Pee Dee Pride

Pee Dee Pride
Liga	ECHL
Město	Florence, Jižní Karolína, USA
Barvy	námořnická modrá, zlatá, bílá, červená

Pee Dee Pride byl americký profesionální klub ledního hokeje, který sídlil ve městě Florence v americkém státě Jižní Karolína. Organizace patřila k nejzajímavějším a sportovně nejúspěšnějším projektům v rámci masivní hokejové expanze na americký jih během devadesátých let dvacátého století. Klub byl po celou dobu své aktivní existence stabilním členem East Coast Hockey League (ECHL), která funguje jako jedna z hlavních vývojových a farmářských soutěží pro elitní celky z NHL a AHL. Své domácí zápasy odehrával v moderní aréně Florence Civic Center.

Tým nesl velmi specifický a pro nezasvěcené fanoušky často matoucí název. Geografické označení "Pee Dee" neodkazuje na konkrétní město, nýbrž na rozsáhlý historický a zemědělský region na severovýchodě Jižní Karolíny, který je pojmenován po domorodém indiánském kmeni a řece Pee Dee River. Zvolení tohoto názvu mělo za cíl sjednotit fanoušky z celého širokého okolí, a nikoliv pouze z hostitelského města Florence. Slovo "Pride" (anglicky smečka nebo pýcha) pak odkazovalo na týmového maskota a logo, kterým byl rozzuřený lev.

Ačkoliv se jednalo o klub sídlící v oblasti s nulovou historickou tradicí zimních sportů, Pee Dee Pride se na přelomu tisíciletí zařadil mezi absolutní špičku soutěže ECHL. Organizace proslula především jako neuvěřitelná líheň špičkových hokejových trenérů. Na její střídačce zahájili svou hvězdnou kariéru muži jako Jack Capuano či Davis Payne, kteří se později vypracovali až na pozice hlavních trenérů v samotné NHL. Přes obrovské sportovní úspěchy, korunované ziskem Brabham Cupu pro nejlepší tým základní části v roce 1999, však klub nedokázal dlouhodobě vzdorovat tvrdé ekonomické realitě nižších zámořských soutěží a po sérii klesajících návštěvností a neúspěšném pokusu o přejmenování v roce 2005 definitivně zanikl.

🏒 Hokejová expanze na jih a přesun z Knoxville

Příběh organizace Pee Dee Pride nelze plně pochopit bez zasazení do kontextu takzvaného "Sun Belt" (slunečního pásu) hokejového boomu. V devadesátých letech minulého století začala elitní NHL masivně expandovat do teplých amerických států, jako byly Florida, Kalifornie nebo Texas. Tento trend okamžitě následovaly i nižší profesionální soutěže (takzvané minor leagues), především pak ECHL. Tato soutěž zjistila, že v menších jižanských městech, která nemají zastoupení v nejvyšších celoamerických ligách v basketbalu či baseballu, existuje obrovský hlad po profesionální sportovní zábavě spojené s tvrdostí, bitkami a dynamikou ledního hokeje.

Kořeny samotné franšízy sahají do státu Tennessee, kde organizace původně fungovala mezi lety 1988 a 1997 pod názvem Knoxville Cherokees. Tým v Knoxville sice v počátcích zažíval slušnou návštěvnost, ale postupem času začal doplácet na zastaralou infrastrukturu haly Knoxville Civic Coliseum a na klesající zájem lokálních sponzorů. V polovině devadesátých let se majitelé klubu ocitli v hluboké finanční ztrátě a začali se poohlížet po novém, lukrativnějším působišti, které by nabídlo moderní zázemí a výhodnější nájemní smlouvu.

Tímto ideálním místem se stalo město Florence v Jižní Karolíně. Lokální politici zde s vidinou ekonomického a kulturního rozvoje nechali vybudovat zbrusu novou víceúčelovou halu Florence Civic Center s kapacitou přibližně sedm tisíc diváků. Pro toto nové zařízení bylo nutné najít stabilního hlavního nájemce. Slovo dalo slovo, práva na franšízu byla v roce 1997 zakoupena a klub byl i s kompletním technickým zázemím přestěhován do srdce regionu Pee Dee, kde se okamžitě začal formovat zcela nový tým s novou identitou.

