Receptory

Rozbalit box

Obsah boxu

Receptor je specializovaná makromolekula (zpravidla bílkovina nebo glykoprotein), která slouží jako "přijímač" nebo "anténa" buňky. Jeho úkolem je rozpoznat specifický chemický signál z vnějšího prostředí – tzv. **ligand** (např. neurotransmiter, hormon, lék, toxin) – a přeložit tento signál do změny fungování uvnitř buňky. Tento proces se nazývá **transdukce signálu**.

V kontextu neurovědy a psychiatrie jsou receptory klíčovými hráči. Bez nich by neurotransmitery jako serotonin nebo dopamin jen bezcílně pluly mezibuněčným prostorem. Právě počet, citlivost a typ receptorů určuje, jak bude mozek reagovat na podněty. Cílem naprosté většiny psychofarmak je buď receptor zablokovat, nebo naopak podpořit jeho aktivitu.

🔐 Princip Klíč a Zámek (Lock and Key)

Základním principem fungování receptoru je jeho **specificita**.

**Ligand (Klíč)**: Molekula, která se váže na receptor. Může být *endogenní* (vyrobená tělem, např. adrenalin) nebo *exogenní* (lék, droga).
**Receptor (Zámek)**: Má specifické vazebné místo, které tvarem a nábojem odpovídá ligandu.

Vazba je obvykle vratná (reverzibilní). Ligand se naváže, předá informaci a zase se odpojí. Pokud se neodpojí (ireverzibilní vazba), receptor je trvale zablokován nebo zničen (např. u některých jedů bojových látek).

⚙️ Hlavní typy receptorů v mozku

Z hlediska rychlosti a mechanismu účinku dělíme synaptické receptory na dvě hlavní rodiny.

1. Ionotropní receptory (Ligandem řízené kanály)

Jde o "rychlou linku" přenosu signálu. Receptor je zároveň kanálem.

**Mechanismus**: Když se neurotransmiter naváže, receptor okamžitě změní tvar a otevře "díru" (pór) v membráně, kudy vtečou ionty (např. sodík, chloridy).
**Rychlost**: Milisekundy.
**Funkce**: Okamžitá změna elektrického potenciálu (vzruch nebo útlum).
**Příklady**:
- **NMDA receptor** (Glutamat): Klíčový pro učení a paměť.
- **GABA-A receptor**: Cíl pro benzodiazepiny a alkohol (vtečou chloridy a neuron "usne").
- **Nikotinový receptor** (Acetylcholin): Rychlý přenos ve svalech a mozku.

2. Metabotropní receptory (Spřažené s G-proteinem - GPCR)

Jde o "pomalou, ale komplexní linku". Receptor sám o sobě není kanálem.

**Mechanismus**: Neurotransmiter se naváže na receptor -> receptor aktivuje uvnitř buňky tzv. **G-protein** -> ten aktivuje enzymy -> ty vyrobí "druhé posly" (např. cAMP) -> a teprve ti ovlivní děje v buňce (včetně zapínání genů).
**Rychlost**: Stovky milisekund až minuty/hodiny.
**Funkce**: Modulace, dlouhodobé změny, změna citlivosti neuronu ("Volume control").
**Příklady**:
- Většina **serotoninových receptorů** (cíl SSRI).
- Všechny **dopaminové receptory** (cíl antipsychotik).
- Opioidní receptory.

3. Intracelulární receptory

Nacházejí se uvnitř buňky (v cytoplasmě nebo jádře). Ligand musí být tukové povahy, aby prolezl membránou (např. steroidní hormony – kortizol, testosteron). Působí přímo na DNA a mění expresi genů. Účinek nastupuje za hodiny až dny.

💊 Farmakodynamika: Jak léky "hackují" receptory

Léky a drogy fungují tak, že napodobují nebo blokují přirozené ligandy. Zde jsou klíčové pojmy:

Afinita a Vnitřní aktivita

**Afinita**: "Lepivost". Jak silně a ochotně se látka váže na receptor. Látka s vysokou afinitou vyhraje souboj o receptor i v malé koncentraci.
**Vnitřní aktivita (Efficacy)**: "Síla otočení klíčem". Co se stane, když se látka naváže? Spustí se signál naplno, trochu, nebo vůbec?

Agonista vs. Antagonista

1. **Agonista (Plný)**: Má afinitu i vnitřní aktivitu. Naváže se a spustí receptor na 100 % (jako přirozený neurotransmiter).

*Příklad*: Heroin je agonista opioidních receptorů.

2. **Parciální agonista**: Naváže se, ale spustí receptor jen na 50 %. Funguje jako stabilizátor – pokud je signálu málo, přidá; pokud je ho moc, překáží silnějšímu agonistovi.

*Příklad*: Buprenorfin (léčba závislosti), Aripiprazol (moderní antipsychotikum).

3. **Antagonista**: Má afinitu (naváže se), ale nulovou vnitřní aktivitu (nic nespustí). Jen "ucpe zámek", aby se tam nedostal přirozený neurotransmiter.

*Příklad*: Naloxon (při předávkování heroinem vykopne heroin z receptoru a obsadí ho), Antipsychotika (blokují dopamin).

[Image of agonist vs antagonist vs partial agonist graph]

🔄 Regulace: Tolerance a Odvykání

Receptory nejsou statické struktury. Je to živý systém, který se neustále mění podle toho, jak moc je drážděn. To je podstatou **neuroplasticity** a **závislosti**.

Down-regulace (Snížení citlivosti)

Pokud je receptor dlouhodobě bombardován silným signálem (např. u feťáka na pervitinu, který má v mozku záplavu dopaminu), buňka se brání "ohluchnutím".

Buňka vtáhne receptory dovnitř a zničí je (internalizace).
**Výsledek**: Vzniká **tolerance**. Uživatel potřebuje vyšší dávku drogy, aby dosáhl stejného efektu, protože má méně receptorů.

Up-regulace (Zvýšení citlivosti)

Pokud je signálu dlouhodobě málo (např. když antipsychotika blokují dopamin), buňka se snaží "lépe slyšet".

Vyrobí a vystaví na povrch více receptorů (supersenzitivita).
**Výsledek**: Při náhlém vysazení léků může dojít k "rebound fenoménu" – obrovské množství receptorů je náhle volných a i malé množství dopaminu způsobí bouři (návrat psychózy).

🧬 Genetika receptorů

Počet a tvar receptorů je dán geneticky. To vysvětluje, proč na každého léky působí jinak.

Někdo má geneticky "líné" receptory pro serotonin -> vyšší náchylnost k depresi.
Někdo má geneticky méně dopaminových D2 receptorů -> vyšší riziko vzniku závislosti (Reward Deficiency Syndrome), protože běžné radosti ho "neuspokojí".

📚 Zdroje