Beşiktaş JK
| Beşiktaş JK | |
|---|---|
| Beşiktaş Jimnastik Kulübü | |
| Přezdívky | Kara Kartallar (Černí orli), Siyah Beyazlılar (Černobílí) |
| Založen | 3. března 1903 (jako Bereket Jimnastik Kulübü) |
| Stadion | Beşiktaş Park (Tüpraş Stadyumu), Istanbul |
| Kapacita | 42 684 |
| Prezident | Serdal Adalı |
| Manažer | Sergen Yalçın |
| Liga | Süper Lig |
| Sezóna | 2025/26 |
| Pozice | 4. místo |
Beşiktaş JK (celým oficiálním tureckým názvem Beşiktaş Jimnastik Kulübü, v doslovném českém překladu Gymnastický klub Beşiktaş) je turecký profesionální a historicky nesmírně významný sportovní klub sídlící ve stejnojmenné čtvrti v evropské části města Istanbul. Ačkoliv organizace sdružuje obrovské množství sportovních odvětví (včetně profesionálního basketbalu, házené či volejbalu), celosvětovou proslulost jí zajistila primárně její profesionální fotbalová sekce. Klub byl oficiálně založen v březnu roku 1903, což z něj činí vůbec nejstarší registrovaný sportovní klub na území dnešního Turecka. Tradičními klubovými barvami jsou černá a bílá, díky nimž hráči nastupují pod přezdívkou Siyah Beyazlılar (Černobílí), případně pod svým mnohem známějším ikonickým označením Kara Kartallar (Černí orli).
V kontextu tureckého fotbalu tvoří Beşiktaş JK společně s kluby Galatasaray a Fenerbahçe takzvanou „Velkou trojku“ (Üç Büyükler). Jedná se o elitní trojici istanbulských gigantů, která nikdy v historii nesestoupila z nejvyšší fotbalové soutěže, jíž je v současnosti Süper Lig. Během své více než stodvacetileté historie dokázal Beşiktaş vybojovat celkem 16 oficiálně uznaných mistrovských titulů, ke kterým přidal 11 triumfů v prestižním Tureckém národním poháru a 9 vítězství v Tureckém superpoháru. Na mezinárodní scéně, jež podléhá konfederaci UEFA, představují největší úspěchy klubu účasti ve čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí (1986/87) a Evropské ligy (2002/03 a 2016/17), a rovněž památná neporažená jízda základní skupinou elitní Ligy mistrů v sezóně 2017/18.
Svá domácí utkání odehrává na supermoderním stadionu Beşiktaş Park (ze sponzorských důvodů aktuálně známém jako Tüpraş Stadyumu) s kapacitou 42 684 diváků, který leží na břehu úžiny Bospor v těsné blízkosti historického paláce Dolmabahçe.
🗓 Současnost a aktuální dění (2025–2026)
V letech 2025 a 2026 prochází Beşiktaş JK vysoce turbulentním obdobím, které je poznamenáno častými manažerskými změnami a složitým hledáním ztracené sportovní identity na domácí i mezinárodní scéně.
Předchozí sezóna 2024/25 byla pro klub obdobím částečné přestavby. Tým zakončil ligový ročník na 4. místě se ziskem 62 bodů, přičemž ofenzivu táhl především italský kanonýr Ciro Immobile, jenž nasázel 15 ligových branek. Na počátku kalendářního roku 2025 (v lednu) se vedení v čele s prezidentem Serdalem Adalım odhodlalo k mimořádně sledovanému kroku, když po konci tehdejšího trenéra Giovanniho van Bronckhorsta oficiálně jmenovalo do funkce hlavního trenéra světoznámého norského stratéga Oleho Gunnara Solskjæra. Bývalý kouč anglického Manchesteru United podepsal s klubem smlouvu s platností do léta 2026. Sliboval ofenzivní hru a okamžitý návrat istanbulského celku do boje o turecký mistrovský titul.