🦁 Éra Jacka Capuana a zisk Brabham Cupu

Vedení nově zformovaného klubu si bylo plně vědomo toho, že pokud chce v regionu, kde většina obyvatel nikdy neviděla hokejový zápas naživo, uspět, musí nabídnout okamžitou kvalitu a vítězství. Pro premiérovou sezónu 1997/1998 byl do role hlavního trenéra a generálního manažera jmenován mladý a nesmírně ambiciózní Jack Capuano. Capuano, bývalý důrazný obránce s letitými zkušenostmi ze zámořských farem, naordinoval týmu extrémně fyzický, ale zároveň takticky vysoce disciplinovaný styl hry.

Capuanův systém fungoval okamžitě. Už v první sezóně se tým snadno probojoval do vyřazovacích bojů (play-off) a položil základy pro to, co mělo přijít o rok později. Ročník 1998/1999 se zapsal do dějin klubu jako absolutní a nepřekonaný sportovní vrchol. Tým Pee Dee Pride v základní části naprosto dominoval celé ECHL. Capuano dokázal poskládat neuvěřitelně vyvážený kádr, v němž se snoubila tvrdost rváčů s ofenzivní genialitou elitních střelců nižších lig.

Smečka z Florence v této sezóně nasbírala neuvěřitelných 51 vítězství z celkových 70 utkání základní části, utrpěla pouze 15 porážek v základní hrací době a ziskem 106 bodů suverénně ovládla celou ligu. Za tento fenomenální výkon byl klubu slavnostně předán prestižní Brabham Cup, což je trofej udílená pro absolutně nejlepší tým základní části ECHL. Očekávání pro následné play-off o ligový titul (Kelly Cup) byla gigantická. Tým procházel vyřazovacími boji s jistotou, nicméně v napínavém finále konference (semifinále celé ligy) tým nešťastně a velmi těsně podlehl pozdějšímu šampionovi z Mississippi Sea Wolves. Ačkoliv mistrovský pohár klubu unikl, Capuano si svými výkony vysloužil obrovský respekt a následně zahájil dlouhou cestu, která ho dovedla až na pozici hlavního trenéra v organizaci New York Islanders v elitní NHL.

📈 Nástup Davise Paynea a udržení vítězné kultury

Když Jack Capuano opustil střídačku, fanoušci se obávali výkonnostního propadu. Tyto obavy se však ukázaly jako liché, neboť organizace měla v záloze další trenérský klenot. V sezóně 2000/2001 převzal kormidlo týmu tehdy třicetiletý Davis Payne. Ten v předchozích třech letech za Pee Dee Pride sám nastupoval jako velmi produktivní útočník a dokonce plnil roli hrajícího asistenta trenéra. Přechod z role spoluhráče do pozice hlavního stratéga zvládl s grácií a naprostou profesionalitou.

Davis Payne přinesl do hry ještě více ofenzivních prvků. Jeho trenérská filozofie se opírala o rychlé otáčení hry a drtivé využívání přesilových her. Během jeho tříletého působení v roli hlavního trenéra se "Lvi" z regionu Pee Dee ani jednou neocitli mimo příčky zajišťující postup do vyřazovacích bojů. V sezóně 2002/2003 tým pod jeho vedením opět atakoval stobodovou hranici a nasbíral vynikajících 47 vítězství.

Tým byl v tomto období považován za jeden z nejtěžších pro hostující mužstva. Hala Florence Civic Center byla známa vynikající akustikou a fanouškovská základna vytvořila pro hosty doslova pekelné prostředí. Payneova fantastická práce na střídačce ve Florence nezůstala bez odezvy. Podobně jako jeho předchůdce byl nakonec zlákán do vyšších lig a jeho trenérská hvězda stoupala až k postu hlavního trenéra organizace St. Louis Blues v nejvyšší NHL, s níž se mu později dostalo obrovského respektu napříč hokejovým světem.

⚔️ Jihokarolinské války: Rivalita v Palmetto State

Jedním z nejvíce vzrušujících aspektů působení klubu v ECHL bylo začlenění do takzvané Jihovýchodní divize (Southeast Division), která byla v hokejových kruzích známá pro svou brutální agresivitu a divácky mimořádně atraktivní lokální derby. Jižní Karolína (oficiálně přezdívaná The Palmetto State) v té době prožívala hokejový zázrak a na jejím území operovaly hned čtyři profesionální týmy: Pee Dee Pride, South Carolina Stingrays (sídlící v Charlestonu), Greenville Grrrowl (z města Greenville) a Columbia Inferno (z hlavního města Columbia).

Geografická blízkost těchto měst (často vzdálených jen hodinu nebo dvě jízdy autobusem) znamenala extrémně levné cestování a možnost odehrát proti sobě klidně dvanáct i více zápasů za jedinou základní část sezóny. Taková frekvence utkání pochopitelně vedla ke zrodu obrovské nenávisti mezi jednotlivými kádry. Zápasy mezi Pee Dee a Stingrays pravidelně přitahovaly nejvyšší návštěvnosti sezóny.

