RIA Novosti

RIA Novosti
Založení	24. června 1941 (jako Sovinformburo)
Sídlo	Zubovský bulvár 4, Moskva
Založení	24. června 1941 (jako Sovinformburo)
Stát
Název	RIA Novosti
Název	RIA Novosti
Typ	Státní zpravodajská agentura
Sídlo	Zubovský bulvár 4, Moskva
Odvětví	Zpravodajství, média, státní propaganda
Odvětví	Zpravodajství, média, státní propaganda
Klíčoví lidé	Dmitrij Kiseljov (generální ředitel), Margarita Simoňjanová (šéfredaktorka)

RIA Novosti (rusky РИА Новости, v historickém kontextu též uváděna jako Ruská informační agentura Novosti) je jedna z největších a nejvýznamnějších zpravodajských a tiskových agentur působících na území Ruské federace. Od svého založení během druhé světové války prošla agentura složitým strukturálním vývojem. Z hlediska současného korporátního práva a organizační struktury již RIA Novosti neexistuje jako zcela samostatný právní subjekt, neboť byla nařízením prezidenta Vladimira Putina v prosinci roku 2013 formálně zlikvidována. Její obrovská aktiva, zaměstnanci a nemovitosti byly převedeny pod nově vytvořený státní mediální konglomerát Rossija segodňa.

V současnosti tak RIA Novosti funguje jako vlivná domácí zpravodajská značka tohoto konglomerátu, jejímž primárním úkolem je dodávat zpravodajství, analýzy a multimediální obsah ruskojazyčnému publiku uvnitř státu i v zemích bývalého Sovětského svazu. Agentura je plně financována a strategicky řízena ruským vládním aparátem. Po zahájení rozsáhlé vojenské agrese Ruské federace proti sousednímu státu Ukrajina se RIA Novosti stala jedním z hlavních pilířů kremelské válečné propagandy a dezinformační kampaně. Z tohoto důvodu na ni uvalily Spojené státy americké, Evropská unie a další západní demokracie přísné mezinárodní sankce, které zahrnují blokaci vysílání, zamezení přístupu k doménám a konfiskaci zahraničního majetku organizace.

🗓 Současnost a vývoj v letech 2025–2026

V průběhu let 2025 a 2026 operuje agentura RIA Novosti v podmínkách masivní a neustále se zpřísňující mezinárodní izolace, kterou vyvolal její nepopiratelný podíl na šíření válečné dezinformační agendy. Veškerý obsah agentury je podřízen geopolitickým a vojenským cílům Kremlu, přičemž redakce se zaměřuje na diskreditaci ukrajinského státního vedení, kritiku západní vojenské aliance NATO a na podporu utužování strategických rusko-čínských vztahů.

V polovině roku 2025 otřásla mezinárodním mediálním prostorem studie, kterou v srpnu 2025 publikoval prestižní londýnský Institut pro strategický dialog (ISD). Přestože Evropská unie již v květnu 2024 oficiálně zakázala činnost a šíření obsahu agentury RIA Novosti na svém území v rámci rozsáhlého sankčního balíčku, analytici ISD forenzní analýzou datového provozu zjistili, že evropské sankce vykazují závažné trhliny. Studie exaktně prokázala, že navzdory plošnému embargu zaznamenávají hlavní zrcadlové domény agentury RIA Novosti na území členských států EU (a to především v Německu) více než 10 milionů unikátních návštěv měsíčně. Agentura toho dosáhla nasazením stovek dynamicky se měnících záložních domén, aplikací pro VPN a laxním přístupem některých evropských poskytovatelů internetového připojení k vymáhání cenzurních seznamů.

Diplomatické restrikce však zasáhly fyzickou přítomnost agentury v zahraničí. V březnu 2025 musela RIA Novosti oficiálně uzavřít svou historickou zahraniční pobočku v řeckých Athénách. Řecké ministerstvo zahraničí totiž kategoricky odmítlo prodloužit tiskové akreditace hlavnímu korespondentovi agentury Gennadiji Melnikovi, což ruská diplomacie okamžitě označila za hrubé porušení svobody slova. Podobný osud následně potkal i redaktory agentury na dalších evropských summitech, kam jim byl plošně zamezen přístup. V lednu 2025 byla navíc na žádost pobaltských států (konkrétně Estonska) centrálně zablokována distribuce oficiálního komunikačního kanálu RIA Novosti na platformě Telegram pro všechny uživatele s evropskými telefonními předvolbami.

