Realismus (výtvarné umění)

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - umělecký směr Realismus ve výtvarném umění je umělecký směr, který se rozvinul v polovině 19. století, především ve Francii, jako reakce na předchozí dominantní směry – romantismus a neoklasicismus. Jeho hlavním cílem bylo zobrazovat svět, lidi a každodenní život co nejvěrněji, bez idealizace, sentimentality a mytologických či historických příkras. Realisté se zaměřovali na současnost a často na sociální problematiku, čímž vnesli do umění zcela nová témata, jako je práce, chudoba a život obyčejných lidí. Za duchovního otce a nejvýraznějšího představitele francouzského realismu je považován malíř Gustave Courbet.

📜 Historický kontext a vznik

Vznik realismu byl úzce spjat s hlubokými společenskými a technologickými změnami v Evropě 19. století.

Průmyslová revoluce: Vytvořila novou společenskou třídu – proletariát (dělnictvo) – a prohloubila sociální rozdíly. Umělci začali reflektovat drsné životní podmínky a práci v továrnách i na venkově.
Revoluční vlny: Politické otřesy, zejména Revoluce v roce 1848, vedly k většímu zájmu o sociální spravedlnost a postavení obyčejného člověka.
Vzestup pozitivismu: Filosofický směr založený Augustem Comtem, který zdůrazňoval význam vědeckého pozorování a objektivních faktů. Tento důraz na "skutečnost" se přímo promítl do umění.
Vynález fotografie: Fotografie, která se začala rozvíjet ve 40. letech 19. století, poskytla nový standard pro věrné zobrazení reality a ovlivnila vnímání umělců.

Romantismus se svými city, exotikou a úniky do minulosti či přírody přestal odpovídat duchu doby. Stejně tak akademický neoklasicismus s jeho idealizovanými antickými a mytologickými náměty působil odtrženě od reality. Realisté se programově obrátili k současnému světu a prohlásili, že námětem hodným zobrazení je cokoliv, co umělec vidí kolem sebe. Slavný je výrok Gustava Courbeta: „Neumím malovat anděly, protože jsem žádného nikdy neviděl.“

🎨 Charakteristické rysy

Realistické umění lze identifikovat podle několika klíčových znaků:

Témata: Hlavním námětem je každodenní život všech společenských vrstev, zejména těch nižších. Objevují se scény z práce na poli (Sběračky klasů od Milleta), v továrně, pohřby obyčejných lidí (Pohřeb v Ornans od Courbeta), portréty bez příkras a scény z městského života.
Objektivita a pravdivost: Umělci se snažili o co nejobjektivnější zachycení reality, bez sentimentu a moralizování. Zobrazovali i ošklivost, bídu a únavu.
Odmítnutí idealizace: Postavy nejsou zobrazovány jako antičtí hrdinové nebo romantické ideály, ale jako skuteční lidé se svými nedokonalostmi.
Monumentalizace všednosti: Realisté často používali velké formáty pláten, které byly do té doby vyhrazeny pro historickou a náboženskou malbu, pro zobrazení zcela banálních, každodenních scén. Tímto aktem povyšovali život obyčejných lidí na úroveň velkých dějin.
Barevná paleta: Často používali zemité, tlumené a tmavé barvy (hnědá, šedá, okrová), které odpovídaly drsnosti zobrazovaných témat.
Sociální kritika: Mnoho děl mělo silný sociálně-kritický podtext, upozorňovalo na nespravedlnost a těžký život chudých vrstev.

🌍 Realismus v různých zemích

Ačkoliv se realismus zrodil ve Francii, rychle se rozšířil po celé Evropě i do Spojených států a v každé zemi získal specifickou podobu.

Francie

Francie byla kolébkou realismu. Kromě ústřední postavy Gustava Courbeta sem patří:

Jean-François Millet: Člen Barbizonské školy, která byla předchůdcem realismu. Zaměřoval se na život rolníků a práci na poli, jeho díla mají často až meditativní, důstojný charakter (Sběračky klasů, Anděl Páně).
Honoré Daumier: Proslul jako karikaturista a grafik, ale byl i významným malířem. Ve svých dílech s velkou empatií zachycoval život chudých obyvatel Paříže (Vagón třetí třídy).
Édouard Manet: Stojí na pomezí realismu a impresionismu. Jeho raná díla jako Snídaně v trávě nebo Olympia vycházela z realistického pozorování současného života, ale způsobem malby a provokativními tématy již otevírala dveře modernímu umění.

