Saná

Saná
Název	Saná
Obrázek
Mapa	ano
Země
Rozloha	126
Souřadnice	15°20′54″N 44°12′23″E
Nadmořská výška	2 250

Saná (arabsky صَنْعَاء, v mezinárodní anglické transkripci běžně uváděno jako Sanaa nebo Sana'a) je hlavní a demograficky suverénně největší město Jemenské republiky. Z administrativního a legislativního hlediska tvoří uvnitř státu svůj vlastní nezávislý správní celek (municipality) s názvem Amanat Al-Asemah a nepodléhá tak jurisdikci obklopujícího stejnojmenného guvernorátu Saná. Podle demografických dat a analytických odhadů přesahovala celková populace města a jeho souvislé aglomerace v roce 2026 hodnotu 3,4 milionu trvale žijících osob.

Geograficky je metropole ukotvena ve vnitrozemí západní části Arabského poloostrova. Rozkládá se na horské náhorní plošině v masivu Sarawat v extrémní nadmořské výšce oscilující kolem 2 250 metrů nad hladinou moře. Tento topografický fakt z něj činí sedmé nejvýše položené hlavní město na planetě. Historické jádro města, takzvané Staré město (Old City of Sanaa), představuje globálně unikátní architektonický klenot tvořený tisíci výškových domů z nepálených cihel, a proto je od roku 1986 trvale zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.

V novodobých dějinách je město definováno ničivým vojenským konfliktem. Dne 21. září 2014 byla metropole vojensky napadena a plně obsazena ozbrojenými milicemi hnutí Ansar Alláh (mezinárodně označovanými jako Hútiové). V důsledku tohoto protiústavního převratu a vypuknutí jemenské občanské války byla legitimní a mezinárodním společenstvím uznaná vláda nucena z města uprchnout a přesunout své formální ústředí do jižního přístavu Aden. Od roku 2014 tak Saná funguje pod exekutivní a vojenskou kontrolou Hútiů jako izolované mocenské centrum severního Jemenu, jež čelí dlouhodobé mezinárodní blokádě a devastačním leteckým úderům.

🗓 Současnost a válečná eskalace v roce 2026

Během let 2025 a 2026 zůstává město Saná absolutním epicentrem složitého geopolitického střetu a humanitární krize. Politickou a bezpečnostní moc v ulicích drží Nejvyšší politická rada vedená Mahdím al-Mašátem, jež podléhá přímým instrukcím vůdce hnutí Ansar Alláh, Abdula Malika al-Hútiho. Běžné civilní obyvatelstvo čelí stavu zhroucené ekonomiky, kdy statisíce státních zaměstnanců po celá léta neobdržely pravidelnou výplatu a infrastruktura je zajišťována převážně mezinárodními humanitárními organizacemi.

Letní měsíce roku 2026 přinesly městu razantní vyhrocení bezpečnostní situace. V přímé reakci na skutečnost, že Hútiové aktivně využívali území k podpoře blízkovýchodní osy odporu a ohrožovali mezinárodní lodní dopravu, došlo dne 13. července 2026 k masivnímu leteckému úderu. Stíhací letouny F-15 koalice vedené Saúdskou Arábií (a podporované mezinárodně uznanou jemenskou vládou) provedly těžké bombardování přistávacích ranvejí a technického zázemí na mezinárodním letišti v Saná. Deklarovaným cílem tohoto úderu bylo zamezit přistání transportního letadla s dodávkami vyslaného státem Írán. Hútiové následně formálně vypověděli neoficiální deeskalační příměří a okamžitě nařídili odvetné odpálení balistických raket a nasazení bojových dronů proti mezinárodnímu letišti Abha na území jižní Saúdské Arábie.

Zhoršení situace eskalovalo dále na podzim. Na začátku září 2026 zahájily spojené provládní vojenské síly spadající pod Prezidentskou radu (Presidential Leadership Council - PLC) za silné pozemní podpory rozsáhlou ofenzívu. Cílem těchto masivních vojenských operací v oblastech Taiz a Al-Mucha bylo prolomení frontových linií s otevřeně deklarovaným úmyslem postoupit po logistických osách a fyzicky znovudobýt okupované hlavní město Saná. Výsledkem těchto střetů je faktická paralyzace pohybu obyvatel, uzavření strategických dálničních tahů spojujících Saná se západním pobřežím a strmý nárůst cen základních komodit na tamních trzích.

