Olympique Lyonnais

Olympique Lyonnais
Přezdívky	Les Gones (Kluci), OL
Založen	1899 (oddíl LOU); 3. srpna 1950 (současný klub)
Stadion	Groupama Stadium (Parc OL), Décines-Charpieu, Lyon
Kapacita	59 186
Prezident	Michele Kangová
Manažer	Paulo Fonseca
Liga	Ligue 1
Web	ol.fr

Olympique Lyonnais (výslovnost: [ɔlɛ̃pik ljɔnɛ]), v českém prostředí běžně označovaný jako Olympique Lyon či zkráceně OL, je francouzský profesionální fotbalový klub sídlící ve městě Lyon v regionu Auvergne-Rhône-Alpes. Klub byl v současné právní formě založen 3. srpna 1950 odštěpením od multisportovní organizace Lyon Olympique Universitaire (založené v roce 1899). Domácí utkání hraje od ledna 2016 na moderním stadionu Groupama Stadium s kapacitou 59 186 diváků na předměstí Décines-Charpieu, který nahradil historický Stade de Gerland.

Klub se zapsal do dějin světového fotbalu na počátku 21. století, kdy v letech 2002 až 2008 vybojoval pod vedením dlouholetého prezidenta Jeana-Michela Eulase sedm mistrovských titulů v Ligue 1 v řadě, což představuje nepřekonaný historický rekord francouzského fotbalu. V tomto období byl Lyon pravidelným účastníkem vyřazovacích fází Ligy mistrů UEFA, v níž se dvakrát probojoval do semifinále (v sezónách 2009/2010 a 2019/2020). Vedle sedmi ligových prvenství je klub pětinásobným držitelem Francouzského poháru (Coupe de France), vítězem Ligového poháru (Coupe de la Ligue) a osminásobným vítězem francouzského Superpoháru (Trophée des champions).

Olympique Lyonnais je celosvětově uznáván pro svou mládežnickou akademii (Centre de formation), která je dlouhodobě hodnocena jako jedna z nejproduktivnějších líhní fotbalových talentů v Evropě; vzešli z ní hráči světové extratřídy jako držitel Zlatého míče Karim Benzema, Alexandre Lacazette, Hatem Ben Arfa, Samuel Umtiti, Corentin Tolisso či Rayan Cherki. Výsadní postavení ve světovém sportu má rovněž ženský tým Olympique Lyonnais Féminin, který s osmi triumfy v Lize mistryň UEFA a sedmnácti francouzskými tituly představuje nejúspěšnější ženský fotbalový klub v historii. Největším rivalem klubu je nedaleký celek AS Saint-Étienne, s nímž svádí tradiční derby zvané Derby du Rhône.

📝 Historie a vznik klubu

Počátky v Lyon Olympique Universitaire (1899–1950)

Kořeny fotbalu v Lyonu sahají do konce 19. století. V roce 1899 byl založen všesportovní klub Lyon Olympique Universitaire (LOU), který kromě ragby a atletiky zastřešoval fotbalový oddíl. Mezi univerzitními ragbisty a fotbalisty však v průběhu desetiletí panovaly chronické neshody ohledně profesionalizace a financování.

K definitivnímu rozkolu došlo na jaře roku 1950. Lékař Albert Trillat a skupina fotbalových funkcionářů prosadili myšlenku vytvoření ryze profesionálního fotbalového klubu reprezentujícího celou lyonskou aglomeraci. Dne 3. srpna 1950 byl oficiálně registrován nový samostatný klub pod názvem Olympique Lyonnais. Klub převzal licenci pro účast ve druhé francouzské divizi a za své domácí hřiště zvolil městský stadion Stade de Gerland, navržený slavným architektem Tonym Garnierem. První oficiální soutěžní utkání odehrál OL 26. srpna 1950 proti CA Paris a zvítězil 3:0. Již v premiérové sezóně 1950/1951 vyhrál druhou ligu a postoupil do nejvyšší soutěže.

Pohárové úspěchy 60. a 70. let

V prvních dvou dekádách své existence se Lyon etabloval jako stabilní prvoligový celek, který sice nedosahoval na ligový titul, ale slavil velké úspěchy v národním poháru:

V roce 1964 vybojoval Lyon svou vůbec první velkou trofej, když ve finále Coupe de France porazil FC Girondins de Bordeaux 2:0.
V roce 1967 zopakoval pohárový triumf vítězstvím nad FC Sochaux (3:1).
Třetí pohárové prvenství přidal v roce 1973 po finálové výhře nad FC Nantes (2:1).

