Sergej Gončar

Sergej Gončar
	Soubor:Sergei Gonchar Penguins.jpg
	Sergej Gončar v dresu Pittsburgh Penguins (2009)
Datum narození	13. dubna 1974
Místo narození	Čeljabinsk, Sovětský svaz
Výška	188 cm
Váha	95 kg
Pozice	Obránce (hráč) / Trenér
Držení hole	Levá
Kariéra	1991–2015 (hráč)
Draft	1992, 14. celkově, Washington Capitals
Bývalé týmy	Traktor Čeljabinsk; HK Dynamo Moskva; Washington Capitals; Boston Bruins; Metallurg Magnitogorsk; Pittsburgh Penguins; Ottawa Senators; Dallas Stars; Montreal Canadiens
Reprezentace	Rusko
Úspěchy	🏆 (jako hráč); 🏆 (jako trenér); 🏆 (jako trenér); 5× účastník NHL All-Star Game; Nejproduktivnější ruský obránce v historii NHL
Trenérská kariéra	Asistent trenéra Vancouver Canucks

Rozbalit box

Obsah boxu

Sergej Viktorovič Gončar (rusky: Сергей Викторович Гончар; v anglickém přepisu Sergei Gonchar; * 13. dubna 1974, Čeljabinsk) je bývalý ruský profesionální hokejový obránce a současný trenér. Je vítězem Stanley Cupu jako hráč (2009) i jako člen realizačního týmu (2016, 2017).

Gončar je považován za jednoho z nejlepších ofenzivních obránců své generace a v historických tabulkách NHL mu patří primát nejproduktivnějšího ruského obránce všech dob. Proslul svou dělovou střelou od modré čáry, kterou využíval jako "quarterback" v přesilových hrách, a ledovým klidem při rozehrávce. Mimo led se zapsal do historie jako klíčový mentor pro mladé ruské hráče, zejména pro Jevgenije Malkina, kterému pomohl adaptovat se na život v USA. Jeho kariéra trvala přes dvě desetiletí a zanechala hlubokou stopu v organizacích Washingtonu a Pittsburghu.

Hráčská kariéra

Ruské začátky a vláda ve Washingtonu (1991–2004)

Sergej Gončar začínal s hokejem v rodném Čeljabinsku, ale brzy se přesunul do HK Dynamo Moskva, kde na sebe upozornil jako velký talent. V roce 1992 si ho v prvním kole draftu vybrali Washington Capitals. Do zámoří se přesunul v roce 1994 a po krátké aklimatizaci na farmě v Portlandu vtrhl do NHL. Ve Washingtonu se vyprofiloval v elitního obránce. V týmu, který sázel na defenzivu a systém (zejména v éře, kdy zde chytal Olaf Kölzig a hrál Peter Bondra), byl Gončar ofenzivním motorem. Pravidelně sbíral přes 50 bodů za sezónu a jeho střela příklepem byla postrachem brankářů. V sezóně 1997/98 pomohl Capitals k historicky první účasti ve finále Stanley Cupu, kde však podlehli Detroitu. Ve Washingtonu strávil deset sezón a stal se ikonou klubu, než byl v roce 2004 vyměněn do Boston Bruins.

Pittsburgh Penguins: Stanley Cup a "Táta Gončar" (2005–2010)

Po výluce NHL v roce 2005 podepsal Gončar pětiletou smlouvu s Pittsburgh Penguins. Přišel do týmu, který byl na dně, ale měl v kádru zázračné dítě Sidneyho Crosbyho. Gončar se stal klíčovým veteránem, který měl mladíky učit vyhrávat. Jeho role nabrala nový rozměr v roce 2006, kdy do týmu přišel Jevgenij Malkin. Malkin, který utekl z Ruska za dramatických okolností, neuměl anglicky a byl v USA ztracený. Gončar ho vzal pod svá křídla. Malkin bydlel v Gončarově domě, Gončar mu dělal řidiče, kuchaře i překladatele. Díky tomuto zázemí se Malkin mohl stát superhvězdou. Vrchol Gončarova působení v Pittsburghu přišel v roce 2009. Přestože v průběhu play-off utrpěl vážné zranění kolene (po srážce s Alexandrem Ovečkinem v sérii proti Washingtonu), dokázal se vrátit na finále proti Detroitu. Hrající s ortézou a přes bolest, Gončar řídil přesilovky a vnášel do hry klid. Penguins v sedmém zápase zvítězili a Gončar poprvé v kariéře zvedl nad hlavu Stanley Cup.

Pozdní léta a cesta do 1300 zápasů (2010–2015)

Po zisku poháru podepsal s Ottawa Senators, kde strávil tři sezóny jako mentor pro Erika Karlssona. I po čtyřicítce byl stále žádaným zbožím. Krátce působil v Dallas Stars a svou bohatou kariéru zakončil v Montreal Canadiens. V roce 2015 odehrál svůj poslední zápas. S NHL se rozloučil s bilancí 1301 utkání a 811 bodů, což jsou čísla, která ho řadí mezi legendy.

Reprezentační kariéra

Sergej Gončar byl dlouholetou oporou ruské sborné.

Stříbro z Nagana 1998: Byl klíčovým obráncem týmu na "turnaji století". Rusko došlo až do finále, kde podlehlo České republice. Gončar byl jedním z těch, kteří se marně snažili překonat Dominika Haška.
Bronz ze Salt Lake City 2002: Na další olympiádě pomohl Rusku k bronzovým medailím.
Zúčastnil se také ZOH 2006 a 2010 a Světových pohárů 1996 a 2004.

Trenérská kariéra

Téměř okamžitě po skončení hráčské kariéry se vrátil do organizace Pittsburgh Penguins jako trenér.

Nejprve působil jako trenér pro rozvoj obránců. Jeho vliv na hráče jako Kris Letang, Brian Dumoulin nebo Justin Schultz byl zásadní.
Jako asistent trenéra Mika Sullivana se podílel na zisku dalších dvou Stanley Cupů v letech 2016 a 2017. Hráči si ho nesmírně vážili pro jeho klidný přístup a schopnost předat detaily hry.
V roce 2023 přijal novou výzvu a stal se asistentem trenéra v týmu Vancouver Canucks, kde má na starosti hru obránců (včetně Filipa Hronka a Quinna Hughese).

Herní styl

Gončar byl prototypem "Powerplay Quarterbacka".

Střela: Měl jednu z nejtvrdších střel od modré. Nebyla to jen síla, ale i přesnost a schopnost dostat puk na branku skrz "provoz".
Chytrost: Nebyl nejrychlejším bruslařem (zejména v pozdějších letech), ale byl pozičně dokonalý. Málokdy se nechal vylákat z pozice a jeho rozehrávka pod tlakem byla učebnicová.

Pro laiky

Proč je Sergej Gončar legenda?

Malkinův táta: Bez Gončara by možná Jevgenij Malkin nikdy nebyl takovou hvězdou. Gončar mu v začátcích nahradil rodinu a pomohl mu přežít kulturní šok v Americe.
Ruský rekordman: Žádný jiný ruský obránce nenazbíral v NHL tolik bodů jako on. Ani Fetisov, ani Zubov. Gončar je na vrcholu.
Vítěz na lavičce: Je jedním z mála lidí, kteří vyhráli Stanley Cup jako klíčoví hráči a poté i jako trenéři ve stejném týmu. To ukazuje, jak moc hokeji rozumí.

Zdroje