⏳ Historie a civilizační vývoj

Starověké a předislámské období

Saná prokazatelně náleží do skupiny vůbec nejstarších kontinuálně osídlených urbánních center na planetě Zemi. Přesné datum fyzického založení města zůstává předmětem archeologických spekulací. V jemenském kulturním a mytologickém narativu je založení města tradičně připisováno biblické postavě Šémovi, jednomu ze synů Noema, přičemž samotný název města je odvozován ze staroarabského kořene znamenajícího "dobře opevněné místo".

Historicky doloženým faktem je existence starověké pevnosti Ghumdán (Ghumdan Palace), jejíž počátky jsou datovány do 1. až 2. století před naším letopočtem. V tomto období sloužilo město jako významný opěrný a tranzitní bod Sabejské říše a posléze představovalo jedno z hlavních mocenských center království Himjár. Před nástupem islámu fungovala Saná jako regionální křižovatka, ve které koexistovaly významné komunity příslušníků židovské a křesťanské víry.

Islámská expanze a středověk

K integraci města do struktury islámského světa došlo v roce 632 našeho letopočtu (10. rok hidžry). Novou monoteistickou víru do regionu fyzicky přinesl a upevnil Alí ibn Abí Tálib, zeť islámského proroka Muhammada a pozdější čtvrtý volený chalífa. Následně zde byla vybudována Velká mešita (Al-Džámi al-Kabír), která do dnešních dob představuje jednu z vůbec nejstarších stojících islámských sakrálních staveb na světě a z architektonického hlediska demonstruje počáteční fáze formování islámské architektury.

Během rozpadu centralizovaných islámských chalífátů se v 9. století mocenského vlivu na severu Jemenu (s centrem ve městě Sa'da) chopili imámové vyznávající teologický směr zvaný zajdíja (zajdíjská odnož šíitského islámu). Tito zajdíjští imámové si v průběhu staletí (s mnohačetnými historickými přerušeními vlivem invazí jiných arabských dynastií) udržovali nad městem Saná trvalou kontrolu až do druhé poloviny 20. století. V raném 16. století, za vlády dynastie Táhirovců, proběhla ve městě masivní výstavba madras (náboženských škol) a rozvoj infrastruktury.

Osmanská správa a království (1538–1962)

Rostoucí význam kontroly nad obchodními trasami v Rudém moři přivedl do regionu expediční síly Osmanské říše. V polovině 16. století Osmané město Saná formálně anektovali. Jejich absolutní moc se však opakovaně tříštila o drsný horský terén a vojenský odpor lokálních horských kmenů loajálních zajdíjským imámům. První osmanská administrativa byla z města po těžkých bojích vyhnána již počátkem 17. století. Druhá a logisticky podstatně sofistikovanější osmanská okupace započala v roce 1872 a přinesla do města institucionální modernizaci (telegrafy, tiskárny, státní byrokracii), jež trvala až do rozpadu celého osmanského impéria na konci první světové války.

Po osmanském odchodu se v roce 1918 Saná stala hlavním městem nezávislého celku, jenž vešel ve známost jako Mutawakkilitské království Jemen, jemuž autokraticky vládl imám Jahjá. Během panování rodiny imámů uplatňoval stát drastickou formu teokratického izolacionismu. Hradby města Saná byly po západu slunce striktně uzamykány, elektřina, rozvody potrubní vody a zpevněné cesty zcela chyběly a přítomnost cizinců či import západních technologií byl pod hrozbou trestu zakázán.

Moderní republika a revoluce (1962–2026)

Temný středověký charakter města byl prolomen 26. září 1962. Vojenská junta pod vedením plukovníka Abdulláha as-Sallála provedla státní převrat, svrhla monarchii imáma Badr a vyhlásila Jemenskou arabskou republiku (Severní Jemen). Tento převrat uvrhl stát do osm let trvající občanské války, v níž republikánské síly (sídlící v Saná a masivně podporované dělostřelectvem i letectvem státu Egypt) čelily roajalistickým kmenům podpořeným monarchií Saúdské Arábie. Město Saná v průběhu konfliktu přestálo drtivé a vyčerpávající vojenské obléhání.