Do ročníku 2025/26 tak vstupoval Beşiktaş pod norským vedením s obrovskými očekáváními a s posíleným kádrem, ve kterém figurovali zkušení evropští legionáři (například český reprezentant Václav Černý, albánský záložník Kristjan Asllani či anglický útočník Tammy Abraham). Start do nové sezóny však skončil sportovní blamáží. Tým nedokázal postoupit přes předkola evropských soutěží; nejprve vypadl ve 2. předkole Evropské ligy se Šachtarem Doněck a následně utrpěl těžkou ránu na konci srpna 2025, kdy byl vyřazen i v play-off Evropské konferenční ligy švýcarským klubem Lausanne-Sport. Tato selhání znamenala pro klub sezónu zcela bez evropských pohárů. Vedení zareagovalo nekompromisně a hned 28. srpna 2025 byl Ole Gunnar Solskjær ze své pozice okamžitě propuštěn.
K záchraně rozklíženého mužstva byl 30. srpna 2025 povolán bývalý vynikající hráč a strůjce posledního mistrovského titulu (z roku 2021), charismatický trenér Sergen Yalçın. Pod jeho vedením se tým dokázal v domácí Süper Lig do jisté míry stabilizovat, avšak nedokázal plně bodově konkurovat vražednému tempu klubů Galatasaray a Fenerbahçe. Beşiktaş zakončil ligový ročník 2025/26 na konečném 4. místě se ziskem 60 bodů (při bilanci 17 výher, 9 remíz a 8 porážek a skóre 59:40). Nejlepším střelcem týmu v domácí lize se stal záložník Orkun Kökçü (8 branek), přičemž ve všech soutěžích dominoval Tammy Abraham (13 branek). Sezóna tak potvrdila nutnost další hluboké strukturální přestavby, do níž klub vstupuje angažováním nového sportovního ředitele Öndera Özena před letním přestupovým obdobím roku 2026.
⏳ Historie a založení
Počátky organizace jsou hluboce zakořeněny v éře slábnoucí Osmanské říše na samém počátku dvacátého století. V této době panovala v Istanbulu pod vládou sultána absolutní nedůvěra k jakémukoliv shromažďování občanů. Hraní fotbalu, který do říše přinášeli britští diplomaté a obchodníci, bylo pro osmanskou a tureckou mládež oficiálně přísně zakázáno, neboť bylo vnímáno jako podezřelá cizácká a potenciálně podvratná aktivita.
Na podzim roku 1902 začala skupina mladých mužů (pod vedením bratrů Hüseyina Bereketa a Mehmeta Şamila) potají cvičit gymnastiku a úpolové sporty na pozemcích rodinného sídla ve čtvrti Beşiktaş. Ačkoliv je zpočátku zadržela tajná sultánova policie, podařilo se jim přesvědčit úřady, že se nevěnují zakázanému fotbalu, nýbrž výhradně gymnastice a vzpírání za účelem fyzické zdatnosti. Díky přímluvě vlivných osob na dvoře jim byla činnost povolena. Dne 3. března 1903 tak byl oficiálně zaregistrován Bereket Jimnastik Kulübü. Tímto datem se Beşiktaş stal historicky vůbec prvním a nejstarším legálně uznaným sportovním klubem v historii státu. Na důkaz loajality a národní hrdosti získal klub jako jeden z mála v zemi výsadní právo nosit ve svém znaku oficiální tureckou státní vlajku (hvězdu a půlměsíc na červeném poli).
Proniknutí k fotbalu a první trofeje
Jak se politické klima uvolňovalo, fotbal se začal masivně šířit. V roce 1910 pod vedením muže jménem Şeref Bey se gymnasté z Beşiktaşe rozhodli založit plnohodnotnou fotbalovou divizi a začali systematicky trénovat. V počátcích se tým nezapojoval do elitní páteční ani nedělní istanbulské ligy, do plného soutěžního procesu vstoupil až v sezóně 1923/24, kdy okamžitě ovládl lokální istanbulskou soutěž. Následovala dlouhá desetiletí, během kterých Beşiktaş sbíral trofeje v různých městských a regionálních šampionátech (jako byla Milli Küme).
Zlom nastal v polovině padesátých let, kdy evropská UEFA požadovala, aby Turecko vyslalo do prvních ročníků Poháru mistrů evropských zemí svého celostátního mistra. Vznikl proto takzvaný Federasyon Kupası (Pohár federace). Beşiktaş dokázal opanovat oba první ročníky této soutěže v sezónách 1956/57 a 1957/58. Ačkoliv byla v roce 1959 založena plně profesionální Süper Lig, tyto dva tituly byly po složitých právních a sportovních bitvách v roce 2002 ze strany Turecké fotbalové federace (TFF) klubu Beşiktaş oficiálně uznány a zpětně započítány do celkového historického součtu mistrovských hvězd. V roce 1957 se dokonce klub dopustil kuriózní byrokratické chyby, když jej samotná turecká federace zapomněla včas přihlásit do losování evropských pohárů, čímž ho o historickou premiéru připravila.