Klíčovou postavou této éry byl legendární útočník Fleury Di Nallo (přezdívaný „Malý princ z Gerlandu“), který v dresu OL nasázel 222 branek a dodnes zůstává historicky nejlepším klubovým střelcem. Společně s ním zářili ofenzivní záložník Serge Chiesa (rekordman v počtu 541 odehraných zápasů za klub) a kanonýr Bernard Lacombe. Na evropské scéně se klub v sezóně 1963/1964 probojoval do semifinále Poháru vítězů pohárů, kde v opakovaném zápase těsně podlehl portugalskému celku Sporting CP.

Krize a pád do druhé ligy v 80. letech

Konec 70. let přinesl prohlubující se finanční problémy. Odchod klíčových opor a neuvážené investice vedly k hernímu úpadku. V sezóně 1982/1983 skončil Lyon na 19. místě prvoligové tabulky a po téměř třiceti letech nepřetržité prvoligové příslušnosti sestoupil do Division 2. Následující čtyři roky klub marně usiloval o návrat mezi elitu, potýkal se s milionovými dluhy a hrozil mu úplný bankrot a administrativní pád do amatérských soutěží.

💼 Éra Jeana-Michela Aulase (1987–2022)

Projekt „OL-Evropa“ a návrat mezi elitu

Dne 15. června 1987 došlo k nejdůležitějšímu okamžiku v moderních dějinách klubu. Prezidentského úřadu se ujal osmatřicetiletý francouzský podnikatel v oblasti informačních technologií Jean-Michel Aulas, zakladatel softwarové společnosti CEGID. Aulas převzal zadlužený druholigový klub s ambiciózním podnikatelským plánem nazvaným „OL-Evropa“: stabilizovat klubové finance, do dvou let postoupit do první ligy a do pěti let vybojovat účast v evropských pohárech.

Aulas do role hlavního trenéra jmenoval bývalého hráče Raymonda Domenecha. V sezóně 1988/1989 Lyon suverénně ovládl druhou ligu a vrátil se do Division 1. Hned v ročníku 1990/1991 obsadil páté místo a splnil Aulasův slib kvalifikací do Poháru UEFA.

Budování velkoklubu

Během 90. let Aulas zavedl v Lyonu moderní korporátní řízení, které v tehdejším francouzském fotbale nemělo obdoby. Klub systematicky investoval do mládežnické akademie v Tola Vologe a zaměřil se na ziskový skauting v Jižní Americe (především v Brazílii), odkud přivedl hvězdy jako Sonny Anderson či Cláudio Caçapa.

V roce 1997 vyhrál Lyon letní Pohár Intertoto a v sezóně 2000/2001 získal svou první trofej pod Aulasovým vedením – ligový pohár Coupe de la Ligue, když ve finále zdolal AS Monaco 2:1 po prodloužení. V lize skončil vicemistrem a zajistil si premiérovou účast v hlavní fázi Ligy mistrů, což předznamenalo příchod zlaté éry.

🏆 Zlatá éra sedmi titulů v řadě (2001–2008)

V letech 2001 až 2008 dominoval Olympique Lyonnais francouzskému fotbalu způsobem, jaký neměl v historii obdoby. Klub vytvořil národní rekord ziskem sedmi po sobě jdoucích mistrovských titulů v Ligue 1, přičemž triumfoval pod čtyřmi různými trenéry:

Jednotlivé mistrovské sezóny

2001/2002 (trenér Jacques Santini): Historicky první ligový titul v dějinách klubu. O šampionovi rozhodlo až dramatické přímé střetnutí v posledním kole na Stade de Gerland proti vedoucímu RC Lens. Lyon zvítězil 3:1 díky gólům Govoua, Violeaua a Laigleho a o dva body předstihl svého soka.
2002/2003 (trenér Paul Le Guen): Obhajoba titulu o jediný bod před AS Monaco. Klíčovou roli začal hrát brazilský záložník Juninho Pernambucano, jehož geniální zahrávání přímých volných kopů se stalo postrachem celé Evropy.
2003/2004 (trenér Paul Le Guen): Třetí titul v řadě s tříbodovým náskokem před Paris Saint-Germain. Mužstvo se opíralo o pevnou defenzivu řízenou brankářem Grégorym Coupetem a stopery Crisem a Caçapou.
2004/2005 (trenér Paul Le Guen): Naprostá dominance na domácí scéně s náskokem dvanácti bodů na druhé Lille OSC. Záložní řada ve složení Michael Essien, Mahamadou Diarra a Juninho byla experty hodnocena jako jedna z nejlepších na světě.
2005/2006 (trenér Gérard Houllier): Příchod zkušeného bývalého manažera Liverpoolu přinesl rekordní bodový zisk (84 bodů) a náskok patnácti bodů před Bordeaux. Do týmu skvěle zapadl kanonýr Fred a křídelník Florent Malouda.
2006/2007 (trenér Gérard Houllier): Šestý titul s drtivým sedmnáctibodovým náskokem před Marseille. Lyon v sezóně dominoval od prvního do posledního kola a definitivně překonal dosavadní historické rekordy Saint-Étienne a Marseille.
2007/2008 (trenér Alain Perrin): Završení zlaté éry ziskem historického „double“ (mistrovský titul a triumf v Coupe de France po finálové výhře nad PSG). V této sezóně naplno zazářil dvacetiletý odchovanec Karim Benzema, který se s 20 brankami stal králem ligových střelců i nejlepším hráčem soutěže.

🌍 Působení v evropských pohárech a moderní éra

Semifinále Ligy mistrů 2009/2010

Po ukončení mistrovské série zůstával Lyon stálým nebezpečím pro evropské velkokluby. V sezóně 2009/2010 dosáhl pod trenérem Claudem Puelem historického úspěchu v Lize mistrů UEFA:

V osmifinále senzačně vyřadil hvězdný Real Madrid (vítězství 1:0 doma díky gólu Jeana II Makouna a remíza 1:1 na Santiago Bernabéu po vyrovnání Miralema Pjaniće).
Ve čtvrtfinále přehrál v celofrancouzském souboji Girondins Bordeaux (3:1 a 0:1).
V semifinále nestačil na německého giganta FC Bayern Mnichov (porážky 0:1 v Mnichově a 0:3 doma po hattricku Ivici Oliće).

Semifinále Evropské ligy 2016/2017

V sezóně 2016/2017 předvedl Lyon pod trenérem Brunem Génésiem strhující tažení v Evropské lize UEFA. Tým tažený útočníkem Alexandrem Lacazettem a kapitánem Nabilem Fekirem vyřadil v osmifinále AS Řím a ve čtvrtfinále po dramatickém penaltovém rozstřelu Beşiktaş JK. V semifinále svedl ofenzivní bitvu s nizozemským AFC Ajax (porážka 1:4 v Amsterdamu a domácí vítězství 3:1 na postup nestačilo).

Lisabonský turnaj Ligy mistrů 2019/2020

Druhého postupu do semifinále Ligy mistrů dosáhl klub v specifické sezóně 2019/2020, která byla přerušena pandemií covidu-19 a dohrávána v srpnu formou turnaje na jeden zápas v Lisabonu:

V osmifinále svěřenci trenéra Rudiho Garcii vyřadili Juventus FC v čele s Cristianem Ronaldem (1:0 doma a 1:2 v Turíně, postup na pravidlo venkovních gólů).
Ve čtvrtfinále šokovali favorizovaný Manchester City Pepa Guardioly výhrou 3:1 po gólech Maxwela Corneta a dvou trefách Moussy Dembélého.
V semifinále narazil Lyon opět na pozdějšího šampiona FC Bayern Mnichov, jemuž podlehl 0:3.

💼 Vstup Johna Textora, finanční turbulence a DNCG (2022–2026)

Konec éry Aulase a americká akvizice

Po pětatřiceti letech v čele klubu oznámil Jean-Michel Aulas záměr prodat většinový podíl. V prosinci 2022 koupila 77,49% podíl v mateřské společnosti OL Groupe americká investiční skupina Eagle Football Holdings, vedená technologickým magnátem Johnem Textorem (vlastnícím podíly v klubech Botafogo FR, Crystal Palace FC a RWD Molenbeek). Hodnota transakce přesáhla 800 milionů eur.