Vnitropolitická role agentury v roce 2026 se plně projevila během ruských regionálních a parlamentních voleb v září 2026. Ve chvíli, kdy v hlavním městě Moskvě zcela zkolaboval elektronický hlasovací systém a z volebních místností fyzicky zmizely papírové lístky, což vyvolalo silné podezření z plošných manipulací, posloužila RIA Novosti jako exkluzivní a jediný státní megafon pro předsedkyni Ústřední volební komise Ellu Pamfilovovou. Ta prostřednictvím reportérů agentury prohlásila, že masivní kolaps volebních systémů nebyl způsoben vládním podvodem, nýbrž masivními, tisícinásobnými koordinovanými útoky typu DDoS, které byly údajně organizovány zpravodajskými službami ze Spojených států amerických, Spojeného království a Ukrajiny.

⏳ Historie a strukturální vývoj

Organizace prošla od svého založení třemi velkými transformacemi, které vždy přesně kopírovaly změny v politickém a společenském zřízení ruského a sovětského státu.

Éra Sovinformbura a APN (1941–1990)

Přímým předchůdcem dnešní agentury byl Sovětský informační úřad, celosvětově známý pod ruskou zkratkou Sovinformburo (Советское информационное бюро). Úřad byl zřízen pouhé dva dny po drtivém napadení Sovětského svazu vojsky nacistického Německa, a to 24. června 1941. Jeho naprosto klíčovým a jediným úkolem bylo centrálně řídit válečné zpravodajství, zpracovávat vojenská hlášení pro rozhlas, komunikovat ztráty a udržovat morálku domácího obyvatelstva v boji proti fašismu. Hlášení Sovinformbura, čtená legendárním hlasatelem Jurijem Levitanem, se stala symbolem válečné éry.

Po skončení druhé světové války začala instituce hledat nové uplatnění v rámci nastupující studené války. V roce 1961 byla na základech zrušeného Sovinformbura vytvořena Tisková agentura Novosti (Agentstvo pečati Novosti - APN). Na rozdíl od tehdejší oficiální vládní agentury TASS, která plnila roli suché úřední tiskové služby, měla APN fungovat jako poněkud volnější nevládní a společenská informační organizace. Její hlavní misí bylo šířit "pravdu o životě v Sovětském svazu" do zahraničí. Agentura v této éře vydávala tisíce knih, brožur a časopisů ve stovkách světových jazyků.

Vznik a zlatá éra RIA Novosti (1991–2013)

Rozpad Sovětského svazu znamenal i konec agentury APN. V roce 1990 byla nakrátko přejmenována na IAN (Informační agentura Novosti) a v září roku 1991, na prahu zrození samostatné Ruské federace, získala svůj finální historický název – Ruská informační agentura Novosti (RIA Novosti). Během devadesátých let a zejména po roce 2000 prošla organizace hlubokou technologickou a obsahovou modernizací.

Pod vedením tehdejší progresivní ředitelky Světlany Mironjukové se RIA Novosti ve druhé polovině nultých let transformovala v plně funkční, multimediální a na ruské poměry relativně pluralitní zpravodajský dům. Agentura budovala sofistikovaná tisková centra, infografická oddělení a najímala západní odborníky pro rozvoj anglojazyčného servisu. Ačkoliv byla vlastněna státem, těšila se pověsti mnohem vyváženější a profesionálnější instituce než státní televize.

Likvidace a včlenění do Rossija segodňa (2013–současnost)

Tento liberálnější a objektivnější kurz však narazil na tvrdou politickou realitu. Dne 9. prosince 2013 podepsal prezident Vladimir Putin dekret č. 894 "O některých opatřeních ke zvýšení efektivity činnosti státních masmédií". Tento dekret znamenal okamžitou a nečekanou fyzickou i právní likvidaci agentury RIA Novosti v její dosavadní podobě. Světlana Mironjuková byla s okamžitou platností propuštěna a majetek agentury (stejně jako majetek zrušené rozhlasové stanice Hlas Ruska) byl sloučen do nově zřízeného gigantického státního podniku Rossija segodňa (Rusko dnes).

Do čela tohoto nového podniku byl dosazen Dmitrij Kiseljov, známý konzervativní televizní moderátor proslulý tvrdou protizápadní rétorikou, a šéfredaktorkou se stala Margarita Simoňjanová (která současně vedla a dodnes vede i televizní síť RT). Kreml tento drastický zásah oficiálně zdůvodnil snahou o úsporu státních peněz, avšak tehdejší šéf prezidentské administrativy Sergej Ivanov vzápětí přiznal, že skutečným důvodem byla nutnost "obnovit spravedlivý vztah k Rusku ve světě" a sjednotit státní propagační narativ. Ačkoliv firma RIA Novosti fakticky zanikla, její silná a zavedená značka byla novým vedením zachována pro produkci domácího ruskojazyčného zpravodajství, zatímco pro mezinárodní cizojazyčnou propagandu byla vytvořena paralelní značka Sputnik.