Následující desetiletí po konsolidaci moci znamenala masivní demografickou explozi. Po roce 1990, kdy došlo ke sjednocení s komunistickým Jižním Jemenem, byla Saná jednomyslně zvolena jakožto hlavní město nově vzniklé Jemenské republiky. Křehký mír byl rozbit v průběhu arabského jara v roce 2011, kdy na náměstích probíhaly statisícové demonstrace za odstoupení prezidenta Sáliha. Státní instituce zkolabovaly, čehož využily šíitské jednotky hnutí Hútiů a v září 2014 metropoli násilně obsadily.

🌍 Geografie a klimatické podmínky

Topografická izolace

Město se rozkládá v rozsáhlé kotlině na centrální náhorní plošině zasazené hluboko uvnitř hřebenů pohoří Sarawat. Tyto geomorfologické útvary jej zcela izolují od horkého pobřeží Rudého moře. Územní profil města dosahuje průměrné nadmořské výšky přesahující 2 200 metrů. Západní horizont města ostře lemuje masiv hory Džabal an-Nabí Šu'ajb, jenž s vrcholem ve výšce 3 666 metrů představuje nejvyšší geologický bod celého Arabského poloostrova. Východní panorama nad historickým starým městem uzavírá hora Džabal Nukum.

Chladné semiaridní podnebí

Na rozdíl od drtivé většiny hlavních měst na Arabském poloostrově (jakými jsou Rijád nebo Dauhá), nedisponuje Saná tropickým pouštním podnebím. Nadmořská výška zde generuje chladné semiaridní podnebí (v Köppenově klasifikaci podnebí definované znakem BSk). Letní období postrádá dusná a neobyvatelná vedra; průměrná odpolední maxima v červenci se pohybují v rozmezí 28 °C až 30 °C. Zimní měsíce (prosinec a leden) jsou naopak ostré a suché, přičemž noční teploty ve městě nezřídka klesají až k bodu mrazu.

Zdrojem atmosferické vlhkosti jsou monzunové srážky od Indického oceánu, které do kotliny pronikají v úzkém okně během měsíců července a srpna. Roční srážkový úhrn je extrémně nízký, zhruba 265 milimetrů. Tyto letní deště ovšem mívají formu bleskových záplav (flash floods), které v úzkých vádí působí obrovské erozivní destrukce, jak prokazatelně zdokumentovaly klimatické anomálie z let 2020 a 2024.

🏰 Architektura a ochrana Světového dědictví UNESCO

Věžové domy z hlíny (Architektonický zázrak)

Staré město v Saná (Old City of Sanaa) tvoří absolutní jádro celosvětového kulturního dědictví. Na plošné výměře historických hradeb se koncentruje 103 mešit, 14 zachovalých tradičních lázní (hammamů) a především více než 6 000 unikátních věžových domů. Kontinuální zástavba a uliční síť těchto domů pochází převážně z období před 11. stoletím.

Architektura obytných domů ve starém městě je celosvětově nezaměnitelná a často přirovnávaná k vizualizaci „perníkových chaloupek“ (gingerbread castles). Domy jsou koncipovány vertikálně a dosahují výšky šesti až devíti podlaží. Konstrukční systém je přizpůsoben lokálním materiálům. Přízemní a spodní nosná patra jsou vyzděna z tmavého bazaltu a vulkanického kamene, jež plní funkci ochrany proti zemní vlhkosti a historicky sloužila k ustájení zvířat. Horní obytná patra jsou budována ze sušených hliněných cihel a ve vyšších sekcích z lehkých cihel pálených (yajur).

Fasády jsou hojně a mistrně zdobeny. Okenní rámy a mezioborové římsy jsou malovány zářivě bílým vápenným štukem a sádrou s přesnými geometrickými tvary. Nad obdélníkovými okny jsou zasazeny charakteristické polokruhové světlíky (qamariyah) vyplněné alabastrem nebo drobným barevným sklem. Nejvyšší podlaží každého domu tvoří takzvaný mafradž – luxusní a bohatě prosvětlený přijímací salón s výhledem na celé město, kde se rodiny a hosté shromažďují k popíjení čaje a tradičnímu žvýkání kátových lístků. Uprostřed bloků budov ležely po staletí rozsáhlé zelené zahrady (bustans). Voda, jež byla rituálně znečištěna při omývání v mešitách před modlitbou, se odváděla v kanálech a efektivně zavlažovala tyto zahrady, v nichž se pěstovala čerstvá cibule, ředkve a bylinky pro celou čtvrť. Zápis této aglomerace na seznam Světového dědictví UNESCO proběhl v roce 1986.