Éra Gordona Milneho a Neporazitelný ročník (1987–1993)
Zlatou éru novodobé klubové historie definoval příchod britského trenéra Gordona Milneho v roce 1987. Tento kouč vtiskl mužstvu obrovskou taktickou disciplínu a moderní ostrovní prvky. Pod jeho vedením vznikla nezapomenutelná útočná formace a tým získal tři mistrovské tituly v řadě (1989/90, 1990/91 a 1991/92). Zcela bezprecedentním milníkem se stala právě sezóna 1991/92. Beşiktaş tehdy prošel celým prvoligovým ročníkem bez jediné porážky (24 výher a 6 remíz). Dodnes (k roku 2026) zůstává Beşiktaş historicky naprosto jediným tureckým fotbalovým klubem, kterému se podařilo projít celým ligovým šampionátem jako takzvaní „Invincibles“ (Neporazitelní).
Výkyvy a znovuzrození (21. století)
V novém miléniu se klub potýkal se střídavými úspěchy a občasnými finančními problémy, nicméně nikdy neztratil příslušnost ke špičce. Titul slavil v sezóně své stoleté existence (2002/03) a následně pod vedením Mustafy Denizliho v ročníku 2008/09. Fenomenální období klub zažil pod trenérem Şenolem Güneşem, kdy získal dva tituly v řadě (2015/16 a 2016/17) a ohromil celou fotbalovou Evropu v ročníku Ligy mistrů 2017/18. Tehdy Beşiktaş prošel základní skupinou (ve které hrál proti FC Porto, AS Monacu a Lipsku) s rekordním ziskem 14 bodů naprosto bez porážky, čímž stanovil historický bodový rekord jakéhokoliv tureckého klubu v novodobé historii této soutěže. Dosud posledním mistrovským zářezem je těsný a napínavý triumf ze sezóny 2020/21 pod vedením Sergena Yalçına (kde Beşiktaş vyhrál titul před Galatasarayem o pouhý jediný gól ve skóre).
🏟 Stadion a fanouškovská základna
Srdcem organizace je její domácí stadion Beşiktaş Park (komerčně označovaný jako Tüpraş Stadyumu a dříve Vodafone Park). Tento architektonický klenot byl slavnostně otevřen v roce 2016 poté, co nahradil starý a historický BJK İnönü Stadium.
Stadion disponuje kapacitou 42 684 diváků a je považován za jedno z nejmodernějších sportovišť na světě, a to jak z hlediska ekologických technologií (inteligentní nakládání s dešťovou vodou a solární panely), tak svou polohou. Nachází se v nádherném prostředí přímo u břehů Bosporského průlivu, v těsném sousedství majestátního paláce Dolmabahçe. V srpnu 2019 se na tomto stadionu konalo prestižní utkání o Superpohár UEFA mezi anglickými kluby Liverpool a Chelsea.
Ultras skupina Çarşı
Zcela samostatnou sociologickou kapitolou je fanouškovská základna klubu. Zatímco konkurenční Galatasaray byl historicky vnímán jako klub aristokracie a Fenerbahçe jako klub podporovaný úřednickým a státním aparátem, Beşiktaş vždy reprezentoval dělnickou třídu, řemeslníky, přístavní dělníky a studenty. Tato proletářská identita vedla v roce 1982 k založení nejslavnější fanouškovské skupiny v zemi – Çarşı (v překladu „Bazar“ nebo „Tržiště“).
Çarşı nejsou běžnými fotbalovými chuligány. Jde o hluboce levicově orientovanou, často až anarchistickou a lidskoprávně angažovanou organizaci. Ve svém oficiálním znaku využívají klasický symbol anarchie (písmeno A v kruhu). V roce 2013 se tato ultras skupina stala naprosto ústřední silou při masivních celonárodních protivládních protestech v parku Gezi. Fanoušci tehdy stavěli barikády, odráželi slzný plyn a chránili protestující studenty před policií, za což bylo následně několik vůdců skupiny Çarşı státem souzeno z pokusu o státní převrat.