V květnu 2023 Aulas předčasně rezignoval na funkci generálního ředitele po neshodách s Textorem ohledně sportovního směřování. Následovala hluboká sportovní krize: na podzim 2023 se Lyon po sérii špatných výsledků propadl na samotné dno tabulky Ligue 1 a hrozil mu sestup. Teprve nástup interního kouče Pierra Sagea v listopadu 2023 přinesl zázračný obrat – Lyon předvedl nejlepší jarní část sezóny v lize, vyšplhal se na 6. místo zajišťující Evropskou ligu a postoupil do finále Coupe de France.

Hrozba administrativního sestupu a odvolání u DNCG (2024–2025)

Klub se však dostal do těžkých finančních problémů spojených s vysokým zadlužením skupiny Eagle Football, které na podzim 2024 překročilo 505 milionů eur, a celkovým propadem příjmů z televizních práv v Ligue 1. Dne 15. listopadu 2024 vydal francouzský finanční kontrolní orgán DNCG bezprecedentní rozhodnutí: udělil Lyonu zákaz přestupů a předběžně nařídil administrativní sestup do Ligue 2 na konci sezóny 2024/2025, pokud klub nedoloží ozdravení financí.

Vedení klubu reagovalo razantními kroky:

Došlo k personální reorganizaci – řízení převzala americká podnikatelka Michele Kangová (majitelka ženského týmu Lyonu) a generální ředitel Michael Gerlinger.
Holding Eagle Football prodal svůj 43% podíl v anglickém klubu Crystal Palace FC za více než 190 milionů liber a uskutečnil ziskové prodeje hráčů.
Dne 9. července 2025 Federální odvolací komise DNCG oznámila, že Lyon uspěl s odvoláním a trest administrativního sestupu byl definitivně zrušen. Klub byl plnohodnotně potvrzen pro účast v Ligue 1 i v Evropské lize.

Současnost pod Paulem Fonsecou (od 2025)

V lednu 2025 došlo ke změně na lavičce A-týmu. Pierre Sage byl odvolán a novým hlavním trenérem se stal zkušený portugalský stratég Paulo Fonseca (bývalý kouč Šachtaru Doněck, AS Řím, Lille a AC Milán), který podepsal smlouvu do června 2027. Pod Fonsecovým vedením stabilizoval Lyon svou ligovou výkonnost v horní polovině tabulky a v sezóně 2025/2026 postoupil do jarních vyřazovacích fází Evropské ligy.

🏟 Stadion a klubové zázemí

Stade de Gerland (1950–2015)

Po dobu 65 let byl domovem Lyonu městský stadion Stade de Gerland, ležící v 7. městském obvodu. Stadion navržený architektem Tonym Garnierem byl v roce 1967 prohlášen za historickou památku. Hostil zápasy Eura 1984 i Mistrovství světa 1998. Památný byl zejména zápas čtvrtfinále MS 1998, v němž Chorvatsko vyřadilo Německo (3:0). Poslední ligové utkání zde Lyon odehrál 5. prosince 2015 proti Angers. Dnes stadion slouží lyonskému ragbyovému týmu LOU Rugby.

Groupama Stadium (Parc OL)

Dne 9. ledna 2016 otevřel klub svůj nový supermoderní stadion v Décines-Charpieu, přibližně 10 kilometrů východně od centra Lyonu. V prvním utkání porazil Troyes AC 4:1 (historicky první gól vstřelil Alexandre Lacazette).

Kapacita: 59 186 diváků (třetí největší fotbalový stadion ve Francii po Stade de France a marseillském Stade Vélodrome).
Financování: Šlo o vůbec první stadion ve Francii plně vlastněný a financovaný soukromým fotbalovým klubem (celkové náklady přesáhly 415 milionů eur).
Vrcholné akce: Hostil šest zápasů Eura 2016 (včetně semifinále Portugalsko–Wales), finále Evropské ligy 2017/2018 (vítězství Atlética Madrid nad Marseille) a finále Mistrovství světa žen 2019. V roce 2024 se zde hrály zápasy fotbalového turnaje LOH v Paříži.

Součástí rozsáhlého komerčního areálu OL Vallée je tréninkové centrum, zdravotní klinika, hotel, muzeum klubu a moderní krytá aréna LDLC Arena s kapacitou 16 000 diváků pro koncerty a basketbalová utkání Euroligy týmu ASVEL Lyon-Villeurbanne.