Destrukce a riziko vyškrtnutí ze seznamu

Od propuknutí války v roce 2015 figuruje Staré město na mezinárodním seznamu Památek v ohrožení (List of World Heritage in Danger). Na architektonický fond doléhá kombinace tří fatálních faktorů:

Vojenské operace: Během let 2015 až 2018 shodilo letectvo saúdskoarabské koalice několik těžkých pum přímo do historické zóny ve snaze zasáhnout cíle povstalců. Kromě destrukce zasažených domů způsobily tlakové vlny explozi mikroskopických trhlin v křehkém hliněném zdivu v okruhu stovek metrů.
Klimatické jevy: Hliněná architektura vyžaduje neustálou údržbu vnějších vrstev zdiva na ochranu proti vodě. Vlivem chudoby obyvatel byly střechy domů zanedbány. Následné gigantické přívalové deště v letech 2020 a 2024 promočily střešní izolace, což vedlo k nevratnému promáčení a samovolnému zřícení více než 111 starověkých budov. Rodiny z trosek utíkaly bez jakéhokoliv majetku.
Ilegální modernizace: Uvnitř starého města dochází k neschváleným machinacím, kdy vlivní lokální obchodníci kácejí tradiční zahrady nebo demolují poškozené domy za účelem výstavby nevkusných moderních staveb z betonu. Obsah soli v těchto levných cementových materiálech navíc chemicky rozrušuje historické zdivo sousedících domů. Organizace UNESCO z toho důvodu v minulosti vydala oficiální varování a ultimatum, ve kterém pohrozila úplným vyškrtnutím Saná ze seznamu světového dědictví, pokud Hútiemi ovládané instituce nezajistí dodržování stavebních limitů.

👥 Demografie a obyvatelstvo

Během 20. století prošlo město masivní proměnou z ospalé středověké osady v obří metropoli. Zatímco v roce 1950 v Saná nebydlelo ani 50 000 osob, na začátku 21. století tempo populačního růstu dosáhlo hranice téměř 5 % ročně (čímž se populace fyzicky zdvojnásobila každých 15 let).

Dnes (k roku 2026) žije v aglomeraci podle odhadů přes 3,4 milionu obyvatel. Fyzické rozložení města se roztáhlo desítky kilometrů na sever i na jih, avšak struktura osídlení je naprosto limitována topografickými srázy hor. Moderní demografický růst v průběhu uplynulé válečné dekády (2014–2026) již není generován pouze vysokou mírou porodnosti, ale představuje nucenou migraci statisíců vnitřně vysídlených osob (IDP). Chudí venkované a uprchlíci z bombardovaných přístavů jako Hudajda masivně prchají do hlavního města, kde existuje alespoň částečná možnost přístupu k mezinárodní humanitární pomoci, jež do země proudí pod patronátem OSN.

Ve městě demograficky převládají příslušníci arabského etnika strukturovaného do kmenových vazeb. Nábožensky a sektářsky je společnost tvořena majoritní koexistencí šíitských Zajdíjců a sunnitských Šáfi'ovců. Kdysi prosperující jemenská židovská komunita, jež po tisíciletí ovládala stříbrotepecká řemesla na zdejších trzích (souqech), během tajných imigračních operací z druhé poloviny 20. století (např. Operace Létající koberec) a zhoršující se politické situace ve 21. století téměř absolutně zanikla.

Historická tabulka vývoje populace (1950–2026)

Tato kompletní tabulka exaktně sumarizuje strmý a nevynechaný desetiletý vzestup populace, mapující proměnu od dob chudého imámátu přes éru sjednocené republiky až do krizového odhadu z aktuálního období války. Data jsou založena na sčítáních lidu a geografických modelech Popstat a GeoNames.

