Petra Procházková

Petra Procházková
Jméno	Petra Procházková
Obrázek
Datum narození	20. října 1964
Místo narození	Český Brod, Československo
Státní příslušnost
Povolání	novinářka, válečná zpravodajka, humanitární pracovnice, spisovatelka

Petra Procházková (* 20. října 1964 Český Brod), rodným jménem Petra Švábová, je česká novinářka, válečná reportérka, humanitární pracovnice a autorka odborné i beletristické literatury. Ve své novinářské praxi se kontinuálně specializuje na území a státy bývalého Sovětského svazu, region Kavkazu, stát Afghánistán a oblast Blízkého východu. Stala se mediálně celostátně známou primárně svým přímým reportováním z válečných a bojových zón během první a druhé čečenské války.

Během své kariéry působila třicet let jako stálá kmenová redaktorka a zahraniční korespondentka instituce Lidové noviny a následně se v roce 2018 stala členkou redakce nezávislého periodika Deník N. V roce 1994 spoluzaložila soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Procházková se kromě publicistiky aktivně věnuje přímé charitativní pomoci, a to prostřednictvím neziskové organizace Berkat, kterou spoluzaložila za účelem systémové podpory válečných sirotků a vdov. Je nositelkou celé řady státních a profesních vyznamenání, k nimž patří Medaile Za zásluhy státu Česká republika i nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie.

👤 Dětství, vzdělání a počátky kariéry

Petra Procházková se narodila 20. října 1964 v polabském městě Český Brod v administrativním celku Okres Kolín. Značnou část svého dětství strávila v obci Vrbová Lhota, ležící nedaleko lázeňského města Poděbrady, kde byla částečně vychovávána svými prarodiči.

Z historického hlediska byly obě rodové větve silně zasaženy poválečným politickým a hospodářským vývojem ve státě Československo. Dle oficiálních pamětnických materiálů prarodiče z matčiny strany byli komunistickým režimem po roce 1948 zbaveni soukromého řeznictví v rámci plošného znárodňování majetku, prarodiče ze strany otce naopak přišli o zubařskou ordinaci, což rodinu jako celek dlouhodobě hodnotově a ideologicky vyhradilo proti vládnoucí organizaci Komunistická strana Československa (KSČ).

Středoškolské vzdělání absolvovala Procházková na instituci Gymnázium Jiřího z Poděbrad ve městě Poděbrady. Následně podala přihlášku a byla přijata k vysokoškolskému studiu na tehdejší Fakultu žurnalistiky instituce Univerzita Karlova v Praze (dnešní Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy). Vysokoškolské studium úspěšně dokončila v roce 1986.

Své první profesionální mediální zkušenosti sbírala v redakci dobového společenského časopisu Květy. Během politických manifestací známých jako Palachův týden v lednu roku 1989 byla za svou fyzickou účast na nepovolených demonstracích přímo na místě zadržena příslušníky bezpečnostní složky Sbor národní bezpečnosti (SNB). Za tento akt občanské angažovanosti byla z redakce časopisu Květy s okamžitou platností propuštěna. V tomtéž roce získala na základě administrativní chyby výjezdní doložku pro oficiální cestu na ostrov Kypr, přičemž cílovou destinaci v dokumentu na psacím stroji zfalšovala na zkratku USA. Následně ve Spojených státech amerických legálně strávila tři měsíce. Zpět do vlasti se vrátila krátce před událostmi spojenými se systémovou transformací nazývanou Sametová revoluce. Ihned po pádu totalitního režimu nastoupila v lednu 1990 jako reportérka do domácí rubriky deníku Lidové noviny.

⚔️ Válečné zpravodajství a agentura Epicentrum

Zásadní kariérní specializace Petry Procházkové na východní Evropu se formovala od konce roku 1992, kdy obdržela od redakce Lidových novin dlouhodobý mandát a byla vyslána do města Moskva na stálou pozici zahraniční korespondentky.

V roce 1994, ve spolupráci se svým novinářským kolegou Jaromírem Štětinou, formálně založila soukromou nezávislou novinářskou agenturu s názvem Epicentrum. Stanoveným cílem této agentury bylo zajišťovat necenzurované datové a obrazové pokrytí z krizových a bojových zón postsovětského prostoru, o kterých tehdejší mainstreamová česká média referovala jen okrajově kvůli nedostatku vlastních reportérských kapacit. Procházková a Štětina prováděli terénní dokumentaci lokálních a občanských ozbrojených konfliktů primárně na územích mezinárodně neuznaných entit, k nimž tehdy patřila Abcházie, Jižní Osetie, mezinárodně zpochybňovaný region Náhorní Karabach a vojenská zóna Podněstří. Taktéž sbírali materiál během kruté občanské války ve státě Tádžikistán, dále na hranicích státu Gruzie, při etnických nepokojích v indickém regionu Kašmír a dokumentovali i snahu o nezávislost ostrovního státu Východní Timor.