🎓 Mládežnická akademie (Centre de formation)

Akademie Olympique Lyonnais (sídlící v areálu Meyzieu) patří k nejrespektovanějším fotbalovým líhním planety. Pravidelně se umísťuje na předních příčkách hodnocení Mezinárodního centra pro sportovní studia (CIES Football Observatory) v počtu odchovanců hrajících v pěti elitních evropských ligách:

Generace 80. let: Ludovic Giuly, Frédéric Kanouté.
Generace mistrovské éry: Sidney Govou, Karim Benzema (držitel Zlatého míče 2022, pětinásobný vítěz Ligy mistrů s Realem Madrid), Hatem Ben Arfa.
Generace 2010+: Alexandre Lacazette, Maxime Gonalons, Clément Grenier, Samuel Umtiti (mistr světa 2018), Corentin Tolisso (mistr světa 2018), Nabil Fekir (mistr světa 2018), Anthony Martial.
Nedávné talenty: Houssem Aouar, Amine Gouiri, Malo Gusto (přestup do Chelsea), Castello Lukeba (RB Lipsko), Bradley Barcola (PSG), Rayan Cherki.

Filozofie akademie klade důraz na technickou vyspělost, herní inteligenci a taktickou adaptabilitu v kombinaci se středoškolským vzděláním.

⚔️ Derby du Rhône

Nejvýznamnějším rivalem Lyonu je klub AS Saint-Étienne. Vzájemný souboj, známý jako Derby du Rhône, představuje nejvyhrocenější regionální derby ve Francii. Rivalita přesahuje sportovní rámec a má hluboké historické, sociologické a geografické kořeny (města dělí pouhých 60 kilometrů):

Sociální kontrast: Saint-Étienne je historicky vnímáno jako hrdé dělnické, hornické a industriální město, jehož klub dominoval francouzskému fotbalu v 60. a 70. letech (získal 10 titulů). Lyon je naproti tomu tradiční metropolí obchodu, bankovnictví, hedvábnictví a buržoazie.
Atmosféra: Zápasy provázejí přísná bezpečnostní opatření, choreografie fanouškovských skupin (Bad Gones na straně Lyonu vs. Magic Fans na straně ASSE) a nezřídka i násilné střety.

Památným momentem moderní historie bylo derby v listopadu 2017 na stadionu Geoffroy-Guichard v Saint-Étienne, kde Lyon deklasoval domácí 5:0. Po pátém gólu si lyonský kapitán Nabil Fekir svlékl dres a ukázal jej domácím tribunám, což vyvolalo vniknutí rozzuřených fanoušků Saint-Étienne na hrací plochu a přerušení zápasu na 40 minut.

👩‍🦰 Olympique Lyonnais Féminin

Ženský fotbalový tým, založený původně v roce 1970 v rámci FC Lyon a převzatý pod hlavičku OL v roce 2004, je globálním hegemonem ženského fotbalu. Prezident Jean-Michel Aulas jako jeden z prvních fotbalových funkcionářů na světě pochopil potenciál ženského fotbalu, zajistil hráčkám plně profesionální smlouvy a špičkové zázemí srovnatelné s mužským týmem.

Výsledkem byla bezprecedentní dominance:

8× vítěz Ligy mistryň UEFA (2011, 2012, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2022) – historický světový rekord.
17× mistr Francie v Division 1 Féminine.
V klubu působily nejlepší fotbalistky planety: kapitánka Wendie Renardová, první držitelka ženského Zlatého míče Ada Hegerbergová, historicky nejlepší francouzská střelkyně Eugénie Le Sommerová, Amandine Henryová či Němka Dzsenifer Marozsánová.

V roce 2024 převzala většinový podíl v ženském týmu americko-korejská miliardářka Michele Kangová, která z něj vytvořila vlajkovou loď své globální multiklubové sítě ženského fotbalu (Kynisca Sports).

📈 Přehledy, trofeje a statistická data

Klubové úspěchy (muži)

Přehled oficiálních trofejí získaných prvním týmem Olympique Lyonnais:

Soutěž	Počet titulů	Vítězné sezóny / roky
Ligue 1 (1. francouzská liga)	7	2001/02, 2002/03, 2003/04, 2004/05, 2005/06, 2006/07, 2007/08
Ligue 2 (2. francouzská liga)	3	1950/51, 1953/54, 1988/89
Coupe de France (Francouzský pohár)	5	1963/64, 1966/67, 1972/73, 2007/08, 2011/12
Coupe de la Ligue (Ligový pohár)	1	2000/01
Trophée des champions (Francouzský superpohár)	8	1973, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2012
Pohár Intertoto	1	1997