Hokej se v těchto lokálních bitvách často měnil v doslovnou válku. Trenéři pravidelně nasazovali takzvané bitkaře (enforcery) už na úvodní vhazování, aby okamžitě vyslali soupeři tvrdou zprávu. Tyto rivality nebyly jen marketingovým tahem, hráči se skutečně nenáviděli. Bylo naprosto běžné, že po tvrdém faulu na hvězdu jednoho týmu následovala v dalším vzájemném zápase předem organizovaná hromadná rvačka, při níž padaly stovky trestných minut. Právě tato surová, emotivní a lokálním patriotismem poháněná forma hokeje byla tím, co dokázalo do hal v teplém americkém jihu přitáhnout i zaryté fanoušky tradičnějšího amerického fotbalu nebo závodů NASCAR.

📉 Krize identity: Přemenování na Florence Pride

Ačkoliv byl tým sportovně velmi úspěšný, ekonomická realita provozu se začala na začátku nového milénia komplikovat. Jádro fanoušků sice bylo neuvěřitelně věrné, ale nedokázalo halu o kapacitě sedmi tisíc míst pravidelně vyprodávat. Průměrná návštěvnost se pohybovala kolem 3 500 až 4 000 diváků na zápas, což vzhledem k rostoucím platům hráčů a zvyšujícím se poplatkům za pojištění a zdravotní péči přestávalo majitelům stačit. Vedení klubu začalo hledat cesty, jak zvýšit tržby a oslovit nové diváky.

V roce 2003 učinil tehdejší vlastnický management rozhodnutí, které je dodnes vyučováno na amerických univerzitách jako učebnicový příklad zpackaného sportovního marketingu. Domnívali se, že název "Pee Dee" je pro národní sponzory příliš provinční a že pro obyvatele samotného města Florence není dostatečně exkluzivní. Před sezónou 2003/2004 byl proto klub oficiálně přejmenován na Florence Pride. Cílem bylo posílit městský patriotismus a získat dotace přímo z městského rozpočtu.

Tento krok se však ukázal jako naprosto katastrofální omyl s fatálními následky. Původní myšlenka při založení klubu totiž spočívala v tom, že tým reprezentuje celý obrovský zemědělský region (zahrnující města jako Darlington, Marion nebo Dillon). Jakmile klub odstranil z názvu regionální označení, tisíce fanoušků z těchto okolních měst to vzaly jako osobní urážku. Cítili se odvrženi a okamžitě přestali kupovat vstupenky a klubové suvenýry. Obyvatelé samotného Florence navíc nárůst diváků ze vzdálenějších oblastí nedokázali kompenzovat. Návštěvnost se v této sezóně propadla na historické dno a klub zaznamenal zničující finanční ztrátu.

Vedení si svůj fatální omyl uvědomilo a pro ročník 2004/2005 urychleně změnilo název zpět na původní Pee Dee Pride a spustilo masivní omluvnou marketingovou kampaň po celém regionu. Bylo však již příliš pozdě. Důvěra komunity byla narušena a ekonomický model klubu se začal definitivně hroutit.

🏟️ Smutný zánik a mýtus o Myrtle Beach

Sezóna 2004/2005 se stala pro organizaci labutí písní. Tým byl zasažen finančními škrty, poprvé ve své historii zažíval výsledkovou krizi a po dlouhých letech se nedokázal probojovat do vyřazovacích bojů play-off. Účty za nájem v aréně Florence Civic Center se hromadily a bylo jasné, že v tomto městě již klub s daným rozpočtem nemůže dále fungovat. Na konci sezóny majitelé oznámili vedení ECHL, že tým přerušuje svou činnost (takzvaně suspends operations) a do nadcházejícího ročníku nenastoupí.

Majitelé však tehdy ještě neplánovali definitivní zánik. Ve snaze zachránit svou licenci dohodli přesun franšízy o zhruba sto kilometrů východněji, do bohatého a turisty hojně navštěvovaného plážového letoviska Myrtle Beach, rovněž v Jižní Karolíně. Vznikl velkolepý plán na založení týmu Myrtle Beach Thunderbirds. Místní politici přislíbili vybudování zbrusu nové hokejové a koncertní arény poblíž plážových komplexů, která měla zajistit masivní příjmy od turistů.