Největší část její profesní kapacity a analytického úsilí však v průběhu devadesátých let dvacátého století spotřebovaly obě rusko-čečenské války. Procházková byla fyzicky přítomna v čečenském hlavním městě Groznyj v momentech jeho nejtěžšího plošného bombardování letadly a dělostřelectvem armády státu Ruská federace.

V rámci svého výkonu povolání se účastnila situací přesahujících standardní novinářskou praxi. V červnu roku 1995 odcestovala na severní Kavkaz do jihoruského města Buďonnovsk. Tam obsadilo čečenské ozbrojené komando pod velením velitele jménem Šamil Basajev areál místní nemocnice a vzalo stovky pacientů jako rukojmí (událost známá jako Teroristický útok na nemocnici v Buďonnovsku). Procházková na místě aktivně a přímočaře nabídla svou vlastní osobu teroristům výměnou za propuštění bezbranných pacientů, což přispělo k její vysoké reputaci v tamních humanitárních kruzích. K ohrožení jejího života došlo i při jiném incidentu v oblastech bojů, kdy transportní ruský vojenský kamion, na jehož ložné ploše Procházková cestovala, explodoval po najetí na umístěnou protitankovou minu.

Mimo krizové oblasti zapsala významnou publicistickou stopu i v samotném ruském hlavním městě. V roce 1993 se v době ústavní krize stala prokazatelně jedinou zahraniční novinářkou, která se nacházela a setrvala uvnitř obléhané vládní budovy parlamentu (historického Bílého domu) během jeho fyzického ostřelování armádními tanky loajálními tehdejšímu prezidentovi Borisi Jelcinovi.

🚫 Vyhoštění z Ruska a mise v Afghánistánu

Její vydané reportáže, knižní publikace a veřejná vystoupení systematicky analyzovaly brutalitu války a otevřeně rozporovaly úřední verze poskytované vládními strukturami státu Rusko. Procházková v textech pro česká i světová média detailně mapovala systematická porušování mezinárodního práva a garancí lidských práv, odhalovala existenci ilegálních armádních takzvaných filtračních táborů a páchání válečných zločinů vůči civilnímu obyvatelstvu ze strany ruských federálních sil. Těmito akcemi se dostala do přímého konfliktu s bezpečnostním aparátem a primárně se strukturami organizace FSB.

V roce 2000 jí byla z výše uvedených politických důvodů bez náhrady zrušena platná tisková a novinářská akreditace. Následně jí ruské úřady udělily administrativní zákaz vstupu a pobytu (byla označena za takzvanou persona non grata). Tento zákaz vstupu na území Ruské federace pro ni fakticky trval přes jednu dekádu; povolený návrat za účelem výkonu profese zrealizovala teprve na sklonku roku 2011.

Po svém vynuceném odjezdu z Ruské federace se v důsledku globálních událostí vázaných k termínu 11. září 2001 rozhodla přesunout jako korespondentka na asijský kontinent, konkrétně do rozvráceného státu Afghánistán. Tam dokumentovala probíhající mezinárodní vojenskou intervenci a následky pádu radikálního náboženského islámského hnutí Tálibán. V tomto regionu působila přes pět let. Svou pozornost zde kromě bojových analýz výrazně zaměřila na etnografický výzkum a popis postavení islámských žen a vdov napříč vysoce patriarchální společností. V rámci svého pobytu v hlavním městě Kábulu navázala osobní a posléze partnerský vztah s lokálním afghánským občanem jménem Paikar, který jí zajišťoval bezpečnostní logistiku jakožto řidič a překladatel. Po legalizaci vztahu formou sňatku a návratu do České republiky se jim narodil syn, který dostal jméno Zafar. Z důvodu drasticky se zhoršující politické situace v Afghánistánu musela novinářka později absolvovat komplikované byrokratické a evakuační řízení s cílem přemístit členy Paikarovy afghánské rodiny do bezpečí ve státě Česká republika.

🤝 Humanitární a nezisková činnost (Sdružení Berkat)

Během zpracovávání válečných traumat dospěla Procházková dle své metodiky k přesvědčení, že udržovat si odstup a plnit roli pouze neutrálního pozorovatele je v regionech se zdevastovanou infrastrukturou zcela neetické a lidsky neúnosné. Z této úvahy vzešla snaha o aktivní přímou organizaci charitativní pomoci.

