Tintoretto
Obsah boxu
Tintoretto, vlastním jménem Jacopo Robusti (někdy uváděn jako Jacopo Comin, * 1518 nebo 1519, Benátky – 31. května 1594, Benátky), byl jedním z nejvýznamnějších malířů benátské školy pozdní Renesance. Spolu s Tizianem a Veronesem tvoří trojici velkých mistrů benátského malířství 16. století. Jeho umělecká přezdívka „Tintoretto“ (v italštině „malý barvíř“) odkazuje na povolání jeho otce, který byl barvířem hedvábí (tintore).
Jeho dílo je charakteristické dramatickými kompozicemi, energickým, téměř zběsilým rukopisem, odvážným použitím perspektivy a mystickým využitím světla a stínu (Chiaroscuro). Jeho cílem bylo, jak sám údajně prohlásil, spojit Michelangelovu kresbu (disegno) s Tizianovou barvou (colore). Jeho největším a nejucelenějším dílem je monumentální výzdoba budov Scuola Grande di San Rocco v Benátkách, na které pracoval více než dvacet let.
📜 Život a kariéra
Jacopo Robusti se narodil v Benátkách jako nejstarší z 21 dětí. Jeho otec, Giovanni Battista Robusti, byl barvířem hedvábí, což Jacopovi vyneslo přezdívku, pod kterou se proslavil po celém světě.
👶 Raná léta a učení
O jeho uměleckém vzdělání se ví jen málo. Podle tradice, kterou zaznamenali jeho raní životopisci, se krátce učil v dílně velkého Tiziana. Ten ho však údajně po pouhých deseti dnech poslal pryč, buď ze žárlivosti na jeho ohromný talent, nebo kvůli jejich naprosto odlišným uměleckým povahám. Ať už je tato historka pravdivá, či nikoli, Tintoretto byl z velké části samouk. Intenzivně studoval díla velkých mistrů, zejména sochy Michelangela, z nichž si pořizoval malé sádrové odlitky, které pak za různých světelných podmínek kreslil, aby dokonale ovládl zobrazení lidského těla a dramatického osvětlení.
Jeho ambice byly obrovské, což dokládá nápis, který si údajně napsal na stěnu svého ateliéru: Il disegno di Michelangelo e il colore di Tiziano („Michelangelova kresba a Tizianova barva“).
🎨 Vzestup v Benátkách
Tintoretto byl nesmírně pracovitý a také velmi soutěživý. Aby získal zakázky, často nabízel své služby za zlomek ceny, nebo dokonce zdarma, což mu znepřátelilo mnoho konkurentů. Prvním velkým dílem, kterým na sebe upozornil celou uměleckou scénu v Benátkách, byl obraz Zázrak svatého Marka (také známý jako Zázrak otroka), namalovaný v roce 1548 pro Scuola Grande di San Marco. Obraz šokoval své současníky dramatickou kompozicí, prudkým pohybem postav a teatrálním osvětlením. Zde poprvé naplno ukázal svůj osobitý styl, který se stal jeho poznávacím znakem.
V roce 1550 se oženil s Faustinou de Vescovi, dcerou benátského šlechtice. Měli spolu osm dětí, z nichž několik se také stalo malíři a pracovalo v otcově dílně. Nejtalentovanější z nich byla dcera Marietta Robusti, známá jako La Tintoretta, která se specializovala na portréty.
✨ Mistrovské dílo: Scuola Grande di San Rocco
Životním dílem Tintoretta je bezpochyby výzdoba sídla laického bratrstva Scuola Grande di San Rocco. V roce 1564 vyhrál soutěž na výzdobu stropu sálu Sala dell'Albergo lstí – místo skici, jak požadovaly podmínky, přinesl hotový obraz Svatý Roch v slávě a nabídl ho bratrstvu jako dar. Tím si zajistil nejen tuto zakázku, ale i budoucí práci pro Scuolu.
Během následujících 23 let (s přestávkami mezi lety 1564 a 1587) vytvořil pro tuto instituci více než 60 monumentálních pláten s výjevy ze Starého i Nového zákona. Tento cyklus je považován za „Sixtinskou kapli benátského malířství“. Mezi nejvýznamnější díla patří ohromující Ukřižování v Sala dell'Albergo, které je plné stovek postav v dramatickém šerosvitu, a výjevy ze života Krista v horním sále. Díky tomuto cyklu lze sledovat vývoj jeho stylu od rané dospělosti až po pozdní, téměř vizionářské období.
🏛️ Práce pro Dóžecí palác a pozdní léta
Kromě práce pro náboženská bratrstva pracoval Tintoretto také pro Benátskou republiku. Jeho díla zdobí Dóžecí palác, srdce politické moci v Benátkách. Po požáru v roce 1577, který zničil díla mnoha slavných umělců, byl Tintoretto spolu s Veronesem pověřen novou výzdobou. Jeho největším příspěvkem je gigantické plátno Ráj (Il Paradiso) v Sále Velké rady. S rozměry přibližně 22 x 9 metrů je to jedno z největších olejomaleb na plátně na světě. Obraz, na kterém pracoval se svým synem Domenicem, zobrazuje stovky postav vířících kolem Krista a Panny Marie a je ohromujícím vyjádřením umělcovy pozdní, hluboce duchovní vize.