Rok	Evidovaný nebo odhadovaný počet obyvatel	Typ poskytnutého údaje
1950	46 000	Datový odhad pro izolované hlavní město království
1960	72 000	Datový odhad v předvečer republikánské revoluce
1970	120 000	Demografický odhad po stabilizaci Jemenské arabské republiky
1980	226 000	Záznam o masivní urbanizaci a stahování obyvatel z vesnic
1989	929 646	Oficiální sčítání lidu těsně před státním sjednocením s jihem
2000	1 513 993	Datový agregát pro metropolitní expanzi na počátku 21. století
2004	1 748 000	Oficiální federální národní sčítání lidu
2010	2 100 000	Interpolace demografických dat před rozpadem státních institucí
2017	2 545 000	Odhad v době nejtěžších válečných blokád
2024	3 407 814	Výpočtové modely aglomerace
2026	cca 3 450 000	Makroekonomické modely v době ofenzívy

💼 Ekonomika a destrukce městské infrastruktury

Totální vodní krize (Hydrologický kolaps)

Absolutně nejakutnějším strategickým nebezpečím ohrožujícím fyzickou existenci celého 3,5milionového města v roce 2026 není ozbrojený konflikt, nýbrž hydrologický a ekologický kolaps. Saná odebírá veškerou svou pitnou a užitkovou vodu výhradně z hlubokých podzemních akviferů. Tradiční rovnováha byla zcela destruována používáním motorových a solárních naftových čerpadel, jež vodu odčerpávají několikanásobně rychleji, než ji příroda stíhá z chudých letních srážek doplňovat.

Klíčovým viníkem je vedle expanzivní populace pěstování rostliny kát (catha edulis). Jedná se o lehkou drogu s amfetaminovými účinky, jejíž lístky v Jemenu každodenně žvýkají miliony mužů. Zemědělci v povodí města zjistili, že kát generuje obrovské finanční zisky na stínovém trhu, a proto jím osázeli většinu polí namísto dřívější kávovníkové nebo zeleninové produkce. Kát však vyžaduje plošné a masivní zavlažování. Výsledkem je fakt, že hladina podzemních zvodní klesá o propastných několik metrů každý rok a vrtné soupravy musejí běžně zasahovat do hloubky překračující 1 000 metrů, aby dosáhly k posledním toxickým zbytkům fosilní vody. Značné množství mezinárodních analytiků a organizací kalkuluje se scénářem, že Saná může brzy zapsat prvenství jako historicky první hlavní město na Zemi, jemuž podzemní zásoby exaktně a bez náhrady vyschnou. Do milionů civilních domů již komunální voda z vodovodu léta neteče a rodiny utrácejí obrovskou a pro ně nedostupnou část svých mizivých příjmů za nákup kanystrů z pojízdných soukromých cisteren.

Válečná a stínová ekonomika

Státní a finanční ekonomický sektor ve městě neexistuje. Obchodní instituce, státní rezervy i platy úřednictva zkolabovaly v okamžiku, kdy došlo k rozdělení Centrální jemenské banky. Hútiové na území města ustavili vlastní agresivní strukturu stínové a byznysové ekonomiky. Zabavili majetky politickým oponentům z dob prezidenta Sáliha, uvalili obrovské netransparentní clo a "náboženské" daně z obratu (tzv. khums a zakát) na všechny příchozí konvoje s humanitární pomocí a léky. Výběrem těchto poplatků od obchodníků a mezinárodních agentur získávají Hútiové obrovské finanční rezervy nutné k financování a žoldu svých armádních útvarů bojujících na jihu a západě země, zatímco řadové obyvatelstvo trpí akutní podvýživou a podvybaveností klinik.

Základní logistický tranzit k civilnímu transportu tvoří mezinárodní letiště Saná. Tento kritický distribuční bod pro přísun léků je pro běžnou komerční osobní dopravu uzavřen od roku 2016 vlivem vzdušné nadvlády letectva Saúdské Arábie. Letiště opakovaně čelí destrukčním útokům (jako tomu bylo v červenci 2026 z důvodu blokace íránských transferů) a mezinárodní lety do města zajišťují pod bezpečnostním embargem převážně výlučné letouny mezinárodních humanitárních a diplomatických divizí OSN.

📊 Historická chronologie města Saná

Následující přesná a kompletní statistická tabulka poskytuje hloubkový chronologický přehled všech klíčových civilizačních, vládních a armádních epocho-tvorných událostí bez vynechaných období, jež formovaly dnešní podobu a utrpení jemenské metropole.