Již na území Čečenska (před uvalením embarga na její pohyb po Rusku) v roce 2000 iniciovala fyzické založení lokálního provizorního dětského domova. Objekt ležící přímo v ruinách ostřelovaného města Groznyj kapacitně sloužil pro stabilní ubytování 50 nezletilých sirotků, kteří ve válečných operacích ztratili své příbuzné.

Na svou zahraniční humanitární činnost navázala po svém nuceném přesunu do Prahy, kde v těsné koordinaci s renomovanou organizací Člověk v tísni a skupinou kolegů vytvořila nezávislou neziskovou organizaci s názvem Berkat. Samotný název v překladu z čečenského lokálního jazyka označuje pojem "dar" či "štěstí". Organizace Berkat cílila na sběr finančních příspěvků od českých občanů a jejich následnou přímou přeměnu do dodávek potravinových dávek, léků a hygienických potřeb na Kavkaze a v Afghánistánu. Do projektové činnosti organizace patřilo mimo jiné zajištění provozu malých lékařských klinik zaměřených na zraněné ženy a spravování programů známých jako adopce na dálku.

🗞 Práce v Deníku N a analýza ruské agrese (2018–2026)

V kalendářním roce 2018 oficiálně a nevratně ukončila Procházková dlouholetý a stabilní zaměstnanecký poměr u vydavatele titulu Lidové noviny. Tato změna proběhla na pozadí širších vlastnických proměn spojených s vydavatelským domem Mafra, za kterými stál politik a miliardář Andrej Babiš.

Po odchodu se okamžitě zařadila k zakládající skupině redaktorů nového, nezávislého tuzemského žurnalistického projektu Deník N. Na této platformě funguje trvale jako seniorní analytička zahraniční rubriky, a to s neotřesitelnou specializací na oblast východní Evropy a eurasijskou geopolitiku. Její působnost v daném médiu je plně aktivní i k roku 2026.

Novinářské pokrytí rusko-ukrajinské války

S počátkem plnohodnotné ofenzívy a invaze ze strany státu Rusko na území sousedního suverénního státu Ukrajina (v únoru roku 2022) vrhla Procházková kompletní analytický výkon do tohoto masivního válečného konfliktu. Výhodou v jejích zprávách byly reálné a hluboce analytické vazby na zdroje uvnitř ruské i ukrajinské společnosti. Své texty zaměřila nejen na bojiště, ale zejména na sociologické příčiny, z jakého důvodu prosté ruské obyvatelstvo režim bezmezně podporuje a proč nedochází k veřejným povstáním. Na toto téma v roce 2024 vydala knihu Cesta Rusů k válce.

Ve svých veřejných výstupech v období let 2025 a 2026 exaktně rozporovala jakékoliv naděje západních teoretiků na brzký krach kremelského režimu. Jako stálý expert rozhlasového formátu Český rozhlas Plus (například v pořadu Osobnost Plus v lednu 2026 s moderátorkou Barborou Tachecí) explicitně vysvětlovala vnitřní psychologii prezidenta pojmenovaného Vladimir Putin. Poukázala na to, že tento vrcholný politik si napříč ruským veřejným prostorem s absolutní jistotou umí jako triumf vyložit a politicky zpracovat i z pohledu Západu nesmyslné "úspěchy", jako je dobytí nepatrné části Ukrajiny při gigantických lidských ztrátách.

📚 Bibliografie a literární činnost

Publikační a literární práce Petry Procházkové dlouhodobě balancují na hranici exaktní faktografické reportáže čerpané z vojenských deníků a syrové, stylizované formy beletrie (takzvaný dokumentární román). Společným a dominantním leitmotivem všech jejích prací je zdůraznění životního faktu osob pohybujících se na okraji válečné společnosti a vyčlenění pozice žen uvnitř striktních komunit islámského a asijského makroregionu.

Následující tabulka představuje kompletní, nijak nezkrácený seznam všech primárních knižních děl Petry Procházkové (napsaných sólově či se spoluautorem) a vydaných od počátku její spisovatelské činnosti do roku 2026.