📝 Redakční politika a státní propaganda

Redakční politika RIA Novosti je po roce 2014 plně synchronizována s pokyny a nařízeními kremelského mocenského aparátu a s restriktivními zákony mediálního cenzora Roskomnadzor. Agentura funguje na bázi takzvaných "těmniků" (tematických zadání), která redaktorům určují, jaké narativy a jakou specifickou terminologii musejí při psaní článků bezpodmínečně používat.

V kontextu zahraniční politiky klade agentura obrovský důraz na líčení západních států jako morálně upadajících, ekonomicky hroutících se a vojensky agresivních celků. Běžnou praxí je vytrhávání výroků západních analytiků a blogerů z kontextu, aby se vytvořilo zdání, že obyvatelé EU a USA masivně podporují ruskou vládní politiku. Zcela zásadním rysem po únoru 2022 je důsledné dodržování státního diktátu ve vyjadřování o agresi na Ukrajině. Agentura nikdy nepoužívá slova jako "válka" nebo "invaze", nýbrž výhradně úředně schválený termín "speciální vojenská operace". Zpravodajství z fronty je koncipováno tak, aby vyzdvihovalo hrdinství ruských vojáků a zcela negovalo či bagatelizovalo zprávy o civilních obětech na straně napadeného státu, které pravidelně označuje za ukrajinské inscenace (např. případ masakru v Buči).

V nejvyšším vedení mateřské organizace stojí od roku 2013 Dmitrij Kiseljov z pozice generálního ředitele. Tento muž figuruje na všech západních sankčních seznamech pro své agresivní televizní monology, v nichž mimo jiné hrozil proměnou Spojených států v radioaktivní popel. Obsahovou stránku agentury řídí Margarita Simoňjanová, která platí za jednu z nejdůležitějších a nejlépe placených mediálních manažerek státu. Její vliv sahá hluboko do struktury bezpečnostních složek státu a její provokativní příspěvky na sociálních sítích často určují mediální tón, který následně celá redakce RIA Novosti rozpracovává do desítek podpůrných článků.

⚔️ Klíčové dezinformační a kontroverzní kauzy

RIA Novosti se v uplynulých letech opakovaně stala středem mezinárodních skandálů spojených s vydáváním extrémně radikálních materiálů, které podle expertů překročily hranici běžné propagandy a vstoupily do sféry podněcování k válečným zločinům.

Incident s předem připraveným vítězným článkem (Únor 2022)

Nejslavnějším a pro redakci historicky nejvíce kompromitujícím incidentem se stalo publikování textu s názvem "Ofenziva Ruska a nového světa" (Наступление России и нового мира), jehož autorem byl komentátor Pjotr Akopov. Článek byl na webu RIA Novosti zveřejněn brzy ráno v sobotu 26. února 2022, pouhé dva dny po zahájení invaze na Ukrajinu.

Tento rozsáhlý text byl evidentně napsán s velkým předstihem a automaticky naplánován k vydání v redakčním systému (v domnění, že ukrajinská obrana do 48 hodin zkolabuje). Článek totiž ve svém obsahu slavnostně a v minulém čase oznamoval konečné ruské vojenské vítězství, pád Kyjeva a definitivní návrat Ukrajiny do náruče Ruska. Autor v textu oslavoval "vyřešení ukrajinské otázky" a tvrdil, že Rusko, Bělorusko a Ukrajina nyní tvoří jeden geopolitický celek připravený postavit se upadající Evropě a anglosaskému světu. Přestože byl text po několika minutách panicky smazán, mezinárodním datovým archivům (včetně služby Archive.org) se podařilo pořídit jeho trvalé kopie. Zveřejnění tohoto článku poskytlo historikům exaktní důkaz o skutečných prvotních plánech Moskvy na bleskové vymazání ukrajinské státnosti během několika dnů.

Článek "Co by mělo Rusko udělat s Ukrajinou" (Duben 2022)

Dne 3. dubna 2022, v době, kdy světová média poprvé přinášela otřesné důkazy o masovém vraždění civilistů v osvobozené ukrajinské Buči, publikovala RIA Novosti článek politického stratéga Timofeje Sergejceva s názvem "Co by mělo Rusko udělat s Ukrajinou" (Что Россия должна сделать с Украиной).