Přehled sedmi mistrovských sezón

Detailní statistická bilance rekordní série sedmi titulů:

Sezóna	Zápasy	V	R	P	Skóre	Body	Náskok	Hlavní trenér	Nejlepší střelec klubu v lize
2001/02	34	20	6	8	62:32	66	+2	Jacques Santini	Sonny Anderson (14)
2002/03	38	19	11	8	63:41	68	+1	Paul Le Guen	Sonny Anderson (12)
2003/04	38	24	7	7	64:26	79	+3	Paul Le Guen	Péguy Luyindula (16)
2004/05	38	22	13	3	56:22	79	+12	Paul Le Guen	Juninho Pernambucano (13)
2005/06	38	25	9	4	73:31	84	+15	Gérard Houllier	Fred (14)
2006/07	38	24	9	5	64:27	81	+17	Gérard Houllier	Fred (11)
2007/08	38	24	7	7	74:37	79	+4	Alain Perrin	Karim Benzema (20)

Klubové rekordy

Nejvíce odehraných zápasů:
- 1. Serge Chiesa – 541 zápasů (1969–1983)
- 2. Grégory Coupet – 519 zápasů (1997–2008)
- 3. Fleury Di Nallo – 494 zápasů (1960–1974)
- 4. Yves Chauveau – 490 zápasů (1966–1975, 1978–1982)
- 5. Anthony Lopes – 489 zápasů (2012–dosud)
Nejvíce vstřelených branek:
- 1. Fleury Di Nallo – 222 gólů (1960–1974)
- 2. Alexandre Lacazette – 182 gólů (2010–2017, 2022–dosud)
- 3. Bernard Lacombe – 149 gólů (1969–1978)
- 4. Serge Chiesa – 132 gólů (1969–1983)
- 5. Juninho Pernambucano – 100 gólů (2001–2009)
Nejdražší nákupy hráčů:
- 1. Jeff Reine-Adélaïde – 25 milionů eur (z Angers SCO, 2019)
- 2. Lucas Paquetá – 20 milionů eur (z AC Milán, 2020)
- 3. Moussa Dembélé – 22 milionů eur (ze Celticu, 2018)
Nejdražší prodeje hráčů:
- 1. Tanguy Ndombélé – 62 milionů eur (do Tottenhamu Hotspur, 2019)
- 2. Alexandre Lacazette – 53 milionů eur (do Arsenalu, 2017)
- 3. Ferland Mendy – 48 milionů eur (do Realu Madrid, 2019)
- 4. Lucas Paquetá – 43 milionů eur (do West Hamu United, 2022)
- 5. Michael Essien – 38 milionů eur (do Chelsea, 2005)

💡 Pro laiky

Olympique Lyon si lze představit jako fotbalového krále Francie z počátku nového tisíciletí. Než do francouzského fotbalu vstoupily bezedné katarské peníze v Paris Saint-Germain, byl to právě Lyon, kdo francouzské lize naprosto neohroženě vládl. Mezi lety 2002 a 2008 vyhrál francouzský titul sedmkrát za sebou, což je v tamním fotbale absolutní rekord, který se žádnému jinému klubu nikdy nepodařilo zopakovat.

Za tímto úspěchem stál vizionářský prezident Jean-Michel Aulas a především brazilský záložník Juninho Pernambucano. Juninho byl pravděpodobně nejlepším střelcem přímých volných kopů v celé historii fotbalu – dokázal z třiceti i čtyřiceti metrů vystřelit míč tak zvláštním způsobem, že před brankářem ve vzduchu nepředvídatelně zaplaval a skončil v síti. Proti Lyonu se soupeři báli udělat jakýkoli faul na své polovině hřiště.

Kromě slavné éry je Lyon po celém světě proslulý svou mládežnickou akademií. Funguje jako dokonalá továrna na fotbalové hvězdy. Vyrostl zde například slavný útočník Karim Benzema, který později vyhrál Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu světa. Lyon má navíc vůbec nejlepší ženský fotbalový tým planety, který vyhrál Ligu mistryň osmkrát. Dnes klub hraje na jednom z nejmodernějších stadionů v Evropě pro 60 tisíc diváků a svádí divoké bitvy v tradičním derby proti sousednímu hornickému městu Saint-Étienne.

Zdroje