Rok vydání	Přesný knižní titul	Vydavatel (Nakladatelství)	Tematická specifikace díla
1998	Novinářka na Divokém východě	Portál	Literární kompilace reportáží z raných etap žurnalistického pobytu na ruském území a u asijských konfliktů.
2001	Utřete tělesné šťávy	Nakladatelství Lidové noviny	Kolekce povídek, na kterých spolupracovala s žurnalistou Jaromírem Štětinou. Zaměřuje se na fyzické a mentální útrapy jednotlivců zachycených ve válečném soukolí.
2003	Rošangol	Nakladatelství Lidové noviny	Soubor povídek s tematikou státu Afghánistán (též napsáno s J. Štětinou) dokumentujících osudy tamních žen, chudobu a absolutní úpadek práv obyčejných lidí pod útlakem diktatur.
2003	Aluminiová královna (Rusko-čečenská válka očima žen)	Nakladatelství Lidové noviny	Původní autentické příběhy o přežívajících ženách, bojovnicích, vdovách i lidech skrývajících se ve sklepích při plošném destrukčním ostřelování hlavního čečenského města Groznyj. Druhé vydání proběhlo roku 2005.
2004	Frišta	Nakladatelství Lidové noviny	Její nejslavnější první narativní román, situovaný po pádu Talibanu. Zabývá se identitou ženy z Tádžikistánu provdané za afghánského muže a kolizí evropského myšlení s hluboce zakořeněnými islámskými pravidly. (Román posloužil jako předloha k oceňovanému animovanému filmu Moje slunce Mad).
2005	Závoj a džíny: Ženy v islámském světě	Nakladatelství Lidové noviny	Vydaná knižní antropologická reportáž pojednávající zcela necenzurovaně o ženské obřízce, manželství s cizincem a restrikcích panujících z důvodu striktního dodržování tradičního náboženství.
2018	Proč?: Proč je Zeman prezidentem: Proč jsme tam, kde jsme	Zeď	Vnitropolitická analytická sonda a rozbor příčin opakovaného zvolení bývalého prezidenta Miloše Zemana do čela České republiky za použití metody publicistických terénních otázek s běžnou populací.
2022	Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny	N media	Shromážděné zápisky přinášející syrové přímé přenosy a analýzu událostí datovaných k první fázi ruské ofenzívy na Ukrajině po měsíci únoru v daném roce.
2022	Proměna: Příběh podle filmu	Egmont	Knižní adaptace rodinného a zábavního projektu z edice pohádek Pixar, tvořící marginální literární komerční zakázku bez vlivu na její reportážní kredit.
2024	Cesta Rusů k válce	N media	Publikovaný formát silných rozhovorů se stoupenci ruského mocenského expanzionismu uvnitř země, jakož i s ruskými disidenty odcházejícími do nuceného exilu kvůli opozici k vládě.

🏆 Profesní ocenění a státní vyznamenání

Během tří dekád strávených v mezinárodním reportážním terénu vybojovala Petra Procházková prokazatelný statut jedné z nejrespektovanějších oborových autorit v postkomunistickém státním prostoru. Tato autorita se odrazila v udělení nejvyšších certifikovaných uznání.

Tabulka systematizuje kompletní výčet předaných medailí, novinářských cen a rytířských statutů od orgánů z České republiky i cizích diplomatů. Všechny ceny jsou uvedeny v absolutní dostupnosti bez selektivního zpracování.

Kalendářní rok	Udělená komerční, státní či oborová cena	Poskytovatel vyznamenání	Specifikace a význam udělení řádu
1997	Cena Ferdinanda Peroutky	Společnost Ferdinanda Peroutky	Ocenění s nejvyšší profesní celonárodní váhou, uděleno za striktní dodržování etiky v českém žurnalismu a vysoce kvalitní zpracování zpráv pro tisk.
1998	Novinářská křepelka	Nadace Český literární fond	Ocenění, jež obdržela za novou invenci a dynamiku ve zprostředkování obsahu o postkomunistických republikách pro noviny v Česku.
1999	Cena Karla Havlíčka Borovského	Nadace Český literární fond	Zisk vůbec nejvýznamnější vnitrostátní novinářské pocty z pozice investigativní práce v zónách ohrožení života při ostřelování zbraněmi hromadného ničení.
2000	Medaile Za zásluhy (III. stupeň)	Prezident České republiky (Václav Havel)	Absolutní projev státního uznání v podobě předání bronzového státního řádu (na hradním návrší) garantující její celospolečenský nadstandardní charitativní i lidský význam.
2001	Cena 1. června	Primátor města Plzeň	Uděleno za vytrvalý občanský přístup k lidským právům, odpor k nespravedlnosti a ochranu bezbranných osob (specificky sirotků a poškozených obyvatel v Čečensku).
2001	Cena Gratias Agit	Ministerstvo zahraničních věcí České republiky	Diplom a vyznamenání udílené jako odměna těm českým subjektům, které tvoří nedocenitelné dobré mediální jméno pro občany republiky uvnitř zahraničních a mezinárodních diplomatických celků.
2023	Řád čestné legie (Rytíř)	Prezident Francie (na území Česka delegován velvyslanec Alexis Dutertre)	Nejvyšší vojenské a civilní francouzské osvědčení, u jehož zrodu stál vojevůdce a vládce Napoleon Bonaparte. Uděleno Procházkové jako výraz obrovského diplomatického respektu za absolutní oddanost právu na nezávislé a objektivní získávání informací na bojištích bez obav z perzekuce.

Zdroje