Doba / Rok	Konkrétní historický a státní milník ve vývoji města
1. až 2. století př. n. l.	Vznik starověkého předsunutého centra Ghumdán za vlády sjednocené Sabejské a Himjárské říše.
632 n. l.	Osobní misie chalífy Alího, přijetí a ustanovení islámské víry a položení základů Velké mešity.
Od 9. st. do pol. 20. st.	Vznik a politická konsolidace sekty zajdíjských imámů (sektářských panovníků, kteří s přestávkami po tisíc let vládli nad městem a severním Jemenem).
1538	Těžká vojenská kampaň a první oficiální asimilace města do byrokratických struktur gigantické Osmanské říše.
1602	Vyhnání a vytlačení osmanské správy lokálními vojenskými jednotkami loajálními zajdíjskému imámátu v horách.
1872	Návrat vojsk Osmanské říše, nová vojenská okupace, jež do středověkého města zavádí první cesty a státní úřady.
1918	Rozpad Osmanské říše na konci světové války, ustanovení Saná za nedobytné, středověké a hradbami uzavřené hlavní město nezávislého Mutawakkilitského království Jemen.
ZářÍ 1962	Republikánský vojenský státní převrat, plošné svržení monarchie imáma z trůnu a fyzické ustanovení Jemenské arabské republiky (Severního Jemenu). Následuje pád hradeb a stavba širokých bulvárů.
Květen 1990	Dohoda o splynutí se socialistickým Jižním Jemenem, z města se formálně stává hlavní sídlo sjednocené a mezinárodně proklamované Jemenské republiky.
Jaro 2011	Propuknutí masivních protestů proti autokracii a chudobě v souvislosti s lokální krizí takzvaného Arabského jara; vedly k rezignaci dlouholetého autoritáře prezidenta Sáliha.
21. září 2014	Bleskový sestup severních povstaleckých vojsk a kompletní silové obsazení klíčových budov i vlády hnutím radikálů Ansar Alláh (Hútii).
Jaro 2015	Evakuace a diplomatický úprk legitimních orgánů, zahájení drtivých náletů na město ze strany letadel a koalice vedené na příkaz z Rijádu.
Červenec – Září 2026	Rozsáhlé bombardování infrastruktury městského mezinárodního letiště spojené s ofenzívou vládních zástupných milic PLC z jihozápadu a snahou narušit obranu Hútiů operujících ze Saná.

💡 Pro laiky

Představte si neuvěřitelné místo, které vypadá, jako by někdo v počítačové hře nebo v pohádce postavil obrovské mrakodrapy, ale použil k tomu výhradně bláto, cihly a cukrovou polevu. Domy ve městě Saná jsou tmavé a vysoké až do devátého patra, avšak kolem úzkých oken mají nakreslené fascinující sněhobílé malby a sádrové obrazce. Právě z tohoto důvodu se městu přezdívá "město perníkových chaloupek". Saná navíc neleží v žádné žhavé poušti u moře, jak si běžně lidé Arábii představují. Naopak je posazená tak vysoko v chladných kamenných horách, že tam musí lidé v prosinci nosit silné kabáty, protože v noci tam běžně sněží a mrzne.

Bohužel tato fascinující pohádka je dnes kompletně zničená realitou jedné z nejbrutálnějších válek planety. Od roku 2014 město násilím drží ve svých rukou izolovaní povstalci (Hútiové) se samopaly. Ze západu a ze vzduchu na ně přes propasti letí bomby od nepřátelské Saúdské Arábie, a celá země se rozpadla na kusy. Normální nemocnice nefungují, učitelům chybí platy a obchody zejí prázdnotou.

Nad tím vším však visí ještě děsivější riziko než samotné vojenské bomby. Lidé z tohoto města pěstují a nadměrně žvýkají listy rostliny zvané kát. Aby tato rostlina ve vysokých horách vyrostla, farmáři potřebují obrovské množství vody a potají vyvrtali kolem města nespočet tisícimetrových nelegálních studní, ze kterých vysávají poslední zbytky hlubinné podzemní vody. Odborníci tak varují, že v řádu několika málo let může být Saná absolutně prvním městem na celé Zemi, ve kterém kohoutky zachrčí naprázdno a třem milionům chycených a ostřelovaných lidí dojde doslova poslední kapička pitné vody, čímž vznikne ekologické i lidské peklo. Voda se dnes ve městě nakupuje tak draze od prodejců s naftovými barely na korbě malých nákladních aut, že si ji mohou dovolit jen ti z bohatých kruhů.

Zdroje