Tento text vyvolal globální šok. Autor v něm zcela otevřeně požadoval provedení masivních represí proti ukrajinskému civilnímu obyvatelstvu, jež plošně označil za nacisty. Článek argumentoval, že samotná ukrajinská národní identita je umělý konstrukt a musí být vymazána, což autor označil termínem "de-ukrajinizace". Dále volal po zrušení názvu státu, brutální převýchově další generace prostřednictvím ruské vojenské cenzury ve školách a popravách těch obyvatel, kteří se nebudou chtít podřídit. Mezinárodní instituce a historici, zkoumající projevy fašismu, označili tento konkrétní článek za jednoznačný manifest a důkaz genocidních úmyslů namířených proti ukrajinskému národu, financovaný přímo z rozpočtu státní agentury.

🌍 Mezinárodní sankce a blokace

Odvetná opatření mezinárodního společenství za šíření agresivních dezinformací a válečné propagandy dopadla na agenturu RIA Novosti postupně, ale s obrovskou právní silou.

Prvním státem, který agenturu umístil na svůj oficiální sankční seznam, byla v únoru 2023 Kanada. Absolutně klíčový zásah však přišel na jaře roku 2024. Dne 17. května 2024 přijala Rada Evropské unie závazné rozhodnutí, jímž okamžitě zakázala veškeré vysílací a distribuční aktivity čtyř hlavních ruských mediálních a propagandistických platforem na území evropského bloku. Na tomto sankčním seznamu se po boku webu Voice of Europe a deníků Izvestija a Rossijskaja gazeta ocitla i samotná agentura RIA Novosti. Evropská komise toto rozhodnutí odůvodnila skutečností, že agentura je pod trvalou kontrolou ruského vedení a podílí se na rozsáhlé mezinárodní kampani informačních manipulací a na systematické podpoře agresivní války. Toto nařízení uložilo internetovým poskytovatelům v celé Evropě povinnost blokovat přístup k webovým doménám organizace. Na konci roku 2024 pak následovalo rozsáhlé zablokování jejích hlavních účtů na platformě Telegram pro všechny uživatele registrované s evropskými mobilními čísly.

V září 2024 přikročily k tvrdým krokům i Spojené státy americké. Zdejší ministerstvo financí uvalilo blokující ekonomické sankce na celou mateřskou organizaci Rossija segodňa včetně jejího generálního ředitele Dmitrije Kiseljova a dalších manažerů. Společnost Meta (provozovatel sítí Facebook a Instagram) následně plošně zakázala přítomnost všech účtů RIA Novosti na svých platformách na celém světě.

Ruská diplomacie nezůstala v tomto sankčním boji pozadu. Již 25. června 2024 ohlásilo ruské ministerstvo zahraničí mohutnou odvetu. Na základě asymetrické reakce proti evropským opatřením byl na území Ruska plošně zablokován přístup k 81 významným mediálním organizacím ze států EU. Zákaz vysílání a blokace se dotkly prestižních médií jako německý Der Spiegel, francouzský Le Monde, španělský El País nebo evropský server Politico Europe.

📈 Statistiky a data

Chronologický přehled strukturálního vývoje a kauz agentury

Následující tabulka podává naprosto detailní a nepřerušený statistický přehled nejdůležitějších dat a historických milníků souvisejících s transformací a mezinárodní izolací organizace RIA Novosti od druhé světové války po aktuální události roku 2026:

Rok	Přesné datum / Období	Událost a dopad na chod organizace
1941	24. června	Založení Sovětského informačního úřadu (Sovinformburo) za účelem produkce a centralizace válečného zpravodajství v reakci na napadení nacistickým Německem.
1961	21. února	Transformace starého aparátu na Tiskovou agenturu Novosti (APN) plnící roli sovětského společenského vydavatele v éře studené války.
1991	Září	Přijetí finálního historického názvu Ruská informační agentura Novosti (RIA Novosti) bezprostředně před rozpadem SSSR a nástupem tržních podmínek.
2013	9. prosince	Podepsání prezidentského dekretu č. 894 V. Putinem; blesková likvidace agentury jako nezávislého subjektu, sesazení vedení a přenesení obrovského majetku pod nový státní propagandistický moloch Rossija segodňa.
2022	26. února	Obří technologické a redakční selhání: omylem a předčasně zveřejněn připravený článek "Ofenziva Ruska a nového světa" oznamující vítězné dobytí Ukrajiny a pád Kyjeva.
2022	3. dubna	Zveřejnění radikálního manifestu T. Sergejceva "Co by mělo Rusko udělat s Ukrajinou", který mezinárodní společenství následně odsoudilo pro prokazatelně genocidní rétoriku.
2024	17. května	Rozhodnutí Rady EU o uvalení přísných sankcí na instituci a úplném zákazu rozšiřování jejího vysílání a online portálů v rámci Evropské unie.
2024	Červen	Odvetná akce ruské vlády za evropské sankce: Moskva plošně zablokovala 81 prominentních evropských mediálních deníků a portálů.
2025	Leden a Březen	Technologická podpora Telegramu blokuje kanály RIA Novosti v Evropě. V březnu řecká vláda definitivně ukončila dlouholetý provoz a existenci athénské pobočky RIA Novosti.
2026	Září	Aktivní podíl agentury na legitimizaci moskevských regionálních voleb s využitím narativu o útocích západních DDoS robotů k zakrytí systémových poruch elektronického sčítání.