Projekt Thunderbirds však nikdy nevyjel na led. Slibované financování výstavby nové arény v Myrtle Beach ze soukromých a veřejných zdrojů zkrachovalo v důsledku politických třenic a nastupující krize na realitním trhu. Hokejová franšíza tak zůstala pouze takzvaným kusem papíru ležícím v trezoru majitelů. Práva na tým byla v následujících letech postupně přeprodávána dalším investorským skupinám, až je v roce 2007 odkoupila organizace New Jersey Devils z elitní NHL, aby je využila k oživení farmářského klubu Trenton Devils v americkém státě New Jersey. Tím byl rodokmen a příběh hokeje v regionu Pee Dee s konečnou platností a bez velkých fanfár ukončen.

💡 Pro laiky

Představte si, že se rozhodnete otevřít luxusní a moderní sushi restauraci v malé, konzervativní vesnici, která je po celém státě známá výhradně pěstováním brambor a pojídáním tradičního vepřového masa. Zpočátku to zní jako naprosto šílený nápad, ale jelikož široko daleko nic podobného není, místní lidé ze zvědavosti přijdou. Vy pro jistotu najmete toho absolutně nejlepšího šéfkuchaře široko daleko (trenéra Jacka Capuana) a jídlo (hokejové výsledky) je zkrátka fantastické. Restaurace získá ocenění pro nejlepší podnik v celé zemi (zisk Brabham Cupu) a stane se ohromným hitem pro všechny obyvatele z okolních vesnic (regionu Pee Dee).

Restaurace úspěšně funguje několik let. Pak ale majitele napadne, že by se restaurace měla jmenovat jen podle té jedné konkrétní malé vesnice, aby nalákal místního starostu k dotacím (přejmenování na Florence Pride). Obyvatelé okolních vesnic se urazí, protože měli pocit, že podnik patří všem, a přestanou tam jezdit. Restaurace rázem ztratí polovinu zákazníků a začne prodělávat. Majitel rychle změní název zpět, ale lidé už si našli jinou zábavu. Aby majitel nezkrachoval, rozhodne se restauraci přesunout do slavného plážového letoviska a slibuje, že tam postaví nádherný palác. Jenže banka mu nakonec nedá peníze na stavbu, a tak majitel zkrachuje, svůj recept prodá někomu na druhém konci Ameriky a v oné vesnici už si nikdo na sushi (profesionální lední hokej) nikdy ani nevzpomene.

📊 Statistiky

Níže je uveden detailní přehled výsledků klubu v základní části napříč všemi sezónami strávenými v soutěži. (Poznámka: V = Výhry, P = Prohry, P/P = Prohry v prodloužení nebo po nájezdech).

Sezóna	Liga	Zápasy	V	P	P/P	Body	Umístění v divizi	Výsledek v Play-off
1997/98	ECHL	70	34	25	11	79	3. místo (Jihovýchodní)	Poraženi ve čtvrtfinále
1998/99	ECHL	70	51	15	4	106	1. místo (Jihovýchodní)	Poraženi ve finále konference
1999/00	ECHL	70	47	18	5	99	2. místo (Jihovýchodní)	Poraženi v prvním kole
2000/01	ECHL	72	38	26	8	84	3. místo (Jihovýchodní)	Poraženi ve čtvrtfinále
2001/02	ECHL	72	41	25	6	88	2. místo (Jihovýchodní)	Poraženi ve čtvrtfinále
2002/03	ECHL	72	47	17	8	102	2. místo (Jihovýchodní)	Poraženi ve čtvrtfinále
2003/04	ECHL	72	30	33	9	69	5. místo (Jižní divize)	Nepostoupili do play-off
2004/05	ECHL	72	31	36	5	67	6. místo (Jižní divize)	Nepostoupili do play-off

(V sezóně 2003/04 nastupoval tým pod marketingovým názvem Florence Pride).*

🏆 Úspěchy a ocenění

I přes poměrně krátkou existenci organizace dosáhl klub Pee Dee Pride na významné sportovní úspěchy v rámci své soutěže:

Zisk prestižního Brabham Cupu pro absolutně nejlepší tým základní části z celé ligy (ročník 1998/1999 s neuvěřitelným ziskem 106 bodů).
Zisk titulu mistra Jihovýchodní divize v sezóně 1998/1999.
Šestinásobný postup do vyřazovacích bojů o mistrovský Kelly Cup v řadě za sebou (1998 až 2003).
Vychování budoucích hlavních trenérů působících v nejslavnější světové lize (Jack Capuano, Davis Payne).

Zdroje