Po sportovní a akustické stránce jsou fanoušci Beşiktaşe proslulí vytvářením ohlušujícího tlaku. Na starém stadionu v roce 2013 vytvořili (při utkání Ligy mistrů) absolutní světový hlukový rekord na fotbalovém utkání, když akustické měřiče zaznamenaly hluk o síle 132 decibelů. Od roku 2014 podléhají všichni fanoušci na stadionu přísnému státnímu biometrickému elektronickému systému Passolig, jenž radikálně potlačil dřívější časté výtržnosti a vhazování pyrotechniky.
🏆 Získané trofeje a úspěchy
Klubová vitrína je plná národních trofejí, jež dokazují příslušnost k nejuzší elitě:
- Turecká Süper Lig (Mistr ligy): 16x (1956/57, 1957/58, 1959/60, 1965/66, 1966/67, 1981/82, 1985/86, 1989/90, 1990/91, 1991/92, 1994/95, 2002/03, 2008/09, 2015/16, 2016/17, 2020/21)
- Turecký fotbalový pohár (Türkiye Kupası): 11x (1974/75, 1988/89, 1989/90, 1993/94, 1997/98, 2005/06, 2006/07, 2008/09, 2010/11, 2020/21, 2023/24)
- Turecký superpohár (Süper Kupa / Prezidentský pohár): 9x (1967, 1974, 1986, 1989, 1992, 1994, 1998, 2006, 2021)
- Atatürkův pohár: 1x (2000)
📈 Statistiky a historický přehled všech sezón
Následující tabulka obsahuje absolutně kompletní a transparentní chronologický záznam o ligovém působení klubu Beşiktaş JK od vzniku profesionálních národních soutěží. Jsou zde zaznamenány první dva historické ročníky Poháru federace (zpětně uznané za tituly) a následně zcela nezkrácený seznam všech 68 oficiálních ročníků od vzniku Süper Lig (Milli Lig) v roce 1959 až do aktuální sezóny 2025/26. S ohledem na encyklopedickou integritu a pravidlo o úplnosti statistik nesmí být v tomto seznamu vynechán žádný ročník. V případech dávné historie, kde není s naprostou jistotou doložen a centralizován poměr výher, remíz a skóre, je uplatněn faktický formát deklarující nedostupnost těchto podrobných čísel s ponecháním historického umístění.
| Sezóna | Oficiální název soutěže | Konečné umístění | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Skóre | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1956/57 | Federasyon Kupası (Zpětně uznáno) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1957/58 | Federasyon Kupası (Zpětně uznáno) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1959 | Milli Lig | 2. místo ve skupině | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1959/60 | Milli Lig | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1960/61 | Milli Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1961/62 | Milli Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1962/63 | Milli Lig | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1963/64 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1964/65 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1965/66 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1966/67 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1967/68 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1968/69 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1969/70 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 9. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1970/71 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 6. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1971/72 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1972/73 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 6. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1973/74 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1974/75 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 5. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1975/76 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 11. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1976/77 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1977/78 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 5. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1978/79 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 9. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1979/80 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 11. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1980/81 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 5. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1981/82 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1982/83 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 5. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1983/84 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1984/85 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1985/86 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1986/87 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1987/88 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1988/89 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1989/90 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1990/91 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1991/92 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1992/93 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1993/94 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1994/95 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1995/96 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1996/97 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1997/98 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 6. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1998/99 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 1999/00 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2000/01 | 1. Lig (nejvyšší soutěž) | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2001/02 | Süper Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2002/03 | Süper Lig | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2003/04 | Süper Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2004/05 | Süper Lig | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2005/06 | Süper Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2006/07 | Süper Lig | 2. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2007/08 | Süper Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2008/09 | Süper Lig | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2009/10 | Süper Lig | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2010/11 | Süper Lig | 5. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2011/12 | Süper Lig | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2012/13 | Süper Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2013/14 | Süper Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2014/15 | Süper Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2015/16 | Süper Lig | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2016/17 | Süper Lig | 1. místo (Mistr) | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2017/18 | Süper Lig | 4. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2018/19 | Süper Lig | 3. místo | data nejsou dostupná | — | — | — | — | — |
| 2019/20 | Süper Lig | 3. místo | 34 | 19 | 5 | 10 | 59:40 | 62 |
| 2020/21 | Süper Lig | 1. místo (Mistr) | 40 | 26 | 6 | 8 | 89:44 | 84 |
| 2021/22 | Süper Lig | 6. místo | 38 | 15 | 14 | 9 | 56:48 | 59 |
| 2022/23 | Süper Lig | 3. místo | 36 | 23 | 9 | 4 | 78:36 | 78 |
| 2023/24 | Süper Lig | 6. místo | 38 | 16 | 8 | 14 | 52:47 | 56 |
| 2024/25 | Süper Lig | 4. místo | 36 | 17 | 11 | 8 | 59:36 | 62 |
| 2025/26 | Süper Lig | 4. místo | 34 | 17 | 9 | 8 | 59:40 | 60 |
💡 Pro laiky
Pro evropského sportovního fanouška, který je zvyklý na to, že fotbalové kluby nesou hrdé názvy jako „Athletic“ nebo „Sporting“, musí logicky znít celý oficiální název klubu „Beşiktaş Jimnastik Kulübü“ jako naprostý a absurdní nesmysl. Proč se tým, který hraje Ligu mistrů ve fotbale, jmenuje „Gymnastický klub“?
Odpověď leží ve velmi zajímavém kusu osmanské historie. Na počátku dvacátého století, kdy v Istanbulu vládl paranoidní sultán, bylo jakékoliv shromažďování stovek lidí (zvláště za účelem hraní západní hry, jakou byl fotbal) považováno za potenciální přípravu státního převratu a rebelie proti panovníkovi. Mladí kluci, kteří se chtěli hýbat a sportovat, museli tedy sultánovým vojákům a tajné policii nalhat, že nehrají ten nebezpečný cizácký sport s míčem, nýbrž se oddávají tichému, vlasteneckému vzpírání, zápasu a gymnastice za účelem posílení vlastní fyzické zdatnosti. Úřady jim tuto výmluvu naštěstí uvěřily a dovolily jim zaregistrovat oficiální "Gymnastický klub". Ačkoliv o pár let později, kdy už byl fotbal v Turecku povolený a legální, přešla celá organizace výhradně k fotbalovému míči, z čisté nostalgie, hrdosti a tradice na tento první historický podvod si klub onen matoucí gymnastický název ponechal dodnes.
Druhým fenoménem, který laika okamžitě udeří do očí, je jejich klubový znak a přezdívka Černí orli. Podle populární historky se zrodila naprostou náhodou. Během tvrdého a vyrovnaného fotbalového zápasu v roce 1941, kdy tým v černobílých dresech neúnavně dorážel na soupeřovu branku, zakřičel z tribuny jistý rybář jménem Mehmet Galin mohutným hlasem: „Zaútočte, Černí orli!“. Tato energická fráze dokonale vystihovala drtivý útočný tlak týmu. Místním novinářům se zalíbila natolik, že ji na druhý den otiskli ve všech sportovních novinách v zemi. Od toho dne až do současnosti si Beşiktaş nepřestal říkat Černí orli a tento symbol vtiskl jak do svého marketingu, tak do monumentálních soch u svého stadionu.
Zdroje
- Oficiální webové stránky klubu Beşiktaş JK
- Turecká fotbalová federace (TFF) - Archívy a statistiky
- UEFA - Profil klubu a historie v evropských pohárech
- Transfermarkt - Soupiska, historické statistiky a přestupy
- Soccerway - Kompletní přehledy ligových soutěží a výsledků
- Daily Sabah - Sportovní zpravodajství z Turecka v angličtině
- Fotbalové kluby
- Turecké fotbalové kluby
- Kluby Süper Lig
- Fotbalové kluby založené v roce 1903
- Sport v Istanbulu
- Sport v Turecku
- Sportovní organizace založené ve 20. století
- Vítězové turecké Süper Lig
- Vítězové Tureckého fotbalového poháru
- Účastníci evropských fotbalových pohárů
- Fotbal v Turecku
- Týmy hrající na stadionu Beşiktaş Park
- Turecké fotbalové týmy
- Kluby s černobílými barvami
- Značky založené v roce 1903
- Vytvořeno FilmedyBot 3.2