Rusko

V Rusku měl realismus silný národní a sociálně-kritický náboj. Jeho hlavními nositeli byli členové uměleckého sdružení Peredvižnici (Poutníci), kteří chtěli umění přiblížit lidu a cestovali s výstavami po celé zemi.

Ilja Jefimovič Repin: Nejslavnější ruský realista, autor monumentálních pláten zobrazujících klíčové momenty ruské historie i každodenní život (Burlaci na Volze, Nečekali, Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi).
Ivan Ivanovič Šiškin: Mistr realistické krajinomalby, detailně zachycoval ruské lesy a přírodu.
Vasilij Grigorjevič Perov: Věnoval se žánrovým scénám s kritickým pohledem na společenské a církevní nešvary.

Německo

V Německu byl realismus ovlivněn Courbetem. K hlavním představitelům patří:

Adolph von Menzel: Proslul svými precizními historickými malbami, ale také ranými průmyslovými scénami (Železárny).
Wilhelm Leibl: Soustředil se na detailní a psychologicky pronikavé portréty a scény z venkovského života.

Spojené státy

Americký realismus se soustředil na zobrazení amerického života a krajiny.

Winslow Homer: Malíř mořských scenérií, přírody a života na venkově.
Thomas Eakins: Proslul svými nekompromisními portréty a žánrovými scénami, například slavným obrazem Klinika doktora Grosse, který ve své době šokoval naturalistickým zobrazením operace.

České země

V českém prostředí se realismus prosazoval pomaleji proti stále silnému vlivu historismu a romantismu.

Karel Purkyně: Nejvýznamnější český realista, ovlivněný Courbetem. Proslul svými monumentálními portréty (Podobizna kováře Jecha) a zátišími.
Soběslav Pinkas: Studoval ve Francii, přinesl vlivy Barbizonské školy.
Viktor Barvitius: Zachycoval scény z pražského života.

Prvky realismu lze nalézt i u umělců tzv. Generace Národního divadla (Václav Brožík, Vojtěch Hynais), ačkoliv jejich tvorba směřovala spíše k akademickému historismu.

🏛️ Klíčová díla

Gustave Courbet – Pohřeb v Ornans (1849–50): Monumentální plátno zobrazující pohřeb obyčejného člověka v Courbetově rodném městě. Dílo šokovalo tím, že použilo formát vyhrazený pro historické události na zcela banální téma a zobrazilo truchlící bez jakékoliv idealizace.
Jean-François Millet – Sběračky klasů (1857): Zobrazuje tři chudé ženy sbírající zbytky obilí po sklizni. Obraz je tichou, ale silnou výpovědí o chudobě a těžké práci na venkově.
Ilja Jefimovič Repin – Burlaci na Volze (1870–73): Epické dílo zachycující skupinu mužů (burlaků) táhnoucích loď proti proudu řeky Volhy. Je to silný symbol útlaku, nelidské dřiny, ale i nezlomné síly ruského lidu.

💡 Vliv a odkaz

Realismus zásadně proměnil evropské umění. Tím, že se odvrátil od idealizovaných a historických témat a zaměřil se na současný svět, otevřel cestu pro moderní umění.

Předchůdce impresionismu: Důraz na pozorování reality a zachycení okamžiku přímo ovlivnil impresionisty. Édouard Manet je často vnímán jako klíčová postava přechodu mezi těmito dvěma směry.
Sociální umění: Realismus položil základy pro umělecké směry 20. století, které se zabývaly sociální kritikou, jako například socialistický realismus (který si však realismus ideologicky přizpůsobil) nebo Nová věcnost v Německu.
Změna statusu umělce: Realisté jako Courbet se často stavěli do opozice vůči oficiálním institucím (jako byl Pařížský salon) a prosazovali nezávislost umělce na akademických pravidlech a vkusu.

🤔 Pro laiky

Představte si, že umění před realismem bylo jako velkofilm z Hollywoodu. Malovaly se hlavně velké bitvy, králové, bohové z antických mýtů nebo dramatické krajiny. Všechno bylo velkolepé, krásné a idealizované. Pak přišli realisté a řekli: "Dost! Pojďme se podívat z okna." Místo krále namalovali unaveného dělníka, místo bohyně obyčejnou pradlenu a místo epické bitvy pohřeb na vesnici. Jejich cílem bylo ukázat život takový, jaký skutečně je – i s jeho špínou, únavou a nespravedlností. Bylo to, jako by někdo místo velkofilmu začal točit dokumentární film o životě obyčejných lidí. Pro tehdejší společnost to byl šok, ale pro umění to byl obrovský krok vpřed k modernímu vnímání světa.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025