brutality. Tým zaměstnával několik severoamerických bitkařů najednou (společně s Gilliesem tam působili např. Jeremy Yablonski nebo Jon Mirasty), jejichž jediným úkolem bylo vyvolávat hromadné bitky a likvidovat hvězdy soupeře.

Gillies do tohoto prostředí zapadl dokonale. V 24 zápasech za Viťaz nestřelil ani jeden gól, ale nasbíral 95 trestných minut. Účastnil se několika hromadných bitek, které často začínaly hned po vhození buly. Působení Viťazu vyvolávalo v Rusku kontroverze a vedení KHL nakonec muselo zasáhnout a přinutit klub změnit strategii pod hrozbou vyloučení z ligy. Gillies tak byl jedním z posledních mohykánů této divoké éry ruského hokeje.

Finské intermezzo a pád hlavou o led (2013–2014)

V sezóně 2013/14 se Gillies přesunul do finské ligy Liiga, kde podepsal s tradičním klubem HIFK Helsinki. Jeho angažmá však mělo jepičí život. V zápase European Trophy se dostal do konfliktu s finským provokatérem a bývalým hráčem NHL Jarkko Ruutuem. Gillies Ruutua napadl způsobem, který vedení soutěže vyhodnotilo jako nepřijatelný, a po pouhých třech ligových zápasech (a 54 trestných minutách) s ním HIFK rozvázal smlouvu.

Následoval návrat do zámoří, do nižších lig. Nejprve do ECHL (Orlando Solar Bears) a poté do AHL (Abbotsford Heat, Adirondack Flames). V říjnu 2014, v dresu Adirondack Flames, se Gillies dopustil dalšího excesu, který obletěl svět. V bitce s mladým útočníkem Williamem Carrierem (pozdějším hráčem Vegas Golden Knights) Gillies, poté co soupeře povalil, chytil jeho hlavu a úmyslně s ní udeřil o led. Tento brutální čin, který mohl mít fatální následky, mu vynesl suspendaci na 12 zápasů v AHL a de facto ukončil jeho šance na návrat do vyšších pater hokeje.

Závěr kariéry: Mentor v ECHL (2015–2018)

Poslední tři sezóny kariéry strávil Gillies v týmu South Carolina Stingrays v ECHL. Zde se jeho role transformovala. Ačkoliv byl stále bitkařem, stal se také mentorem pro mladé hráče a oblíbencem komunity. Usadil se v regionu i s rodinou a v týmu působil jako asistent kapitána. V sezóně 2017/18, ve svých 39 letech, definitivně ukončil profesionální kariéru.

🥊 Analýza herního stylu a filozofie

Technika boje

Trevor Gillies nebyl jen „mlátička“, byl to technický bitkař. V rozhovorech (např. pro podcast Spittin' Chiclets nebo v profilu od umělce Borbaye) často vysvětloval, že bitka na bruslích je dovednost vyžadující trénink. Využíval prvky z boxu a MMA upravené pro nestabilní prostředí ledu.

Postoj: Jako levák měl výhodu, že většina soupeřů nebyla zvyklá na údery vedené primárně levou rukou. Měl však schopnost bít se oběma rukama („switch hitter“).
Rovnováha: Jeho klíčovou předností byla stabilita na bruslích. Bylo velmi těžké ho povalit, což mu umožňovalo dominovat v dlouhých bitkách.
Kodex: Navzdory svým excesům (Tangradi, Carrier) Gillies tvrdil, že ctí nepsaný „kodex bitkařů“. Známá je historka ze zápasu proti Shawnu Thorntonovi, se kterým se přátelil. Během bitky mu Thornton pošeptal, že mu vyskočilo rameno. Gillies okamžitě přestal bojovat a nechal rozhodčí zasáhnout, aby nezranil bezbranného soupeře.