V posledních letech svého života se jeho styl stal ještě více éterickým a mystickým. To je patrné na jeho dvou posledních mistrovských dílech pro kostel San Giorgio Maggiore: Snímání many a především Poslední večeře (1592–1594). Zde je tradiční scéna zobrazena v dramatické diagonální kompozici, v temném prostoru osvětleném nadpřirozeným světlem, kde se prolíná pozemský svět s nebeským.
Tintoretto zemřel 31. května 1594 v Benátkách a je pohřben v kostele Madonna dell'Orto, pro který také vytvořil několik významných děl.
🖌️ Styl a technika
Tintorettův styl byl ve své době revoluční a často kontroverzní. Jeho rychlost malby byla legendární; současníci ho nazývali Il Furioso (Zběsilý) pro jeho energii a rychlost.
- Dramatická kompozice: Odmítal klidnou, symetrickou kompozici vrcholné renesance. Místo toho používal prudké diagonály, nečekané úhly pohledu a odvážné zkrácení postav (scorcio), aby vtáhl diváka přímo do děje.
- Světlo a stín (Chiaroscuro): Světlo v jeho obrazech není přirozené, ale slouží dramatickému a symbolickému účelu. Ostré kontrasty světla a hluboké tmy zdůrazňují klíčové momenty a postavy a dodávají scénám mystickou, nadpřirozenou atmosféru.
- Rychlá malba (Prestezza): Jeho štětcové tahy jsou viditelné, energické a zdánlivě nedokončené. Kritik Giorgio Vasari sice obdivoval jeho talent, ale kritizoval ho za to, že jeho obrazy vypadají spíše jako skici. Právě tato technika však dodává jeho dílům neuvěřitelnou dynamiku a vitalitu.
- Barva: Ačkoliv byl představitelem benátské školy, proslulé svým kolorismem, barva u něj často ustupovala do pozadí ve prospěch dramatického účinku světla a kompozice. V pozdních dílech používal omezenější, temnější paletu, kterou prosvětlovaly záblesky nadpřirozeného světla.
🖼️ Hlavní díla
Tintorettovo dílo je nesmírně rozsáhlé. Zde je výběr těch nejznámějších:
- Zázrak svatého Marka (1548) – Gallerie dell'Accademia, Benátky
- Nalezení těla svatého Marka (cca 1562–1566) – Pinacoteca di Brera, Milán
- Zuzana a starci (cca 1555) – Kunsthistorisches Museum, Vídeň
- Ukřižování (1565) – Scuola Grande di San Rocco, Benátky
- Cyklus obrazů pro Scuola Grande di San Rocco (1564–1587) – Benátky
- Původ Mléčné dráhy (cca 1575) – Národní galerie, Londýn
- Ráj (1588–1592) – Dóžecí palác, Benátky
- Poslední večeře (1592–1594) – Bazilika San Giorgio Maggiore, Benátky
- Autoportrét (cca 1588) – Musée du Louvre, Paříž
🏛️ Odkaz a vliv
Tintoretto byl jedním z posledních velkých mistrů italské renesance a zároveň předchůdcem baroka. Jeho dramatický styl, emocionální náboj a inovativní práce se světlem hluboce ovlivnily mnoho pozdějších umělců. Jeho nejvýznamnějším následovníkem byl El Greco, který studoval v Benátkách a jehož dílo nese zřetelné stopy Tintorettova vlivu v expresivním používání světla a protáhlých postavách. Vliv Tintoretta lze nalézt také u barokních mistrů, jako byl Peter Paul Rubens, a později byl znovuobjeven a obdivován romantickými malíři, například Eugènem Delacroixem.
🧐 Pro laiky
- Manýrismus: Umělecký styl, který následoval po vrcholné renesanci (asi 1520–1600). Místo klidu a harmonie renesance přinesl drama, napětí a emoce. Malíři jako Tintoretto používali nepřirozené, protáhlé postavy, složité kompozice a dramatické osvětlení, aby vytvořili silný citový dojem.
- Chiaroscuro: Italský termín pro techniku, která využívá silné kontrasty mezi světlem a tmou. Představte si to jako osvětlení scény jediným reflektorem na tmavém jevišti. Tintoretto byl mistrem této techniky a používal ji k vytvoření napětí a zdůraznění duchovního významu scény.
- Benátská škola: Skupina malířů působících v Benátkách v 15. a 16. století. Na rozdíl od malířů z Florencie nebo Říma, kteří kladli důraz na přesnou kresbu (disegno), Benátčané se soustředili na barvu (colore) a atmosféru. Tintoretto tento přístup obohatil o dramatickou kresbu a světlo.
- Scuola Grande: V Benátkách to nebyla škola v dnešním slova smyslu, ale spíše bohaté a vlivné laické bratrstvo (cech nebo spolek), které se věnovalo charitativní a náboženské činnosti. Získat zakázku na výzdobu jejich sídla byla pro umělce obrovská prestiž a finanční jistota.