Riikka Sallinen
Obsah boxu
| Riikka Sallinen | |
|---|---|
| Soubor:Riikka Sallinen 2019.jpg | |
| Riikka Sallinen s bronzovou medailí ze ZOH 2018 | |
| Datum narození | 12. června 1973 |
| Místo narození | Jyväskylä, Finsko |
| Výška | 163 cm |
| Váha | 63 kg |
| Pozice | Útočník (Centr) |
| Síň slávy HHOF | 2022 |
| Kariéra | 1989–2003, 2013–2019 |
Riikka Sallinen (rozená Nieminen, v prvním manželství Välilä; * 12. června 1973, Jyväskylä) je bývalá finská lední hokejistka, která je všeobecně považována za nejlepší evropskou hráčku v historii ženského hokeje.
Její kariéra je unikátní svou dlouhověkostí a neuvěřitelným návratem. Byla první superhvězdou ženského hokeje mimo Severní Ameriku. V roce 1998 ovládla bodování na prvním ženském olympijském turnaji v Naganu. Po roce 2003 ukončila kariéru, byla uvedena do Síně slávy IIHF (2010), aby se v roce 2013 po deseti letech pauzy vrátila k vrcholovému hokeji. Kariéru definitivně ukončila až v roce 2019 ve věku 46 let jako vicemistryně světa.
V roce 2022 se stala první ženou nepocházející ze Severní Ameriky, která byla uvedena do prestižní Hokejové síně slávy (HHOF) v Torontu.
⏳ První éra: Dominance v 90. letech
Riikka Nieminen začínala s hokejem v chlapeckých týmech v Jyväskylä. Už v teenageřském věku dominovala ženské lize.
- Evropská nadvláda: V letech 1989 až 1995 dovedla Finsko ke čtyřem titulům mistryň Evropy v řadě. Byla motorem ofenzivy, která jako jediná dokázala alespoň částečně konkurovat Kanadě a USA.
- Nagano 1998: Na ZOH 1998, kde měl ženský hokej premiéru, předvedla životní výkon. S 12 body (7+5) v 6 zápasech vyhrála kanadské bodování celého turnaje, ačkoliv Finsko skončilo bronzové. Předčila i takové legendy jako Cammi Granato nebo Hayley Wickenheiser.
V roce 2003, ve věku 30 let, ukončila kariéru kvůli sérii zranění a touze založit rodinu.
🔄 Návrat po deseti letech (2013–2019)
To, co následovalo, nemá v hokejovém světě obdoby. Po deseti letech bez profesionálního hokeje, během kterých vychovávala tři děti a pracovala jako fyzioterapeutka, se v roce 2013 rozhodla vrátit.
- ZOH 2014 (Soči): Pouhý rok po návratu se probojovala na olympiádu v Soči.
- ZOH 2018 (Pchjongčchang): Ve věku 44 let dovedla Finsko k bronzovým medailím. Stala se nejstarší hokejistkou, která kdy získala olympijskou medaili.
- Stříbrné loučení (MS 2019): Svůj poslední zápas odehrála ve finále MS 2019 na domácí půdě v Espoo. Finsko tehdy sahalo po historickém zlatu (kontroverzně neuznaný gól v prodloužení) a nakonec podlehlo USA na nájezdy. Sallinen byla i ve 45 letech klíčovou hráčkou prvního útoku.
🥅 Styl hry a všestrannost
Riikka Sallinen nebyla jen hokejistkou. Byla talentovanou sportovkyní v několika odvětvích:
- Bandy: Hrála na nejvyšší úrovni.
- Finský baseball (Pesäpallo): Byla jednou z nejlepších hráček v zemi, třikrát vyhrála titul hráčky roku.
- Hokejový styl: Vynikala bruslením, přehledem ve hře a schopností tvořit hru (playmaking). I po čtyřicítce stačila rychlostně o 20 let mladším soupeřkám díky dokonalé technice bruslení.
📊 Statistiky
Reprezentace (Vrcholné turnaje)
| Rok | Tým | Turnaj | Z | G | A | B | TM | Úspěch |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1989 | Finsko | ME | 5 | 9 | 2 | 11 | 2 | 🥇 1. místo |
| 1990 | Finsko | MS | 5 | 8 | 2 | 10 | 4 | 🥉 3. místo |
| 1992 | Finsko | MS | 5 | 6 | 2 | 8 | 0 | 🥉 3. místo |
| 1994 | Finsko | MS | 5 | 4 | 9 | 13 | 4 | 🥉 3. místo (MVP) |
| 1997 | Finsko | MS | 5 | 5 | 5 | 10 | 0 | 🥉 3. místo |
| 1998 | Finsko | ZOH | 6 | 7 | 5 | 12 | 4 | 🥉 3. místo (Nejproduktivnější) |
| 2002 | Finsko | ZOH | 5 | 0 | 3 | 3 | 2 | 4. místo |
| 2014 | Finsko | ZOH | 6 | 1 | 4 | 5 | 0 | 5. místo |
| 2015 | Finsko | MS | 6 | 2 | 4 | 6 | 0 | 🥉 3. místo |
| 2018 | Finsko | ZOH | 6 | 4 | 1 | 5 | 0 | 🥉 3. místo |
| 2019 | Finsko | MS | 7 | 0 | 4 | 4 | 8 | 🥈 2. místo |
| Reprezentace Celkem* | 254 | 138 | 177 | 315 | - | |||
* Celkové statistiky zahrnují všechny reprezentační starty, nejen MS/ZOH.
Pro laiky
Riikka Sallinen je pro evropský ženský hokej tím, čím je Jaromír Jágr pro ten mužský. Byla to absolutní hvězda v 90. letech, kdy jako jediná Evropanka stačila tempu Kanaďanek a Američanek. Pak udělala něco neuvěřitelného: v roce 2003 skončila, byla zvolena do Síně slávy, měla tři děti... a po deseti letech "v důchodu" se vrátila. A nevrátila se jen "do počtu" – ve 45 letech byla stále jednou z nejlepších hráček na světě a málem dovedla Finsko k titulu mistryň světa. Je to první Evropanka v Hokejové síni slávy v Torontu, což je v hokeji největší pocta, jakou může jednotlivec dostat.