Osobnost a role v týmu

Spoluhráči na Gilliese nedali dopustit. V kabině byl popisován jako „nejmilejší chlap na světě“ (tzv. teddy bear), který by se rozdal pro ostatní. Jeho agresivita na ledě byla vnímána jako projev maximální loajality. Matt Martin, jeho spoluhráč z Islanders, ho označil za jednoho z nejlepších parťáků, jaké kdy měl. Gillies bral svou roli jako zaměstnání – věděl, že bez bitek by v NHL nebyl, a dělal vše pro to, aby se v lize udržel a zajistil rodinu.

"Pět F"

V rozhovorech Gillies definoval svůj životní postoj pomocí pravidla „Pěti F“:

Family (Rodina)
Friends (Přátelé)
Fishing (Rybaření)
Fighting (Boj/Hokej)
F... (Páté F nechával s úsměvem domyslet, často v narážce na užívání si života).

📊 Detailní statistiky

Základní část a play-off

Sezona	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1996/97	North Bay Centennials	OHL	26	0	4	4	66
1997/98	Sarnia Sting	OHL	46	1	4	5	179
1998/99	Oshawa Generals	OHL	66	5	6	11	270
1999/00	Mississippi Sea Wolves	ECHL	53	0	6	6	202
2000/01	Greensboro Generals	ECHL	63	1	6	7	303
2001/02	Augusta Lynx	ECHL	46	0	1	1	269
2002/03	Richmond Renegades	ECHL	6	0	1	1	21
2003/04	Springfield Falcons	AHL	61	2	1	3	277
2004/05	Peoria Rivermen	ECHL	48	3	7	10	223
2005/06	Mighty Ducks of Anaheim	NHL	1	0	0	0	21
2005/06	Portland Pirates	AHL	50	2	3	5	169
2006/07	Portland Pirates	AHL	51	1	6	7	300
2009/10	New York Islanders	NHL	14	0	1	1	75
2010/11	New York Islanders	NHL	39	2	0	2	165
2011/12	New York Islanders	NHL	3	0	0	0	0
2012/13	Viťaz Čechov	KHL	24	0	0	0	95
2013/14	HIFK Helsinki	Liiga	3	0	0	0	54
2014/15	Adirondack Flames	AHL	20	1	0	1	110
2017/18	South Carolina Stingrays	ECHL	34	0	0	0	105
Celkem	NHL	—	57	2	1	3	261

👤 Osobní život a život po kariéře

Mimo led je Trevor Gillies popisován jako naprostý protiklad svého hokejového já. Je známý svým smyslem pro humor, výřečností a charismatem. Je ženatý, s manželkou Danielle mají dceru Danni Ryan a Trevor vychovává i nevlastního syna Phoenixe Jenkinse.

Po skončení kariéry se usadil v USA, konkrétně v oblasti Augusty a Jižní Karolíny. Zde se věnuje rodině a různým podnikatelským aktivitám. Zůstává aktivní v komunitě bývalých hokejistů, pravidelně se účastní podcastů (např. Spittin' Chiclets), kde vypráví historky ze své kariéry, a charitativních akcí.

Jeho odkaz je dvojsečný. Pro puristy a odpůrce bitek je symbolem všeho špatného, co hokej nabízel – násilí, nesmyslné bitky a zranění. Pro fanoušky „staré školy“ a příznivce New York Islanders je však kultovním hrdinou, který v temných dobách klubu přinášel na led emoce, bránil své spoluhráče a nechal na ledě duši i zdraví. Je jedním z posledních skutečných enforcerů, jejichž role s vývojem pravidel z moderního hokeje prakticky vymizela.

⚖️ Disciplinární historie (Přehled hlavních trestů)

9 zápasů (NHL, 2011): Úder loktem a následné napadení Erica Tangradiho (Pittsburgh).
10 zápasů (NHL, 2011): Úder do hlavy Cala Clutterbucka (Minnesota) v prvním zápase po návratu.
12 zápasů (AHL, 2014): Udeření hlavou Williama Carriera o led.
Vyloučení z týmu (Liiga, 2013): Po incidentu s Jarkko Ruutuem ukončena smlouva v HIFK.

Zdroje