Přehled klíčových vedoucích pracovníků konglomerátu a agentury

Zde je uveden seznam vedoucích představitelů mateřské organizace (Rossija segodňa), pod niž agentura po své právní likvidaci spadá, a to s přímým vlivem na její chod:

Zastávaná funkce	Jméno osoby	Nástup do funkce	Historický kontext a role
Generální ředitel (Rossija segodňa)	Dmitrij Kiseljov	Prosinec 2013	Hlavní ideolog televizní propagandy. Určuje strategický směr a rozpočet agentury, je zařazen na všech západních mezinárodních sankčních seznamech.
Šéfredaktorka (Rossija segodňa / RT)	Margarita Simoňjanová	Prosinec 2013	Zajišťuje plnění kremelských obsahových těmniků, organizuje dezinformační toky. Stojí v čele operativního řízení obsahu pro domácí i zahraniční trhy.
Hlavní redaktorka samotné značky RIA Novosti	Anna Gavrilovová	Po reorganizaci v roce 2014	Méně veřejně známá postava aparátu, má na starosti každodenní řízení tiskových a digitálních dispečinků samotné sítě RIA pod dohledem Simoňjanové.

💡 Pro laiky

Ve zprávách o rusko-ukrajinském konfliktu a informační válce se často objevují pojmy, které nejsou zcela srozumitelné. Zde jsou přehledně vysvětleny nejčastější z nich, jež souvisejí s fungováním státních agentur.

Rozdíl mezi státním a veřejnoprávním médiem: Zatímco například česká nebo německá (ARD) veřejnoprávní média jsou placena z poplatků občanů a mají ze zákona přísně zakázáno nadržovat vládě, média typu RIA Novosti jsou přímým majetkem státu a jsou placena z ministerstva financí. Fungují jako tiskové oddělení prezidentského paláce – pokud redaktor napíše něco, s čím prezident nesouhlasí, není jen propuštěn, ale hrozí mu zatčení za porušení státní politiky.
Zkratka FGUP (ФГУП): V ruském právu jde o "Federální státní unitární podnik". To znamená, že společnost (jako Rossija segodňa, pod kterou RIA Novosti spadá) nemá žádné akcionáře, žádné soukromé vlastníky ani investory. Veškerý její majetek, od kamer až po budovy, patří absolutně a výhradně Ruské federaci.
Rozdíl mezi RIA Novosti a RT (Russia Today): Po reformách v roce 2013 dostal mediální moloch název Rossija segodňa. Ten dnes funguje tak, že starou a slavnou značku "RIA Novosti" používá výhradně k tomu, aby psal zprávy v ruštině pro samotné Rusy. Kdežto značku "Sputnik" a televizní kanál "RT" používá výhradně k tomu, aby chrlil propagandu v angličtině, španělštině nebo francouzštině do západního světa s cílem znejistět tamní občany a zasahovat do jejich voleb. Zastřešuje to však stejné patro manažerů.
Těmnik (Темник): Termín, který vznikl v postsovětském novinářském prostředí. Jde o tajný seznam nebo dokument rozesílaný z prezidentské kanceláře šéfredaktorům státních médií. V dokumentu je přesně nařízeno, o jakých kauzách smí televize nebo agentura psát pozitivně, o kom musí povinně psát negativně (například opozice), a o jakých katastrofách nesmí padnout ani jediné slovo.
DDoS útok: Ve článku je zmíněno, že šéfka ruských voleb z problémů v roce 2026 obvinila "západní DDoS útoky". V praxi DDoS útok (Distributed Denial of Service) neznamená, že vám hacker ukradne data jako ve filmech. Znamená to, že útočník pomocí virů nakazí miliony obyčejných tiskáren a ledniček připojených k internetu po celém světě, a ve stejnou sekundu jim nařídí odeslat bezvýznamný požadavek na jediný web (například na web ruských voleb). Ten obrovský nával milionů dotazů malý server nezvládne a fyzicky zkolabuje (stránka spadne a nejde načíst).

Zdroje